Jerzy Kosiński - Byl jsem při tom aneb O vlivu médií

V pátek 5.2. Standa na Srdci blogu uveřejnil Rozhovor s Alexandrem1918, hrdým Valachem a komunistou, který vzbudil velkou pozornost. V první řadě komunistickým přesvědčením a názory 19-letého mladíka, jako vedlejší téma se rozebírala blogerka, která vystupuje pod mnoha identitami a mezi nimi i islámskou (když ji to baví, proč se tím vzrušovat?), a konečně jsme si se Standou vyměnili názory na poslední prezidentské kandidáty a to, zda média mají výraznější vliv na rozhodování voličů. Značně se v tom lišíme (viz komentáře [9], [11], [13], [30], [34] a [38] ze zmíněného rozhovoru), nicméně diskuze byla inspirativní, připomněla mně satirický film o vlivu médií.

Jerzy Kosiński (1933-1991) v r. 1971 napsal novelu Being There (v českém překladu Byl jsem při tom) a podle ní o 8 let později režisér Hal Ashby natočil stejnojmenný film s Peterem Sellersem v hlavní roli, autor předlohy se podílel na scénáři.

Film pojednává o negramotném a duševně zaostalém zahradníkovi Chanceovi, který od dětství žije v jednom domě s jeho majitelem a služebnou, aniž by dům někdy opustil, a jeho jedinou zábavou je sledování televize a přepínání programů. Vše se změní, když majitel zemře, služebná odejde a Chance, protože nemá žádný vlastnický vztah k domu, dostane příkaz dům opustit. Bezcílně se vydá na ulici, do neznámého světa, a jak se motá mezi auty, jedno ho zraní. Aby se vyhnuli nebezpečí možných komplikací (negativní reklamě, tahanicím o odškodné), Eva Randová, manželka finančního magnáta z Wall Street a současně poradce prezidenta, která jela v autě, nabídne Chancemu ošetření od lékaře jejího těžce nemocného manžela Benjamina.

Randovi Chanceovo představení "zahradník" pochopili jako příjmení Zahradník a doporučí mu, aby u nich zůstal, než se zotaví. Obyčejné věty zahradníka si vysvětlují jako výraz jeho geniality a schopnost vyjadřovat se v metaforách. Rand si Chanceho oblíbí a představí ho i prezidentovi, který za Randem přišel projednávat strategii při řešení ekonomických problémů. Prezident, jehož hlavní starostí je být zvolen do druhého funkčního období, se dost ošívá, když vidí, že u jejich rozhovoru bude přítomen neznámý muž, v rámci společenských konvencí se však přes to přenese.

Prezident: Pane Zahradníku, myslíte si, že můžeme povzbudit růst provizorními podněty?
Zahradník: Dokud kořeny nejsou přerušené, je to dobré, a stejně dobré to bude i v zahradě.
Prezident: V zahradě?

Zahradník: V zahradě má vše svůj čas, nejdřív přijde jaro a léto a pak máme podzim a zimu a potom zase přijde jaro a léto.

Prezident: Jaro a léto. A podzim a zima. (Prezidenta "hloubka" sdělení očividně zaskočila.)
Benjamin Rand (familiárně Ben): Myslím, že náš vnímavý přítel chce říct, že nás to střídání ročních období v přírodě těší, ale ekonomické cykly nás dovedou zlobit.

Prezident pak zahradníkovu "geniální myšlenku" o kořenech cituje v televizním projevu, a tím o něj vzbudí velký zájem. Redaktor z ekonomické sekce novin chce s panem Zahradníkem uskutečnit rozhovor, Chance Zahradník je vážným kandidátem do správní rady významné finanční instituce a dostane prostor i v televizním vysílání.
Redaktor: Domnívám se, že když vás prezident citoval, jste nakloněn souhlasit s jeho názory na ekonomiku.
Zahradník: S jakými názory? (Výbuch smíchu mezi přihlížejícími)
Redaktor: Prezident přirovnal ekonomiku naší země k zahradě a prohlásil, že po období poklesu následuje přirozený růst.
Zahradník: Ano, je to možné, protože všechno přece roste a pro nové stromy a nové květiny všech druhů je tam místo. (Bouřlivý potlesk)
Redaktor: Vy tedy tvrdíte, pane Zahradníku, že jde o další roční období v zahradě, dá-li se to tak říct?
Zahradník: Ano, ano, zahrada potřebuje velkou péči a velkou lásku a dáte-li své zahradě dost lásky, potom vzroste, ale nejdřív musí něco uschnout, některé stromy zemřou, …, střídání ročních dob je velmi důležité.
Redaktor: To je velice zajímavé, pane Zahradníku, ale když přijde neúroda, nepotřebuje země někoho, kdo je schopen dohlédnout i za kritické období? Osobnost schopnou vést nás v dobách dobrých i zlých?
Zahradník: Ano, chce to dobrého zahradníka.
Redaktor: Je mi jasné, že další otázka může být pro vás nepříjemná, pane Zahradníku, ale myslíte si, že máme, vašimi slovy, v úřadě velmi dobrého zahradníka v současnosti?
Zahradník: Ano, některým rostlinám se daří na slunci a jiným zase ve stínu.
Redaktor: Zdá se, že nás čeká spousta zahradničení.
Zahradník: Určitě ano … musíme se starat o každý kout … zahradník musí vědět, co má dělat.
Redaktor: Jakým zahradníkem byste byl vy, pane Zahradníku?
Zahradník: Jsem velice pečlivý zahradník.

Tímto vystoupením si Chance získal celou Ameriku.

Benova manželka na večírku představí Zahradníka svým známým, ruskému velvyslanci a jeho manželce.
Velvyslanec: Neměli bychom se stýkat častěji, pane Zahradníku, abychom si vyměnili své názory? Jistě vidíte, příteli, že si nejsme příliš vzdáleni.
Zahradník: Nejsme si příliš vzdáleni, naše křesla se skoro dotýkají.
Velvyslanec s manželkou: Bravo!
Velvyslanec nabude dojem, že Chance je znalcem Krylovových bajek, začne z Krylova rusky citovat, zahradník se tváří chápavě a společnost si hned pomyslí, že umí rusky.
O pár minut později už o něm jeden senátor prohlašuje: "Prý umí osm jazyků a navíc má doktorát z medicíny a taky z práv."

A další úspěchy se jen hrnou. Benova manželka se do něho zamilovala a leze mu do postele, Chance dostane nabídku na sepsání knihy o jeho politické filozofii se šestimístnou zálohou.
Ben zemře a prezident řeční na Benově pohřbu, jeho řeč má však jen vlažný ohlas. A pánové nesoucí rakev s Benem už dumají o novém kandidátovi na funkci prezidenta:
A co třeba Chance Zahradník?
Jo, ale co o něm víme? Naprosto nic. O jeho minulosti nemáme ani ponětí.
Jistě, ale to je výhoda, minulost člověku škodí. Začnou se v ní hrabat a můžou vytáhnout cokoliv.
Jestli chceme udržet prezidentský úřad, naše jediná šance je Chance Zahradník.

Vraťme se od filmu k realitě. Když se Michala Horáčka ptali, jaký měl v polistopadových jednáních dojem z Alexandra Dubčeka, o kterém se také mluvilo jako o možném prezidentovi, odpověděl: "Jako tady z té vydlabané dýně."
A přesto tento muž byl nejpopulárnější tváří Pražského jara, v televizním záběru skočil šipku do bazénu (vedle kožených aparátníků byl tím jak z jiné planety), nechával se vidět s hvězdami pop-music (např. Martou Kubišovou), vystupoval jako doktor Dubček (a tedy vzdělanec, přitom byl vyučený zámečník, který se stal RSDr., "doktorem z rozhodnutí strany" ve stranické škole) a s naučeným sloganem "socialismus s lidskou tváří" se bez kloudné věty stal hvězdou.

I to je však už historie. A v poslední době? Není to jiné. Neschopnost soustředit se na diskuzi (je to také těžké, když ničemu nerozumím), usínání, vše se dá prodat jako přednost: "Když se mluví blbosti, tak spím." A příště ho klidně zobrazíme jako bleskurychle myslícího a jednajícího Jamese Bonda.
A obecenstvo šílí a připne si odznak s čírem punkera.

Slogan, šaty (= obal), správné načasování (timing, ať je to cool) - v televizi, na internetu, v tisku, na plakátu - a pak i vydlabaná dýně se může stát truhlou plnou zlata.