Nedaleko Kyjova se nachází obec Bukovany a v jejím katastru uprostřed polí zajímavé výletní místo Bukovanský mlýn. V r. 2016 jsme tam byli na svatbě jedné neteře a před několika týdny si sami zajeli podívat se, co nového přibylo.
Manželský pár podnikatelů Josefa a Zdenky Kouřilových okolí totiž neustále zvelebuje a rozšiřuje o volnočasová zařízení. V r. 2004 zde byla postavena replika holandského větrného mlýna a uvnitř něj je malé muzeum vybavení venkovských chalup. Ochoz v horní části mlýna slouží i jako rozhledna a některé z následujících fotografií jsou z něj.
Původní selská stavení dnes nabízí ubytovací služby.
Je zde také výborná restaurace, kam je nutné si návštěvu pro rodinnou společnost rezervovat nejméně 3 týdny předem.
Umělohmotnou nádrž nahradil do země zabudovaný zděný bazén.
Můžeme si zahrát minigolf, děti se bosy proběhnout po „trati“ různorodých povrchů.
I zvířectvo je k vidění a na vzdáleném horizontu na Babím lomu (podle blízké obce Strážovice místními přezdívaném Strážovská hora), nejvyšším kopci Kyjovské pahorkatiny s nadmořskou výškou 417 m, se vypíná vysílač Českých radiokomunikací.
V r. 2017 byla v sousedství mlýna vysazena Alej vzpomínek (především) z lip a javorů od 161 rodin z Bukovan a blízkého okolí, které jí chtějí vyjádřit úctu svým předkům.
Smyslem textu však není dělat reklamu místu, které to již ani nepotřebuje, ale přiblížit unikátní sochařskou galerii pod otevřeným nebem. Majitelé mají zřejmě zálibu v historii a oslovili akademického sochaře Václava Poliána, aby alej zkrášlil sochami postav z úsvitu našich dějin. V září 2018 zde byly instalovány první 4 pískovcové sochy a současně umístěno dalších 74 podstavců pro plánovaný počet 78 soch Cesty českých panovníků od praotce Čecha po Karla I,, které by umělec měl dokončit do r. 2030.
Nepočítal jsem, kolik jich je již hotových, ale je patrné, že Václav Polián ve svém díle značně pokročil. Návštěvníky k návratu teď láká i zvědavost, co je nového, zvlášť když na zatím neosazených podstavcích jsou již vyryta jména budoucích soch.
A na některé z hotových se můžeme podívat v detailnějších záběrech.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Takhle z dálky bych přísahala, že se mlýn nachází v Holandsku :).
OdpovědětVymazatDíky za krásnou virtuální procházku, sochy jsou boží!
Mlýn je opravdu dokonalý, jednu repliku jsem viděl v Malmö a ta se jí nemůže rovnat.
VymazatMoc pěkný výlet.
OdpovědětVymazatSnad to nebude bráno jako závist "malého českého človíčka", který nic nedokázal a jen kritizuje, ale napadá mne, že majitelé objektu jsou skutečně hodně podnikaví! Alej vzpomínek. Jo, to určitě. Vzpomínat na své drahé zesnulé se dá na hřbitově, v kruhu rodiny či přátel, ale především v duchu. Netřeba k tomu památníků. Napadá mne hláška z filmu "Vesničko má, středisková": "Co ještě nemáme? Hrobku!"
A tohle je lepší, památník u cesty, s rodovým jménem! Nepochybně finančně zajímavý podnikatelský záměr :-)
A pak mne zaujaly ony sochy postav z úsvitu našich dějin. O mnohých se neví, ani kdy se narodili nebo kdy zemřeli. A jejich podoba se na obrazech či v sochách dochovala? V řadě případů jistě ano, někdy určitě ne. Ovšem mistru sochařskému nelze upřít skvělý nápad a majitelům objektu další unikátní podnikatelský záměr.
Jako budoucí zesnulý mám přání žádný hrob, žádná urna, jen rozprášit.
VymazatHistorii moc neznám, ale mám pocit, že některé postavy mohou být i fiktivní a jejich existence vybájená ústním podáním. Sochy jsou velmi pěkné, jen se mně zdá, že ty mohutné vousy u mužů (žiletky tehdy neměli :)) jim přidávají roky a vypadají trochu jako klub důchodců :).
O Libuši a Přemyslu Oráčovi jsem měla romantické představy. Poliánovy sochy mne o ně úplně připravily :-)
VymazatJednou jsem mezi řádky od jednoho pána přímo na místě zaslech, že tam nějaké velké davy neproudí. (Snad jsem to špatně nepochopil.) Pokud tam ty davy nepřilákal ten mlýn, tak ty sochy asi na tom nebudou o moc lépe. Někteří lidé vidí pořád za něčím jen podnikatelský záměr a vůbes si neuvědomují, že si někdo něco buduje třeba z úplně jiných důvodů a pak z toho se rodí ta závist. Podoby postav i vybájených jsou zachyceny i v knížkách, ty ovšem nejsou vidět z veřejného prostranství, nikomu to teda nevadí. Mně se líbí ta dřevostavba.
VymazatTak na první pohled jsem si myslela, že je to mlýn poblíž Vranova n.D. a ejhle, nebyl. Zajímavá info pro mne. Moc ráda jsem se poučila. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJá zase neznám mlýn u Vranova nad Dyjí, i když jsem na Vranovskou přehradu v mladých letech dost jezdil, tehdy ale na druhou stranu přehrady s hradem Bítov.
VymazatMoc pěkné místo. V sobotu jsme jeli do Kyjova na hřbitov rodičů manžela a vůbec jsem o tomto místu nevěděla. Škoda.
OdpovědětVymazatPři příští návštěvě to můžeš "napravit", místo rozhodně nezklame.
VymazatVětrné mlýny i mlýny vodní mne nepřestávají fascinovat.
OdpovědětVymazatSochy jsou podařené, jen ten Křesomysl mi něčím připomíná Gluma z Pána prstenů.
Bingo! že by ta trochu větší ouška a holá hlava? ;-)
VymazatVelmi pěkné výletní místo. Ještě je neznám. Za zhlédnutí by stálo. 🙂
OdpovědětVymazatUrčitě ano, kdybych tam nebyl na zmiňované svatbě neteře, také bych o něm nevěděl.
VymazatTenhle mlýn už se objevil na vícero blozích, nicméně se neomrzí protože je krásný. Přemyslovská alej je zajímavá. A ještě se tam vejde pár vladařů. Jen nějak tam chybí Vratislav II. který první získal právo nazývat se králem. Ostatní byli pouze titulem knížata
OdpovědětVymazatJsi znalkyně, já se v těchto historických postavách vůbec nevyznám a ani nevím, která byly skutečná a která jen vybájená ústním podáním.
VymazatVelmi dobrý počin, při cestě do Kyjova určitě stojí za zastavení
OdpovědětVymazatMyslím, že ano, není to od Kyjova daleko, i když my jsme tam jeli z Bučovic přes Ždánice.
VymazatMoxc krásné místo a krásná, velice zajímavá reportáž. Ta "sochařská alej" je velice zajímavá. Děkuji za přiblížení tohoto velice zajímavého místa. Přeji krásné a pohodové podzimní dny.
OdpovědětVymazatO "sochařské aleji" jsme vůbec nevěděli, protože oboje vyrostlo hodně rychle až v posledních letech.
VymazatPřed pár léty jsem měl tu čest na Bukovanském mlýně prožít pěkný svatební víkend mé vnučky.Je to jedno z mnoha krásných míst Moravy...pro mne nekonečná vzpomínka.
OdpovědětVymazatTo jsme měli úplně stejný zážitek. Vůbec je to zvláštní, že je možné úředně oddávat někde na palouku :).
VymazatMyslím, že by si pan sochař dobře rozuměl s Václavem Hájkem z Libočan :-).
OdpovědětVymazatMožná z jeho kroniky čerpal, pokud tam tedy byly inspirativní kresby.
Vymazat