Rotterdam (1) - moderní město zrozené z válečných ruin

Rotterdam je se 600 tisíci obyvatel po Amsterdamu druhým největším městem Holandska a až do r. 2004, kdy ho předstihla Šanghaj, byl největším přístavem světa. Přitom však není přímořským městem a od Severního moře ho dělí 42 km. Rozmachu města hodně napomohlo to, že 35 km od moře má řeka Maas soutok s Rýnem, a tím se otvírají dopravní cesty do Německa. Po řece je možné si udělat vyhlídkovou jízdu lodí, ta je ale poněkud fádní, protože na březích není vidět téměř nic jiného než jeřáby a hory kontejnerů gigantického přístavního komplexu Brána (do) Evropy (Europoort/Gateway to Europe), plavba však Severního moře nedosáhne a asi po 20 km se loď vrací zpět.

Protože Rotterdam nikdy nebyl sídelním městem, vždy byl ve stínu Amsterdamu, navíc v květnu 1940 bylo jeho centrum zničeno kobercovými nálety německého letectva.

Válečné události připomíná socha Zbořené město (The Destroyed City), jejímž autorem je francouzský sochař běloruského původu Ossip Zadkine (1890-1967), významný představitel kubismu v sochařství. Najdeme ji v části Leuvehaven nedaleko Erasmova mostu, který je symbolem Rotterdamu.

Těžce poničena byla i pozdně gotická bazilika Grote (nebo také St. Laurenskerk) z 15. století, vzhledem k její historické hodnotě byla v 50. letech znovu postavena. Před ní stojí socha slavného rodáka, filosofa a humanisty Erasma Rotterdamského (1467-1536). V Rotterdamu si jej považují, protože se po něm jmenuje nejen most, ale i místní univerzita. Ze starších budov stojí za zmínku ještě Bílý dům (Witte Huis/White House) z r. 1898, který ve své době s 10 podlažími a výškou 45 m byl nejvyšší kancelářskou budovou v Evropě, a válku přežila i monumentální radnice v renesančním stylu se 70-metrovou hodinovou věží, postavená v letech 1914-1920. Jiné významnější historické budovy už ve městě nejsou.

Právě destrukce města dala v poválečné obnově příležitost oprostit se od tradičního stylu a cihlové stavby, tak typické pro Holandsko, je zde dnes umění najít.

Ve městě vyrostly nejvyšší stavby v zemi, vyhlídková věž Euromast má 185 m, mrakodrapy se pnou do výše 150 m a byly postaveny dva impozantní mosty přes řeku Nieuwe Maas (Erasmův a Vilémův). Díky těmto stavbám si Rotterdam vysloužil přezdívku "Manhattan na řece Maas".

Dominantou předchozího snímku je budova pojišťovací společnosti Nationale Nederlanden, vysoká 151,3 m. Na dalším snímku vyšší z dvojice mrakodrapů je Montevideo Tower, obytný mrakodrap (139,5 m), který s velkým písmenem M na střeše, otáčejícím se podle směru větru, dosahuje 152,3 m.

Budova s věžičkami, která se krčí mezi mrakodrapy, je luxusní Hotel New York. Trochu lépe je vidět na dalším snímku, dopravní spojení k hotelu pro jeho návštěvníky zajišťuje historicky vyhlížející vodní taxi.

Telekomunikační společnost KPN má sídlo v KPN Telecom Tower (96 m), které navrhl architekt Renzo Piano. Na budově je zajímavá nakloněná stěna podepřená ocelovým sloupem. Celá stěna je vybavena diodovými svítidly a večer slouží jako zdaleka viditelný reklamní billboard. Budova s přesahující částí, připomínající periskop ponorky, je Hotel Inntel.

Moderní architektura Rotterdamu se však nesoustřeďuje jen na mrakodrapy a obchodní domy. Z těch ostatních jsou nejslavnější dvě obytné stavby v sousedství stanice metra Blaak - 1. "stromořadí" krychlových domů na pilířích od architekta Pieta Bloma z r. 1984, známé jako Blaakský les (Blaak Forest), kde krychle tvoří korunu stromů, jeden z apartmánů je přístupný jako muzeum; 2. 61 m vysoká budova Blaakská věž (Blaak Tower), pro kterou se však pro její tvar vžilo označení Tužka (Potlood/The Pencil).

Pozoruhodná budova omotaná žlutými rourami je knihovna (Bibliotheek Rotterdam/The Rotterdam Library). Ročně ji navštíví 3-4 miliony lidí, vedle knižního fondu je její součástí i divadlo a diskotéka.

I když řada fotografií byla pořízena z věže Euromast, záměrně jsem ji vynechal a stejně tak fotografie, které zobrazují Erasmův a Vilémův most, o nich a o Museum Boijmans van Beuningen zase příště.