Thomas Houseago se narodil r. 1972 v Leedsu a vyrostl v Yorkshire.
Zuzana
Koncem devadesátých let studoval umění na londýnské universitě Central St. Martin a později v Amsterdamu. Nakonec se přestěhoval do Los Angeles, kde nyní žije. Je to figurativní sochař a pracuje často s materiály, jako je sádra a překližka a jeho práce ukazuje k směrům, jako je kubismus a futurismus a k historii a tradici sochařství. Vedle umělců jako je jeho občasný spolupracovník a soused Aaron Curry - Houseago je součástí nové generace, která se dívá zpátky do modernismu a na starší druhy sochařských prací pohledem člověka jednadvacátého století.
Houseagovy sochy jsou odvážné. Dělá obrovské, neučesané figury z hrudek neuspořádané sádry, vybudované kolem viditelných armatur z rezavých kovových tyčí. Ať už dřepí, lezou nebo stojí s nohama obkročmo, jejich provokativní pozice a lepivý materiál naznačují sex a násilí. Mohou to být idoly primitivního kultu, připomínající primitivními škraboškami a zdeformovanými, hranatými těly prostitutky zobrazené Picassem v Les Demoiselles d'Avignon (Avignonské slečny). Zároveň ale Houseagovy monumentální práce vypadají jako ošoupané, zdrsněné verze sněhového mramoru klasických soch masivních, uhlazených, jemně tvarovaných forem Henryho Moorea.
Obrovská monstra, masky s kulatýma očima na hlavách robotů a verze triumfálních oblouků se pravidelně v jeho práci opakují, nejen jako sochy, ale ve dřevě, jutě a kresbách tužkou. Zatímco monstra se nazývají například Minotaurus nebo Kyklop, práce mají spíš kvalitu Frankensteina. Na jeho samostatné výstavě, končící letos v únoru v Modern Art Oxford, ústředním bodem byla hrbící se obluda nazvaná 'Baby', která se poprvé objevila již před rokem na Whitney Biennial. Polovina muskulární formy je ze sádry, druhá polovina ze zploštělých povrchů, které na sobě mají čáry tužkou. Socha vypadá připravena k akci, nebo přinejmenším připravena učit se první dětské krůčky - až tedy na to, že je téměř tři metry vysoká. Figurativní práce toho druhu vidíme obvykle jen na válečných památnících nebo sochách diktátorů. Ale pro Houseaga je to způsob, jak zkoumat míru rozsahu, hmoty, fyzické přítomnosti a gravitace, nebo - jak se sám vyjádřil, něco, co vypadá, jakoby na člověka padalo.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Ach, jak jsem předpotopní. Tohle mě neoslovuje nijak příjemně. Jsem romantická realistka a to je potom těžké...
OdpovědětVymazatThomas Houseaga je mně úplně neznámý, zato zmiňovaný Henry Moore naopak velmi dobře a z moderních sochařů úplně nejvíc. Vedle MoMA mám fotky Mooreových děl z Berlína, Vídně a Monte Carla. Jsou také nápadná robustností, ale laicky vidím proti Houseagovi trochu rozdíl v tom, že v nich převažují oblé formy.
OdpovědětVymazat[2]: Houseago
OdpovědětVymazatPozoruhodné sochy. Neříkám, že se mi zrovna líbí, ale rozhodně zaujmou. Navíc vypadají jako v pohybu - ta první jen vstát, ta druhá jen vykročit.
OdpovědětVymazatNejsem odborník přes umění a to moderní mě moc neoslovuje, přesto existují kousky, ať sochy, nebo obrazy, u kterých mám pocit, že mi něco chtějí říct.
Výborně a poutavě napsaný článek.
"Zatímco monstra se nazývají například Minotaurus nebo Kyklop, práce mají spíš kvalitu Frankensteina"
Dobrý.
Je to takové brutální umění. Henry Moore s jeho oblými, ušlechtilými tvary je opravdu někde jinde. Ale stejně nemůžu říct, že by se mi to vůbec nelíbilo. Na těch sochách je něco provokativního a nutí člověka přemýšlet.
OdpovědětVymazatSochy jsou neobyčejně zajímavé, neříkám, že se mi líbí, ale zase netvrdím, že se mi nelíbí. Zkrátka - nevadí mi.
OdpovědětVymazatZ díla Thomase Houseaga se mi líbí asi tak jedna socha,má to takové neučasené.To Henry Moore je na tom daleko líp. Ta jeho dílka jsou taková kulaťoučká, zaoblená, hlaďoučká, je to prostě něco jiného a krásného.
OdpovědětVymazatDnes jsem poslouchala Jana Kanyzu a ten říkal, jak ho štve, když někdo říká, že tomu nebo jinému obrazu NEROZUMÍ, čili že neví, CO TO JE. Něco na tom bude. I já jako naprostý laik některý obraz cítím příjemně, jiný naopak bez ohledu na to, jestli vím, co to představuje. Se sochami je to stejné.
OdpovědětVymazat[8]: Jak hodnotit umění, mně vůbec není jasné. Kdysi jsem slyšel nějakého odborníka přes umění a ten tvrdil to stejné, co Kanyza, u moderního umění by se podle něj díla měla chápat spíše pocitově - líbí-nelíbí. Výklad obrazů a porozumění jim má prý smysl jen u realistických obrazů, např. s mytologickými nebo náboženskými tématy, a tam, kde jde o nějakou symboliku.
OdpovědětVymazatKdyz se zeptali Duchampa proc prestal malovat a jestli duvod neni v tom, ze malovani uz nema rad, odpovedel, ze malovani ma rad porad, ale 'stupid painting' rad nema. Libivost je vec toho, jak veci vypadaji, ale podstata umeni je uplne nekde jinde. Nekteri ucastnici to tady pochopili, coz mi udelalo velkou radost. Umeni je daleko vic nez remeslo.
OdpovědětVymazatZdravim vas vsechny a moc dekuju za nazory, je to tady dobra parta blogaru.
Zuzano, tento článek byl skvělým náhledem do světa moderního umění, kde se cítím jako analfabet. Díky moc za něj.
OdpovědětVymazatA mnohé komentáře (např. [4]:, [5]:, [8]: a samozřejmě [10]:) mě také poučily, jak k modernímu umění přistupovat. Aby článek a diskuse se tak propojily, a to navíc u náročného tématu, není častým jevem.
Sochy jsou to v každém případě zajímavé, ale tomuto druhu umění absolutně nerozumím.
OdpovědětVymazatJe to zajímavé, ale dá se porozumět tomu, že to tak sochař vidí, ale druhému se to nemusí líbit. Mně tedy moc ne.
OdpovědětVymazat