Odyssea, bigbít k tanci

V 80. letech se na výsluní naší populární hudby vyhřívaly "hvězdy" normalizační éry Hana Zagorová, Helena Vondráčková a Karel Gott, straničtí tajemníci jejich písně zřejmě považovali za to pravé umění pro socialistického člověka, obě zpěvačky dostaly zprofanovaný umělecký titul zasloužilá umělkyně (udělovaný hlavně za angažovanost - vystupování v SSSR, hraní v jednostranně ideologicky zaměřených seriálech, u výtvarných umělců a spisovatelů za díla "socialistického realismu") a Gott získal i jeho vyšší stupeň národní umělec. Z mladší generace měli otevřené dveře ještě Michal David a Dalibor Janda. (Pro objektivitu je nutné dodat, že Gott, i když se mně z jeho repertoáru líbí jen asi 4 písně, zpívat umí a byl úspěšný i v Německu, Michal David se zase dokázal prosadit i v dnešním "tržním" systému s muzikály a jeho Kleopatra dokonce překročila hranice, hraje se v Jižní Koreji a jedná se o nastudování v Japonsku.)

Narazit v těch dobách na rockovou hudbu v televizi bylo téměř nemožné, světlou výjimkou byl občasník Studio B z Brna a některé pořady ze Slovenska (částečně Triangel). Trochu lepší to bylo v rádiu, především díky pořadu Posloucháte Větrník. Jeho zásluhou bylo možné poznat i kapely z regionů, o jejichž existenci bychom se jinak ani nedozvěděli.

A tam jsem poprvé slyšel plzeňskou skupinu Odyssea. Představila se s písní Spálená a ta se hned stala hitem a několikrát vyhrála v soutěži posluchačů. Hlavními oporami skupiny byli zpěvák Václav Běhavý, který se doprovázel na kytaru, a sólový kytarista Radko Andrejs, autor hudby i textů většiny písní.

Přes popularitu u rockových fanoušků a melodické písně se skupina nedočkala LP desky ani u nakladatelství Panton, které přitom bylo zaměřeno na hudbu nepatřící do hlavního proudu populární hudby. Vydala jen několik singlů, kde se objevila už zmíněná skladba Spálená, dále pak Někdy si vzpomeň, Tak co vám řekli, pane Händel a Ber, kde ber. Vedle melodických (často baladických) písní a nakřáplého hlasu Václava Běhavého výrazným znakem zvuku kapely byla kytara Radko Andrejse, ve skladbě Nádraží Florenc 16:30 je slyšet i kvákadlo, se kterým kdysi přišel Jimi Hendrix.

Odyssea sporadicky vystupuje i dnes v částečně odlišných sestavách - Odyssea Classic s Václavem Běhavým a novým bubeníkem a Odyssea Forever bez Běhavého. Obě hlavní hvězdy skupiny (již notně prošedivělého Andrejse a Běhavého) zachycuje nekvalitní amatérská nahrávka z koncertu v skladbě Divadelní společnost J. K.Tyla.

Některé skladby si lze přehrát a také stáhnout ve formátu .mp3 ze stránky https://www.odyssea-rock.cz, případně https://www.odyssea.wbs.cz, která však již není aktualizována. Z desky Lážo plážo (The Best of Odyssea), vedle již zmíněných skladeb rád poslouchám rockové balady Další paní důvěrně už znám a Bačkora blues. Obě jsou dostupné ze stránky diskografie https://www.odyssea-rock.cz/cz_menu/_disco.htm, z CD Tak co vám řekli, pane Händel se dá přehrát rovněž výše zmíněná stejnojmenná skladba, která je však nahrána nově, ta původní se mně líbí mnohem více.

Archivní fotografie členů skupiny podkreslují skladbu Divadelní společnost J. K.Tyla, ještě podrobnější informace s ukázkami skladeb jsou v průřezovém videu

Protože skladba Ber, kde ber v textu dobře postihuje svízelné protloukání skupiny v 80. letech a české rockové hudby vůbec, zařazuji ho na konec. Podle kalendáře dnešních koncertů se však proti minulosti moc nezměnilo, zase převažují venkovské sály. V Brně jsem Odysseu živě viděl jen jednou, někdy před čtvrtstoletím.

Ber, kde ber

(hudba a text Radko Andrejs)

Ptal se mě jeden frajer, kam patří to, co hrajem,

já na to, chlapče, nemám šajn.

Děláme bigbít k tanci, v Pantonu jsme bez šancí,

náš úděl je vesnickej sál.

Tvářil se znechuceně, hned mi lekci dal,

hovořil o hardrocku, s respektem o jazzrocku,

zatratil heavy metal, proti discu štval.

Refrén:

Hrajem všechno, ber, kde ber, žádnej styl, žádnej směr,

chvilku reggae, potom boogie,

kritici už cení zuby, ti maj jasno jak a kudy.

Ptal se mě jeden tatík, přes hudbu známej patík,

k čemu to řvaní do beden.

Vlachovka je prý pojem, Gott na něj dělá dojem,

Beatles si poplet s účesem.

Tvářil se znechuceně, hned mi lekci dal,

hovořil o pokroku, bigbít byl bez nároku,

všechno by zrušil, zakázal.

Refrén:

…