William Turner - předznamenání impresionismu

Joseph Mallord William Turner (1775-1851) je společně s Johnem Constablem posledním z vrcholných představitelů anglického malířství, narozených v 18. století, z nichž jsem zde přiblížil zatím jen Thomase Gainsborougha. Zatímco první z nich (William Hogarth, Joshua Reynolds, George Romney, …)  se zaměřili na portréty, Gainsborough si přesycenost portrétováním bohatých příslušníků šlechtických rodů kompenzoval malováním krajin, u Constabla a Turnera již krajiny převažují a lidé, pokud se v nich vůbec vyskytují, jsou nepodstatným doplňkem. 

Turner v mladém a středním věku hodně cestoval, navštívil Francii, Švýcarsko, Německo, Itálii a z nich si odnesl obdiv k obrazům „ideálních“ krajin francouzského klasicistního malíře Clauda Lorraina (1600-1682). V tomto stylu namaloval Dido při stavbě Kartága aneb Vzestup Kartágské říše (1815, National Gallery, Londýn). Dido, královna a zakladatelka Kartága, v levé části obrazu si prohlíží klasickou architekturu zatím nehotového města. 

Turner se však od jiných krajinářů lišil tím, že maloval hlavně moře, často s rozbouřenou hladinou, ve vlnách se zmítajícími loděmi, bouřkovými mraky a atmosférickými efekty na obloze. Tak je tomu i na obrazech Přístaviště v Calais (1803) a Holandské lodě ve vichřici (1801) z National Gallery v Londýně.

U obrazu Východ Slunce prostupující mlhou a rybáři při čištění a prodeji ryb (před rokem 1807, National Gallery, Londýn) je nejpůsobivější právě zobrazení oblohy. 

V obraze Přívoz v Saltashi (1811, Metropolitan Museum of Art, New York) je hlavní světelný efekt v odrazu na vodě. Turner jej namaloval při cestách po Anglii, Saltash leží na jihu u známějšího města Plymouth v hrabství Cornwall. 

Odysseus posmívající se Polyfémovi – Homérova Odyssea (1829, National Gallery, Londýn) znázorňuje mytologický příběh Odyssea, který se svými druhy byl uvězněn jednookým obrem Polyfémem v jeskyni, kde je obr postupně zabíjel a jedl. Odysseovi se však podařilo obra opít vínem a mečem oslepit. Z jeskyně se pak dostali přivázáni zespodu k beranům, které obr vypouštěl na pastvu a kontroloval jen jejich hřbety, zda na nich někdo sedí. Ve východu Slunce v pozadí je slabě zřetelný vůz Apollona, boha Slunce, světla, harmonie a krásy, v popředí před Odysseovou lodí jsou nymfy.

Na obraze Večerní hvězda (1830, National Gallery, Londýn) jsou postavy, tentokrát chlapec kráčející po břehu a s ním pes, opět sotva patrné, stejně tak je ale velmi slabě vidět člun a hvězda jako světelný bod na obloze, jen trochu jasněji se odrážející na vodě. Obraz je totiž nedokončen. 

Obraz Margate od moře (1835-1840, National Gallery, Londýn) je také nedokončen, navíc ani není jisté, zda znázorněné místo je Margate. Je především studií, jak zobrazit atmosférické efekty mlhy a mraků. 

Na obraze Ostende (1844, Neue Piinakothek, Mnichov) je znázorněn vjezd do přístavu v Ostende v bouřkové atmosféře se silným vlnobitím. V dramatické situaci čekající lidi s obavami sledují, zda se lodím podaří překonat sílu přírodních živlů a úspěšně přistát.

Obraz Velrybářská loď (1845, Metropolitan Museum of Art, New York) se zdál nesrozumitelný, dokud divákům nedošlo, že šmouha v pravé části znázorňuje ocas velryby.

Nejslavnějším Turnerovým obrazem je Bojová loď Temeraire tažená do svého posledního kotviště k rozebrání (1838, National Gallery, Londýn). V Sluncem prozářené scenérii parou poháněný remorkér s kouřícím komínem táhne historickou loď Královského námořnictva na „popraviště“.

Déšť, mlha a rychlost – Great Western Railway (1844, National Gallery, Londýn) je dnes považován za první impresionistický obraz. Zvlášť se mu obdivoval Claude Monet. Než však namaloval Impression, soleil levant (Dojem, vycházející Slunce), který dal malířskému směru název, uplynulo ještě dlouhých 28 let. (Great Western Railway je britská společnost provozující železniční dopravu.)