25. listopadu 2015

Eugène Ionesco - Král umírá v Divadle U stolu

Když Eugène Ionesco (1909-1994) v r. 1962 napsal hru Král umírá (ve francouzském originále Le Roi se meurt, v anglickém překladu Exit the King) o posledních chvílích života krále Bérengera I., který byl přesvědčen o své nesmrtelnosti, objevila se řada interpretací, např. že autor paroduje francouzského krále Ludvíka XIV., Krále Slunce, nebo že se vysmívá v té době módnímu existencialismu (kdo nečetl A. Camuse a J.-P. Sartra, by se mezi intelektuály znemožnil) a napsal absurdní grotesku o kdysi mocném panovníkovi, neschopném strávit pád z výšin zpupné důležitosti k bezvýznamnosti slábnoucího člověka, který už zcela ztratil respekt, a jeho okolí jen sleduje a vyčkává, kdy vydechne naposled.
Ionesco však poskytl velmi prosté vysvětlení, v té době byl vážně nemocný a bál se, že zemře.

Značně se liší i jevištní provedení hry - následující snímek, převzatý ze stránky The Court Theatre v Addingtonu na Novém Zélandu, ukazuje honosnou výpravu, skvostný plášť krále a róby královen, bohatě zdobené koruny, rytířskou zbroj strážce, frak a cylindr lékaře, koberec.




Inscenace v brněnském Divadle U stolu je pravým opakem. Hlavní hrdina je polonahý a bosý, korunu má sice zlatou, ale (nejspíš) z papíru, místo trůnu železnou postel nastojato a invalidní vozík, královniným křeslem je omšelá barová stolička, oblečení ostatních členů "dvora" je všední, strážce vypadá jako pobuda a depresivní téma blížící se smrti umocňuje ponurý sklep Divadla Husa na provázku, kde Divadlo U stolu vystupuje.




Ionescova předsmrtná etuda se odehrává ve skromném obsazení šesti osob: král Bérenger I., první králova manželka Markéta (už starší), její inovace druhá manželka Marie (mladá a nyní první v srdci), lékař (vedle lékařského povolání a chirurgických zákroků se zabývá astrologií a je využíván i jako kat, s praxí chirurga k tomu má nejblíž), strážce, hospodyně a ošetřovatelka Julinka.

Zhrzená první královna je nedočkavá králi sdělit lékařovo zjištění o jeho brzkém úmrtí, své sokyni s jízlivostí oznamuje, že ještě bude potřebná při pohřebním obřadu, a se zadostiučiněním jí předhazuje, kam to s ní dovedl - palác je v troskách, pole samý úhor, nepřátelé obsadili většinu území a král jen pořádal plesy a bavil se.

Král si stěžuje, že se cítí špatně, jako kdyby mu zdřevěněly údy, bolí ho v kříži.

Královna Markéta: Zemřeš za půldruhé hodiny, zemřeš na konci tohoto představení. (Hraje se bez přestávky hodinu a půl.)
Král: To je špatný vtip.
Lékař: Ano, Sire, zemřete. Zítra ráno už nebudete snídat. Ani dnes večeřet.
Král: Ano, umřu. Za 40, za 50, za 300 let. Později. Až budu chtít, až na to budu mít čas, až se rozhodnu.

Poznává, že síly ho opouští, neudrží se na nohou, spadne na zem. Ještě si však namlouvá, že je to jen přechodná slabost. Vstal jsem. Sám jsem vstal.
Lékař mu ale nedává naději.

Král prosí o pomoc, aby ho nenechali umřít, vzlyká. Ať se čas vrátí nazpátek!
Markéta se na to dívá s opovržením: To už není král, řve jako podříznutý vepř. Je trapný. Doufala jsem, že bude hovořit vznešeně. (K lékaři) Uděláte zápis do kroniky. Vložíme mu do úst krásné výroky jiných králů. Bude-li třeba, nějaké vymyslíme.

Král: Lide, pomoz mi! Kdo mi dá svůj život, kdo chce dát život králi, svému dobrému králi? (Nikdo se nehlásí.)
Proč jsem se narodil, když nemůžu žít věčně? (Seneca: Celý lidský život není nic jiného než cesta k smrti.)

Když mu Markéta vyčte, že nechal zavraždit její rodiče i své příbuzné a přátele, opraví ji, že nevraždil, ale popravoval. Vyžadoval to zájem státu.
Lékař a kat v jedné osobě to potvrzuje a sám si myje ruce, že to bral jako akt milosrdenství, Jeho Veličenstvo říkalo, že by stejně jednou zemřeli.

Markéta: Však ty taky umíráš, protože to žádá zájem státu.
Král: Ale stát jsem já. (Známý výrok Ludvíka XIV.)

Pro lékaře je král odepsaným případem, zajímají ho jen nové zprávy, např. že Mars se srazil se Saturnem, a jeho praxe: Přicházím z nemocnice, kde jsem musel provést několik chirurgických zákroků, pro vědu nesmírně důležitých.
Pro ostatní a zvláště mladou královnu Marii, která doufá, že se dá ještě něco dělat, glosuje příznaky: Vidíte, Veličenstvo, nemůže se pohnout, nemůže mluvit, zkameněl. Už vás neposlouchá. To je charakteristický symptom, z lékařského hlediska úplně jasný.
Je prolezlý revmatismem. Dusí se. Měkne mu mozek, zdětinštěl.
Zlobí ho, že se král se smrtí opožďuje. Kdyby měl pořádný infarkt, neměli bychom tolik práce. Ledviny už nefungují, ale krev obíhá, jakž takž. A teď začíná delirium.
Nakonec nevydrží čekat na králův skon a omluví se, že má práci, a krále opustí.

Lékaři sekunduje strážce, od běžných ohlášení, že přichází Jeho Veličenstvo, se postupně osměluje k vyslovení názorů, hodnocení situace a opakování výroků lékaře: Radiátory nehřejí a ani Slunce neposlouchá, i když král dal rozkaz, aby vyšlo. Jeho Veličenstvo vyje! Král kráčí. Ať žije král! Král padá. Král umírá. Král vstává. Ať žije král! Král už nechápe jméno Marie. Jeho Veličenstvo osleplo. Král je v deliriu.

Jedinými, kdo soucítí s králem, jsou nová královna a věrná služebná.
Markétu "průtahy" stejně jako lékaře rozčilují: Ta jeho tiráda nebere konce. A ty dvě plačky se mu lepí na paty a připoutávají ho k životu, zdržují ho.
Krále naoko "utěšuje": Měj trochu strpení. Za chvíli se otevřou všechny brány dokořán.
Král se vyděsí ještě víc: Brány … brány … jaké brány?

Z hry mrazí, jak sebevědomí vládce, nevěřícího že nejde o zlý žert, se s příznaky vypovídajícího těla zlomí v záchvaty vzteku a sebelítosti, snahu chytat se stébla, a s poznáním marných nadějí v odevzdanost a osamělost při příchodu smrti.




V hlavní roli exceloval Viktor Skála z Městského divadla v Brně, přesvědčivě vyjádřil zvraty v psychice krále a jejich odraz v pohybu od velkých gest po ochablost, pády a nakonec bezvládnost.
Výrazné role bezcitných průvodců krále k bráně smrti - první královny Markéty a lékaře - ztvárnili Helena Čermáková z Městského divadla Zlín a Jan Mazák ze stejného divadla jako Viktor Skála.
Milující druhou královnou Marií byla Lucie Schneiderová z Národního divadla v Brně, Marie Durnová z Mahenova divadla hrála hospodyni Julinku a Cyril Drozda z HaDivadla strážce.



Nevím, jestli Petr Ulrych Ionescovu hru Král umírá znal, ale v r. 1968 složil stejnojmennou píseň. I když v představení nezazněla, textem by se sem hodila a zkreslující tón boosteru sólového kytaristy doprovázející skupiny Atlantis mrazivou atmosféru podtrhuje.

31 komentářů:

  1. Výborně vybrané ukázky dialogů dokonale vykreslují atmosféru celé hry a ponurá místnost, ve které se odehrává, ji perfektně doplňuje. Myslím, že by se mi to líbilo. A zaujala mě i píseň. Velmi pěkné.

    OdpovědětVymazat
  2. Výborne napísané. Akoby som tam bola s Tebou. Myslím, že tá "chudoba " scény aj zúčastnených osôb, napriek tomu sú "kráľovski..." je výstižná životov nás všetkých , teda aj kráľov. Páči sa mi to viac ako to prevedenie "bohaté" na Novom Zélande.
    Naše šťastie, že aj králi umierajú, naša smola, že umierame tiež. Či nejak inak? Tú scénku máme ešte všetci pred sebou. Ktovie, ako ju vládneme.

    OdpovědětVymazat
  3. Ionesca mám rád.
    Byl jsem kdysi v Řeznické na "PLešaté zpěvačce".

    OdpovědětVymazat
  4. Přiznám se, že se ze mě stal kulturní barbar. V posledních letech nechodím do divadla ani na koncerty, nedívám se na televizi, jenom čtu a čtu a čtu.
    Napsal jsi skvělý výtah z Ionescovy hry, Miloši. Přečetla jsem ho s velkým zaujetím jedním dechem.
    Ty tedy umíš psát, klobouk dolů!
    Píseň sourozenců Ulrychových je krásná, opravdu dokresluje ponurou atmosféru.
    Přeji hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  5. Než budem zase vázny musím sa spýtať, či sa Zélande je aj niečo iné, než rugby a haka tanec?!? Výborný článok, musím to najprv stráviť, ale teraz musím preč...

    OdpovědětVymazat
  6. hmm, tak to jistě stálo za to!

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem kulturní barbar. Ráda jsem si u Tebe přečetla. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  8. Fakt nečekané, že staré, zpupné tělo vzdává boj. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Pamatuju si, že se to kdysi hrálo v Řeznické, ale představení jsem neviděl. Brněnská inscenace vypadá v tvém podání zajímavě.

    OdpovědětVymazat
  10. Napsal jsi to nádherně, excelentně. Ostatně jak jinak u Miloše? Já miluji historické hry v krásných dobových kostýmech a proto bych ocenila jevištní výpravu The Court Theatre. Na ty novodobé režisérské záměry jsem alergická a znechucená. I když je hra brilantní co do výkonu protagonistů, tak mě neuspokojí a jsem otrávená a do divadla už nejdu.

    OdpovědětVymazat
  11. [1]:I Divadlo U Stolu je zajímavé, hrají v něm herci z jiných divadel, takže program se musí zvolit tak, aby všichni měli v tu dobu čas, a sál (přesněji sklep) je dost malý a tím je divák velmi blízko herců a vše je pak intenzivnější.[2]: Vůbec se na poslední cestu netěším, jen jsem trochu zvědavý na tu bránu :)[3]: Plešatou zpěvačku znám, protože na internetu jsem našel její text a přečetl si jej, ale představení jsem neviděl, hodila se mně pak do článku o minimalismu. Jde o velmi nesourodé dílo sestavené z vět k procvičení anglické gramatiky, ale v tom je jeho kouzlo a grotesknost. Také se mně líbí.[4]: Hanko, jaký barbar? Čtení knih je vrchol kulturnosti. Kniha je (téměř) vždy víc než třeba film podle ní natočený, protože ten nikdy nemůže celý její záběr postihnout.[5]: Na Novém Zélandu je asi hlavní krásná příroda, i proto tam zřejmě natáčeli trilogii Pán prstenů. Prý tam navíc nejsou jedovatí hadi ani nebezpečné šelmy, které by člověka mohly zabít. Škoda jen, že je trochu z ruky :)

    OdpovědětVymazat
  12. [6]:Zážitek byl opravdu silný, podle francouzského filozofa a historika Alaina Besançona je tato jedním ze dvou největších dramatických děl 20. století.[7]:Tak to vůbec není, třeba na blogu máš spoustu zajímavostí a je vidět, že máš široký rozhled. Kulturnost má mnoho podob.[8]: Podle Ionescovy hry král Bérenger I. vládl více než 200 let, a tak už trochu přesluhoval :)
    Na nesmrtelnost to ale nestačilo.[9]: Z webu vím, že hlavní roli tam hrál Jiří Bartoška. V jediné recenzní zmínce, kterou jsem četl, jeho výkon označili jako nevýrazný. Ale třeba jen recenzent ho nemá rád.
    Viktor Skála v "našem" představení byl opravdu výborný.[10]: Nevím, zda to není nějaký trend, u všech představení z poslední doby, co jsme navštívili, byla scéna minimalistická, na blogu jsem zmiňoval Višňový sad a Richarda III., ale bylo to i jinde. Možná nechodíme do těch "správných" kamenných divadel.

    OdpovědětVymazat
  13. [11]: Když nic jiného, četba ponechává velký prostor fantazii.
    Díky, Miloši.   

    OdpovědětVymazat
  14. No já nevím, ale asi bych na tuto verzi nešla a kdybych věděla předem obsah, tak bych možná nechtěla vidět ani tu verzi kostýmovanou. Aťsi byl král za svého života ledajaký, mě by ho určitě bylo líto a takové umírání bych mu nepřála.   

    OdpovědětVymazat
  15. Sice nejsem ctitel minimalistických kostýmních a výtvarných pomůcek v divadle, ale je fakt, že důležitější než honosná výprava je, jak je hra zahrána a jak věrohodně herci působí. I ve filmovém světě platí, že sebelepší efekty nezmůžou nic, pokud není napsaný kvalitní příběh. To jsem viděla třeba při adaptaci Gaimanova příběhu Nikdykde. I když vlastně, příběh byl natočen jako první a kniha byla přepsána na základě toho příběhu... ehm, zajímavé. Ale chci říct, ta série je natočena tzv.na koleně, bez velkých efektů a přesto je vynikající.
    Tato hra vypadá velmi zajímavě a velmi dramaticky, když jsi popisoval jednotlivé úseky, jako bych to viděla před očima.

    OdpovědětVymazat
  16. P.S. k oné padesátibodové knižní výzvě, nechala jsem v komentářích odkazy, jinak se to dá najít i u mě v knihovničce

    OdpovědětVymazat
  17. Zajímavé srovnání dvou výprav. Viktora Skálu mám ráda.

    OdpovědětVymazat
  18. Scéna vypadá opravdu ponuře, jako z mučírny. Jsou to působivé kulisy vzhledem k tématu hry.
    Já tedy v divadle nebyla už hodně dlouho,  ale letos jsem dostala příslib, že někdy s dcerou zajdeme v Praze na něco, co vybere ( zase na oplátku, já ji zásobuji koncerty).

    OdpovědětVymazat
  19. Mám velice v oblibě podobné dramatické divadelní hry, kdy se hovoří zejména o smrti. Ach ano, vím, že to zní morbidně, ale právě tyto hry na mě povětšinou zanechají největší dojem.
    Toto zpracování zní dobře, jen nevím, zda by mě nerušilo to prostředí a prosté kostýmy.
    Přesto věřím, že se jedná o kvalitní divadelní zážitek, na který budeš ještě dlouho vzpomínat.
    (Mockrát děkuji za úryvky textu z hry, dokázala jsem si to lépe představit a teď je větší šance, že si zase po dvou měsících zajdu do divadla - což se doufám stane.)

    OdpovědětVymazat
  20. Moc krásné pokoukání i poslech, děkuji Miloši!

    OdpovědětVymazat
  21. [13]: Myslí si také, že v tom je kouzlo četby.[14]: Já jsem si hru raději přečetl až dodatečně, vědět vše by zážitek oslabilo.[15]: Také souhlasím, je to stejné jako na blozích, skvělý design nezachrání bezobsažnost, obsah je (myslím si) důležitější než forma.
    V takto vyhrocené a mezní situaci pompézní výprava zřejmě ani není na místě. Sváteční šaty se kladou až do rakve :)[16]: Díky, Vendy, všechny odkazy jsem si našel, zkusím popřemýšlet a snad si alespoň něco vybrat. Ale neslibuji to :)

    OdpovědětVymazat
  22. [17]:Na webu Divadla u Stolu jsem o Viktoru Skálovi našel:
    "Do povědomí divadelního publika se zapsal jako představitel Ibsenova Peera Gynta, Mistra v Bulgakovově Mistru a Markétce, jako Figaro, Septimus Hodge v Stoppardově Arkádii či Arleccino v de la Portově hře Prostopášník atd.. V Divadle U stolu se představil jako Mefisto v Marlowově Tragické historii o doktoru Faustovi, jako Macbeth ve stejnojmenné inscenaci, doktor Keržencev v Třetím trestu, Sam v Šamhorodském procesu, Ivan v Legendě o Velkém inkvizitorovi, Aigisthos v inscenaci Oresteia I (Agamemnón), Rogožin v inscenaci Nastasja Filippovna a titulní roli Krále Bérengera v Ionescově inscenaci Král umírá."Má tedy za sebou spoustu velkých rolí, dalo by se říct, že je jedním z nejvýraznějších herců střední generace v Brně. Pokud ale nehraje v televizi, a to nevím, protože se na ni nedívám, asi jeho sláva za hranice Brna nesahá.[18]: Mučírna, vystihlas to dokonale :)
    Takové vzájemné obohacování vám oběma jde určitě k duhu :)[19]: Vidím to podobně, temné příběhy a tragédie působí intenzivněji než komedie.
    V létě jsme byli v rámci Shakespearovských slavností na hře Zkrocení zlé ženy a i když jsem také chtěl o tom něco napsat a měl jsem i pár fotek, nevěděl jsem jak.  Ta "zlá" žena byla z dnešního pohledu jen žena emancipovaná, která nevisí svému muži na rtech a jedná podle vlastního rozumu, a to mně přišlo na článek velmi chudé.[20]: Původně jsem chtěl do textu včlenit i píseň Rakovina Karla Kryla https://www.youtube.com/watch?v=pNAMi7Ha_lw, kde se zpívá: "Dnes vládce zavraždili, ať žije vládce! Tryznu mu vypravili a jde se dál. Dnes krále popravili, ať žije král!"
    Ale to je přece jen jiná situace.  Budou-li hru dávat i v Praze, můžu ti ji doporučit, Sugr.

    OdpovědětVymazat
  23. Jsem na tom hodně podobně jako Hanička - též se už považuji za kulturního barbara, protože v divadle jsem nebyla....ani nepamatuji, kdy naposledy. Snad se mi to podaří někdy napravit.. Miloši, opravdu poutavě jsi popsal děj, musel to být moc pěkný zážitek... Skvělé! :)

    OdpovědětVymazat
  24. [22]: Ach, ano, Letní Shakespearovské slavnosti navštěvuji již třetím rokem taktéž a měla jsem tu čest vidět všechna nabízená představení. Na Zkrocení zlé ženy jsem tudíž byla také a mám-li být upřímná, z Tebou zmíněného důvodu na mě hra neudělala hlubší dojem.

    OdpovědětVymazat
  25. Videjko s písničkou mě zaujalo i když interprety neznám, ale tyhle divadelní kusy mě neberou, do divadla chodím ráda, ale pečlivě si vybírám...

    OdpovědětVymazat
  26. Popis scény v Brně mi připomíná provedení Krále Leara v Šumperku. Tam po úpravě je také spíš menší prostor, ale scéna byla opravdu skoro prázdná, hlavní hrdina odehrál představení polonahý Pod rouškou přes boky mu vykukovaly slipy. Ale hráli to dobře až na to, že vkládali texty, které tam původně vůbec nepatřily, byly spíš aktuální- z politické situace a to podle mého ani obecenstvem nebylo mc oceněno. Vždy nastalo místo potlesku, který zřejmě herci očekávali ticho.

    OdpovědětVymazat
  27. Jinak článek jsem přečetla jedním dechem, je zajímavé vidět, jak se jinde hraje v současnosti divadlo.K provedení bych měla takový názor, že by to chjtělo něco mezi tím. Přiliš honosná inscenace nemusí být tak pěkná a přehnaně chudá také ne.

    OdpovědětVymazat
  28. [24]: Příště už nemáš, na co jít :)
    My jsem tam byli jen 2-krát, vedle zmíněného Zkrocení zlé ženy rok předtím na Richardu III. Příště zkusíme Krále Leara, toho jsem viděl jen ve filmu. Asi zůstaneme u tragédií, Shakesperovy komedie mně vůbec nebaví, myslím, že třeba Veselé paničky windsorské se hrají jen kvůli autorovu jménu.[25]:Ty neznáš Hanu a Petra Ulrychovy? No jo, Brno je daleko, a to i pro dramaturgy pražských televizí. Někdy bych Ulrychovcům chtěl věnovat jeden hudební díl.[26]: Je zajímavé, proč v Králi Learovi jsou "nahé scény", asi to přebírají po Janu Třískovi, který s tím právě v Learovi na Shakespearovských letních slavnostech v Praze začal.[27]: Divadlo U stolu je vcelku komorní sklepní scéna, tam by se myslím ani honosná výprava nehodila. Mně se i to poloprázdné jevištní provedení líbilo, o to víc pak vynikl herecký projev.

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: ... mě vůbec nebaví ...

    OdpovědětVymazat
  30. Prosím tě, to si všechny ty dialogy pamatuješ? To nechápu!
    Nejdřív mi to přišlo jako trochu divný představení, ale když jsem článek dočetla, celkem bych to i chtěla vidět :)

    OdpovědětVymazat
  31. [30]: Nepamatuju, ale na webu jsem našel text hry, má asi 30 stran, a z něj jsem vybral pár vět, které se mně zdály  pro vývoj hry a charakteristiku postav stěžejní.
    V pražských divadlech je většinou možné si koupit text v brožované podobě (nebo alespoň bylo to zvykem, doma odtud mám např. Gogolovu Ženitbu a Smrt obchodního cestujícího od A. Millera). V brněnských divadlech jsem to ještě neviděl a dokonce i na Shakespearovských slavnostech prodávali jen booklet se seznamem herců, ale text hry tam nebyl.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)