31. srpna 2018

Mamutí můstek v Kulmu (s českou stopou)

Tak jako tenisté mají své grandslamové turnaje, obdobou u skokanů na lyžích je Turné čtyř můstků, nejatraktivnější soutěží jsou ale lety na lyžích. Na zmodernizovaných mamutích můstcích skokani létají daleko za 200 m. Takových skoků se ne každý odváží, podobně jako u jezdců Formule 1 je jen několik desítek sportovců, kteří jsou schopni se na vrcholové úrovni těchto akcí účastnit.

Prestižní záležitostí jsou i samotné můstky. Nejproslulejší stojí ve slovinské Planici, kde se nejčastěji posouval světový rekord v délce skoku, poslední - za hranicí 250 m - však padly ve Vikersundu v Norsku a aktuální rekord 253,5 m drží Stefan Kraft z Rakouska z r. 2017. Další mamutí můstky jsou v Rakousku (Kulm), v Německu (Oberstdorf) a na pětici ji doplňuje mamutí můstek v Harrachově. K nim patřil ještě Ironwood v USA, který už však není v provozu. A je možné, že takový osud potká i harrachovský můstek a z místa se stane skanzen skoků na lyžích.

Harrachov největší slávu zažil v r. 1983, kdy pořádal mistrovství světa a Pavel Ploc na něm vytvořil světový rekord skokem dlouhým 181 m. Ta už však dávno zapadla prachem, můstek chátrá, opravy by si vyžádaly stamiliony Kč, a tak poslední závod se tam konal před 4 roky. Co si pamatuji, i v době jeho funkčnosti závody kvůli malému zalesnění okolí můstku často narušoval silný vítr a z důvodu bezpečí skokanů někdy bylo nutné rušit další kola skoků, nebo dokonce soutěž vůbec nekonat.

Na mamutí můstek v Kulmu jsme narazili na turistické trase kolem zalesněného kopce Kulmberg. Samozřejmě nás zajímaly i jeho vrcholové partie, protože slibovaly výhledy na Dachstein, Schladminské Taury a údolí Ennstal. A Kulmberg Höhenweg se nachází přímo nad můstkem.



Můstek v Kulmu je pro nás zajímavý i tím, že v r. 1975 se zde mistrem světa stal český skokan Karel Kodejška. Někde také najdeme, že Kodejška vyhrál na můstku v Bad Mitterndorf, resp. v Tauplitz/Bad Mitterndorf, tyto názvy jsou však širší než Kulm, podle blízké obce, resp. obcí, se tak jmenuje celé zimní středisko, které na jejich území z větší části leží.
Kodejška si titul vybojoval vyrovnaným výkonem během tří soutěžních dnů za skoky s délkami 141 m, 149 m, 123 m, 144 m, 139 m a 145 m. Dnes se soutěží jen jeden den a započítávají se dva skoky, pokud ovšem program soutěže kvůli nepřízni počasí není zredukován.

Rekordní skok v Kulmu má hodnotu 244 m, proti skokům našeho borce je tedy přibližně o 100 m delší. Je to dáno prodloužením nájezdu a výraznou úpravou, která umožnila zvýšit tzv. hill size, což je nejzazší hranice bezpečného dopadu. Legendární skokan Jiří Raška, olympijský vítěz z Grenoblu v r. 1968 kdysi prohlásil, že v dřevních dobách jeho sportu byly dopady velmi tvrdé, jako při skoku ze střechy jednopatrového domu na chodník, kdežto u nových profilů můstků skokané v závěrečné fázi skoku plachtí nad terénem podobně jako letadla před dosednutím na přistávací dráhu.

I tak ale pohled shora bere dech. Už jen nevybočit z úzké nájezdové stopy není jednoduché. Místo doskoku se ztrácí v dáli. Vyšlápnout po půlmetrových schodech, udávajících výši nájezdu, vyžaduje trochu kondice. Soutěžící se tam dopravují lanovkou.





Když se naopak díváme zespodu, horní část vypadá jako vzdálený sloup či věž.



Na snímku z odstupu a boku jsou proporce zřetelnější, současně jsou zde vidět i další můstky menších rozměrů.




V budově nad můstkem se skokani připravují na svůj skok. Zařízení na prvním snímku slouží k nastavení výše nájezdu.




Tehdy ještě mají možnost se pokochat pohledem na panorama Alp.




Pak už je to mezi nebem a zemí. Trefit odraz na hraně můstku ve zlomku vteřiny je pro délku skoku klíčové.



Rozhodčí v kabině u doskočiště hodnotí i styl.


18 komentářů:

  1. Ten pohled z mustku dolu i na fotografii vyvolava skoro toceni hlavy...Pres dvrste metru, to se zda byt skoro za hranici lidskych možností, aspoň že dnešní borci mají ten dopas měkčí.

    OdpovědětVymazat
  2. No, nevím, jestli bych si postavil baráček v ose můstku. Přece jen - co kdyby skokana popadl silnější vítr a zanesl by mi ho na balkón . Na vítězství Karla Kodejšky si pamatuji, tehdy jsem si jako dítě postavil na zahradě na hromadě písku improvizovaný můstek a se svými "lety" až tři metry dlouhými jsem si hrál "na Kodejšku" .

    OdpovědětVymazat
  3. Zažila jsem před několika lety mistrovství v Harrachově, byla tam celá světová elita a týden potom jsem nebyla schopná mluvit. Když si člověk ještě na této neskutečné nádheře představí jezdce, spoustu sněhu, večerní osvětlení a tisíce skandujících lidí, zážitek nevýslovný

    OdpovědětVymazat
  4. Tak ten jsem viděla jen z auta po cestě z Bad Mittensdorfu do Welsu na výstavu s psiskama, a kde jsme od pátka bydleli. Ale na nějaké průzkumy okolí moc čas nebyl, protože v pátek jsme dojeli už za tmy, sobota byla věnovaná úpravě tří psů a jen lehké projížďce do výšky přes 2000 m do střediska nad Mittensdorfem. Ještě jsme se rozhodovali jestli si nezajít do termálů ale nakonec jsme si zašli na vynikající večeři a popití pivka. No a ráno se valilo směr Wels. Takže z mé třídenní návštěvy těchto míst jsem toho zas tak moc neviděla. Ale i tak ten můstek je opravdu úctyhodný. A ještě jedna věc mi bránila nějak víc pozorovat. Tunely. Na ty je snad Rakousko velmoc. Jeden tunel za druhým. To bylo i teď když jsme jeli od Salzburgu k Linci....tunely, tunely, tunely....

    OdpovědětVymazat
  5. Parádní fotky, ale nedovedu si představit, že bych nahoře na můstku jenom stál. Už z té fotky jsem měl smíšené pocity

    OdpovědětVymazat
  6. To jsou tedy výhledy :) Ale i když vidím lanovku na obrázku, udělá se mi špatně.  Tohle vypadá že to je jednom pro jednoho člověka, tak já bych možná i na ten kopec vylezla pěšky...

    OdpovědětVymazat
  7. Při pohledu z můstku na doskočiště mám stejný pocit jako kdysi na při skoku z 3m věže do bazénu: Bude obtížné se trefit!

    OdpovědětVymazat
  8. Je mi šoufl, jen když se dívám na obrázky, realita by asi byla daleko drsnější .

    OdpovědětVymazat
  9. Sen každého skokana je dolétnout na protisvah.

    OdpovědětVymazat
  10. Mamutí můstek pro Sugr není,
    točí se jí hlava jen při tom pohledu na tvé excelentní záběry.   

    OdpovědětVymazat
  11. Rádi se díváme odjakživa na skoky, vlastně na lyžování jakékoliv. Obdivuji odvahu tam stát, pak se rozjet a letět- hlavně dopadnout dobře. Díky za přiblížení  z různého pohledu na stanoviště pro skokany i na můstek. Ty nádherné hory jsou takový bonus.

    OdpovědětVymazat
  12. Pěkný můstek a krásné panorama!
    Já byla trochu podobně na můstku v Rožnově, tedy jen v létě a coby turista, sjíždět bych to nemusela.

    OdpovědětVymazat
  13. Škoda Harrachovského můstku, který byl vzpomínkou pro úspěchy našich skokanů. Sice byly jakési úvahy o jeho obnově, ale všechno padlo.

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: Působí to děsivě a také ne všichni skokani na lyžích na mamutích můstcích soutěží.[2]: Možná tam ty baráčky byly dřív než můstek a s touto variantou nemohli počítat .
    3 m je náhodou hodně, základ pro další mety jsi měl :).[3]: Já jsem se na skoky a lety na lyžích velmi rád díval v televizi, na vlastní oči jsem ale viděl jen skokany na Štrbském plese, a to ještě v létě, kdy skákali na umělé hmotě. I z toho se však tajil dech. U letů mě vždy mrazilo z poryvů větrů, aby nedošlo k tragédii.
    Harrachovský můstek v tomto směru byl loterií. Musel to být zážitek vidět takové skoky, rekord v Harrachově je 214,5 m.[4]: Psi byli prioritou, příroda kolem byla jen navíc :).
    Na tunely jsou mistři také v Itálii, my kdybychom postavili tunel ve Středohoří směrem na Drážďany, mohli jsme si ušetřit problémy s nestabilním podložím dálnice a mohlo to být nakonec i levnější. Podle zkušeností s tunelem Blanka v Praze je ale otázkou, jak dlouho by to trvalo.
    Slováci už nějaký tunel staví za Žilinou, aby se vyhnuli problémům s padajícími kameny ze skal u Strečna.
    A v Černé Hoře výběrové řízení na stavbu tunelů vyhráli Číňané, hlásila se tam i jedna naše firma, ale vůbec se nedivím, že neuspěla.

    OdpovědětVymazat
  15. [5]: Představoval jsem si, co by se stalo, kdybych vlezl na nájezdovou stopu. Při tom sklonu by z toho asi také byl let vzduchem, jen styl by za moc nestál .[6]: My jsme na můstek narazili úplnou náhodou, při hledání vyhlídkového místa Höhenweg jsme zabloudili k místu odrazu skokanů a na vrchol jsme vylezli po těch půlmetrových schodech a pak podél celého můstku sešli až dolů.
    Celé monstrum jsme si tak mohli prohlédnout zblízka.[7]: Tohle náhodou znám, skočil jsem i z 5 m, ale z 10m věže už ne. A že přitom skokani do vody ještě dělají salta s různými vruty, je něco neuvěřitelného.[8]: Opravdu byl pocit mnohem intenzivnější než z televize.

    OdpovědětVymazat
  16. [9]: Jen se nesmí do něj zapíchnout :).[10]: Z Harrachova ho musíš mít natrénovaný, ne? [11]: Ještě víc trnu, když na šílených sjezdovkách, jako např. v Kitzbühelu, během jízdy ve více než 100km rychlosti skáčou sjezdaři. Jejich skoky mají desítky metrů, sjezdovka může být zledovatělá, nerovná, odrazové místo není přesně dáno, dráha je úzká a pád přitom hrozí těžkým zraněním s trvalými následky.[12]: Frenštát je pojem, odtud k vrcholům vystoupal Jiří Raška. Ale můstek si nevybavuji, jen to, že jednou jsme odtud šli na Pustevny.[13]: Ve více než rok starém článku https://liberec.idnes.cz/mamuti-mustek-harrachov-ostuda-krkonose-zachrana-stamiliony-puz-/liberec-zpravy.aspx?c=A170426_132246_liberec-zpravy_jape se píše o záměrech na opravu a modernizaci, ale pro Liberecký kraj by to bylo velké sousto.
    A když teď ani opřed volbami politici nic neslibují, zřejmě je všem nadějím konec.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)