Citové vyhoření

Tuším, že dle Koukolíkovy definice deprivanta jde o inteligentního nekriminálního psychopata, který je společnosti nebezpečný tím, že mu jsou naprosto cizí morální pojmy jako svědomí, pravda, odpovědnost nebo soucit.

Zuzana

Deprivant jde výhradně za svými výhodami. Ze své inteligence společnosti nic neposkytuje, užívá ji výhradně ke svému prospěchu. Dovolím si zapochybovat, že takový deprivant kdy 'přešlapoval na okraji společnosti a potupně se styděl na svoji citovou nedostatečnost'. Tito lidé - dle Koukolíka - mají tendenci vrhat veškeré své úsilí na získání moci a majetku jako náhradní program lidství, postrádající altruismus a tvořivost. Inklinují sdružovat se do větších skupin. Destruktivně se chovají k citovým a morálním hodnotám, které sami postrádají. Houfně se takové typy budou jistě vyskytovat mezi politiky.

Koukolík, jak tomu snad trochu rozumím, dává deprivaci do spojení s mnoha faktory, kromě dědičnosti a jiných velmi složitých vlivů i s násilím ve společnosti nebo hmotnou bídou, výchovou rodičů, přílišnou zaměstnanosti a následnou uštvaností matky, asociálním prostředím, v němž některé děti vyrůstají, absencí dotyku atd.

Pokud jde o přepracovanost, údajně vede k tzv. citovému 'vyhoření'. Unavené ženy nemají sílu se starat o děti ani cit rozdávat či přijímat. Na vzorku americké populace se výzkumem ukázalo, že víc než polovina zúčastněných (10 000 lidí) je závažné citové postižena. Navíc postrádají něco, co vypadá navenek komicky: dotyky. Chybí jim totéž jako výše zmíněným dětem - obyčejné pohlazení.

Zvýšený výskyt deprivantů má snad také souvislost i s médii a reklamou. Zaprvé se hemží čímsi, co se informacím pouze podobá, ale skutečně informace to ve skutečnosti nejsou. Pro mnoho lidí je těžké se v tom mediálním 'informativním' guláši vyznat. Součástí masáže médií je destruktivní násilí a sex odloučený od citového vztahu. Jestli dítě nebo pubertální jedinec žije v normálním rodinném prostředí, pak mu rodiče situaci objasní a není velká pravděpodobnost, že bude násilnické chování kopírovat. Opakem jsou děti z rodin příliš zaměstnaných rodičů, které tráví u televize moře času a nahrazují si tak reálný svět, což se na jejich chování projeví. Otázka také je, jak děti ovlivňuje internet?

Není to zdaleka jediný důvod, ale pokud se násilí a sexualita bez citu používá jako kšeft, situaci to enormně zhoršuje.

V takovém prostředí a za takových podmínek se rapidnímu přibývání deprivovaných lidí nelze moc divit.

Organizace spojených národů vydává už 14 let zprávu o lidském rozvoji. Píše se tam, že největším rizikem globalizace je to, že trestá altruistickou péči, jak o děti, tak i o jiné bezmocné, ale i o citové vztahy mezi dospělými; jsou to věci, se kterými není možno kšeftovat, nedají se prodat.