Moskva (4) - symboly velikosti

Ruská „speciální operace“ na Ukrajině již trvá 8 měsíců a k žádnému rozuzlení nespěje, nekončící destrukce infrastruktury i civilních objektů a tisíce zmařených lidských životů podněcují migraci, vyhlašování stále dalších kol sankcí se ekonomickými dopady jako bumerang obrací proti nám, exportéři předraženého zkapalněného plynu jsou ovšem spokojeni, konkurence levného ruského plynu padla, a s nimi i výrobci zbraní, protože si je v ostrých bojových podmínkách mohou testovat a odbyt je zajištěn přinejmenším do posledního Ukrajince. 

Cestování do a z Ruska je znemožněno a můžu jen vzpomínat, jak jsem v r. 2014 byl v Petrohradu a o 4 roky později v Moskvě. Zatímco Petrohrad je pulzující kosmopolitní město západního stylu (přes připomínky revoluce), Moskva je plná rozporů a během celého týdenního pobytu jsem měl divný pocit z naprosté absence dobré nálady, typickým obrazem byli mlčenliví cestující v MHD s nepřítomným robotickým výrazem. A dnes to určitě nebude lepší. 

V kaleidoskopu různorodých objektů jsou k vidění pravoslavné chrámy, památník Petra Velikého, stále ještě i nabalzámovaný Lenin (resp. jeho údajně jen 10% torzo), budovatelské pomníky, brutalistní stalinská architektura a na druhé straně Muzeum kosmonautiky, impozantní televizní věž a na horizontu se tyčící 300m moderní mrakodrapy.    

K třem úzce zaměřeným textům – Moskva (1) - Muzeum kosmonautiky, Moskva (2) - Chrám Vasila Blaženého (a Rudé náměstí) a Moskva (3) - mrakodrapy (Stalinovy sestry a ruský Manhattan) – přidám několik moskevských symbolů, jejichž společným znakem je velikost, jak se patří na velký národ s velkou historií.  

Kreml byl ve 12. století dřevěnou pevností, koncem 15. století ale byly postaveny hradby z cihel, jejichž celková délka je 2235 m. Doplňuje je 20 věží, na snímku z větší dálky je nejvýraznější oválná Vodárenská věž. Při ústupu Napoleonova vojska byla vyhozena do povětří a znovu postavena po 7 letech. 

Zdobností ji ale předčí 71 m vysoká Spasská věž s hodinami o průměru 6 m, pojmenovaná podle Krista Spasitele, a Trojická věž.

Všechny tři věže byly postaveny italskými architekty, a sice Marcem Ruffem, Pietrem Antoniem Solarim a Aloisiem da Carcano.

Chrám Krista Spasitele byl postaven v 19. století v byzantském slohu na počest vítězství nad Napoleonem. Z ruských kostelů je největší, na výšku má 103 m a vnitřní prostor pojme 10 tisíc účastníků bohoslužeb. Centrální kupole má průměr 30 m a na pozlacení se použilo 53 kg slitiny titanu a zlata

V 1931 však Stalin chrám nechal zbořit (takové počty věřících na jednom místě byly potenciálním nebezpečím kontrarevoluce) a až v samém závěru 20. století byl na stejném místě nově postaven a vysvěcen. 

Nejvýznamnější ruské divadlo, známé operními a baletními představeními děl ruských skladatelů Čajkovského, Glinky, Musorgského, Borodina a Rimského-Korsakova, se nejmenuje jako u nás Národní, ale Velké divadlo, tím se však míní specializace na „velké“ umění, za nějž se považovala právě opera a balet. Postaveno bylo ve stylu ruské architektury v polovině 19. století.   

Malé divadlo je také docela velké, ale zaměřené na „přízemnější“ činoherní představení. 

Vedle Velkého divadla stojí obchodní dům CUM, společně s GUMem na Rudém náměstí v Moskvě nejznámější. 

Věra Muchinová (1889-1953) je autorkou ocelového sousoší Dělník a kolchoznice z r. 1937 s postavami vysokými 25 m. I když při pobytu v Paříži našla svůj vzor v Rodinově žáku Emilu Antoinu Bourdellovi a sousoší také vytvořila pro Světovou výstavu Umění a technika v moderním životě v Paříži, ve vlastní tvorbě se jednostranně zaměřila na díla v duchu socialistického realismu a stranické propagandy, kde kladivo a srp byly ikonickými symboly proklamované diktatury proletariátu.

Vstupní brána k výstavnímu komplexu budov připomíná spíše vítězné oblouky některých metropolí.  

Hlavní pavilon je z r. 1954. Před ním stojí socha Lenina.

Rusové 2. světovou válku nazývají Velká vlastenecká válka a k jejím hrdinům patřil maršál Žukov, který od bitev u Stalingradu a Kurska Rudou armádu dovedl až do Berlína. Z druhé strany Rudého náměstí má jezdeckou sochu.

V Moskvě ale také najdeme památníky osvícených carů Petra I. Velikého (1672-1725) a Alexandra II. (1818-1881). První z nich si přídomek Veliký zasloužil i fyzickou výškou, měřil 203 cm.      

Pomník Petra I. Velikého na 98 m vysokém korábu z oceli a bronzu je dílem Zuraba Cereteliho z r. 1997. Car se během své vlády snažil o modernizaci Ruska, rozvoj manufaktur a inspiraci k tomu čerpal na cestách po západní Evropě. Protože však měl k Moskvě záporný vztah a své sídlo přesunul do Petrohradu, Moskvanům socha k srdci nepřirostla a někteří vlivní politici (zvláště v době, kdy byl prezidentem Dmitrij Medveděv) se snažili docílit jejího odsunu z města. Zatím na svém místě zůstává. 

V pošmourném počasí a z dálky je socha panovníka nezřetelná, pěkně je vidět např. zde.   

Pomník Alexandra II. připomíná panovníka, který provedl řadu reforem, např. zrušil nevolnictví, oddělil soudní systém od výkonné moci, zavedl místní samosprávu a snažil se Rusko přeměnit na průmyslovou zemi. Ne všem se ale jeho snahy zamlouvaly a r. 1881 se stal obětí bombového teroristického činu.

K moderním symbolům Moskvy patří televizní věž Ostankino, nejvyšší stavba v Evropě, dokončená v r. 1968, až do r. 1975 nejvyšší i na světě, měří 540 m. Dnes jí mezi televizními věžemi patří 4. příčka po Tokyo Sky Tree (634), Canton Tower v čínském Kantonu (604) a CN Tower (553) v Torontu. 

Památník pokořitelů kosmu u Muzea kosmonautiky je vysoký 107 m a na jeho vrcholu místo často se vyskytující pěticípé hvězdy je kosmická raketa.