Letně (11)

V létě vždy jeden článek věnuji náhodně vybraným fotografiím, posbíraných na různých místech, letos však souvislý úsek horkých letních dnů jsme takřka nezažili, proto mě to ani nenapadlo a přicházím s ním trochu opožděně. 

Lidovou tvořivostí jsou charakteristická nejrůznější zařízení na zahnání hladu a žízně, proto jimi opět začneme. 

První dvě mají protichůdná vyznění, pokud ovšem hořkým koncem se nemyslí pivo (podle reklamy) „výjimečně hořké a výjimečně dobré.“

Z hladového vlka bych měl strach, aby se nenasytil na mně, a starý Bill s koltem proklatě nízko u pasu také působí výhružně.

Exprezident Václav Havel prý své přátele rád hostil svou vlastní kulinářskou specialitou – kuřetem na medu, zde (alespoň v názvu) lákají na kohouta na víně.

Po dobrém obědě je čas na kávu a zhřešit můžeme i zákuskem.

Do sbírky uživatelem zvolených autoznaček, symbolizujícím vyšší status majitele, přidávám dvě.

Pro mě nová byla i následující varovná značka.

Oslovit zákazníky ke koupi bot lze i takto:

Všechny předchozí snímky jsou z Brna, u následujícího, z Bučovic, nechápu, co bylo cílem. Strom také ohrožoval okolí? Proč ale kromě uřezaných větví je navíc uvězněn v železné kleci?

O umělé inteligenci se diskutuje, zda je nadějí či hrozbou. Každopádně, jak je vidět i v ukázce ze Zlína, stále ještě má rezervy.

V tropickém dnu se hodí svlažit, a to zařídí i atrakce v zábavním parku Prater ve Vídni.

I u nás se poslední dobou otevírá téma, zda uzákonit eutanázii. V Salcburku dokonce mají Památník „eutanázie“. Důležité jsou uvozovky, když si totiž přečteme vysvětlující text na tabuli památníku, zjistíme, že „eutanázií“ se zde myslí zabití více než 500 lidí města nacisty v r. 1941, kteří kvůli duševním či psychickým problémům byli označeni za asociální a politicky nežádoucí. Památník byl vztyčen k 50. výročí události.

Ze Salcburku je i následující důvtipné využití prostoru.

Podobně jako v posledních dvou letech text zakončím několika artefakty. První tři sochy jsou z Londýna.

Modernímu umění 20. století jsem se až na surrealisty zpočátku dost vyhýbal, ale nakonec vedle hlavních protagonistů abstraktního umění (Kandinskij, Kupka, Klee), expresionistů (Marc, Macke, Ensor), pop artu (Warhol, Lichtenstein) jsem zařadil i hodně svérázné umělce (Malevič, Mondrian, Pollock, Calder, Tinguely), ale následující dva překonávají i je. 

Americký malíř litevského původu Mark Rothko (1903-1970) společně s Jacksonem Pollockem patřil k nejvýznamnějším představitelům abstraktního expresionismu. Místo Pollockových spletí čar jeho obrazy jsou charakteristické velkými barevnými plochami a podobně jako u Pollocka některé byly vydraženy v přepočtu za více než miliardu Kč. Představu si můžeme udělat z obrazu Bez názvu (1955, The Israel Museum, Jeruzalém).

Francouzský malíř a zakladatel konceptuálního umění Marcel Duchamp (1887-1968), většinu života trávící v USA, se snad nejvíce proslavil dílem Fontána. Představuje jej v obchodě zakoupený pisoár. Duchamp sám se zpočátku neodvážil k němu přihlásit a na první výstavu ho zaslal anonymně s fiktivním jménem R. Mutt a datováním 1917. Původní pisoár se nedochoval, existuje ale několik Duchampem autorizovaných replik a jednu z nich vlastní The Israel Museum v Jeruzalémě.

Při pohledu na něj si říkáme, ještěže Duchamp neměl možnost se inspirovat mnohem větším objektem na posledním snímku.