28. srpna 2018

Reiteralm - kolem jezer na alpské dvoutisícovky a s výhledy na Dachstein

Mými nejoblíbenějšími horami jsou Vysoké Tatry, kde jsem byl všude, kam se dá jít bez horského vůdce a jednou i s ním na impozantním štítu Vysoká (2547 m n. m.), neodvažoval jsem se však na zahraniční dvoutisícovky a vyšší vrcholy, protože trasy tam nebudou značené, anebo velmi špatně, ztratím se, spadnu do propasti a nakonec opuštěný a vysílený se stanu potravou vlků.

Proto jsem byl odkázaný jen na výlety lanovkou (Aiguille du Midi, Dachstein) a lyžařskými vleky (Dolomity, Rakouské Alpy, Provensalské Alpy). Při letošní dovolené v Ramsau am Dachstein však v jednom tamějším prospektu pěších tras se zdálo, že některé jsou schůdné i bez horolezecké výbavy, nemají velká převýšení a dají se zvládnout v "rozumném" čase.

Trasa Reiteralm Rundweg, jak je z názvu patrné, je okružní, což při dopravě autem na výchozí místo je výhodou. Nejsložitější bylo ale toto místo najít. Odbočka na silnici za Schladmingem nás vedla vzhůru po stále se zužujících silnicích, až přešla v polní cestu (později jsme zjistili, že šlo o cyklostezku), jednou jsme projeli kolem horského stavení a po několika stech metrů skončili u závory, za níž už sice byla ta správná silnice, jenže na tu se nebylo možné dostat, závora byla zamčená, zřejmě jsme zabloudili na soukromý pozemek. Couvání i otočení auta na úzké cestě, z jedné strany lemované propastí a z druhé hlubokým žlabem, bylo těžko představitelné, choť usoudila, že s mou netrpělivostí a odhadem by bylo riziko příliš vysoké a snad na 20-krát auto otočila.

Nakonec jsme správnou odbočku objevili o několik km dříve a horskými serpentinami jsme se dostali na start trasy. Bylo už kolem půl druhé odpoledne, vzhledem k odhadovanému času celého okruhu 3,5 hod to ale nevadilo.

Auto jsme zaparkovali u horské chaty Eiskarhütte, ležící v nadmořské výšce 1700 m. Chata v té době měla plně obsazenou zahradní restaurací a zdála se ideálním místem pro občerstvení na konci trasy.



Stačilo kousek popojít a ve zpětném pohledu se otevřelo panorama alpských vrcholů. V levé části mu dominují Torstein (2948 m n. m.), Mitterspitz (2926) a Hoher Dachstein (2996).



Opačnou stranu lemují tři alpské dvoutisícové vrcholy: Gasselhöhe (2001), Rippeteck (2126) a Schober (2133) a právě tam jsme se vydali. Trasy jsou patrné z plánku, my jsme zvolili okruh proti směru otáčení hodinových ručiček a šli zkratkou po cestě s číslem 66.



Lanovkou se dá vyjet ještě výš a dál, nechtěli jsme se však vázat jejím jízdním řádem. Cesta je místy nezřetelná a také počty turistů jsou mnohem nižší než v našich horách.



Trasa je zajímavá tím, že vede kolem horských jezer, pěti větších a dvou malých, zkratku jsme volili i za cenu prudšího stoupání proto, abychom první dvě neminuli. Nejvíce vyniknou z vyšších poloh.




Ze sedla láká odbočka Panoramablick k horní stanici lyžařského vleku Gassl Höhe II (1860 m n. m.) s výhledy na masiv Dachsteinu, ty se však nabízely téměř celou trasu.



Na dalším snímku vlevo vzadu je Schober a v popředí vpravo od něj Gasselhöhe.



Cesta na Gasselhöhe se v závěrečném úseku z travnatého povrchu mění v kamenitý horský terén. Kříž symbolicky označuje místo, kde jsme poprvé pokořili alpskou dvoutisícovku, byť o jediný metr.



Teprve teď se objeví Rippeteck, který byl z podhledu skryt, na druhém snímku z jiného úhlu je vrchol znovu částečně zacloněn. Tam, kde stojí skupinka lidí, se schází do údolí k horskému plesu, od nějž vede výstupová trasa na Schober.




A zde je Rippeteck a Schober (vlevo) společně.



Těsně pod vrcholem Rippetecku se prodíráme jehličnany a je zde i krátký žebřík.



A takto vypadá závěrečný úsek k vrcholu naší druhé alpské dvoutisícovky Rippeteck (2126).



Na vrcholu jsme se zdrželi jen krátce, pobyt totiž znepříjemňoval roj bodavého hmyzu, který jako kdyby strážil jeho majestát před nezvanými návštěvníky.



Zajímavé jsou výhledy i na opačnou stranu než Dachstein.



Na úpatí protější hory Schober leží tři jezera. Na Schober jsme už nešplhali, 7 výškových metrů navíc proti Rippetecku bylo slabou motivací.



Vracíme se k rozcestí a scházíme do údolí k jezerům.







Nejpůsobivější z jezer je Spiegelsee (1860 m n. m.), jehož název je opravdu přiléhavý. Na hladině se zrcadlí trojice horských velikánů Torstein, Mitterspitz a Hoher Dachstein.






V jezeře jsem se i koupal, voda byla snad teplejší než v Hallstattském jezeře, protože jen místy je hloubka nad hlavu.




Na zbytku trasy kolem níže položených ples nás zastihla bouřka. Potkali jsme rodinku kamzíků, kteří si nás vůbec nevšímali, podle štítků v uších byli zřejmě ochočení.




Do Eiskarhütte jsme dorazili promoklí. Kromě nás tam už nikdo nebyl, ale obsluha byla ochotná, když jsme po jídle asi v půl šesté odcházeli, všiml jsem si, že otvírací doba byla do 17 hod.



Domů jsme se dostali po už známé trase.

19 komentářů:

  1. Krásný výlet, pro mne jen virtuální. Jen choďte kam vás nohy zanesou, máte navíc  fajn doprovod v manželce. To je dobré. Musí být krásný zážitek-pro mne už dávná minulost - při pohledu z vrcholu do údolí.  Ani mokro nevadí, když je vyvážené ochotnou obsluhou při posezení.

    OdpovědětVymazat
  2. Nadhera. Pre - dufam este stale, ze len prechodneho - nechodca balzam, budiaci chtice...

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné fotky, úplně pohádkové.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, Alpy.... ty mi jsou za slunečného počasí odepřeny. Teď v sobotu mi ukázaly jen minimum ze své letní krásy, a před několika lety v prosinci bez sněhu, ale zahalené do mlhy, taky... Do Schladmingu a na Dachstein jezdí lyžovat kamarád Šílený Lyžař. Vlastně kousek od Schladmingu jsme v tom bezsněžném prosinci byli. Bad Mittensdorf.

    OdpovědětVymazat
  5. Hele kamzík, neboli terénkoza. Hned jsem si vzpomněl na obra Koloděje, co si šel k Balatonu umýt hlavu, jelikož "to mě samý kamzík."       

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tohle vypadá skutečně božsky.. nádherná místa, která má člověk chuť hned  vidět na vlastní oči.. fotky samotné jsou také moc pěkné, ale možná bych zredukovala jejich počet ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Na mapě chybí měřítko, takže nevím, kolik km jste ušli. Ale v každém případě to byl minimálně co do převýšení úctyhodný turistický výkon. Musíte být oba fyzicky velmi zdatní. Už jen ta volba trasy. Já bych - pokud vůbec - šla ve směru hodinových ručiček nanejvýš k Obersee a pak se vrátila po vlastních stopách
    Ale musím uznat - krásné scenérie.

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné hory..a ta jezeta jako ze skatulky

    OdpovědětVymazat
  9. Krásné místo! Tyhle hory jsou na mne příliš špičaté, takže bych se asi taky moc nehrnul do pěších výstupů. Znáš mě, já potřebuji něco vlídně zakřiveného, třeba jako Fudžisan .

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to jsou kopečky! To byl velký výlet! Tam jsem nikdy nebyla a ani se nedostanu, dávám už přednost spíše rovinkám. Roj hmyzu jsme zažili jednou na vrcholu naší sopky Bořni, pobyli jsme tam jen pár nezbytných minut na fotky, déle se tam být nedalo. V restauraci byli milí, ne každý je tam vstřícný ke svým zákazníkům.

    OdpovědětVymazat
  11. Superfotky. Obzvlášť ti jezírkové.

    OdpovědětVymazat
  12. Jedním slovem - nádhera!
    Jak reportáž, tak povídání, tak obdivně vzdychnu nad fyzičkou tvou i tvé paní.

    OdpovědětVymazat
  13. Od úterý se snažím vložit komentář a blog mi hlásí, že autor mé komentáře zakázal...asi zlobím

    OdpovědětVymazat
  14. A dneska né, dnes mi to autor dovolil a proto toho rychle využiji.
    V našich zeměpisných délkách a šířkách jsme se ještě nenaučili si vážit zákazníka a neuvědomili jsme si skutečnost, že právě on nám nese přes práh naší živnosti peníze. A tak se zcela běžně stane, že již půl hodiny před zavíračkou obchody či restaurace zejí prázdnotou či personál stírá či jinak pígluje, neumíme se ještě chovat tržně a proto jsou pak lidé v zahraničí překvapeni ochotou a lepším servisem, jsou o prsa před námi, bohužel

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Škoda jen, že už je po sezóně, snad nějaký podzimní výlet se ale ještě vyvede.[2]: Přechodné období vždy někdy skončí :).[3]: Díky, mobil se celkem snaží :).[4]: "Šílený lyžař" si tedy umí vybrat, v Schladmingu se jezdívá Světový pohár a bylo tam i mistrovství světa.
    Při výletech do Rakouska jsi Alpy musela vidět, ne?

    OdpovědětVymazat
  16. [5]: Kamzíky jsou obdivuhodní, nejenže umí stát na špičatých kamenech, ale i mezi nimi přeskakovat a přitom nespadnout do propasti.[6]: Opravdu je jich hodně, na počátku blogu jsem vystačil s 3 až 5 a teď z mnoha set neumím vybrat.[7]: Na kilometry to také nevím, ve vyšších polohách převažují časové údaje, za jak dlouho se dorazí na další místo. Podle převýšení něco málo přes 400 m by se to dalo odhadnout, nic zvlášť náročného to ale nebylo.[8]: Překvapilo mě, že je možné se tam koupat, třeba ve Vysokých Tatrách je to zakázáno.

    OdpovědětVymazat
  17. [9]: A k tomu skoro 10-krát větší převýšení [10]: Hmyz si umí vybrat, ví, že tam každou chvíli někdo vyleze, a pak mají jejich sosáky hody .[11]: Jezírka byla také největším lákadlem.[12]: Je :).

    OdpovědětVymazat
  18. [13]: Opravdu to nebylo nijak náročné, podle ukazatelů 3,5 hod na celý okruh.[14]: Nevím, čím to bylo, blokuju jen zahraniční spamovací roboty.[15]: Na servírku jsme nakonec museli čekat, než se ukáže, bavila se s někým v kuchyni a naše přítomnost ji nijak neobtěžovala. A mám pocit, že kávu na závěr jsem už objednával po zavírací době.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)