16. dubna 2014

Hostýnské vrchy (1) - hřebenová túra na Svatý Hostýn

Koncem března jsme zahájili letošní turistickou sezónu návštěvou Hostýnských vrchů. Nadmořskou výškou jsou srovnatelné s Českomoravskou vrchovinou a jejich dominantou je dvouvrcholová hora Svatý Hostýn (nebo zkráceně jen Hostýn), asi 3 km od Bystřice pod Hostýnem v okrese Kroměříž, s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, vrtulí větrné elektrárny a rozhlednou, při dobrém počasí viditelnými prý až ze vzdálenosti 20 km.



Hostýn zde sice není nejvyšší, tím je Kelčský Javorník (864 m n. m.), rozhledna je na vyšším z obou vrcholů jen v 735 m a bazilika na nižším v 718 m, ale krásné prostředí a sepětí s přírodou přispělo k tomu, že Hostýn se postupně stal nejvyhledávanějším moravským poutním místem a převzal žezlo od Velehradu, i když ten má starší historii. V knížce Svatý Hostýn - nejznámější moravské poutní místo, vydané v r. 2012 Maticí svatohostýnskou, se dokonce tvrdí, že je dnes nejvyhledávanější nejen na Moravě, ale v celé ČR.
Bazilika, chlouba Hostýna, si proto jistě zaslouží zařazení mezi zajímavé sakrální stavby, které ve své soutěži Co vy na to? Jste hraví? mapuje VendyW.

Výchozím místem výletu byly Lázy (585 m), vesnice s necelou stovkou obyvatel, někdejší osada pastýřů. Cesta, vedoucí po zelené značce, také často opouští lesní pěšiny a přechází louky s výhledy na okolní kopce, včetně Kelčského Javorníku, který se dá poznat podle vysílače na jeho vrcholu.




Míjíme Čečetkov (687 m) a Bludný (659 m) a po 9,5 km od Lázů se dostáváme k horní stanici skiareálu Troják (585 m).
Týden předtím jsme ještě lyžovali v Dolomitech, tady však nebyla ani vločka sněhu. Z několika sjezdovek je nejdelší 500 m dlouhá červená s označením B.
Nedaleko jsou však i prolézačky a skluzavky pro vyžití dětí v jarní a letní sezóně, minigolf pro všechny věkové kategorie a stylová hospoda, která potěší v každou roční dobu.




Zhruba na polovině 2 km dlouhého, modře značeného úseku od Trojáku k místu nazvanému U Češků (629 m) lze odbočit na cestu k prameni řeky Dřevnice, byla by to však větší zacházka, proto jsme ji vynechali.
Po dalších 3 km se dostaneme k místu U Tří kamenů (730 m). Procházíme kolem naučných stezek, které informují o fauně Hostýnských vrchů s velmi bohatým zastoupením ptactva.
4,5 km odtud znovu po zelené značce je Skalný (708 m), který je tvořen několika skálami, pojmenovanými podle svých tvarů, např. Orel, Zub a Žába. Od Skalného k poutnímu kostelu zbývá asi 2,5 km.



A konečně už vykoukla střecha baziliky (vpravo je rozhledna a vrtule větrné elektrárny). Z naší trasy se k ní dostáváme z boku, kde jsou restaurační zařízení a také ubytovny pro poutníky. Kdysi jsem tam dokonce byl na jedné 2-denní odborné akci, nejzajímavější pohled je ale zespodu přes dlouhé schodiště, které poutníci a výletníci zdolávají při příchodu z Bystřice pod Hostýnem (to je i na několika květnových fotografiích z jiného roku). My jsme tentokrát po něm scházeli dolů.




S Hostýnem je spojena legenda, známá jako "hostýnský zázrak", poprvé zaznamenaná v díle Bohuslava Balbína, že r. 1241, kdy se místní obyvatelé ukrývali na Hostýně a okolních lesích před nájezdy Tatarů, Panna Marie bleskem zapálila tábor Tatarů a tak místní zachránila. Ti jí pak z vděčnosti postavili sochu a Hostýn se stal posvátnou horou.

Impozantní chrám v barokním slohu byl však postaven až v 18. století, stavba trvala dlouhých 27 let a byla dokončena r. 1748. Chrám se po vysvěcení stal poutním místem, jenže po úderu blesku o 21 let později vyhořel. I když byl opraven, císařský výnos r. 1784 zrušil poutní místa, pouti byly zakázány, vysvěcení bylo zrušeno a chrám byl určen k likvidaci.
K obnově došlo až při výročí 600 let od hostýnského zázraku a přispělo k tomu i úřední povolení poutí.
Poutní chrám se stal bazilikou r. 1982 dekretem papeže Jana Pavla II.
Interiéru dominuje socha Panny Marie s Ježíškem, z níž srší blesky, a ve spodní části detailnějšího snímku vpravo je vidět, jaký zničující dopad to mělo na Tatary.



Další dvojice fotografií z interiéru ukazuje varhany a jeden z nástěnných obrazů, znázorňující ukřižování Ježíše Krista.




Stejné zobrazení Panny Marie s blesky je i na venkovní mozaice nad vchodem.



Před průčelím stojí sochy slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Soch je však v okolí daleko více, např. socha sv. Antonína a u schodiště socha Božského Srdce Páně.




Významnou součástí Hostýna je i křížová cesta slovenského architekta Dušana Jurkoviče.



Autorem původní obrazové výzdoby křížové cesty byl známý malíř Slovácka Joža Úprka. Jeho obrazy byly převedeny na sklo, avšak povětrnostními vlivy se poškodily a byly později nahrazeny mozaikami Jano Köhlera. Z Úprkových obrazů na Hostýně zůstal jen jeden u XIII. zastavení (Ježíš na klín své milé Matky položen) a dva byly před úplným zničením převezeny na Velehrad.



Záměrem stavby větrníku bylo zásobovat elektrickou energií všechny budovy na Hostýně. To se však ukázalo zbožným přáním a ani Panna Marie nebyla nic platná :-)

Z Hostýna se po 3 km dlouhém sestupu dostaneme do Bystřice pod Hostýnem a po ještě asi 1 km do centra, kde celá (25,5 km dlouhá) trasa končí. Na náměstí zaujme květinová výzdoba, kostel a kašna.




Jen asi 100 m od náměstí je hezký zámek, jehož historie sahá až do 15. století. Jedním z mnoha jeho majitelů (na více než 100 let až do r. 1934) byl i rod generála Loudona, od r. 1990 je v majetku města. Na prvním snímku je pohled z venku, na dalších dvou z nádvoří.


45 komentářů:

  1. Díky moc za přidání se. Víš nejde úplně o to která je ta nej, spíš že se lidem přiblíží místa kam se sami třeba nedostanou a přitom by i třeba rádi. A která za to stojí.Takže alespoň takhle zprostředkovaně se tam mohou podívat....

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavé, nejvíc mě asi zaujala křížová cesta Jurkoviče. Nevím, čím to je, ale poslední dobou tohoto architekta vnímám čím dál tím víc.

    OdpovědětVymazat
  3. bazilika je úžasná! a pak ty skály...nádhera!

    OdpovědětVymazat
  4. Nu já si tady vždycky připadám jako když otevřu knihu a prohlížím si ji! Miloš to má tak odborně a krásně vše podané, že by si z něj mohli aspoň malilinko brát příklad ti, kteří nepíší o ničem a přesto zaplní stránku. Ale ne, chápu, že Dětem revoluce se líbí co se jim líbí, ale mě tyhle Miloše vzdělávací reportáže fakt berou!

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Panna Marie jako bohyně blesků a hromů (něco jako Perun) je opravdu něco nevídaného. Já jsem ji vždy měl   spojenou s neposkvrněným početím [2]: Máš pravdu, v článku jsem raději ve formulaci "Bazilika ... si ... zaslouží zařazení mezi NEJKRÁSNĚJŠÍ sakrální stavby z tvé soutěže" změnil raději na ZAJÍMAVÉ, protože kdyby šlo o nejkrásnější, byly by mezi příspěvky ty samé.[3]: Mně se Jurkovič také velmi líbí, proto jsem také jeho Pustevny a lázeňský dům v Luhačovicích vložil do článku o Čičmanech, ale dosud jsem nenavštívil jeho vilu v Brně. Vlastně jsem zatím ani nehledal, kde se nachází. Snad už si na to někdy vzpomenu.[4]: Přesně tak, na každém turistickém výletu by měly být nějaké skály, ty jsou mlčenlivými svědky dávné historie a vylézt na ně může přinést pohled do krajiny jako z rozhledny (příkladem je třeba Medvědí kámen v Jeseníkách).[5]: Nepřeháněj.
    Děti revoluce jsou teď ale nějak zticha. Čekám, kdy už na mě dopadne ocelová pěst kladiva (prokurátor z procesu s Miladou Horákovou by řekl "ocelová pěst pracujícího lidu"), a pořád nic

    OdpovědětVymazat
  6. Další poctivě udělaný článek. Pěkně napsáno, zajímavé fotky. O poutních místech jsem zatím jen četla, ale zajímají mne.

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle místo mám spojené s jedním silným zážitkem: V roce 1986 jsem tu zažil báječnou půlnoční silvestrovskou mši. Fungoval jsem tu jako doprovod člověka, pro kterého byla účast mimořádně důležitá. Já to bral spíše z té světštější stránky, protože církev k prožívání své víry nepotřebuji, a proto jsem se ostentativně nezapojoval do společných náboženských projevů. Od té doby už jsem ve vzpomínkách několika pamětníků akce našel poznámku, že se tehdejší půlnoční mše účastnila řada estébáků, kteří např. "zůstávali stát, když všichni poklekali". No vida, já byl tedy pro tento okouzlující a zázraky prodchnutý večer - aspoň na pohled - jedním z nich .

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Já jsem zase ještě nebyl na žádné pouti, ale také by mě to zajímalo, jak to mají muslimové, alespoň jednou za život jít do Mekky, jenže tam zase můžou člověka ušlapat.[8]: Já bych byl další kandidát na estébáka, protože jako atheista jsem náboženské rituály nenastudoval a když druzí klekají nebo se modlí, nevím, co mám dělat. Jednou v Sacre Coeur byl vnitřní prostor přehrazen plotem s brankou, přes níž vpouštěli dál jen ty, kteří vypadali, že se jdou modlit. A mě hned zastavili, zřejmě fotoaparát na krku nebyl tím správným dokladem zbožnosti

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Taky by mne zajímalo, ale fyzicky se toho asi nedočkám. Tak jen takhle v článcích, knížkách, videích a fotkách.

    OdpovědětVymazat
  10. Já děkuji za báječnou reportáž a krásné fotografie z místa, o kterém sice vím, ale nikdy jsem ho nenavštívila.

    OdpovědětVymazat
  11. Je tolik krásných míst a málo času je poznávat. Krásná reportáž. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Povedené fotografie, byl to moc pěkný výlet, samá krásná a zajímavá místa
    A přeji příjemné prožití velikonočních svátků!     

    OdpovědětVymazat
  13. Panenka Maria s blesky, to je pro mě něco úplně nového. Krásná reportáž.

    OdpovědětVymazat
  14. Jé, zrovna nedávno jsem viděla v televizi, o té křížové cestě k Hostýnu, repostáž. Moje mamka pochází z Moravy a jako dětem nám vyprávěla příběh o svém dědečkovi (staříčkovi). Když byl mladý a těžce onemocněl jeho dědeček, tak ho tenkrát poprosil, aby mu přines z Hostýna vodu, že ho jedině ta postaví zase na nohy. Protože to bylo v zimě a sněhu bylo po kolena, tak mamčin děda nabral vodu ze studně a prezentoval ji jako tu hostýnskou a přesně v duchu známého "víra tvá tě uzdravila", se uzdravil i jeho nemocný dědeček.

    OdpovědětVymazat
  15. Ahojky Miloši, nechala jsem ti vzkaz ve zprávě pro autora, ale byl označen jako spam...     

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za krásný výlet - zajímavý výklad i průvodní fotografie. Chrámová výzdoba je nádherná, mně se moc líbí kostely, i když tedy věřící v pravém slova smyslu nejsem. A když tady v komentářích píšete o klekání, mám takovou vzpomínku na to, jak moje mamka odmítala kleknout během mše v Rožnovském kostelíku - při Beránku boží zůstala stát jako jediná.

    OdpovědětVymazat
  17. Jo Hostýnek, moc ráda na něho vzpomínám, před několika lety jsme na Hostýně byli ubytováni, a minulý týden jsem vytáhla keramické hrníčky z Hostýna a uvařila do nich kafíčko.
    Je to velmi silné místo.

    OdpovědětVymazat
  18. [10]: S Mekkou také moc nepočítám, tak alespoň někde u nás, např. na Říp, to je naše Mekka.[11]:[12]:Za návštěvu rozhodně stojí, nejdostupnější je z Bystřice pod Hostýnem, asi 3 km pěšky do kopce, myslím, že k schodišti pod vrcholem jezdí i autobusová linka.[13]: Díky, také ti přeji hezké svátky, resp. alespoň jejich závěrečnou část.[14]: Kdo by to do křehké, něžné ženy řekl?

    OdpovědětVymazat
  19. [15]: U schodiště je vodní kaple se "zázračným" pramenem, ale teď byla v rekonstrukci a jen o terasu níž byl obyčejný dřez s kohoutkem, tak jsem ani žádnou fotku sem nedával, protože nijak zázračně to nepůsobilo.
    Tatínek byl dobrým psychologem, to je asi i základ úspěchů všech léčitelů.[16]: Opravdu nevím, proč se ta zpráva takto vyhodnotila, protože pronikne plno mailů, které jsou opravdovými spamy. Že by se Blog.cz dostal na seznam škodlivých zdrojů?   
    (Ale napsal jsem ti mail.)[17]: Vzpomínám si z jedné půlnoční mše na Štědrý den, kde duchovní se dost obouval do nevěřících návštěvníků, poznatelných právě tím, že nejsou schopni navázat "takt" s věřícími, kteří vše provádí synchronně, že kostel navštíví jen jednou za rok, protože to berou jako povyražení a jinak si na něj a na Boha ani nevzpomenou [18]: Já jsem tam také jednou přespal, už si to moc nepamatuji, bylo to ještě v 90. letech, jen se mně matně vybavuje, že ubytování bylo dost skromné, "poutnické".

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Na Řípu jsem byla, ale ne na pouti. Tedy byla jsem na pouti s kolotoči pod Řípem, ale to s tím asi nemá nic společného, že?!

    OdpovědětVymazat
  21. Na Hostýnm občas zavítám,i když nejsem věřící, ale je tam pěkná příroda a těch křížových cest, které beru jako památky, je tam několik. Škoda, že není přístupná rozhledna, ale zase na druhou stranu není tak vysoká a výhled skýtá i pohled z lávky pod rohlednou. Kdysi odtamtud startovala i rogala, ale už je místo dost zarostlé. Medovinku jsem si tam koupila, i když hrozil metanol skoro z každé flašky.

    OdpovědětVymazat
  22. Podobnou pouť jsme absolvovali asi před 15 lety. Pamatuji si dodnes, jak hrozné bylo počasí a přesto jsme vytrvali, vyšphali až na Hostýn i s tehdy tříletou dcerou, v dešťosněžení....křížová cesta - Jurkovič - Uprka - moji oblíbenci....a možná trapně nejvíc si pamatuju, jak nám bylo dobře v místní útulně u talíře silné slepičí polévky Ten kraj je vůbec krááásný.

    OdpovědětVymazat
  23. Miloši, je prima, že ses zúčastnil soutěže u VendyW. Na Svatý Hostýn jsme se chtěli podívat předloni, když jsme se pohybovali v Hostýnských vrších, ale časově jsme to nezvládli. Bazilika je nádherná, snad se nám ji podaří navštívit.
    Moc se mi líbí tvůj článek, jak fotky, tak slovní doprovod.

    OdpovědětVymazat
  24. Znovu som si prečíal skvelú reportáž a dnes sa mi "otvorili" oči! (Zrejme si asi tiež "dobrý psycholog", ako ten spominany tatínek!)Naraz totiž vdiím, že ja som úplný "horal"! Chlapínek síce v nížine Bratislavy odrastlý, ale dnes čumím z okna na Uetliberg, domovský kopeček mesta Curychu, ktorý je 871m/n.m. a takmer denne som ťahaný na prechádzky po Zúrichbergu, kde pravideľne míňam kótu najvyššieho bodu tohto kopca v nadmorskej výške 676 metrov.To som oproti môjmu otcovi z Korytnej u Uherského Brodu-Nivnice ozajstný horal, skoro niečo ako tibetský šerpa! Alebo ešte lepšie, ako nejaký budhistický mních, lebo už sa konečne dajú nosiť zase sandále na boso...Ďakujem za otvorenie očí, za "Aufklärung" a ešte poveľkonočné srdečné pozdravy vám všetkým, horský kráľ Rucola z nížin...

    OdpovědětVymazat
  25. [21]: Já jsem byl zatím také jen na kolotočích.
    Vůbec nevím, kdy a jak často se poutě konají, ale podle množství lidí, kteří se na těchto místech sejdou, mně to připadá, že každý výlet je poutí [22]:Díky za informaci, další křížové cesty neznám, příště prozkoumáme místo trochu víc.
    Medovinu mám také rád a líbí se mně, jak široká je nabídka příchutí, např. s mandlemi byla skvělá. Vždy tam také koupím oplatky.[23]:Takové psí počasí jsme jednou zažili v červenci (nebo srpnu) ve Vysokých Tatrách - šli jsme od Zeleného plesa přes sedlo Svišťovka na Skalnaté pleso a začal padat mokrý sníh, který přešel v kroupy, vítr s námi lomcoval na řetězech pod Svišťovkou a jak jsme se těšili na horký čaj v Enciánu na Skalnatém plese.
    Člověku už pak jde jen o přežití a zbožné rozjímání a kochání se přírodou jde úplně stranou

    OdpovědětVymazat
  26. [24]:Hanko, tyto tématicky zaměřené soutěže mám velice rád, protože vznikne zajímavý soubor článků, který je poučný a pro všechny inspirují k návštěvám zajímavých míst.
    První, které jsem se zúčastnil, byla Danielina o mostech a v ní a několika dalších jsem poznal většinu mých oblíbených.[25]: 871 m je už pořádná výška Je to víc, než mají Hostýnské vrchy, Českomoravská vrchovina nebo Malé Karpaty. Dalo by se říct, že jsi přímo horolezec
    Ale opravdu ti pobyt ve Švýcarsku závidím, někdy bych se chtěl projet tou vysokohorskou železnicí a kochat se pohledy na alpské velikány.

    OdpovědětVymazat
  27. [27]: Vidím to stejně, Miloši, taky mám tyhle projekty moc ráda.

    OdpovědětVymazat
  28. Jsou to nádherné fotky. Na svatém Hostýnku jsem byla, je to hezká vzpomínka.
    P.S. Kdyby se ti náhodou nepodařilo odstranit tu ruku z té sochy, tak ji svěř do mé sochařské dílny a já sochu "přetesám" bezbolestně a věrohodně.

    OdpovědětVymazat
  29. [27]:[25]: Je to svinsky drahe, ale stoji to za to. Inac ako sa clovek zmeni: Ked dvaja zbludilci volali v noci policiu, aby ich prisli "zachranit", ze zabludili na tom nasom pahorku, co tu vidim z okna, tak sme sa smiechom nemohli zdrzat. Nikto to nevedel pochopit, ze niekto nepojde jednoducho dole na elktricku, ked je tam hore. Tym chcem povedat, ze ten Uetliberg nikto este za kopec ani nepovazuje.

    OdpovědětVymazat
  30. [26]: Přiznám se, že na kolotočích znamená u mne jen pohled zdola. Zhora nemusím. Mne spíš udivuje, kolik lidí je na těch poutích tolik fascinováno. Slyšela jsem, že výsledky bývají dočasné.

    OdpovědětVymazat
  31. Dodatok ad) 25V "nivnicnom blogu" som extra vcera pre Teba odfotil tu kotu z Zürichbergu, aby si "uveril", kam vedu zdravotne prechadzky obyatela Zürichu. Cestou, necestou, - desat minut od zastavky elektricky u Zoo - od pamätniku Napoleonoveho generala André Masséna, ktory tu v roku 1799 porazil Rusov. (Svajciari sa tym moc nechvalia, ved vtedy vlastne prepozicali stadion na tie dve povestne bitvy.)

    OdpovědětVymazat
  32. Nevím, co obdivovat dřív, jestli přírodu, stavby nebo zasvěcený a milý popis autorův. Celé je to krásné!

    OdpovědětVymazat
  33. Pěkné fotky, jsem překvapená.

    OdpovědětVymazat
  34. Skvělý článek :) Já se tam teď někdy na jaře také chystám ale tak mám to jak se říká a zaumnama !!

    OdpovědětVymazat
  35. Zajímavé, pěkné :)
    Skvělý nápad na další tůru, které miluju!

    OdpovědětVymazat
  36. Jo jo, Hostýn, krása! Osobně jsem tam byla nejméně 50x a nejradši mám schody, co vedou už ke kostelu,jsou do nich vyrytá jména.
    Když je pěkné počasí, tak je krásný výhled na Bystřici pod Host. a většina neděl je věnována mším.
    Pověst jsem slyšela nesčetněkrát. Mimo to je na Hostýně muzeum, které taky stojí za vidění.
    Tom víte, když ho mám hned za barákem.

    OdpovědětVymazat
  37. [28]: Hanko, pokud jsem VendyW dobře pochopil, chce každý měsíc uspořádat jedno kolo, takže budeme mít ještě příležitost [29]: Beo, myslím, že se vzdám a poprosím tě o pomoc.[30]: Z kolotoče a různých pouťových atrakcí se mně dělá špatně, ale kvůli dětem jsem se několikrát nechal uprosit a pak se mnou točil svět. Vzpomínám si na vystřelování "rakety" ve vídeňském Prátru. Kolem sloupu (několik desítek metrů 40-50?) vysokého byly myslím) 4 židle a vystřelilo nás to šílenou rychlostí vzhůru, že jsem myslel, že ze sloupu vyletíme do oblak, ale před koncem začalo prudké brzdění, pak to zase nesmírně rychle padalo dolů a až před koncem brzdil. Přitom jsem měl vždy pocit, že žaludek mně vyskočí ústy ven.

    OdpovědětVymazat
  38. Nááádherné místo. Měla jsem tam takový zvláštní, nepopsatelný pocit. Moc se mi líbí, jak je článek zpracovaný.

    OdpovědětVymazat
  39. [31]: To věřím, že 871 m v Alpách nikdo za kopec nepovažuje. Co je to proti Matterhornu?[32]: Pro stát, který si zakládá na neutralitě, asi bitvy nejsou to pravé ořechové, ale zase připomínat vítězství Napoleona by místu dodalo lesku. Třeba Slavkov u Brna se 5. prosince stane středobodem celé Evropy .[33]: Opravdu je tam nádherné úplně všechno a všechno je také v perfektním stavu, proto se nedivím oblíbenosti místa a jeho okolí.[34]:[35]:[36]: Díky, na výlet za pěkného počasí je přímo ideální. Vedle vnímání všech krás se tam dá i dobře najíst.

    OdpovědětVymazat
  40. [37]: Několik schodů s vyrytými jmény jsem také vyfotografoval, ale nevím, co znamenají. Že by snad sponzory, kteří se finančně podíleli na jeho opravě. Při výstupu tímto výjimečně dlouhým schodištěm je pohled na přibližující se baziliku úchvatný.
    Zatím jsem tam byl jen 4-krát, ale určitě ne naposled.
    Na www stránce Hostýna se uvádí ještě jedna pověst:
    "Podle pověsti, která však byla poprvé zapsána až v roce 1665 v díle jezuity Bohuslava Balbína Diva Montis Sancti, se zde ve 13. století (1241) ukrývali lidé při velkém nájezdu Tatarů. Trpěli však nedostatkem vody, proto se modlili k Matce Boží a na její přímluvu zde vytryskl pramen a mohutná bouře donutila Tatary k ústupu. Archeologické nálezy však neposkytují sebemenší doklad podobné události."Ale pověst s blesky a požárem je přece jen "věrohodnější" [39]: Díky, Emo. Také jsem měl takový povznášející pocit, a to nejsem věřící.

    OdpovědětVymazat
  41. [41]: Ano, pověsti znám obě, jako malé mi je vyprávěl děda, později to bylo ve škole a nakonec je to i na samém Hostýně.
    Ano ta jména a patří dárcům, osobně mi to přišlo vždycky kouzelné (nevěděla jsem co znamenají), ale ani teď své kouzlo neztratily.
    Pěkná procházka je také z Hostýna dolů, do některé z okolních vesnic.
    Nejúžasnější je stejně výhled, za dobrých podmínek, jak na Hostýn, tak z Hostýna.

    OdpovědětVymazat
  42. [38]: Pochopil jsi dobře, Miloši.

    OdpovědětVymazat
  43. Tři kilometry dlouhý sestup rovná se tři kilometry dlouhý výstup? V Hostýně jsem ještě nikdy nebyla, ale znám to místo z fotek,zvláště dlouhý schodový přístup k té krásné památce.
    Moc pěkné povídání nejen o Hostýnu,ale i krásném okolí. Soutěž u Vendy má velké plus, díky tomu se leccos dozvím a vidím místa, kam se zřejmě v životě nepodívám (Hostýn se mi snad podaří někdy navštívit,ale takovou katedrálu v Remeši určitě ne... )

    OdpovědětVymazat
  44. [42]: Já jsem vždy šel jen do Bystřice pod Hostýnem. Ta je ale také pěkná, překvapilo mě, že tam jsou i lázně.[43]: Máme aspoň motivaci každý měsíc něco nového namyslet. Pro tebe je to hračka, ale já sakrální stavby moc neznám.[44]: Je to tak, jde se stejnou cestou nahoru i dolů, ale moc náročné to není, v nejhorším se dá dojet autobusem z Bystřice až ke schodům.
    Remeš bývá jako zastávka při autobusových zájezdech do Paříže a ty se dnes v nabídkách serveru Zapakatel dají najít i celkem levně.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)