30. ledna 2024

George and Beatovens, Flamengo a Karel Kahovec - Brno, 28. ledna 2024

Mezi pražskými beatovými (rockovými) skupinami v 60. letech vedle Olympicu, Matadors a Blue Efectu vynikly kapely George and Beatovens a Flamengo. Obě spojuje osobnost zpěváka a skladatele Petra Nováka (1945-1997), který pak ve Flamengu našel rovnocenného parťáka v zpěváku, kytaristovi a skladateli Karlu Kahovcovi (1946), dodnes v hudbě aktivním, v obnovených skupinách vzpomínkově zpívajícího i některé hity Petra Nováka. A jejich koncert v brněnském sálu SONO jsme předevčírem navštívili.

Koncert zahájila jedna z nejznámějších Kahovcových písní Poprava blond holky, k níž zařazuji historický záznam, i když zvukově není příliš kvalitní a chybí úvodní tóny kytary, ale ukazuje původní sestavu Flamenga. Na baskytaru hrál Pavel Fořt (1947), kterého později Ladislav Štaidl zlanařil do svého orchestru, tam však přešel na sólovou kytaru, jako baskytaristu Štaidl později získal dalšího, tehdy ještě rockového hudebníka Ondřeje Soukupa, který byl členem Kocábova Pražského výběru. V začátcích Flamenga post sólového kytaristy zastával František Francl.  


Na skladbě je zvláštní anglické frázování, v řadě slov s důrazem na druhou slabiku. A mám na ni i osobní vzpomínku. V 80. letech jsem byl na počítačovém školení v Karlových Varech a jeden večer tam z nudy překlenul koncertem Petry Janů, i když pop music jsem nikdy nevyhledával. A tehdy v její doprovodné skupině Golem Karel Kahovec působil jako kytarista a aby si zpěvačka trochu odpočinula od vypjatých poloh písní (např. v Už nejsem volná), zazpíval i Popravu blond holky. Reakce na pop naladěného publika byla velmi vlažná, pro mě to však byla nejzajímavější část koncertu.      

Ale vraťme se k brněnskému koncertu. V jeho první části Kahovec vystupoval ve čtyřčlenné sestavě, bubeník však byl v zákrytu sólového kytaristy a na žádném snímku ho nemám.  



Následovala připomínka z repertoáru skupiny Matadors a jednoho převzatého rokenrolu a pak už hit Petra Nováka Povídej


A poté od Johna Mayalla převzatá skladba No Reply, kterou nazpíval Karel Kahovec, a ve zvuku kapely je hodně slyšet kvákadlo, kytarový efekt, přinesený do rockové hudby Jimi Hendrixem. 


V 70. letech, kdy normalizační režim rockové hudbě vůbec nepřál, Karel Kahovec přešel ke country, což mu umožnilo dostat se i na festivaly v americkém Nashvillu a z tohoto zaměření vykřesal i jeden hit – Modřínů háj


Ke Kahovcově skladbě Pro rány boží místo dvorního textaře Iva Plicky text napsal Pavel Vrba.   

Další píseň Honky Tonk Woman, převzatou od Rolling Stones, zazpíval baskytarista Karel Novák. 

Následovaly ještě dva hity Petra Nováka na texty Iva Plicky – Budu chodit po špičkách a Náhrobní kámen. První z nich George and Beatovens nahráli na páskový magnetofon v bytových podmínkách a Jiří Černý ji zařadil do skvělé hitparády Dvanáct na houpačce, kde se držela rok a půl.



 Na ně navázal Kahovcova Paní v černém.


Po přestávce se složení kapely změnilo, dnes si říká Flamengo Reunion Session, místo Kahovce zpívá klávesista Jan Holeček a přibyl také flétnista a saxofonista Vladimír Secký, vrátili se sólový kytarista Pavel Fořt a baskytarista Vladimír Kulhánek.

Kromě několika převzatých písní (např. od Beatles) hrají skladby z LP Kuře v hodinkách (vydané v r. 1972), ve Flamengu je nazpíval Vladimír Mišík a album je oceňované především pro texty básníka Josefa Kainara, hudebně (většinu melodií napsal saxofonista Jan Kubík a 3 přidal Vladimír Mišík) mě příliš neoslovilo. (Mišík s Kainarem pak spolupracoval i ve skupině Etc…, nejznámější je skladba Stříhali dohola malého chlapečka, na kterou pak navázal další zhudebněnou básní Variace na renesanční téma od Václava Hraběte). 

V této části koncertu se Karel Kahovec předvedl v jediné písni – Svou lásku jsem rozdal, z jeho repertoáru mé nejoblíbenější.


Abych však tuto část úplně neodbyl, alespoň dvě skladby z tohoto alba sem vložím – melodie obou složil Jan Kubík: Chvíle chvil 


a Kuře v hodinkách, kam se zapojila i uvaděčka koncertu zejména ve slovech „co na tom sejde“. 


Někteří členové jsou ve věku 70++ a Pavel Fořt (1947) celý koncert proseděl a vůbec bych ho nepoznal, už dávno nemá tmavé vlnité vlasy, jak jsme ho znávali ze Štaidlova doprovodného orchestru Karla Gotta, zato baskytarista Vladímír Kulhánek (1944), člen mnoha významných skupin (Flamengo, Bohemia, Etc…, Stromboli, T4, …) i v téměř 80 letech má kondici na rozdávání. 








Na poslední fotografii jsou všichni hudebníci z obou částí koncertu. 



Co mně ale velmi chybělo z písní Petra Nováka, byly Dětský oči,


Džbán – melodii Petra Nováka ale nazpíval Pavel Sedláček (a ve dvojhlase se přidal i Karel Kahovec)


 a Klaunova zpověď.


V 90. letech se Petr Novák a Karel Kahovec téměř po 30 letech znovu spojili, mohla zde proto zaznít i skladba Hlad je jen žízeň v převlecích s působivých podkresem kytary a závěrečným kytarovým sólem. Petr Novák ji nazpíval rok a půl před smrtí, ale již není jejím autorem, melodii na text Pavla Vrby složil klávesista skupiny Michal Pavlík. 
 

10 komentářů:

  1. Jo, to byly písničky mého mládí. Karel Kahovec také hrál a zpíval s kapelou Country Beat Jiřího Brabce, kde byla z alba známá písnička "To se budem prima mít"...Jeho hlas je stále krásný a občas si ty staré LP desky jak s Karlem Kahovcem, tak s Petrem Novákem, ráda pouštím. Melodie jsou to nádherné a texty přímo vynikající. Takové texty písní s příběhem dnes už snad nikdo složit nedokáže a současná hudební scéna se spíše předvádí v tom, který text bude vulgárnější a bude v něm co nejvíc hrubosti a sprostých slov a tím se zcela ztrácí kvalita, krása a poezie i melodičnost nových písní, což je škoda. Málokdy je slyšet nová píseň, kterou bychom si po prvním poslechu broukali proto, že nás krásná melodie a třeba i část textu "vtáhla do sebe".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tip na píseň To se budem príma mít. Na CD, které jsem si na koncertu koupil, skladba také je a dokonce na titulní straně je vypíchnutá jako jedna z nejpřitažlivějších (společně se skladbami Svou lásku jsem rozdal, Poprava blond holky, Háj modřínů a Paní v černém). Vůbec jsem ji neznal a ani si ji nemohl pustit, protože ještě jsem si k tenkému notebooku nepřikoupil externí CD/DVD mechaniku, ale našel jsem ji na webu https://www.youtube.com/watch?v=1SN57YTqHus. Jinak mě také trochu překvapuje, že Karel Kahovec hrál s Country Beatem Jiřího Brabce, protože ten mám spojený s Naďou Urbánkovou.

      Vymazat
  2. S chutí jsem se zaposlouchala do písní Petra Nováka a Karla Kahovce. Texty i melodie jsou úžasné a Petr měl nezapomenutelný hlas. Navíc mám zafixováno jeho skromné vystupování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petra Nováka jsem také měl velmi rád, bohužel ta jeho šílená životospráva, kdy jen kouřil a pil a skoro nic nejedl, si vybrala svou daň. Karel Kahovec kdysi v rozhovoru zmiňoval, jak po jednom povedeném koncertu z radosti Petra Nováka chytil a vyzvedl, a tím mu zlomil několik žeber. Petr Novák měřil přibližně 2 metry a vážil možná jen kolem 50 kg a jeho tělesná schránka byla velmi chatrná.

      Vymazat
  3. Éru GaB z Novákem jsem měla nejraději. Ono se zas tak moc Novák z Kahovcem nemuseli, dva kohouti na jednom smetišti je vždy špatně. Tudíž to znamenalo jediné odchod jednoho z nich. Stejně tak už nebylo ono Novákův návrat ke zpívání po revoluci. Chyběl Ivo Plicka jako textař. Neříkám že všechno bylo nutně špatné ale byl to už spíš stín toho co tvořil s GaB. Jedině co bylo zajímavé bylo album Kráska a zvíře. Jo, a nejdou přehrávat ta videa. Píše to že YT přestal přehrávat....Fořta si pamatuju jako takový český klon Pavola Hamela. Stejně tmavé kudrnaté vlasy a tmavé brýle ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se z porevolučních písní s Petrem Novákem nejvíc líbí Hlad je jen žízeň v převlecích https://www.youtube.com/watch?v=uu7c372Yb-E, kterou nazpíval rok a půl před smrtí (i když ji už nesložil), píseň také krásně podbarvuje zvonivý zvuk kytary.
      Zkoušel jsem písně z YouTube od počátku a až u Kuře v hodinkách se video neustále přerušovalo, když jsem ale prohlížeč načetl znovu, zase to šlo. Je to záhada.
      Rivalita Petra Nováka a Karla Kahovce možná spočívala i v tom, že Ivo Plicka psal texty pro oba a museli se tak o ně dělit. Když Plicka emigroval, spojení se přerušilo, dnes by to asi moc nevadilo, mohli by být v kontaktu přes web.
      Srovnání Pavla Fořta s Pavolem Hammelem je výstižné, oba měli navíc i knírek :).

      Vymazat
  4. Ale ona obě uskupení byla svého času na naší hudební scéně TOP.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím a vynikající byla také Houpačka Jiřího a Miroslavy Černých. Na tu jsem se vždy velice těšil, protože pro nás objevovala písně, ke kterým bychom se jinak nedostali, zvláště u dílu věnovaného zahraničním zpěvákům a skupinám, který se (myslím) po 14 dnech střídal s pořadem domácích umělců, a tam jsem také poprvé slyšel písně Petra Nováka.
      Jiřího Černého jsem měl možnost vidět i živě v Brně v jeho pořadu Antidiskotéka, se kterým objížděl republiku, tehdy pouštěl skladby Joe Cockera.

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Na mě také, já jsem byl tehdy v pubertě a takové zážitky se nezapomenou. Bohužel jsem ale tyto kapely tehdy neviděl naživo, což asi bylo i tím, že jsem ještě nežil Brně, ale jen v okresním městě, kde "chcípl pes".

      Vymazat

Aktuální článek

Luzern a hora Titlis

Luzern (v češtině uváděný ve fonetické podobě Lucer n německého názvu) leží v centrální části Švýcarka a žije v něm přibližně 80 tisíc obyv...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)