Obec Štrbské Pleso ve Vysokých Tatrách je výchozím místem mnoha tras, např. na vrcholy Rysů (a s horským vůdcem na Vysokou), Kriváně (na něj jsme však šli ze Tří Studniček) a Koprovského štítu a také od Popradského plesa přes Ostrvu na Tatranskou magistrálu. V jejich stínu je trasa Mlynickou dolinou na sedlo Bystrá lávka (2300 m n. m.) a sestup Furkotskou dolinou. Většina turistů totiž dojde jen k vodopádu Skok a pak se vrací zpět. Tím však přijdou o to nejhezčí – blízký náhled na horské velikány a pět větších ples na horních terasách.
Zaparkujeme u nádraží a můžeme vyrazit. Na prvním rozcestníku zjistíme, co nás čeká: jsme v nadmořské výšce 1350 m, k Bystré lávce tedy musíme překonat převýšení 950 m a měli bychom ji dosáhnout za 3 hod 30 min.
U silnice, vedoucí ke skokanským můstkům, je řada dřevěných soch místní fauny a takto je tu zvěčněn i Jozef Szentiványi, který r. 1872 osadu Štrbské Pleso založil.
A již zde se otevře náhled na Mlynickou dolinu. Hora vpravo je Patria (2203 m n. m.), za ní je skryt Satan (2422), uprostřed vzadu Štrbský štít (2381), vlevo pak Predné Solisko (2093) a za ním Veľké Solisko (2412). Na Bystrou lávku se dostaneme na konci doliny výstupem stáčejícím se vlevo a po jejím překročení scházíme sousední Furkotskou dolinou zleva masivu obou Solisek.
S podrobnějším popisem je vše na výřezu mapy z informační tabule.
Za sportovním areálem se skokanskými můstky se brzy dostaneme do lesa, cesta však má daleko do lesních pěšin, přeskakujeme kořeny a kameny.
Asi po hodině opouštíme les a můžeme zblízka nahlédnout na ostrá skaliska úbočí hor.
Vodopád Skok má výšku 25 m.
Vodopád se obchází zleva, kluzká skála je zabezpečena řetězy.
Po překonání skalního prahu jsme u prvního z ples - Plesa nad Skokom (1801), na jehož hladině se odráží silueta Štrbského šítu.
A takto vypadá ve zpětném pohledu s hranou skalního prahu.
Stoupáme stále výš a míjíme několik velmi malých ples a dvě větší. Všechna se jmenují Kozie a ta větší Nižné Kozie pleso (1943) a Vyšné Kozie pleso (2107), to druhé je však bokem a cesta se od něj dále odchyluje a na jeho hladinu není vidět.
Po nyní již kratším stoupání následuje Capie pleso (2075).
Na horizontu se konečně objevilo sedlo Bystrá lávka (2300). Je v levé části snímku a vlevo od „zubatého“ skalního bloku, nad nímž je modrá obloha. Do r. 1993 se z Mlynické do Furkotské doliny přecházelo přes Bystré sedlo (2314), asi 200 m vpravo (severněji) od Bystré lávky, pod vrcholem Furkotského štítu (2404), výstup nepevným terénem však vedl k erozi svahu, a proto byla stezka přesměrována na skalnatou Bystrou lávku.
Když se ohlédneme dolů zpět, zjistíme, že Capie pleso má vlevo ještě souseda - Okrúhle pleso (2105). Za nimi je Štrbský štít.
Závěrečná část výstupu skalní úžlabinou je zajištěna řetězy.
A řetězy jsou i v úvodní části příkrého sestupu do Furkotské doliny.
V její horní části jsou dvě horská jezera - Vyšné Wahlenbergovo pleso (2157) a Nižné Wahlenbergovo pleso (2053). Pojmenovaná jsou podle švédského botanika Görana Wahlenberga (1780-1851), který zkoumal květenu Vysokých Tater a napsal o ní knihu.
Zbývající část cesty neustále klesá a zdá se nekonečná.
Později prochází klečí a je možné si ji zkrátit odbočením na rozcestníku Škutnastá Poľana (1710) k lanovce u Chaty pod Soliskom, ale tuto možnost jsme nevyužili a došli jsme až ke Štrbskému plesu a nakonec k autu.
P.S. Výlet jsme podnikli 5. září tohoto roku a byl jsem tam potřetí. Asi před 20 lety jsme se začátkem června v závěrečném stoupání po čtyřech drápali sněhem, několik let poté jsme tam s rodinou byli na konci července a i tehdy tam ještě místy ležel sníh a Vyšné Wahlenbergovo pleso bylo částečně zamrznuté.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Nedaleko Majlátovy chaty jsem kdysi zakopal bůvolí roh.
OdpovědětVymazatTos mě zaskočil, protože jsem tento název ještě neslyšel, ale Googlem jsem našel, že se tak jmenuje chata u Popradského plesa, kolem kterého se jde na Rysy, Koprovský štít a na druhé straně na sedlo Ostrva.
VymazatPři příštím výletu tímto směrem na to budu pamatovat :).
Miloši, nádherné fotky a skvělý popis trasy. 👍👍
OdpovědětVymazatDo Vysokých Tater jsme zavítali poprvé před dvěma roky a to jen na pár dnů. Měli jsme smůlu v tom, že byla mlha a horské velikány jsme neviděli. Z můstků u Štrbského plesa se z mlhy nořily jen siluety. Takže jsme obešli pleso, vrátili se na nádraží, zubačkou sjeli do Štrby a jeli se podívat do jeskyní.
Tohle dobře znám, celkem 6krát jsme byli na týden v Tatranské Lomnici a vrchol Lomnického štítu jsme viděli jen vzácně a jednou dokonce vůbec. Tentokrát jsme v Tatrách byli 4 dny a jen jeden den bylo pěkně, ale naštěstí jsme to z předpovědi věděli a podle toho se zařídili, i když to bylo hned po prvním noclehu.
VymazatZejména 4. a 5. snímek od konce (koláž považována za 1 snímek) - to je prostě nádhera, nad kterou se tají dech.
OdpovědětVymazatA zrovna ten pátý jsem tam původně ani nechtěl vkládat. Vždy je problém něco vybrat, když v mobilu mám 150 záběrů :).
VymazatJojo pěkný fotky... Jak se říká, Alpy tě ohromí ale Tatry, ty tě dojmou... Před pár lety jsme byli v Rohacich, také pěkne výhledy, překvapily mne ale mračna much I na vrcholech dvoutisicovek...
OdpovědětVymazatVysoké Tatry jsou mu srdeční záležitostí, zato v Roháčích jsem nikdy nebyl, myslím ale, že jejich panorama je vidět od střediska Dechtáre u Liptovské Mary, kde se vždy stavujeme na občerstvení, jenže to je hodně zdálky. Ta mračna dotěrných mušek jsme zažili jinde, právě v Alpách, zmiňoval jsem to v článku o Reiteralmu.
VymazatMoc krásné fotky, nejvíc se mi líbí ty, kde se hory odráží v jezeře, to je úchvatné. Jinak se zcela ztotožňuji s větou: ,,cesta stále klesá a zdá se nekonečná," tak bych to zřejmě prožívala já a nekonečné by se mi to zdálo celé. Jste prostě frajeři! Parádní a domnívám se i hodně fyzicky náročný výlet. :)
OdpovědětVymazatSestup druhou dolinou je delší než výstup, je to vidět i z mapy na 4. snímku shora, protože trasa po žluté s přechodem na červenou se odchyluje od přímého směru a hodně se klikatí, a tím se protáhne. Sestupy mě vůbec nebaví, nejraději bych byl, kdyby z nejvyššího místa nás svážel vrtulník :).
VymazatV jednom článku jsem viděl, že celková délka trasy je něco přes 13 km a s téměř kilometrovým převýšením patří mezi středně těžké.
Šmankote! to si teda neumím představit tu opravdu těžkou. :D
VymazatNechala bych tam plíce i se sklípky :-)
OdpovědětVymazatJsi v kondici, já bych to nevyfuněla. Skláním.
Ve Vysokých Tatrách jsem byla naposledy v roce 1985 na podnikové rekreaci ROH v hotelu Patria u Štrbského plesa, předpokládám, že dnes bych za jednu noc dala pěknou raketu a týden by byl asi nad reálné možnosti, to raději k moři.
Krásné fotky včetně dokumentace.
Hochu, máš tělo jako mladík, tebe asi nebolí kolena a záda jako mne, já mám tu hubu furt v hlíně :)))
V hotelu Patria jsem byl v r. 2008 na jedné odborné akci, šikmá střecha je vidět na předposledním snímku, opravdu je to lepší liga (4* s bazénem), ale teď je tam ještě vyšší - hotel Kempinski, resp. tento řetězec si koupil a upravil budovy, které jsou v části Štrbského plesa blíže nádraží. Tehdy jsem tam ale byl v listopadu, kdy pořád byla mlha a bylo vidět na 2 kroky, jednou jsem se vydal k vodopádu Skok a tam se propadal po pás do sněhu a dál už jsem to nezkoušel.
VymazatJá se cítím kondičně zatím v pohodě, jak to kdysi říkal expremiér Paroubek, když si pořídil mladou manželku, že byl na lékařské prohlídce a přitom mu naměřili hodnoty 22letého jinocha :).
Ale nevím, jak ještě dlouho to vydrží.
Ještě dodám, že mně vyhovuje šlapat nahoru, to většinou musím na choť čekat, ale když jdeme dolů, situace se obrátí, já se bojím, že někde uklouznu nebo zakopnu a rozbiju si hlavu, vyrazím zuby, vypíchnu oko nebo někam spadnu.
VymazatMiloši, já si včera rozbila hubu v lese v Tisé.
VymazatSpadla jsem, že jsem se rozplácla, jak široká, tak dlouhá. Nemohla jsem pobrat dech a nemohla jsem se zvednout. Tohle kdyby někdo natočil, no katastrofa !!!
Košík i s nožem jsme hledali zhruba 5 minut, kdybych ho chtěla tak daleko odpálit dobrovolně, nedala bych to.
Oblast kolem Tisé je nádherná, je na pomezí s Německem, tak nevím za jakého důvodu, ale mobil se stane v lese nedostupným, tudíž mohu děkovat za vyražený dech a pomlácená žebra, ale odešla jsem po svých. :-)
Před 8 roky jsme tam někde také šli, mám fotky ze skalního města Tiské stěny.
VymazatPodobný zážitek z pádu mám z Rhodosu, v jednom pěkném zákoutí lázní jsem lezl po kamenech kolem vody, uklouzl a spadl asi 2 m dolů do trní a odřel si celá záda. I když jsem krev setřel ručníkem, koupání ve slané vodě pak nebyl žádný med :) Od té doby se ale při sestupech vždy cítím nejistě.
Děkuji za krásnou fotoreportáž, je milé si zavzpomínat na místa, kam nás zavedly minulý rok boty toulavý :). Nikam vysoko jsme tedy nelezli, to jsme si odbyli v Malé Fatře, takže nám stačila pohodová procházka kolem plesa :).
OdpovědětVymazatMalá Fatra je neméně krásná, v turistické rubrice mám o ní 2 články (Velký Rozsutec a Velký Kriváň + Malý Kriváň), chtěl bych někdy ještě na Malý Rozsutec, z jeho kolmé stěny se tají dech, ale prý je v ní nějaká spára, kterou se dá vylézt nahoru.
VymazatMalý Rozsutec jsme měli na dovolené přímo před nosem, koukali jsme na něj z okna chalupy. Chtěli jsme na něj vylézt, ale počasí bylo nevyzpytatelné, každou chvíli mokro, tak jsme to nechali být a nesnažili se to zdolat za každou cenu. Ale aspoň jsme si spravili chuť, když jsme v jeden den zdolali Velký Rozsutec a Chleb, sice s pomocí lanovky, ale jo :).
VymazatNa Velký Rozsutec jsme šli přes Nové diery a bylo to v převýšení dokonce přes 1000 m, na Velký Kriváň a Malý Kriváň jsem už však také využil přiblížení lanovkou.
VymazatAle z lanovky k Velkému Rozsutci je hodně daleko a ta "hřebenovka" s Chlebem, Poludňovým grúněm a Stohem je hodně nepříjemná, protože je to pořád nahoru a dolů.
Malá Fatra mě dost překvapila, podle nadmořských výšek jsem ji podceňoval, ale výšlapy tam vůbec nejsou jednoduché.
No krása! Hory bez sněhu, to je moje. A jelikož si zase můžu říct, tak tady jsem taky ... nebyla, tak díky za reportáž! Kamarád říká, že nahoru to je vždycky mnohem lepší než jít dolů, a někdy, i když jsem na tom s plícema jak Simča, s ním souhlasím...
OdpovědětVymazatPrávě poroto mám rád naše hory, že tam se v létě se sněhem nepotkáme a mačky, cepíny a podobnou výbavu vůbec nepotřebujeme.
VymazatMyslím si také, že sestupy jsou horší, nikdy nechápu, že cesta dolů mívá na ukazatelích kratší časový údaj. A navíc motivace dobývání vrcholů je už pryč :).
Tatry mám moc rád, ale u těchhle ples jsem nikdy nebyl, díky z prohlídku. Jezdíval jsem spíš do Sliezského domu, takže mám prochozenou tuhle část, i když na Rysy jsem se taky kdysi zašel podívat. A kilometr převýšení je už v našich podmínkách dost.
OdpovědětVymazatJá jsem naopak víc byl na odvrácených koncích Tater - ve Štrbském Plese a v Tatranské Lomnici, i když Sliezský dom také znám - z ne úplně vydařeného loňského výstupu na Gerlach, před několika roky na Východní Vysokou a pak ještě z dlouhé cesty ze Štrbského Plesa k Popradskému plesu, na sedlo Ostrva a po Tatranské magistrále kolem Sliezského domu na Hrebienok.
VymazatDěkuji za možnost podívat se do míst, kde jsem se procházela před šedesáti lety. Nádherné fotky a úžasná fotoreportáž.
OdpovědětVymazatVšak tam bys i teď mohla přidat metry do krokoměru.
VymazatTo bohužel už nejde, protože jsem téměř imobilní. Leda, že bych tam doletěla na létajícím koberci. Jinak mám prezidentskou nemoc, ale doktoři neví, co s tím, když trpím řadou alergií na léky.Já tak mohu chodit jen po chodníku s velkými plochami kamene a ne moc daleko.
VymazatTatry jsou nádherné i v zimě. Doufám, že se tam ještě někdy dostanu.
OdpovědětVymazatKdo by se zde pozorněji podíval do rubriky Turistika, asi by si všiml, že v seriálu chybí Vysoké Tatry (3). Je to tím, že v zimní verzi jsou v rubrice Příroda. V zimě bych si totiž neodvážil tam jít na túru, mám na paměti, jak tam v lavině i se synem zahynul ministr životního prostředí Vavroušek, a to dokonce již na konci září či v říjnu.
VymazatOdkaz na zasněžené Tatry je zde: Vysoké Tatry (3) - v zimním hávu.
Krásna neznáma zem - mám čo doháňať...
OdpovědětVymazatKingu, to se máš jako rodilý Slovák co chlubit :).
VymazatAle pamatuji si z hovoru s mnoha Slováky, že nevidí žádný důvod šplhat do hor. Tam prý chodí jen Češi a Poláci :).
Nádhera,co vice dodat. Vím horské štíty a plesa a srdce mé plesá.
OdpovědětVymazatAle ty znáš i místa, kam noha rekreačního turisty nevstoupila. Třeba tvůj popis výstupu na Lomnický štít je dechberoucí.
VymazatHorská jezírka jsou nádherná. Lezení po řetězech je v některých místech adrenalin.
OdpovědětVymazatNádherná podívaná, snad se tam také někdy konečně vypravíme.
OdpovědětVymazat