30. ledna 2013

Citové vyhoření

Tuším, že dle Koukolíkovy definice deprivanta jde o inteligentního nekriminálního psychopata, který je společnosti nebezpečný tím, že mu jsou naprosto cizí morální pojmy jako svědomí, pravda, odpovědnost nebo soucit.
Zuzana

Deprivant jde výhradně za svými výhodami. Ze své inteligence společnosti nic neposkytuje, užívá ji výhradně ke svému prospěchu. Dovolím si zapochybovat, že takový deprivant kdy 'přešlapoval na okraji společnosti a potupně se styděl na svoji citovou nedostatečnost'. Tito lidé - dle Koukolíka - mají tendenci vrhat veškeré své úsilí na získání moci a majetku jako náhradní program lidství, postrádající altruismus a tvořivost. Inklinují sdružovat se do větších skupin. Destruktivně se chovají k citovým a morálním hodnotám, které sami postrádají. Houfně se takové typy budou jistě vyskytovat mezi politiky.

Koukolík, jak tomu snad trochu rozumím, dává deprivaci do spojení s mnoha faktory, kromě dědičnosti a jiných velmi složitých vlivů i s násilím ve společnosti nebo hmotnou bídou, výchovou rodičů, přílišnou zaměstnanosti a následnou uštvaností matky, asociálním prostředím, v němž některé děti vyrůstají, absencí dotyku atd.

Pokud jde o přepracovanost, údajně vede k tzv. citovému 'vyhoření'. Unavené ženy nemají sílu se starat o děti ani cit rozdávat či přijímat. Na vzorku americké populace se výzkumem ukázalo, že víc než polovina zúčastněných (10 000 lidí) je závažné citové postižena. Navíc postrádají něco, co vypadá navenek komicky: dotyky. Chybí jim totéž jako výše zmíněným dětem - obyčejné pohlazení.

Zvýšený výskyt deprivantů má snad také souvislost i s médii a reklamou. Zaprvé se hemží čímsi, co se informacím pouze podobá, ale skutečně informace to ve skutečnosti nejsou. Pro mnoho lidí je těžké se v tom mediálním 'informativním' guláši vyznat. Součástí masáže médií je destruktivní násilí a sex odloučený od citového vztahu. Jestli dítě nebo pubertální jedinec žije v normálním rodinném prostředí, pak mu rodiče situaci objasní a není velká pravděpodobnost, že bude násilnické chování kopírovat. Opakem jsou děti z rodin příliš zaměstnaných rodičů, které tráví u televize moře času a nahrazují si tak reálný svět, což se na jejich chování projeví. Otázka také je, jak děti ovlivňuje internet?

Není to zdaleka jediný důvod, ale pokud se násilí a sexualita bez citu používá jako kšeft, situaci to enormně zhoršuje.

V takovém prostředí a za takových podmínek se rapidnímu přibývání deprivovaných lidí nelze moc divit.

Organizace spojených národů vydává už 14 let zprávu o lidském rozvoji. Píše se tam, že největším rizikem globalizace je to, že trestá altruistickou péči, jak o děti, tak i o jiné bezmocné, ale i o citové vztahy mezi dospělými; jsou to věci, se kterými není možno kšeftovat, nedají se prodat.

29 komentářů:

  1. Dotyky. Vzpomínám si, když jsem byla na kurzu masáží, že právě o tomto problému se tam také zmiňovali. Ne nadarmo se nabízejí i kurzy Baby masáže, tedy masáže pro malé děti a miminka. Takovéto masáže neprovádí masér, ale účastní se jich maminky samotné, se svými dětmi. Jde o to, vytvářet si svět dotyků a pohlazení už od dětství...

    OdpovědětVymazat
  2. Burn out - momentalne "najmodernejsia" choroba. Ako taka, obraz doby ako kedysi TBC.

    OdpovědětVymazat
  3. největším rizikem globalizace je to, že trestá altruistickou péči, jak o děti, tak i o jiné bezmocné, ale i o citové vztahy mezi dospělými
    Nemůžeš mi tohle, prosím, vysvětlit, rozvést?[1]: To je hrozné, když něco tak přirozeného se dnes bude vyučovat v kurzech CHápu to, ale hrozné mi to rozhodně přijde. Ztratily se základní biologické pudy a schopnosti...

    OdpovědětVymazat
  4. Citové vyhoření je nejčastější tam, kde se člověk vydává ve svém povolání ze svých citů, kde se hodně angažuje osobně. Není divu, dnešní doba je hodně uspěchaná a není čas na ty nejdůležitější věci.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Škoda, že není něco podobného pro dospělé.
    [2]:[4]: Vidím to podobně, v dnešní době, která se jednoznačně orientuje jen na úspěch, jdou city často stranou. Stále je třeba o něco usilovat, týká se to jak rodičů, tak dětí, a myslím, že zvláště pro děti, které zaostávají, to musí být hodně frustrující. Přijde mně, že dříve se tyto problémy v takové míře neobjevovaly, anebo se o nich tolik nemluvilo.[3]: Katko, nevím, zda Zuzana odpoví. Z mailu vím, že ji teď vůbec nefunguje odesílání komentářů. Když je napíše a tlačítkem Komentovat chce odeslat, nikam se neuloží.

    OdpovědětVymazat
  6. Je to moc smutné, kolik lidí žije bez lásky, ale vůbec to neznamená, že takto bezcitně vyrůstají jen chudí lidé, možná, je tomu právě naopak, protože láska a cit, se koupit nedají. Přijetí a obětí je pro takové lidi jediný lék a díky za ty, kteří tento lék umí rozdávat.

    OdpovědětVymazat
  7. Taky si tady kopnu. Tenhle dosluhující prezident mě dopálil už v době, kdy co by velké zvíře ve vládě na tehdejší debaty o přemíře násilí na obrazovkách a požadavcích o jeho omezení reagoval slovy - že "jaký problém?" -  ON zamáčkne čudlík u TV a je to přece vyřešené.

    OdpovědětVymazat
  8. [3]: Kde je psáno, že největším rizikem globalizace je to, že trestá altruistickou péči?Článek se mi přesně trefil do mého gusta. Navíc jsem toho názoru, že lidé jako je pan doktor Koukolík by měli být v médiích dnes a denně.Ještě malý dodatek, který nebyl zmíněn a řekl bych, že je důležitý: deprivanti nejsou znakem současné společnosti, ale (aspoň podle F.Koukolíka) součástí společnosti vždycky v minulsoti byli a budou...

    OdpovědětVymazat
  9. [3]:Je to hrozné. A ještě horší je, že maminky, které se do těch kurzů přihlásí, jsou pravděpodobně maminky, které by se s dětmi tak jako tak mazlily - kdežto mámy,které jsou matkami jenom názvem, to ani nenapadne.

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: V posledním odstavci a já tomu nerozumím.

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Aha, tak to jsem nějak zasklil, pardon. Inu, taky by mě zajímalo, jak k tomu došli :)

    OdpovědětVymazat
  12. Pokousim se, zda prispevek projde.Predpokladam, nevydavam tedy za pravdu, ze jeden z duvodu muze byt i tento:Napriklad, globalizace umoznuje podnikum a korporacim stehovat vyrobu do zemi, kde je velmi lacina pracovni sila. Puvodni pracovnici o svoje zamestnani prijdou, rodina tim trpi jak financne tak emocionalne, eventualne si postupne najdou hur placena mista ( treba nekolik mist, kam se presouvaji nekolikrat denne), neni cas na deti atd..., korporace a podniky vsak profituji.
    A to ma dopad na celou spolecnost a vztahy mezi lidma, predpokladam. To ovsem nebude jediny duvod, jak pisu nahore, asi je jich mnoho a navazuji jeden na druhy.

    OdpovědětVymazat
  13. Absence doteků. Mí rodiče se mnou téměř nemluvili, nedotýkali se, nemazlili se, nečetli mi pohádky. A já se to snažím ted svým dětem vynahradit.

    OdpovědětVymazat
  14. Násilí a sexualita bez citu - mně se třeba líbí,jak tady v Německu vždy v neděli večer dávají v TV kriminálku,na 1.programu ,před nedávnem to bylo právě o prodejném sexu a násilí.Hned po skončení následuje debata z Berlína,kde je tento problém rozebírám jak politiky,tak i lidmi,kteří jsou sami tímto postiženi.Škoda je,že neuvádějí reprízu taky někdy dopoledne,aby to zhlédlo více lidí.
    Jinak co se nedostatku lásky týče,myslím,že s tím mají naopak problém spíše bohaté rodiny.Ale taky se to nedá tak jednostranně říci.Dotyky jsou velmi důležité,stačí 7x denně někoho pohladit nebo být pohlazen,aby to vyvolalo pocit štěstí. [9]: Vendy krásně jsi to napsala.

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Jé já myslela že jsou "Baby masáže" pro baby - to by nebylo špatné Vendy ne?
    Píšete tady všichni o matkách, no znám bohužel spoustu otců (konečně i nejnovější zprávy o takovém nyní často píší , kde lásku a dotyky zajišťuje dítěti "otec". Horší je, když ho to drží do jeho staroby a dítě radši zůstává s ním, než aby se ho dotýkal někdo cizí. I takové jsou rodiče a děti, a žijou si spokojeně až do jejich smrti! Brrrr   

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Helenko nemají s tím problémy bohaté rodiny. Jednu znám a tam se hladí a říkají jak se milují, až je to "divné".
    Ovšem tvůj názor 7x denně někoho pohladit nebo být pohlazen - to je príííma - to zažíváš ty?
    Mně příjde, že v dnešní době na sebe lidé nemají čas (bez rozdílu věku) natož aby se tolikrát za den pohladili. Ale třeba je to jen můj názor, kdo ví?

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: Takové pohlazení za ouškem, hned bych citově vzplál.

    OdpovědětVymazat
  18. Ještě jedny hudební Doteky s Vladimírem Mišíkem a skupinou Etc http://www.youtube.com/watch?v=DYS7jH8hA78.
    Jde o docela unikátní nahrávku z brněnského hudebního TV pořadu Studio B. Na klávesy hraje Petr Skoumal, který to vydržel velmi krátce, protože z koncertování měl problémy se sluchem a aby neohluchl, nechal toho. Kytarista Stanislav Kubeš (vlevo) a baskytarista Vladimír Kulhánek teď hrají s Romanem Dragounem ve skupině T4.

    OdpovědětVymazat
  19. Kdesi jsem četla, že člověk potřebuje čtyřikrát denně obejmout, aby přežil, desetkrát denně, aby měl sílu jít dál a dvanáctkrát denně, aby mohl růst. Zní to možná trochu nadneseně, ale je to pravda. Bez lásky a citu, bez toho, že nás má někdo rád a záleží mu na nás, nemůžeme žít. Bohužel tak živoří spousta lidí.
    Kde nic není, ani smrt nebere... Ten, kdo cit nedostával, ho těžko bude rozdávat (i když výjimky se najdou).Přibývá lidí, kteří jsou poznamenaní nedostatkem citu. Určitě to souvisí i s životním stylem, zaměřeným jen na hmotné statky.
    Možná proto tolik lidí má domácí zvířátka. Někdy je jednodušší k sobě přitulit kočku nebo psa, než člověka. Můj kocour si přijde pro pohlazení a když si ho hned nevšimnu, tak dotírá tak dlouho, až ho zvednu a pořádně ho pohladím.

    OdpovědětVymazat
  20. Mazlwní se zvířátky nahrazuje lidem mazlení s  člověkem. Jsou povahy, které pohlazení a pod. považují za slabost. Jak jsem zjistila, většinou jsou to muži, někdy i ženy, které to pohlazení nemělůi ani v dětství. Za projev citu se stydé. Přitom zvířátko pohladit dovedou. Také starší lidé, kterým odešly děti z domu si tuto potřebu lidského dotyku vynahrazují pohlazením zvířátka. Ale každá matka by měla své dítě hladit, dát mu najevo cit, třeba i jen úsměvem, pěkným pohledem a také mezi partnery by toto mohlo fungovat.

    OdpovědětVymazat
  21. [17]: Samozřejmě Ivet,Ty snad né? Stačí jen začít.

    OdpovědětVymazat
  22. Pokud vím, jeden čas se u nás mazlení s dětmi bralo jako něco nadbytečného, co se víceméně nedoporučuje. No a dnes aby se zase člověk pomalu bál, že na něj bdělý soused poštve sociálku kvůli nepatřičnému chování.

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: člověk potřebuje čtyřikrát denně obejmout, aby přežil, desetkrát denně, aby měl sílu jít dál a dvanáctkrát denně, aby mohl růst? To bych chtěla někdy zažít.

    OdpovědětVymazat
  24. Podle mě deprivanti tu byli vždycky a budou, jen se o nich dříve tak nepsalo. Jsou lidé, kteří nepovažují dotyky za důležité, myslí si, že je to přežitek a velká slabost. Byli tak vychováváni a myslí, že je to správné. Jejich manželství se pak většinou ale určitě rozpadne a oni zůstávají sami a opuštěni.

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: I moje manželství se už léta rozpadá. Bez doteků je divný život.

    OdpovědětVymazat
  26. Naučte se malovat na některém z víkendových kurzů ateliéru 45-http://www.atelier45.cz/vikendove-kurzy-2/

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Édouard Manet - sám sebou ve společnosti impresionistů

V druhé polovině 19. století se v umění začal prosazoval svobodomyslný životní styl umělců, jejichž prostředím se staly pařížské bulváry, ka...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)