Reiteralm - kolem jezer na alpské dvoutisícovky a s výhledy na Dachstein

Mými nejoblíbenějšími horami jsou Vysoké Tatry, kde jsem byl všude, kam se dá jít bez horského vůdce a jednou i s ním na impozantním štítu Vysoká (2547 m n. m.), neodvažoval jsem se však na zahraniční dvoutisícovky a vyšší vrcholy, protože trasy tam nebudou značené, anebo velmi špatně, ztratím se, spadnu do propasti a nakonec opuštěný a vysílený se stanu potravou vlků.

Proto jsem byl odkázaný jen na výlety lanovkou (Aiguille du Midi, Dachstein) a lyžařskými vleky (Dolomity, Rakouské Alpy, Provensalské Alpy). Při letošní dovolené v Ramsau am Dachstein však v jednom tamějším prospektu pěších tras se zdálo, že některé jsou schůdné i bez horolezecké výbavy, nemají velká převýšení a dají se zvládnout v "rozumném" čase.

Trasa Reiteralm Rundweg, jak je z názvu patrné, je okružní, což při dopravě autem na výchozí místo je výhodou. Nejsložitější bylo ale toto místo najít. Odbočka na silnici za Schladmingem nás vedla vzhůru po stále se zužujících silnicích, až přešla v polní cestu (později jsme zjistili, že šlo o cyklostezku), jednou jsme projeli kolem horského stavení a po několika stech metrů skončili u závory, za níž už sice byla ta správná silnice, jenže na tu se nebylo možné dostat, závora byla zamčená, zřejmě jsme zabloudili na soukromý pozemek. Couvání i otočení auta na úzké cestě, z jedné strany lemované propastí a z druhé hlubokým žlabem, bylo těžko představitelné, choť usoudila, že s mou netrpělivostí a odhadem by bylo riziko příliš vysoké a snad na 20-krát auto otočila.

Nakonec jsme správnou odbočku objevili o několik km dříve a horskými serpentinami jsme se dostali na start trasy. Bylo už kolem půl druhé odpoledne, vzhledem k odhadovanému času celého okruhu 3,5 hod to ale nevadilo.

Auto jsme zaparkovali u horské chaty Eiskarhütte, ležící v nadmořské výšce 1700 m. Chata v té době měla plně obsazenou zahradní restaurací a zdála se ideálním místem pro občerstvení na konci trasy.

Stačilo kousek popojít a ve zpětném pohledu se otevřelo panorama alpských vrcholů. V levé části mu dominují Torstein (2948 m n. m.), Mitterspitz (2926) a Hoher Dachstein (2996).

Opačnou stranu lemují tři alpské dvoutisícové vrcholy: Gasselhöhe (2001), Rippeteck (2126) a Schober (2133) a právě tam jsme se vydali. Trasy jsou patrné z plánku, my jsme zvolili okruh proti směru otáčení hodinových ručiček a šli zkratkou po cestě s číslem 66.

Lanovkou se dá vyjet ještě výš a dál, nechtěli jsme se však vázat jejím jízdním řádem. Cesta je místy nezřetelná a také počty turistů jsou mnohem nižší než v našich horách.

Trasa je zajímavá tím, že vede kolem horských jezer, pěti větších a dvou malých, zkratku jsme volili i za cenu prudšího stoupání proto, abychom první dvě neminuli. Nejvíce vyniknou z vyšších poloh.

Ze sedla láká odbočka Panoramablick k horní stanici lyžařského vleku Gassl Höhe II (1860 m n. m.) s výhledy na masiv Dachsteinu, ty se však nabízely téměř celou trasu.

Na dalším snímku vlevo vzadu je Schober a v popředí vpravo od něj Gasselhöhe.

Cesta na Gasselhöhe se v závěrečném úseku z travnatého povrchu mění v kamenitý horský terén. Kříž symbolicky označuje místo, kde jsme poprvé pokořili alpskou dvoutisícovku, byť o jediný metr.

Teprve teď se objeví Rippeteck, který byl z podhledu skryt, na druhém snímku z jiného úhlu je vrchol znovu částečně zacloněn. Tam, kde stojí skupinka lidí, se schází do údolí k horskému plesu, od nějž vede výstupová trasa na Schober.

A zde je Rippeteck a Schober (vlevo) společně.

Těsně pod vrcholem Rippetecku se prodíráme jehličnany a je zde i krátký žebřík.

A takto vypadá závěrečný úsek k vrcholu naší druhé alpské dvoutisícovky Rippeteck (2126).

Na vrcholu jsme se zdrželi jen krátce, pobyt totiž znepříjemňoval roj bodavého hmyzu, který jako kdyby strážil jeho majestát před nezvanými návštěvníky.

Zajímavé jsou výhledy i na opačnou stranu než Dachstein.

Na úpatí protější hory Schober leží tři jezera. Na Schober jsme už nešplhali, 7 výškových metrů navíc proti Rippetecku bylo slabou motivací.

Vracíme se k rozcestí a scházíme do údolí k jezerům.

Nejpůsobivější z jezer je Spiegelsee (1860 m n. m.), jehož název je opravdu přiléhavý. Na hladině se zrcadlí trojice horských velikánů Torstein, Mitterspitz a Hoher Dachstein.

V jezeře jsem se i koupal, voda byla snad teplejší než v Hallstattském jezeře, protože jen místy je hloubka nad hlavu.

Na zbytku trasy kolem níže položených ples nás zastihla bouřka. Potkali jsme rodinku kamzíků, kteří si nás vůbec nevšímali, podle štítků v uších byli zřejmě ochočení.

Do Eiskarhütte jsme dorazili promoklí. Kromě nás tam už nikdo nebyl, ale obsluha byla ochotná, když jsme po jídle asi v půl šesté odcházeli, všiml jsem si, že otvírací doba byla do 17 hod.

Domů jsme se dostali po už známé trase.