Zdeněk Kaloč - Mejdan na písku, Hády a Hádecká planinka (Brno (5))

Ostravský rodák Zdeněk Kaloč (1938-2020) svůj umělecký život spojil s Brnem, kde od r. 1966 působil jako režisér v Mahenově divadle. Málo známé ale je, že také napsal vlastní autorskou hru Mejdan na písku, brněnským televizním studiem zfilmovanou v r. 1979. 

Její obsah cituji z oficiálního textu distributora na stránce ČSFD: „Na zpáteční cestě z dovolené havaruje letadlo. Část rekreantů spadne do moře, jedenáct katastrofu přežije a zachrání se v pusté písečné rokli na pustém ostrůvku. Čekají na záchranu, která nepřichází. Zásoby jídla a vody se ztenčují. Tato modelová komunita prochází nejrůznějšími dramatickými peripetiemi situací a vztahů, které s neobyčejnou pronikavostí zachycují problematiku fungování moci. Situace, oscilující mezi vírou v záchranu a beznaděj, je zkomplikována otevřeným konfliktem po nálezu palubního kontejneru s potravinami.“  

Film jsem tehdy viděl a přestože je to více než 40 let, utkvěl mně v paměti. V hlavní roli Oldy exceloval Josef Karlík (tehdy 51letý), který se zmocnil kontejneru s jídlem, a protože navíc držel velký nůž, měl nad ostatními nadvládu a nikdo se k němu neodvážil přiblížit. Výjimkou byla jen půvabná účastnice zájezdu (hrála ji Dagmar/Dáša Bláhová, měla 30 let), vůdce okouzlila lichotkami a přítulností. Zpovzdálí zoufale lkala Oldova manželka: „Oldo, víš, jak jsme se měli rádi, jak jsme se milovali.“ 

„Na to si nepamatuju,“ odbyl ji Olda, teď už myslel jen na to, jak si bude užívat s mladicí. Nakonec se podařilo vůdce odzbrojit a jeho důležitost tím klesla na nulu a obdiv „nové lásky“ stejně tak. A jemu nezbylo než se po záchraně skupiny zase spokojit se svou zákonnou manželkou. 

Sobectví hlavního hrdiny, prostituování mladé ženy za výhody, vydírání a ohrožování života druhých, … to vše se neslučovalo s morálkou socialistického člověka a hra byla po prvním odvysílání stranickými cenzory hned zakázána a dokonce bylo nařízeno zničení filmového pásu. Údajně se film v jedné kopii podařilo zachránit a měl by být v archívu brněnské televize, ve veřejně dostupných databázích filmů však není k nalezení a nedá se ani koupit.

Hra byla natočena v prostředí bývalého vápencového lomu Hády, dostupného z brněnských čtvrtí Líšeň a Maloměřice. Lom s nad ním umístěným televizním vysílačem Hády je dominantou Brna, s nadmořskou výškou v nejvyšším bodě dosahující 424 m n. m. je i nejvyšším místem města. Na odvrácené straně Brna, ve čtvrti Kohoutovice s jinou zdaleka viditelnou dominantou, trychtýřovitým vodojemem, máme vrchol „jen“ v 415 m n. m. 

Na prvním snímku z ochozu katedrály sv. Petra a Pavla je stěna lomu viditelná na horizontu a bílý „komínek“ nad ním je tubus vysílače. 

A teprve předminulou neděli nás napadlo se tam jít podívat i zblízka. 

Tramvají č. 8 jsme vyrazili směr Líšeň a podle navigace v mobilu vystoupili na místě, odkud se zdálo, že k lomu bude nejblíž.   

Po několika stech metrů jsme se dostali k hotelu Velká Klajdovka, odkud se při jasném počasí nabízejí pěkné výhledy na Brno, jenže teď celá scenérie byla v oparu.

Hotel může být také výchozím místem trasy k lomu, pokud sem přijedeme autem. Turistický ukazatel za hotelem informuje, že k Hádecké planince (místu bývalého lomu) je již jen 200 m. 

Nejdříve jsme ale odbočili k televiznímu vysílači Hády.

Vysílač šíří signál od r. 1961, vysoký je 50 m, na rozdíl od televizní věže na Pradědu jeho ochozy veřejnosti nejsou přístupné. 

Vracíme se k lomu.

Jak je patrné, má několik „pater“. 

Na spodní cestu by se dalo sejít i po úzkém hřebeni, ale raději jsme to neriskovali a sešli velkým obloukem.

Těžba v lomu byla ukončena v r. 1997 a v tehdejší dekádě „divokého“ kapitalismu o území Hádecké planinky usilovaly developerské firmy, které ji chtěly upravit a zastavět, ekologům se ale podařilo území vyhlásit chráněnou přírodní rezervací, protože na jaře vyraší vzácné byliny a luční květy, např. koniklec velkokvětý, lilie zlatohlavá, kokořík vonný, bělokvěté orchideje, …, a pestrá směs keřů.    

Pod lomem se nachází Lamacentrum s chovem lam alpak. V pozadí je komín maloměřické cementárny.

Další patro lomu je ale i pod cestou Hádeckou planinkou, v dáli je sídliště v Líšni.

V jiném směru jsou však domy skryty v oparu.

Samozřejmě kameraman filmu Mejdan na písku musel lom zabírat tak, aby sídliště a komín nebyly vidět. 

Z Hádů je při ideálním počasí zřetelná i Pálava a údajně také 160 km vzdálené Alpy v okolí Vídně (to jistě jen dalekohledem). 

A ještě pohled ze spodní cesty na horní dvě patra lomu a vysílač na horní terase.