21. dubna 2022

Frigyes Karinthy - Vraťte mi školné

Blíží se maturity a státnice, přijímací řízení na všechny možné typy škol, a každý, kdo alespoň trochu myslí na své uplatnění, si vzdělání představuje jako investici do budoucího života, která by mu měla přinést větší možnosti, vyšší plat a životní standard a třeba i společenskou prestiž. Jenže co když se nic z toho nesplní? V šuplíku máme nejrůznější kvalifikační certifikáty, ale smůla se nám lepí na paty a sotva přežíváme, přitom tolik času jsme studiem zbůhdarma ztratili, vyhodili zbytečných peněz za nákup knih, nejrůznější poplatky (na soukromých školách také za nemalé školné) a nic z toho. To by se mělo reklamovat, podvedli nás.

Maďarský spisovatel Frigyes Karinthy (1887-1938) právě takovou situaci popsal v povídce Vraťte mi školné.     

Někdejší student Wasserkopf a v životě zcela neúspěšná existence po 18 letech od maturity vyhledá ředitele střední školy, kde studoval: Jako bývalý žák této školy mám tu čest žádat o vrácení všech peněz, které jsem Vám zaplatil jako školné.“

Překvapený ředitel: „Vy žádáte o vrácení školného?

Wasserkopf: „Ano, přesně tak. Já ty peníze nutně potřebuju!

Ředitel: „Ale já nechápu, proč bychom Vám měli něco vracet. Na základě čeho?“  

Wasserkopf: „Protože jste mě za mé peníze nic nenaučili.

Ředitel: „To snad nemyslíte vážně?

Wasserkopf: „No, smrtelně vážně. A když se tady u Vás nedomůžu práva a spravedlnosti, půjdu až na ministerstvo anebo ještě vejš a pak uvidíte! Já Vám ukážu!

Ředitel: „Dobrá, milý pane, …, Wassermanne. Jen račte klidně, my už tu věc nějak vyřídíme.“

Wasserkopf se ale nedá odbýt a stále žádá zpět své peníze.

Ředitel: „Podle čeho soudíte, že nic neumíte?

Wasserkopf: „Neumím, vyzkoušejte mě a uvidíte.“

Wasserkopf si představoval, že při novém přezkoušení řádně propadne a dokáže, že předchozí vystavení osvědčení o absolvování bylo neplatné, a tedy má nárok na vrácení peněz.

Vykolejený ředitel se s takovým složitým případem ještě nesetkal a omluvil se, že se musí poradit s profesorským sborem. Nechal si zavolat profesora dějepisu, matematiky a fyziky a informoval je o problému: „Máme co dělat s člověkem neobyčejně prohnaným, který chce náš privátní ústav kompromitovat a uvést do finančních nesnází. Je dokonce možné, že nám ho poslala konkurence.

Na poradě rozrušených členů sboru profesor matematiky vymyslí strategií Wasserkopfovi umožnit nové přezkoušení, ale tak, že musí zkouškou úspěšně projít. „Ať pan Wasserkopf odpoví cokoliv, je třeba ho přesvědčit, že odpověděl správně, i kdyby tvrdil sebevětší nesmysl.“ 

Wasserkopf je předvolán, profesoři se postaví do pozoru a Wasserkopf je pozdraví: „Jen si sedněte, chuligáni.“ 

Překvapení sboru zachrání profesor matematiky: „Jen klid, kolegové. Sedneme si rádi. Tyto způsoby jsou milou pozorností pana Wasserkopfa. Náš bývalý žák nám dokázal si vážit tradice naší školy, která sahá až do středověku, kdy profesoři a žáci se stýkali naprosto nenuceně ve vzájemné rovnosti a lásce. Proto navrhuji, aby ještě před začátkem zkoušky žák Wasserkopf dostal zámku z mravů výbornou.“

První se bude zkoušet dějepis:

Profesor dějepisu: „Sedněte si, pane kandidáte.“

Wasserkopf: „Běž se vycpat, zůstanu stát.“

Dějepisář je konsternován, ale vypomůže profesor matematiky: „Výborně, znamenitě, pan kandidát hodlá celou vysilující zkoušku skládat vstoje. Navrhuji, abychom uznali – ovšem se souhlasem pana ředitele jakožto profesora tělocviku – jeho mimořádnou tělesnou zdatnost a dali mu z tělocviku výbornou.“  

Všichni nadšeně souhlasí.

Wasserkopf: „Tentokrát jste mě dostali, uličníci. Tak si teda sednu a taky si už dám větší pozor.“

Dějepisář se lopotí s vymýšlením otázky a Wasserkopf to komentuje: „Nemůžeš přijít na nic lehkýho, co? Mezi námi, kluci, on to byl vždycky trouba.“

Ale nakonec se dočká: „Pane kandidáte, jak dlouho trvala Třicetiletá válka?

Wasserkopf: „30, ne, nevím.“

Dějepisář: „Nemusíte spěchat, jen si to rozmyslete. Třicetiletá válka trvala …, no…

Wasserkopf: „Sedm a půl metrů, přesně sedm a půl metru. A školný zpátky.“

Dějepisář: „Ale velmi správně, sedm a půl metru, odpověď je zcela správná. Pan kandidát totiž dokázal, že … že…

Na pomoc přispěchal matikář: „Že neuvažuje povrchně a dokonce zná výsledky nejnovějšího výzkumu … Věda totiž dokázala, že čas je právě tak reálný jako hmota, skládá se z atomů, vytváří funkční celek, a je tedy možné ho určit délkovými mírami. A když sjednotíme měřicí systémy, jeden metr délkové míry rovná se jednomu roku, 7 metrů je tedy 7 roků ...“ 

Tady už se matikář ve své logice dostal do úzkých, ale vypomohl dějepisář.

Vezmeme-li do úvahy, že polovinu dne, tj. 12 hodin, musíme odpočítat od času určeného na boj, z 30 roků nám zůstává 15, ale přece ani ty nestrávili ustavičnými boji, je třeba jíst, a to zabere denně 3 hodiny … a také musíme započítat čas, kdy bojovnici odpočívali, pokojně pracovali, tak s matematickou přesností nám vychází …

Matikář: „Právě 7 a půl metru! Kandidát tak přesně ohraničil trvání 30leté války. Odpověď je tedy výborná, navrhuji, abychom mu dali z dějepisu jedničku.

Po vzrušení a protestech zaskočeného kandidáta ředitel dá pokyn ke zkoušení z fyziky. 

Fyzikář: „Tak nám laskavě, pane kandidáte, řekněte, proč se věž kostela zmenší, když od ní odejdeme a díváme se na ni z větší dálky. Je to skutečnost, nebo jen optický klam?“  

Wasserkopf: „Co jsou to za hloupé řeči? Jak to mám vědět? Když se vrátím, abych se přesvědčil, tak je zase větší, když od ní odejdu, tak … Proč? Proč? Pro koně. To je má odpověď.“

Fyzikář: „Děkuji, odpověď je správná, velmi výstižná. Pan kandidát se správně zmínil o koni, protože o koni se říká … už naše lidová píseň říká: ‘Ať kůň jen hlavu věší’ a z toho plyne“ …

Proč kůň věší hlavu, proč vůbec věšíme hlavy? Protože prožíváme občas zklamání. Protože podlehneme nějakému klamu. A o jaký klam jde v našem případě? Samozřejmě o klam optický. Odpověď byla zcela správná, neboť zdánlivé zmenšování předmětu, v tomto případě kostelní věže, přičítáme optickému klamu. Proto panu kandidátu z fyziky taktéž navrhuji výbornou.“

Wasserkopf protestuje, ale všichni tleskají a volají: „Bravo!

Následuje zkouška z matematiky.

Wasserkopf: „Jen se ptej, pinďoure, a pokud jde o matiku, už dopředu říkám, že 2 krát 2 je 5 a že otázky jsou plus mínus nula, že trojčlenka je pro mě španělská vesnice a 6 jablek a 2 husí stehna je dohromady 30 štrůdlů s mákem.

Matikář: „Zachovejte, prosím, vážnost zkoušky, dostanete dvě otázky, jednu lehčí a jednu těžší.“   

Lehčí otázka zní: Jestliže prodloužený poloměr 9 a čtvrt kilometrového parního válce … protíná součinitel vzdálenosti mezi hvězdou Sirius a Sluncem ve vzdálenosti 8 milionu a dvě třetiny míle, ptám se: Kolikrát je obsažena odvěsna sedmiramenného mnohoúhelníku rovnajícího se svou rozlohou vrchní desce parního válce v měsíčním platu zaměstnance katastrálního měřičského úřadu, kterého před 25 lety opustila manželka s husarským nadporučíkem?

Vzrušení mezi kolegy.    

Wasserkopf s úsměvem: „Jen klid. Směl bych prosit tu otázku ještě jednou?“   

Matikář: „Ne, to není možné. Buď jste dával pozor, nebo ne. Buď víte, nebo nevíte. A jestli to nevíte,“ zahrozil prstem profesor.  

Wasserkopf: „Ale vím, 2629 litrů. Přesně tolik.

Matikář: „Ne, špatně. 2629 celých, jedna desetina litru, nikoliv 2629. Pane řediteli, kandidáta nemohu nechat projít.

Ředitel by chtěl výsledek zvrátit, ale matikář je neoblomný: „Lituji, spletl se o celou jednu desetinu. Propadl.

Wasserkopf: „Teď navalíte školné.

Matikář: „Pan Wasserkopf má pravdu. Jsme soukromá škola a odpovídáme za to, aby její pověst neutrpěla. Kolik máte vlastně dostat, pane Wasserkopfe?

Wasserkopf: „Hned to spočítám. Tak to máme... Do školy jsem chodil 6 roků. V prvních třech letech jsem platil 150 forintů čtvrtletně, to je dohromady 1800, v dalších třech letech jsem platil pololetně 400, to je včetně zkušební taxy 5240 forintů, pak maturitní taxa se všemi doklady a žádostmi, dohromady tedy 6046 forintů.“   

Matikář: „Hm, hm, přesně tolik?

Wasserkopf: „Zcela přesně, na to můžete vzít jed.

Matikář: „Ano, opravdu je to přesně tak. Gratuluji, to byla ta těžší otázka.

Wasserkopf: „Cože?

Sbor pedagogů tleská.

Matikář: „Prosím, aby byla panu kandidátovi pohotovost v matematických vědách uznána. V té lehčí otázce se sice kapánek přepočítal, ale těžší otázku vyřešil skvěle. Pan Wasserkopf je přímo matematický génius.

Ve sboru: „Bravo!

Wasserkopf: „Ty jsi ale mizera, pinďoure!

Ředitel: „Vyhlašuji výsledek zkoušky. Pan Wasserkopf prospěl ve všech předmětech výborně a potvrdil tím správnost maturitního vysvědčení. Pane Wasserkopfe, přijměte naše srdečně blahopřání a neméně srdečné ujištění, že vůči sobě nemáme žádné vzájemné pohledávky. A nyní, když jsme se přesvědčili o vynikající úrovni Vašich vědomostí, marš ven, ty holomku.

Wasserkopf na odchodu schytá několik pohlavků: „Ať už jsi venku!

Wasserkopf: „Už jdu, pane řediteli. Už běžím. A to Vaše vysvědčení využiju, chtěl bych dělat na berňáku. S takovým prospěchem by mě mohli vzít, co říkáte?

Všichni: „Veeen!

14 komentářů:

  1. Myslím, že to bylo zfilmováno - https://www.csfd.cz/film/295637-vratte-mi-skolne/recenze/ a že jsem to i kdysi viděl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi jsem četl celou knihu Karinthyho povídek a tato mně utkvěla nejvíc, bohužel ji nevlastním. A když jsem si na ni vzpomněl a začal hledat na webu, také jsem objevil tento film, kde Jozef Kroner hraje matikáře, a pak také zvukový soubor Chci zpátky školné v .mp3. Texty se mírně liší, vybral jsem z obou a něco vypustil či drobně upravil.

      Vymazat
  2. Školné je jedna věc, ale já coby odvěký klient státních institucí můžu postavit své oprávněné nároky jen na odškodném za psychickou újmu :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta by měla určitě nevyčíslitelnou hodnotu :).

      Vymazat
  3. Ta povídka je zoufale jednoduchá, zápletku lze vyjádřit jednou větou. Možná jako krátký literární útvar ji lze tolerovat. Ale udělat její filmové zpracování je plýtváním hned v několika směrech.
    Děj je naprosto nepravděpodobný. Nedokážu si představit školu, byť soukromou, kde by se reklamující dostal dál, než k sekretářce. Nepravděpodobné (a pro mě, jako osobu konzervativní, i popuzující) je to, že se učitelé nechají bývalým žákem verbálně urážet a strpí jeho nezdvořilé jednání. (Zajímavě s tím kontrastuje jejich na konci nabytá odvaha vyprovodit ho zvoláním "Ven!") Nejdůvtipnějším z kantorů je profesor matematiky. Jak jinak :-) Jeho lest vyhlásit vyčíslení nároků na odškodné za úlohu je snad jediné, co mne pobavilo.
    Ať z té povídky vykřešeme něco soudobého: Je možné, že na nějaké dnešní soukromé škole je pomáháno slabým žákům obdobným způsobem, aby postoupili, případně složili závěrečné zkoušky? Samozřejmě z pragmatických (finančních) důvodů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě je v tom značná nadsázka.
      V povídce ve skutečnosti i úkol spočítat celkovou částku bývalý student řeší úplně špatně, přišlo mně však rozumnější tam dát správné hodnoty, aby více vynikla lest matikáře.

      Obávám se, že na mnohých našich soukromých školách jsou nároky podstatně nižší než na státních, proto také naše soukromé školy jsou zaměřené především na "měkké" obory, kde není nic obtížnějšího.

      Docela mě "pobavilo", že Langšádlová, ministryně pro vědu, je absolventkou bakalářského studia politologie na prapodivné soukromé škole v Kolíně (u Prahy, ne nad Rýnem), to je tedy přímo skvostná kvalifikace. Hloupější osobu na tomto místě si lze těžko představit.

      Vymazat
  4. No te pic...ale skutečně ono se prokazalo, ze se na te skole prece je neci naucil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A s takovým vzděláním by u nás leckdy mohl být i ministrem :).

      Vymazat
  5. Ian Dury hazi mne to furt di aninymu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejste sám, Honzo. Psala jsem dnes o tom v komentáři u TlusŤjocha:

      Myslím, že se něco změnilo na blogspot.com. Ode dneška vypadá jinak formulář na vložení komentáře. V záhlaví má upozornění, že komentáře je možné "spravovat" (já si to vykládám hlavně jako možnost mazat; kdyby šlo komentáře zpětně i opravovat, tak to bych považovala za pokrok) jen za předpokladu, že jsou vkládány po přihlášení k účtu Google. I když jsem se přizpůsobila, stejně jsem měla problémy. Myslím, že pomohlo až to, že jsem povolila jakousi synchronizaci (asi mezi účtem u Googlu a účtem na Bloggeru).

      Vymazat
    2. Jane, mně to nedělá, jestli to nebylo odhlášením, já jsem přihlášen trvale a jméno se dosazuje automaticky.

      Vymazat
  6. Axino, občas se něco tady mění a ne vždy je to k lepšímu, třeba kdysi se ve sloupcovém menu vpravo objevovaly ikonky nůžek, které umožňovaly jednoduchý vstup do všech zde uvedených sekcí a jejich úpravu, dnes se to musí dělat v útrobách systému, kde vždy musím nejdříve hledat, jak vůbec se k těm "gadgetům" dostat.
    Seznam oblíbených se zkrátil na 10 a musí se rozklikávat, to asi tolik nevadí, ale co se mně už tolik nelíbí, že seznam 10 nejčtenějších článků je hodně zkreslený tím, že loni v létě se najednou ve vnitřních statistikách asi 10krát navýšily započítané přístupy, i když třeba TOPlist nic takového nesignalizoval a články z té doby žebříček úplně převálcovaly a žádný nový nemá šanci je vystrnadit, protože po 3-4 měsících počty přístupů zase odpovídají realitě a jsou tedy podstatně nižší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si to vysvětluji tak, že články z léta 2021 se cítily znevýhodněné (v létě se méně čte) a založily odbory. Jejich nejvýznamnějším úspěchem bylo, že dosáhly pozitivní diskriminace. Po té, co blogoví skřítkové pochopili, že inkluze má i své stinné stránky, zase o ni (o pozitivní diskriminaci) přišly. To, co tyto články získaly, už jim nikdo nevezme. Je ale jistá šance, že noví, demokraticky zvolení blogoví skřítci se zase dopustí stejných chyb jako jejich předchůdci a články z léta 2022 převálcují články z léta 2021 :-)

      Vymazat
    2. Zbavit by se toho dalo i tak, že omezím čas, za nějž se ty přístupy počítají, teď to mám nastaveno na dobu od vstupu na novou doménu Blogger.com (blogspot).

      Vymazat

Aktuální článek

Luzern a hora Titlis

Luzern (v češtině uváděný ve fonetické podobě Lucer n německého názvu) leží v centrální části Švýcarka a žije v něm přibližně 80 tisíc obyv...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)