Las Vegas (2) - město napodobenin a hazardu

Když se řekne Las Vegas, první nás napadne město hazardu, které jeho architekti situovali do Nevadské poušti, aby tak pozvedli nehostinný kraj. Byli jsme tam v r. 2009 a dobře si vzpomínám, jak jsme jeli pouští a já jsem zrovna řídil, krajina byla bezútěšná a už se pomalu stmívalo, když se na obzoru objevilo světlo a jak jsme blížili, pochopili jsme, že nejde o aktivní vulkán, ale město, pro nějž nočním životem začíná den.    

Pamětníci si asi vzpomenou na Karla Gotta a líčení nesmírného úspěchu jeho půlročního angažmá v jednom tamějším hotelu, jemuž se mohl rovnat snad jen Frank Sinatra. Ve skutečnosti však (alespoň podle Antonína Gondolána z jeho doprovodného orchestru) tam se spoluhráči plnili roli barové kapely, od níž se neočekává nic víc než zvuková kulisa pro návštěvníky a repertoár, který si museli nacvičit podle zadání zaměstnavatele.

Las Vegas je ale také známé snahou šokovat, i krásné budovy hotelů se po „omrzení“ zboří, aby je nahradilo něco nového a přitažlivějšího. Když stavěli vyhlídkové kolo (nazvané High Roller), muselo s průměrem 167,6 m samozřejmě překonat do té doby největší kolo Singapore Flyer, které má „jen“ 165 m.  

Aby návštěvníkům z Evropy, Afriky i jiných částí Ameriky zde „nic“ nechybělo, rozmístili podél hlavní třídy Strip kopie řady slavných památek, nejvíce z Paříže, Benátek, Říma a New Yorku.

Ne ale v malém „zahradním“ provedení, jako je Mini-Europe v Bruselu, kde modely přibližně 300 evropských památek jsou v poměru 1:25 vůči skutečnosti, a u nás ve stejném poměru asi 70 českých památek v Parku Boheminium v Mariánských Lázních. 

Např. kopie 300m Eiffelovy věže v Las Vegas je vysoká 165 m a měla dokonce mít originální velikost, ale kvůli blízkosti letiště se od toho upustilo. Před ní stojí napodobenina budovy pařížské Opery.

A z Paříže samozřejmě nemůže chybět ani Vítězný oblouk (L'Arc de Triomphe). A to i se sousošími Vítězství (Le Triomphe, originál je od Jeana-Pierra Cortota z r. 1810) a Odpor (La Résistance, Antoine Étex, 1814).

Přidám ještě skutečnou podobu z Paříže, protože detaily na předchozí fotografii jsou nečitelné. A zde je vidět, že oblouk v Las Vegas se originálu drží jen částečně, na něm napravo od Vítězství je Odchod dobrovolníků v roce 1792 (Départ des Volontaires de 1792, známý také jako La Marseillaise, jehož autorem je François Rude, který jej vytvořil v r. 1836). Zařazený Odpor od Antoina Étexe je v Paříži na druhé straně oblouku. 

K Paříži patří také Disneyland a Fontána řek (Fontaine des Fleuves) z náměstí Svornosti (Place de la Concorde), které přes mírumilovný název za Velké francouzské revoluce bylo místem veřejných poprav a gilotinou zde byli sťati i král Ludvík XVI. a jeho manželka Marie Antoinetta. Sochy jsou však z bílého mramoru a v Paříži černé s tmavě zelenými závoji.    

Z New Yorku do malého prostoru naskládali sochu Svobody, vpravo od ní Empire State Building (v originále vysoký 381 m), několik méně známých mrakodrapů a úplně vpravo Chrysler Building se špicí ve stylu art deco (319 m). Oslněná budova uprostřed je hotel a kasino.   

Ještě jednou za denního světla, kde je vidět, že mezi budovami se proplétá horská dráha.

Řím reprezentuje fontána di Trevi.

A také trochu odbyté Koloseum, které mám navíc na rozmazané fotografii.

Více si vyhráli s Benátkami. Je zde Ponte di Rialto a z náměstí sv. Marka věž Campanilla a Dóžecí palác. 

Most se však neklene nad Velkým kanálem (Canal Grande), ale přes ulici. Přesto i menší kanál zde najdeme, a to i s gondolami. 

Krásně modrá obloha je umělá, laguna je zastřešená.

V jednom z paláců jsou na stropě fresky.

I Egypt má své zastoupení.

Ve výklencích před vchodem do resortu a kasina Monte Carlo jsou kopie řeckých soch, z nichž alespoň jednu v detailu. Fontána v popředí je v přítmí bohužel nezřetelná.

Nakonec ještě několik zdejších hotelů a obchodní dům, ty jsou snad originální.

Na úplný závěr ještě náhled do světa hazardu.