Kdybych měl říci, co v Saském Švýcarsku mě zaujalo nejvíc, nejdříve by se mně vybavily stolové hory. Zdejší krajina je převážně rovinatá, do roviny jsou však zasazeny zdaleka viditelné, strmé skály s rozlehlými, plochými vrcholy, z nichž se nabízí krásné kruhové výhledy. Asi nejhezčí jsou Lilienstein, Grosser Zschirnstein, Zirkelstein a Kaiserkrone.
V tomto textu přiblížím první z nich, ještě předtím se ale zastavím ve skalním městě Bastei. Autobus nás totiž zavezl na místo, odkud k němu bylo jen 10 min pěšky. Skalní město množstvím štíhlých věží trochu připomíná Český ráj, jenže zde se můžeme po můstcích dostat až mezi vrcholky skal a navíc se z nádherné vyhlídky Basteiaussicht, téměř 200 m nad hladinou Labe, kochat pohledem do otevřené krajiny - na tok Labe, městečka, která se na jeho březích rozkládají, stolovou horu Lilienstein a v dálce i pevnost Königstein.
Z Bastei jsme sestoupili do malebného lázeňského městečko Rathen, které je Labem rozděleno na dvě části - horní (Oberrathen) a dolní (Niederrathen), nikde však není žádný most a na druhou stranu je možné se dostat jen přívozem. Ten jsme ale nepotřebovali, protože stolová hora byla na našem břehu.
A zde jsme již na vrcholu Liliensteinu, z povzdálí vypadá nepřístupně, avšak po spirálovitě se vinoucích chodnících a schodištích se na něj snadno dostaneme. Skalní stěna pochopitelně láká horolezce a ti volí přímější cestu, na snímku vpravo už jeden vyhlíží, kdy se vyšplhá jeho parťák.
Je odtud pěkný výhled na pevnost Königstein, fotky proti plnému Slunci ale raději vynechám. Vydali jsme se jejím směrem a po přeplavení přívozem se dostali do městečka Königstein, nad nímž se vypíná stejnojmenná pevnost. Cestou jsme se dívali i zpět, kde nás stále provázel pohled na Lilienstein, tentokrát z druhé strany. Podle postarších cyklistů s obyčejnými koly, čekajících na přívoz, je zřejmé, že cykloturistika je zde nenáročná.
K pevnosti je možné se vyvézt turistickým autobusem, my jsme se ale vydali pěšky a nelitovali toho, protože opět bylo krásně vidět na město, Labe i stolovou horu, odkud jsme přišli.
Pevnost je impozantní, názorně je vidět na leteckém snímku z plakátu u pokladny, má rozlohu přibližně 9,5 hektarů, 50 budov a řadu výstavních prostor. Protože vchod do pevnosti je daleko od cesty, dá se na nádvoří dostat výtahem přes vysokou zeď. I tak to však vypadalo, že bychom na návštěvu potřebovali nejméně 2 hodiny a přitom do posledního vstupu zbývalo jen 30 minut, proto jsme ji museli oželet, pevnost jsme jen obešli a pak sestoupili do města, kde nás čekal autobus, kterým jsme se vrátili do našeho hotelu v ČR.
I když je dávno po turistické sezóně, trasa je jednoduchá, vzdálenosti malé a zřejmě se tam dá chodit i v zimě. Podle ukazatelů je z lázní Rathen nahoru na Bastei jen 3/4 hodiny, my jsme však šli jednodušší cestou shora dolů, z Rathenu na Lilienstein je 1 a půl hodiny, z úpatí skály do města Königstein asi půl hodiny a odtud na pevnost 3/4 hodiny.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
To jsou panoramata!:)
OdpovědětVymazatNo paráda! Ta pevnost je úžasná. Já když slyším stolová hora, tak se mi pokaždé vybaví jediná věc. Kniha Ztracený svět ...
OdpovědětVymazatNádherné fotky Miloši.Tyto scenérie znám jenom z vlaku.Ale blíže zatím nepoznané.
OdpovědětVymazatDěkuji za přiblížení.
Krásná místa a poutavá reportáž. Zatím jsem prochhodil pouze českou část, ta německá na mě, doufám, ještě čeká.
OdpovědětVymazatTak jste prochodil to, co já jsem viděla jen na obrázkách a videu. Díky a trochu závidím, já se tam už nepodívám.
OdpovědětVymazatKrásný výhled do krajiny! Takové masivy ve mně vzbuzují svou impozantností pocit maličkého lidského červíčka, co se šplhá a šplhá nahoru, aby všechno viděl. A přiznám se, že z výšek se mi trochu točí hlava, takže jsem ráda, že se můžu kouknout alespoň na fotky.
OdpovědětVymazat[1]:-[6]: Byl jsem tam poprvé a také jsem zíral, jak je tam krásně.[2]: Mně se pod stolovou horou první vybaví obrázky Kapského Města, bohužel ale jen obrázky, ne vlastní vzpomínky.[3]: Máš pravdu, trať vede kolem, před několika roky jsem byl v Berlíně vlakem a přemýšlím, zda jel tudy, ale zdá se mně, že ano. Krásné jsou scenérie, fotky už mnohem méně, ale vnitřně si to zdůvodňuji tím, že zmenšováním se kvalita zhoršila a ve skutečnosti jsou lepší. [4]: Ta německá strana Českosaského Švýcarska se mně zdá opravdu odlišná od naší části a stojí za to se tam vypravit. Nejsem však žádný expert na tyto končiny, protože i v Českém Švýcarsku jsem byl letos poprvé a jen 4 dny.[5]: Růžo, ke skalnímu městu Bastei se dá dojet až před "bránu", není třeba ani jít těch 10 minut pěšky, protože tam navíc jezdí povoz s koníkem.[6]: Na těch vyhlídkách si vždy říkám, jak by to bylo krásné umět létat jako ptáci.
OdpovědětVymazatTy skalní útvary na prvních snímcích jsou nádherné, ale pro mě asi jen na fotkách. Když vidím ty můstky a vyhlídky, točí se mi hlava jen při samotné představě, že bych tam někde osobně stála. Úžasná je i ta pevnost, škoda, že už jste neměli dostatek času k její návštěvě, ale aspoň máš důvod, tato místa navštívit ještě jednou.
OdpovědětVymazatTo je impozantní krajina. Určitě se v ní natočilo i spoustu filmů.
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý výlet. Nikam se nedostanu, tak alespoň takto s tebou
OdpovědětVymazat[8]: Jarko, všude jsou bezpečná zábradlí, nic se nemůže stát.[9]: Lisi, nevím, dobrodružné filmy s Indiány se natáčely v Chorvatsku v oblasti Paklenica a Plitvických jezer. Ale vzpomínám si na Škvoreckého detektivky s poručíkem Borůvkou, jedna povídka se jmenovala Smrt na Jehle, kde došlo k vraždě mezi horolezci, Jehla je známá skála ve tvaru hrotu jehly v Prachovských skalách. Pro filmy z prostředí horolezců by se skalní útvary v Saském Švýcarsku určitě velmi dobře hodily.[10]: Amélie, díky za pochvalu. Jsem rád, když něco zaujme, i když na webu je toho spoustu a navíc nechci zařazovat neúměrně mnoho fotek.
OdpovědětVymazatČeské a Saské Švýcarsko, to je moje "parketa". Tam jsem jako doma. Na druhé straně Labe, naproti, je Sněžník, tam chodím trénovat. Je to naše nejznámější stolová hora s rozhlednou. Jedu vlakem do Děčína, mažu na Sněžník a zpět. Strašně tam ale fouká.
OdpovědětVymazatNa Königsteinu jsem byla několikrát, dokonce i na školním výletě. Němci jsou docela líní. Ne, že by nechodili, ale kam můžou, dovezou se autobusem.
[12]: Tomu autobusu jsem se také divil, má sice vyhlídkovou plošinu, ale ze silnice mezi stromy toho výletníci moc neuvidí.
OdpovědětVymazatIlono, bydlíš v pěkném kraji. My jsme byli letos v květnu poprvé v Českém Švýcarsku a v srpnu v saské části a také v Krušných horách a líbilo se nám tam. Zvláště nás překvapily Krušné hory, protože jsme měli zafixovanou představu, že je to měsíční krajina.
[13]: A to ještě nevíš, jak je nádherná Krušnohorská magistrála. V zimě ideální na běžky, v létě na kola. Vede od Děčína až na Klínovec.
OdpovědětVymazatJeště, když syn chodil s jednou dívkou z Českých Budějivic, tak ona, když k nám poprvé přijela, se strašně divila. Měla zafixované, že jsme ocelové město bez života.
V Ústí jsem byl loni 3 dny, bydlel jsem na kolejích, odtud bylo blízko na kopec s hezkou vyhlídkou na Milešovku. Na tu bych se někdy také chtěl dostat. Asi 3 roky jezdíme s partou turistů a musíme počkat, co náš hlavní organizátor vymyslí.
OdpovědětVymazatA samořejmě je nádherný nový most, hrad Střekov a vyhlídková restaurace Větruše.
To jsou úžasné fotky, Miloši! Strašně ráda bych tuhle krásu viděla na vlastní oči, jenže to už se mi těžko splní. Skvělá reportáž!
OdpovědětVymazat