KKRD Boys - Pravidla bincárny v Divadle Husa na provázku

V Divadle Husa na provázku došlo k personálním změnám, někteří odešli jinam (např. režisér Vladimír Morávek a herec Martin Donutil), novou uměleckou vedoucí se stala Anna Davidová, současně s tím se také proměňuje repertoár, vracející se k experimentální formě, jíž divadlo bylo vždy proslulé a odlišitelné od jiných scén zaměřených převážně na klasická díla.

A právě Anna Davidová z textů „nekorektních blogerů“ KKRD Boys (Kluci, kteří rádi dročí) režijně připravila hru Pravidla bincárny. KKRD Boys původně své texty psali na Facebook, po sérii udání z literární pornografie jim však byl blog zablokován a dnes pokračují na Instagramu. Jejich texty mají úspěch u mladé generace i odborné kritiky, do dneška vydali 5 knih a v r. 2017 dokonce získali cenu Magnesia Litera. Píší hantecem (brněnskou hantýrkou), hlavně o sexu, a k některým slovům je třeba přidat překlad, např. dročit znamená mít sex a bincárna je (slušně řečeno) nevěstinec. 

Režisérka si byla vědoma vstupu na tenký led a riziko kritiky za prvoplánovou vulgaritu a pornografii, proto v anotaci hry je uvedeno: „Představení není vhodné pro Slušné lidi, slabší povahy a mladistvé do 15 let.“

Jak se ale dalo čekat, taková poznámka přitáhne i ty, kteří o KKRD Boys nikdy neslyšeli, představení v premiéře 12. 5. 2019 hrané ještě v malém sklepním prostoru divadla se přesunulo na hlavní scénu a je stále vyprodané. 

Blogeři se snaží být anonymní a pro literární cenu si přišli v přestrojení, i když v rozhovoru v Magazínu Aktuálně jeden z nich říká, že v Brně je může znát asi 200 lidí a sama na to přišla jeho matka: „Já jsem četla nějaké strašně sprosté, odporné věci na Facebooku a mám hrůzu, že to píšeš ty.“

Ve zmíněném rozhovoru (doporučuji přečíst celý) mě pobavila také odpověď na otázku „V Brně vzniká vícero podobně satirických projektů, třeba Prigl nebo Tisíckráte. Myslíš, že to nějak souvisí s městem jako takovým?“, ironicky komentující rivalitu Prahy a Brna. 

„Brno je literárně samozřejmě mnohem dál než Praha. Dva prokazatelně největší čeští spisovatelé, tedy Hrabal i Kundera, jsou z Brna. Praha dala národu zase jiný literární esa, jako jsou mistr Viewegh nebo Radka Třeštíková. Ale aby to nevyznělo moc negativně, já mám Prahu rád, je to na rozdíl od Brna opravdové velkoměsto se vším všudy. Akorát je smutné, že jeho obyvatelé dominanci nad Brnem už padesát let ilustrují pražským metrem. Přitom cestování metrem je pro Brňáka symbolem neúspěchu. Jak říká jeden místní, intelektuálně založený advokát: ‘U nás metro není, protože bydlíme v Masaryčce, což je prestižní brněnská čtvrť, a tam by metro muselo jet tunelem do strašnyho kopca. Proto u nás v ulici všichni už 30 let používáme k dopravě mercedesy.‘”

V hře Pravidla bincárny vystupují dva muži – zkušený Dročild (hraje ho Jan Kolařík), zaškolující sexuálního začátečníka Honimíra (Dominik Teleky) – a jedna žena (Tereza Volánková), která střídáním lascivních kostýmů a objem přidávajících vycpávek přechází z role šlapky a bordelmamá až k neforemné hospodyni. Muži zase předvádějí své módní spodní prádlo. 

Za igelitovou oponou přitom hru hudebně podkreslují klavírista, kontrabasista a bubeník z kapely Brünnwerk (jiný hudební soubor herců divadla se jmenuje Meteor z Prahy).

Během představení jsem se neodvážil vytahovat mobil, proto pro představu fotografie po jeho skončení. 

A z textu alespoň ukázka z prospektu divadla (s vytečkováním některých slov), popisující zkušenosti návštěvníka „bincáren“, jaké nároky jejich zaměstnankyně teď mají na své zákazníky a jaký to pak má dopad i do osobního života:  

„V dnešní době, když v bincu na ku.visko vytahneš pár hodin nemytého ču..ka, tak nečekej, že nehne brvou, zacpe si nos a hlasitě ti zakloktá syflem, jaks byl zvyklé za mlada, dneska ti koc bez toho, aby sis ho ošplouchl v umyvadle nebo alespoň utřel do záclony, k péru ani nečuchne a kvůli těmhle tvrdym hygienickým nárokům si mladí bijci často u hrnku stěžujou, že se jim vůbec nedaří dročit, a když už zaskorujou, tak leda s ňákou šlupkou, co stejnak m.dá postaru akorát do k.ndy, ale co se tyto vysolárkovaný metrosexuální buzerantky diví, když přistoupily na tyhle nový striktní hygienický pravidla, takže každej mladej hejl, kerej chce na prvním rande už v paluši pod tejblem hněst koc čapou cojk, jak kdyby se snažil nažvejknout fechtla, dneska zežere v obavě z mrtvolnýho smradu z mordy akorát tláču a cvíbl nechá ležet na kraju talířa, pač má strach, že by dostal od koc kare, až se budou pozdějc cucat někde na zastávce jako lesby.“            

V hře je také plno narážek na současné dění, např. nával slovenských studentů na brněnské vysoké školy (Dominik Teleky jako rodilý Slovák přechází do svého mateřského jazyka), poznámky jako „všechny ku.vy v Praze dnes čtou zprávy na Nově“, …