Skotsko-Anglie – gentlemanský rozchod či rozvod „po italsku“?

Nedávné 80. narozeniny Václava Klause měly ohlas v řadě rozhovorů s oslavencem a komentářích hodnotících jeho činy a vklad do polistopadového vývoje ve funkcích ministra financí, premiéra, předsedy Poslanecké sněmovny a prezidenta, zejména privatizaci, přechod k tržnímu hospodářství, založení politické strany s jasným ideovým ukotvením, opoziční smlouvu, amnestii, ale jeho podíl na rozdělení Československa byl většinou opomenut.  

Dříve narození si vzpomenou na dlouhá a neproduktivní vyjednávání „pravdoláskařů“ (Havel, Pithart, …) s představiteli Slováků, nespokojených s pragocentrismem, a nápady vyjít jim vstříc přejmenováním státu vložením pomlčky a za ní velkého „S“, zatímco Václav Klaus se slovenským premiérem Vladimírem Mečiarem rozřešili problém Kolumbova vejce velmi snadno a rychle při setkání v brněnské vile Tugenhat. Slováci jsou spokojení, mají svou hvězdičku na vlajce EU a přátelské vztahy Čechů a Slováků jsou snad ještě vřelejší než dřív, nikdo si nemůže stěžovat, že na druhého doplácí.    

Takový poklidný „rozvod“ je výjimečný, Sovětský svaz se nejdříve přeměnil na Společenství nezávislých států, poté na samostatné republiky a napjaté vztahy mnohde přetrvaly (Rusko-Ukrajina, Rusko-Gruzie, Pobaltí-Rusko, Arménie-Ázerbajdžán), Jugoslávie prošla léty válečných střetů s desítkami tisíc mrtvých, devastací infrastruktury a soudy zločinů proti lidskosti v Haagu, Katalánci usilují o odtržení od Španělska a jejich představitelé jsou vězněni, sílí snahy o vyvázání Skotska ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Přitom Skotsko, stejně jako Wales a Severní Irsko, mají vlastní parlamenty a vlády, samostatně reprezentují v některých sportovních soutěžích (podrobněji viz Čerfův komentář) a např. tři ostrovní týmy, Anglie, Skotsko a Wales, se kvalifikovaly do závěrečné části letošního fotbalového mistrovství Evropy. Mají také vlastní bankovky – skotské libry – těmi se však nedá platit v Anglii (opačně to možné je, při přeplatku anglickou bankovkou nám ale vracejí skotské).  

V r. 2014 britský konzervativní premiér David Cameron vyšel Skotům vstříc a umožnil jim vyhlásit referendum, zda se Skotsko má stát nezávislou zemí. Byl si jist, že pro odtržení Skotska od Spojeného království se většina nenajde a také si ji přálo necelých 45 % voličů (při přibližně 85% účasti). U dalšího referenda, zda má Velká Británie zůstat v EU, se však Cameron přepočítal a většina se navzdory jeho podpoře setrvání v EU vyslovila pro brexit.     

Po brexitu tlak skotských nacionalistů ještě vzrostl, protože na rozdíl od vystoupení ze Spojeného království by v EU chtěli zůstat (resp. do EU znovu vstoupit) a mít na vlajce svou „hvězdičku“ plnohodnotného státu jako Slováci. V úsilí o samostatnost je také inspiruje příklad Irska, které ji získalo v r. 1921, a přestože část irské provincie Ulster jako Severní Irsko zůstala součástí Spojeného království, Irsku to nijak neublížilo a z chudé země se vypracovalo mezi nejbohatší.    

Současný konzervativní premiér britské vlády Boris Johnson nechce riskovat a snahy o vyhlášení druhého skotského referenda blokuje, Skotové se zatím zdržují neústavní cesty a rozvodu „po italsku“. A v této patové situaci jsou obě strany „zakopány“. 

Jak to na hranici Anglie a Skotska vypadá, jsme viděli před několika lety. Nikde žádné závory, jen cedule, krámek s občerstvením a návštěvníkům z Anglie na přivítanou zahraje nefalšovaný skotský dudák v sukni. Ale kdo ví, zda to tak zůstane.