Beskydy (3) - Smrk

Zatímco na Lysé hoře (1323 m n. m.) jsme už byli 5krát, na Smrku (1276 m n. m.), druhé nejvyšší hoře Beskyd, jen jednou, a to ještě hodně dávno, v prvním roce našeho manželství. 

Šli jsme tehdy nejkratší, ale současně nejstrmější trasou po žluté značce od vodní nádrže Šance (535), a ve vzpomínkách nám utkvěla jako nepříjemný výstup, který jsme netoužili hned tak opakovat, zvlášť když na vrcholu nic není (na rozdíl od Lysé hory, Radhoště a Pusteven) a trasa také nenabízí téměř žádné výhledy.    

Výstupových tras na vrchol Smrku je ale víc, hlavní jsou 4, jak ukazuje následující koláž z map v mobilu. Kromě zmíněné trasy po žluté (v pravé části koláže) s přechodem na červenou, je možné vyjít z opačného konce přehrady a začít po modré značce, třetí možnost je od nádraží z obce Ostravice (418) po červené, která má z nich největší převýšení – 858 m (odtud jsme poprvé šli na Lysou horu a nedávno i prezidentský kandidát Petr Pavel), a poslední také po červené, ale z druhé strany (v levé části koláže) od kaple v Čeladné (514).  

Protože jsme byli ubytováni v Čeladné, zvolili jsme poslední možnost od zdejší kaple. Počasí nám při pobytu na konci srpna nepřálo, v noci často pršelo a přes den se z hor odpařovala vláha a krajina se topila v mlze. Na začátek proto ještě zařadím pohled z vrcholu Lysé hory z výstupu v r. 2016, kde Smrk je rozlehlý vrch mírně vpravo, před ním je nezřetelně patrný obrys Malého Smrku (1174), úplně vzadu Kněhyně (1257, třetí nejvyšší vrch Beskyd), v popředí mezi korunami stromů Čupel (943) a vlevo je patrný cíp vodní nádrže Šance. 

Ale vraťme se na letošní trasu z Čeladné. Kaple je dřevěná a stylem by se hodila do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo k Jurkovičovým stavbám na Pustevnách. 

Lesní cesta Smrková, kde hospodaří Biskupské lesy, se brzy změní v asfaltovou, kudy mohou projíždět auta. 

Mírným a jednotvárným stoupáním v mlžném oparu dojdeme k rozcestí Polana (892), od kaple jsme ušli 5,5 km a na vrchol zbývá ještě 3,5 km. 

Teprve zde se alespoň trochu otevřely výhledy směrem ke Kněhyni.

Na rozcestí se červená trasa otáčí téměř o 180° a také mění charakter na lesní cestu, místy s loužemi a blátivými úseky.  

Chatu Hubertka jen míjíme, je zavřená, zřejmě je zázemím lesníků. 

Závěrečný úsek je nejčlenitější – kamenitá cesta, prodírání se houštím, přes kořeny stromů a padlé kmeny.  

Částečně jde o bezzásahovou zónu, jak dokládá i informační tabule.

Konečně jsme na vrcholu.

Porovnáním ukazatelů začátku trasy a vrcholu je vidět, že jsme zdolali převýšení 762 m a ušli 8 km, podle informací z ukazatele u rozcestí Polana by to však mělo být 5,5+3,5=9 km.

Kdo šel na Smrk z Ostravice, mohl v závěrečném stoupání vidět malé památníky Johna Lennona a Jana Palacha, kdybychom to věděli dříve, určitě bychom tam sešli, jejich fotografie jsou např. v tomto článku. 

Na zpáteční cestě se přece jen trochu vyjasnilo a víc jsme si všímali pramínků vody stékajících z úbočí.

Dny se už krátily a vrátili jsme se před západem Slunce.

V den odjezdu jsme se ještě zastavili u někdejšího výchozího místa na Smrk, přehrady Šance, proto alespoň několik náhledů. 

Jedna věc nás proti dřívějšku překvapila, od jezera odvrácená strana přehradní zdi kdysi představovala 60 m vysokou strmou stěnu, ale z bezpečnostních důvodů k ní byly navršeny terasy z kamení a dřívější dechberoucí dojem je pryč.