Peking (1) - Chrám nebes

Peking (Beijing) není moc příjemné město k životu, až 12-pruhovými ulicemi se valí statisíce aut, ovzduší je tu jak v severočeské uhelné pánvi a nemalá část z 19 miliónů obyvatel bydlí v sídlištích, vůči nimž pražský Prosek je klidnou oázou rodinných vilek.

Na rozdíl od kosmopolitních asijských megapolí Šanghaj, Hongkong a Singapur, které lesem mrakodrapů a výkřiky moderní techniky už připomínají spíš velká americká města, jsou zde však ve větší míře zastoupeny i skvostné památky čínské architektury, z nichž nejznámějšími jsou komplex paláců Zakázané město, Letní palác na břehu jezera a Chrám nebes (jedna z jeho staveb, Síň modliteb za dobrou úrodu, je na prvním snímku).

Návštěva Pekingu se vyplatí i proto, že necelých 80 km za jeho hranicí je město Badaling s přístupem k zachovalé a zrekonstruované části Velké čínské zdi, kam každý "slušný" hotel nabízí výlet s průvodcem.

Chrám nebes (Tian Tan, Temple of Heaven) je jeden z největších a nejcennějších komplexů čínské architektury, který byl r. 1998 zařazen na seznam UNESCO. Dílo bylo dokončeno r. 1420 za vlády dynastie Ming a tvoří jej několik desítek budov, zasazených do borovicového parku, kde ve větší míře je zastoupen i zevar východní a jalovec čínský. Park má rozlohu 273 ha, což pro představu odpovídá čtverci o hraně větší než 1,6 km. Jeho tvar se však od čtverce částečně liší, jedna ze stran má tvar půlkruhu. Tyto dva tvary jsou pro Číňany nejvýznamnější, věřili totiž, že nebesa jsou kulatá a Země čtvercová, proto také střecha nejvýznamnějších chrámů má kruhový půdorys a jejich základy jsou čtvercové.

Chrám byl určen pro slavnostní ceremoniály. Vstupní brány jsou trojité, největší je určena pro božstva, další pro císaře a poslední pro císařskou družinu.

Vnitřek budovy u vstupu s typickými ornamenty a bronzovými nádobami je na dalším snímku.

Ornamenty jsou však vyzdobeny nejen stěny a stropy místností, ale i trámy průchozích podloubí.

Nejdůležitější ceremoniál se konal v prosinci před zimním slunovratem, kdy císař v početném doprovodu 2000 osob z císařského dvora, ozbrojenců, hudebníků i slonů a koní se vydal modlit za bohatou úrodu. Ještě předtím však v Síni odříkání (Hall of Abstinence) musel podstoupit dlouhý půst, kdy nejedl maso, nepil alkohol, nemohl se bavit hudbou a zapovězen mu byl i sex (na světské radosti víno, ženy, zpěv musel v tak důležitých chvílích pro čínský lid zapomenout). Pak na oltář přinesl oběti bohům a až po měsíci jako prostředník mezi lidem a božstvy mohl přednést svou modlitbu.

K tomu byla určena největší budova celého areálu - Síň modliteb za dobrou úrodu (Hall of Prayer for Good Harvest), 38 m vysoká, 3-patrová stavba s pozlacenou kupolí a modrou střechou s třemi prstenci z glazurovaných tašek, která symbolizuje nebesa. Jde však již jen o rekonstrukci původní stavby, protože ta koncem 19. století po zásahu blesku vyhořela.

Budovu podepírají 4 silné sloupy, představující roční období, a dvě řady po 12 menších sloupech symbolizují měsíce a dvouhodiny, kterými se v Číně měřil čas (a znají je i naši studenti VŠ :-)). Stojí na 3-stupňové mramorové terase a celá (včetně sloupů) je postavena ze dřeva oregonských jedlí a přitom v ní není použit ani jeden hřebík.

Protože do vnitřního prostoru nebyl volný přístup a fotografie s náhledem z vnějšku nezabrala strop, naskenoval jsem ho raději z knihy Beijing, vydané nakladatelstvím China Travel & Tourism Press v r. 2008. Další pěkné fotografie a zajímavé informace jsou také v článku Chrám Nebes v Pekingu a jeho skrytá zákoutí.

Střední část jednoho ze schodišť k hornímu podlaží terasy je zdobena vytesanými reliéfy, pojmenovanými Příznivá oblaka nad horami a moři (Auspicious Clouds over Mountains and Seas).

V areálu se nachází ještě zjednodušená verze Síně modliteb za dobrou úrodu, jmenuje se Císařská nebeská klenba (Imperial Vault of Heaven), liší se tím, že střecha je tvořena jen jedním prstencem.
Atrakcí je i kruhová Zeď ozvěn (Echo Wall) o průměru 65 m, kde údajně když někdo zašeptá, slova se po stěně přenesou a při přiložení ucha je uslyšíme na kterémkoliv jiném místě stěny. Ověřit se to ale nedá, protože to vždy současně zkouší nejméně 100 lidí a ve výsledném šumu nelze nic rozeznat.