Mamutí můstek v Kulmu (s českou stopou)

Tak jako tenisté mají své grandslamové turnaje, obdobou u skokanů na lyžích je Turné čtyř můstků, nejatraktivnější soutěží jsou ale lety na lyžích. Na zmodernizovaných mamutích můstcích skokani létají daleko za 200 m. Takových skoků se ne každý odváží, podobně jako u jezdců Formule 1 je jen několik desítek sportovců, kteří jsou schopni se na vrcholové úrovni těchto akcí účastnit.

Prestižní záležitostí jsou i samotné můstky. Nejproslulejší stojí ve slovinské Planici, kde se nejčastěji posouval světový rekord v délce skoku, poslední - za hranicí 250 m - však padly ve Vikersundu v Norsku a aktuální rekord 253,5 m drží Stefan Kraft z Rakouska z r. 2017. Další mamutí můstky jsou v Rakousku (Kulm), v Německu (Oberstdorf) a na pětici ji doplňuje mamutí můstek v Harrachově. K nim patřil ještě Ironwood v USA, který už však není v provozu. A je možné, že takový osud potká i harrachovský můstek a z místa se stane skanzen skoků na lyžích.

Harrachov největší slávu zažil v r. 1983, kdy pořádal mistrovství světa a Pavel Ploc na něm vytvořil světový rekord skokem dlouhým 181 m. Ta už však dávno zapadla prachem, můstek chátrá, opravy by si vyžádaly stamiliony Kč, a tak poslední závod se tam konal před 4 roky. Co si pamatuji, i v době jeho funkčnosti závody kvůli malému zalesnění okolí můstku často narušoval silný vítr a z důvodu bezpečí skokanů někdy bylo nutné rušit další kola skoků, nebo dokonce soutěž vůbec nekonat.

Na mamutí můstek v Kulmu jsme narazili na turistické trase kolem zalesněného kopce Kulmberg. Samozřejmě nás zajímaly i jeho vrcholové partie, protože slibovaly výhledy na Dachstein, Schladminské Taury a údolí Ennstal. A Kulmberg Höhenweg se nachází přímo nad můstkem.

Můstek v Kulmu je pro nás zajímavý i tím, že v r. 1975 se zde mistrem světa stal český skokan Karel Kodejška. Někde také najdeme, že Kodejška vyhrál na můstku v Bad Mitterndorf, resp. v Tauplitz/Bad Mitterndorf, tyto názvy jsou však širší než Kulm, podle blízké obce, resp. obcí, se tak jmenuje celé zimní středisko, které na jejich území z větší části leží.

Kodejška si titul vybojoval vyrovnaným výkonem během tří soutěžních dnů za skoky s délkami 141 m, 149 m, 123 m, 144 m, 139 m a 145 m. Dnes se soutěží jen jeden den a započítávají se dva skoky, pokud ovšem program soutěže kvůli nepřízni počasí není zredukován.

Rekordní skok v Kulmu má hodnotu 244 m, proti skokům našeho borce je tedy přibližně o 100 m delší. Je to dáno prodloužením nájezdu a výraznou úpravou, která umožnila zvýšit tzv. hill size, což je nejzazší hranice bezpečného dopadu. Legendární skokan Jiří Raška, olympijský vítěz z Grenoblu v r. 1968 kdysi prohlásil, že v dřevních dobách jeho sportu byly dopady velmi tvrdé, jako při skoku ze střechy jednopatrového domu na chodník, kdežto u nových profilů můstků skokané v závěrečné fázi skoku plachtí nad terénem podobně jako letadla před dosednutím na přistávací dráhu.

I tak ale pohled shora bere dech. Už jen nevybočit z úzké nájezdové stopy není jednoduché. Místo doskoku se ztrácí v dáli. Vyšlápnout po půlmetrových schodech, udávajících výši nájezdu, vyžaduje trochu kondice. Soutěžící se tam dopravují lanovkou.

Když se naopak díváme zespodu, horní část vypadá jako vzdálený sloup či věž.

Na snímku z odstupu a boku jsou proporce zřetelnější, současně jsou zde vidět i další můstky menších rozměrů.

V budově nad můstkem se skokani připravují na svůj skok. Zařízení na prvním snímku slouží k nastavení výše nájezdu.

Tehdy ještě mají možnost se pokochat pohledem na panorama Alp.

Pak už je to mezi nebem a zemí. Trefit odraz na hraně můstku ve zlomku vteřiny je pro délku skoku klíčové.

Rozhodčí v kabině u doskočiště hodnotí i styl.