22. října 2014

Sv. Mořic (1), Tirano - ledovcový vlak Bernina Express

Švýcarsko je země s čtyřtisícovými horami, řada měst jim leží na dohled a v zimním období se do nich dostat po silnici přes vysoko položené průsmyky je velmi obtížné a často pro nesjízdnost i nemožné. A protože pro svá lyžařská střediska jsou tyto oblasti turisty velmi vyhledávané, bylo třeba vybudovat schůdnější spojení s těžko dostupnými kouty země. Ražbu desítek tunelů a mostů proto doprovodila výstavba vysokohorské železnice. První práce byly zahájeny už začátkem 20. století, avšak světové války a hospodářská krize způsobily, že významnějšího pokroku se dosáhlo až v jeho druhé polovině a nakonec vzniklo obdivuhodné dílo, jehož 122 km dlouhý úsek, spojující Thusis s italským městem Tirano, je od r. 2008 pro své technické a architektonické řešení v sepětí s přírodou na seznamu UNESCO.

Vysokohorských tratí je ve Švýcarsku více. Vlak Glacier Express vyjíždí z Davosu nebo ze Svatého Mořice, obě větve se pak spojí a svou pouť končí v Zermattu pod Matterhornem, Bernina Express jezdí na trase z Churu přes Thusis a Svatý Mořic do italského Tirana. I na tuto trasu je možné se napojit z Davosu. Tratě provozuje železniční společnost Rhétská dráha (Rhätische Bahn/Rhaetian Railway).

Svatý Mořic (St. Moritz), který je oběma tratím společný, je lázeňské město a současně významné centrum jihovýchodní části Švýcarska. Leží u jezera St. Moritzersee v nadmořské výšce 1775 m a v zimě nabízí bohaté možnosti lyžování na okolních svazích hor. V letech 1928 a 1948 se zde dokonce konaly zimní olympijské hry a město se je snaží získat potřetí. (Někdy se mu budu věnovat v samostatném článku.)

A právě ve Sv. Mořici jsme nastoupili do vlaku Bernina Express s cílem trasy v Tiranu. Jízda trvá asi 2 a půl hodiny a vlak se během ní v Ospizia Bernina dostane až do výše 2253 m n.m., cílová stanice Tirano je přitom v pouhých 429 m n.m. Velmi případný je proto reklamní slogan, že vlak doveze cestující od švýcarských ledovců až k italským palmám.

Přestože sklon trati je místy až 70 promile (převýšení 70 m na 1000 m), není použit systém ozubnice, který známe i z Vysokých Tater.




Vagóny vlaku jsou z velké části prosklené, což umožňuje panoramatický výhled do krajiny.
K fotografování se ale příliš nehodí, protože se na skle odráží vnitřek vagónů s cestujícími. Vyšel jsem proto do chodbičky mezi vagóny, kde bylo otvíratelné okénko. Takový nápad však mělo víc cestujících. Do okna strčila hlavu, loket a fotoaparát s velkým objektivem sličná dívka a přes ni se snažil asi čtvrtinu volného okenního prostoru využít starší muž. Naštěstí brzy odpadl, protože mu ve fotoaparátu došly baterie, a tak jsem ho hned vystřídal.

V úvodních částech ještě na vlak mávají kolem trati stojící lidé, ale brzy začne šplhat na dohled zasněžených alpských velikánů, kde jsou svědkem jen kamzíci a sem tam otužilý cyklista na souběžně vedoucím chodníku.



První výhled na ledovce se otevře v údolí Morteratsch (1896 m). V prodloužení ve směru za údolí by na horizontu měla být vidět nejvyšší hora oblasti Piz Bernina (4049 m). Bohužel tomu brání mraky.



Trať je velmi klikatá, proto je z okna možné pozorovat přední vagóny vlakové soupravy.



Špičatý vrchol na dalším snímku se jmenuje Piz d'Arlas a má výšku 3375 m.



Asi nejpůsobivější částí trasy je úsek vedoucí kolem jezera Lago di Bianco.




Vrchol vlevo na pozadí jezera je Sassal Mason (3031), uprostřed je Piz Caral (3421) a špičatý profil vpravo od něj patří štítu Piz Cambrena (3602).



Poblíž stanice Alp Grüm stojí menší hotel s restaurací a naskýtá se odtud krásný výhled (místo se také jmenuje Belvedere) na kaskády vodopádů napájených tajícím sněhem z okolních vrchů. Ten vlevo se jmenuje Curnasel (2808) a v bílých mracích se ztrácí Piz Varuna (3453) a Piz Palü (3901), podle něhož má jméno Palü i malé jezero na úpatí.



Největší atrakcí závěrečné části trasy je kruhový viadukt Brusio.



Z vlaku lze vyfotografovat jen menší část, proto sem vkládám letecký snímek převzatý z knihy Bernina Railway Line, kterou v r. 2010 vydalo nakladatelství Nous srl.



A tady už vidíme cíl cesty - město Tirano.


41 komentářů:

  1. Je to trápenie - teraz aby som sa tam zase raz vytrepal! Nebol som tam vyše tridsať rokv a narobil si mi chuť! To sú halt zázraky mojej krajiny, pritom sa ale väčšine ľudu domodrodcov vedie ako tým Pražákom, ktori ešte nikdy neboli na Hradčanoch...

    OdpovědětVymazat
  2. Koukám, že fotky jsou fakt povedené - to bude asi přítomností té sličné dívky, vedle níž se ti povedlo ulovit místo, ne?

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektne ! Tuto cestu chcem absolvovať ... vlakom rada cestujem! Takýmto vlakom a takýmto krajom to musí byť sen noci svätojánskej ...

    OdpovědětVymazat
  4. Mám z toho nádherný zážitek a to jen prohlížím fotky, natož vidět to všechno naživo z růžového vláčku. Muselo to být opravdu parádní. To jsou teda panoramata! Kruhový viadukt se mi taky moc líbí a přemýšlím, co je to za červenou boudičku uprostřed, v první chvíli mě napadlo, jestli tam nepřistála TARDIS některého z pánů času.    Ten v seriálu má sice modrou, ale mohl by to být nějaký jiný.
    Krásné a poučné jako vždy. Díky za zprostředkování.

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: U nás ale dôchodcovia a študenti za vlak ešte stále platiť musia - ako aj dane odvádzať k tomu - , takže nviem, či to nevyjde lacnejšie od 17. novembra radšej jazdiť po krásnych kopečkoch SK

    OdpovědětVymazat
  6. To je krásný červený vláček! Cestování vlakem mám raději než třeba autem. Člověk může vstát, protáhnout se a projít se uličkou a může si otevřít okno a pořídit tak nádherné fotky, jako se to podařilo tobě Miloši. Projížděli jste nádhernými místy a jsem zvědavá na město Tirano.

    OdpovědětVymazat
  7. Paráda!!!! Ten kruhák mne fakt dostal .....

    OdpovědětVymazat
  8. Taky se mi moc líbí ta vlaková smyčka, hnedka jsem si vzpomněl na podobnou u Telgártu na Slovensku, tam je ale kus tunelový.

    OdpovědětVymazat
  9. Jak už bylo řečeno v komentářích - krásné a poučné, budu se zas opakovat, že to jsou skutečně úžasné články "o něčem!". Děkuji ti za ně Miloši, bezva jsou i ti ožužilí kamzící!   

    OdpovědětVymazat
  10. Švýcarsko mě fascinuje svou čistotou, pořádkem a úpravností. Tam je i ta tráva těsně u kolejí v těžko přístupném terénu perfektně vysekaná. Nenašla jsem tam jedno jediné zarostlé místečko. Nechápu, jak to ti Švýcaři udržují.

    OdpovědětVymazat
  11. [6]: Mňa nie. Moja mladosť je už síce v p*d*li, ale do penzie mám ešte ralatívne ďaleko. Ktovie, či sa aj dožijem

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: U mňa onahdy..dávno ...praxoval jeden mladý Švajčiar, budúci kolega a ten bol zase nadšený našou " nedotknutou" prírodou . Aj nedotknutou burinou.

    OdpovědětVymazat
  13. Švýcarskem jsem zatím jen několikrát projížděl a přiznávám, že mě - nevím proč, je to spíš pocitová záležitost - moc neláká. Proto dávám přednost tomu si o těchto místech něco přečíst a prohlédnout si obrázky, což mi tento článek nabídl v míře vrchovaté . Díky.

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: Proto jsem také z knížky naskenoval jeho obrázek, i když je mně proti srsti něco přebírat, ale bez této fotky si tu spirálu nejde dobře představit.[2]: Kingu, inspiroval jsi ty mě, do letoška jsme ve Švýcarsku nebyli a o prázdninách hned 2-krát, ale jen na skok.
    Avšak z toho, kde všude v blízkém okolí jsem nebyl, se cítím také zahanbeně, např. tam patří klášter v Rajhradě, který je za humny, Santiniho kostel v Křtinách, hrady Bouzov a Helfštýn atd.
    Ty jsi ale už vysokohorským vlakem jel a já jsem ve zmíněných místech nebyl nikdy.[3]: Také jsem se divil, jak ty dvě hodiny u okna utekly, kdybychom tam byli spolu s tím mužem, asi bych tam nevydržel stepovat a šel si sednout [4]: Mě to také nadchlo, ještě bych někdy chtěl projet i druhou trasu do Zermattu s vyhlídkou na Matterhorn. King by nám mohl dělat průvodce.[5]: Díval jsem se na vlastní fotka a červenou kostku tam nikde nemám, ale je to proto, že jsem fotil jen čelo vlaku. Určitě tam je, ale přiřadit nebo připodobnit ji neumím, protože na televizi se nedívám a chybí mně základní vzdělání [6]: V Brně (a možná i v jiných městech) mají lidi starší 70 let zadarmo městskou hromadnou dopravu, ale ve vlacích musí platit všichni, důchodci mají jen slevu.[7]: Jarko, o Tiranu nejsem schopen nic kloudného napsat, byli jsme tam jen asi 2 hodiny, a město ani nic mimořádného nenabízí.
    Přiblížit však někdy můžu Sv. Mořic, ten opravdu stojí za to, byli jsme tam také mnohem delší dobu a vyšlápli si i na nejbližší kopec něco přes 2000 m n.m.

    OdpovědětVymazat
  15. [8]: Je stočený jak zavináč [9]: Díky za výbornou informaci, třeba se tam někdy také podíváme.[10]: Otužilí určitě jsou, ale na rozdíl od lidí na nás nemávali, vůbec je náš vlak nezaujal.[11]: V tom asi bude jejich smysl pro preciznost, asi ne náhodou jsou jejich vývozním artiklem hodinky nejvyšší kvality a přesnosti.[12]: Taky jsem si říkal, že to nebyla moc gentlemanská poznámka. Ale aspoň se má člověk na co těšit.[13]: Kdyby se tady někdy objevil, mohli bychom ho vzít na zahradu

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Mě Švýcarsko nelákalo taky, protože jsem nevěděl, které místo k návštěvě vybrat. Není tam jedno nad jiné atraktivní místo, jako jsou v jiných zemích Paříž, Londýn, Řím, Petrohrad, ... Všechno mně to splývalo, ale stačilo začít a tím se ty zábrany prolomily.

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: 12 ...ale nie, on práveže gentlmen je! On ma ráta medzi študentov!   
    Už mi raz, jeden pán podobnú poklonu prejavil.Pochválim sa! To mi bolo vtedy 42 rokov. Na obnove jedneho secesného objektu-budúcej banky, si tesar vyžiadal moju prítomnosť na stavbe počas celých dní, kým pracoval na krove. Ja som sa na tej stavbe v podstate iba tak povaľovala a iba prstom ukazovala a tu-tam niečo škicla ...ale aj tak som bola špinavá, s centimetrovou vrstvou omietky na licach namiesto make-upu. Prevádzali sa na tej stavbe búracie práce. Praxovali tam aj štyria chalani, vysokoškoláci, cca 20 roční. Prišiel majster a rozdeľoval im práce, ja som len tak sedela na parapete okna a dívala sa ...špinavá, v roztrhaných rifliach so šiltovkou na ufuľanej hlave ..." A Vy, slečna sa chyďte metly a pozametajte to tu! Zajtra je kontrolný deň a príde aj pani architektka v kostýmčeku, nech si ho neušpíní!" Tak čo som mala robiť? Pozametala som všetky tri podlažia stavby. Tí chalani sa prehýbali od smiechu, ale tomu namosúrenému majstrovi to nedochádzalo. Na druhý deň som mala problém, akýže to kostýmček si mám obliecť, keď som vlastne ani žiaden nemala. Spoznal ma, aj umytú a nalíčenú   Jeho ospravedlneniam nebolo konca kraja ... smiala som sa, že sa vôbec nemusí ospravedlňovať, pretože taký kompliment mi ešte nikdo nedal a už asi sotva v živote dá, aby ma vekom priradil k tým chalanom.Tak som si pozametala stavbu! A tu aha... o vyše ďalších 15 rokov ma King za študentku  pasuje ( ouuu..to ma síce aj do školy ešte môže posielať )

    OdpovědětVymazat
  18. Ten kruhový viadukt nemá chybu. Moc pěkná stavba. Je to jak z vláčkodráhy.

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Tak to beru zpět, někteří lidi mají štěstí, že vypadají mladě pořád. To ti závidím.
    Vzpomínám si, jak kdysi jedna mladě vypadající zkoušející středního věku přišla ke státnicím a předseda komise jí řekl: "Slečno, počkejte na chodbě, my vás budeme volat." [19]: Vláčkodráha - krásné přirovnání

    OdpovědětVymazat
  20. Miloši, fotky máš nádhernééé a zážitky určitě silné. Jistě mi dáš za pravdu, že tolik krásy kolem obohacuje nesmírně ducha a Švýcarům se tahle investice do takových projektů mnohokrát vrátí. Mají výhodu, že mají krásné kulisy, Švýcarsko je skutečně krásnou zemí, tímhle vláčkem jsem ještě nejela ale snad někdy k tomu dojde.

    OdpovědětVymazat
  21. Je to jedním slovem nádhera. Takový malý stát a má všechno; krásné hory, pohádková jezera a hlavně lidi. kteří to umějí prezentovat celé Evropě i světu. (A to nemluvím  o hodinkách).

    OdpovědětVymazat
  22. Krásné fotky i povídání.
    Švýcarské tratě jsou kouzelné.Byla jsem tam několikrát.Do Tirana jsem jela např.třikrát.Ten kruhový viadukt je super.
    Na cestování doporučuji září a květen - jsou tam různé slevy na vlaky i lanovky ap.Chce to předem "naštudovat" a naplánovat cestu.

    OdpovědětVymazat
  23. Zažila jsem tam, to i to a jela, jako Alenka v říši divů, a potom jsem zatoužila mít možnost se pokochat, kde chci a na jak dlouho chci, zastavit se a nechat duši prostor a čas, si to prožít. Dnes si nepoplakávám, nad rčením mého muže, tady se člověk bojí plivnout na zem, aby ji nepošpinil. I kousky naší země se leckde začínají podobat Švýcarsku, i když, ČECH, nikdy nebude mít jednu nohu kratší z toho, jak stojí na té své hoře a seká a seká, tu svou louku?

    OdpovědětVymazat
  24. miluji Švýcarsko a strašně rád se tam vracím!
    švýcarské Alpy nemají chybu!
    krásná reportáž

    OdpovědětVymazat
  25. Opět musím obdivovat ty fantastické fotky, zejména záběry na krajinu. Nádhera!

    OdpovědětVymazat
  26. Krása, nádhera...Moc pěkný článek i fotky, Miloši..:).
    Nedávno se ze Švýcarska vrátil můj známý. Hned mi volal, mluvil asi hodinu :) nemohl popadnout dech, on se snad ani nenadechoval, pořád jenom vyprávěl a vyprávěl - jaká to byla krása, jezera, vodopády atd..:). Za tu hodinu telefonování jsem měla odkrvenou ruku, ucho rozpálené do ruda a neměla jsem šanci říct ani jednu holou větu - vůbec mě nepustil ke slovu :). A na závěr mi řekl: Ty tam nejezdi, ty by ses tam ufotila k smrti ;).

    OdpovědětVymazat
  27. [21]:Krása Švýcarska mě také okouzlila, proto jsme po Montreux a Ženevě hned hledali další možnosti.
    Ty ho máš z Německa na dosah a můžeš si ho snadno dopřát.[22]: Právě to, že na úpatí vysokých hor leží krásná jezera, je na všem nejkrásnější. Předtím jsem to viděl jen v Rakousku a trochu se s tím dají srovnat norské fjordy, ale tam je většinou pošmourno.[23]: Díky moc za informaci a tipy, někdy bychom chtěli vyzkoušet druhou trať do Zermattu a zkusíme je využít. Tentokrát jsme se svěřili do rukou cestovky (bylo to v srpnu), zájezd byl dost náročný - přes noc autobusem, pak asi 7 hodin ve Sv. Mořici, jízda vlekem do Tirana a přes noc zase zpět do ČR.[24]: Přesně ten pocit jsem měl také, vystoupit na některé stanici, pokochat se místem a pokračovat třeba až za hodinu příštím vlakem.
    Fakt je, že u nás jsem nikoho s jednou nohou nápadně kratší neviděl [25]: Asi se k tobě přidám [26]: Tam slušné fotky udělá i úplný amatér s obyčejným fotoaparátem jako já, krajina je jedním slovem úchvatná.[27]: Jitko, já bych ti ho naopak doporučil, z fotografování brouků a kvítků v poloze vleže jsi už hodně vytrénovaná a z toho telefonování taky

    OdpovědětVymazat
  28. Švýcarskem jsem doslova prolítla při jednom poznávacím zájezdu před dvanácti lety. Moc jsem z něho neviděla, ale i to málo bylo nádherné. Záběry z vlaku jsou úžasné a jezero s horskými štíty je opravdu nejpůsobivější.
    Viadukt je fantastický, to musela být jízda. Intuice to vystihla dobře, vypadá opravdu jako "vláčkodráha". Skvělá reportáž, Miloši, takové cestování se mi líbí, jinak bych to už nezvládla.

    OdpovědětVymazat
  29. Hanko, zvládla a snadno, sedíš ve vlaku a fotíš
    Myslím, že tvé výpravy za záběry do přírody jsou mnohem náročnější.

    OdpovědětVymazat
  30. Viděl jsem ukázku jízdy toho "expresu", musí to být velký zážitek.

    OdpovědětVymazat
  31. [31]: Pro tebe jako "vláčkofila" by byl dvojnásobný.
    Ale máš pravdu v těch uvozovkách, rychlost zrovna expresní není

    OdpovědětVymazat
  32. [24]:S tou nohou je to tak, že ty louky se u nás nesekají kosou a na strmých kopcích tedy, již vůbec ne?

    OdpovědětVymazat
  33. Opět úžasný zážitek. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  34. Mávání na vlaky a z vlaku mám ráda. Jenže lidi už to vůbec nedělají. Tak mávám aspoň nazpět mávajícím dětem. Ty koleje do kruhu jsou pěkný, to jsem ještě neviděla a vůbec nevím, že to tak někde existuje.
    Čtvrtá fotka zezdola je nádherná.

    OdpovědětVymazat
  35. [35]: Já taky mávám, např. když se míjíme v parníku na přehradě.Jeden kolega taky mával z vlaku na svou choť na peronu, která se s ním přišla rozloučit před jeho týdenní služební cestou, a on už v kupé měl milenku, kterou si tam s sebou vzal.
    (To vím od dalšího kolegy, který se zařídil stejně, jen jeho manželka nepřišla mávat. Navzájem se dost pomlouvají.)

    OdpovědětVymazat
  36. [36]: Tak ten měl asi pevný nervy, když na perónu najednou viděl manželku Ach jo, co ty ženy dělají špatně, že je jejich muži musí aspoň na chvíli nahrazovat?

    OdpovědětVymazat
  37. [37]: S manželkou přišel k vlaku společně. Dojemně se s ní loučil, objímal a z okna mával a milenky obou kolegů už seděly v kupé.
    V případě toho prvního z nich se vůbec divím, že s ní ještě žije.

    OdpovědětVymazat
  38. [38]: aha. Ale o to je to pro mě nepochopitelnější, protože když není ve svym vztahu spokojenej, tak ho nemá udržovat. Ale co já vím... Nejsem ženatej nespokojenej chlap.

    OdpovědětVymazat
  39. [39]: On možná spokojený je, protože si může dělat, co chce, ale jeho manželku bych nechtěl, ani kdyby byla na světě jediná.

    OdpovědětVymazat
  40. [40]: Tak to se nemůžu nezeptat: proč?

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)