21. dubna 2016

Paříž (2) - od Pigalle k Moulin Rouge

Paříž vždy měla kouzlo pro umělce, nikde jinde se nesešla tak pestrá, mnohonárodní společnost malířů a sochařů, inspirovala i spisovatele, má však také pověst místa, které návštěvníka svádí lechtivou erotikou nočních barů a kabaretů. V tom se značně odlišuje od sexuálních center, jako je Red Light District v Amsterdamu a go-go bary v Thajsku, které po sexuální stránce mají charakter podniků s rychlým občerstvením.

Jestliže bychom chtěli nahlédnout do tohoto světa, pak je nejlepší vydat se večer na Boulevard de Clichy mezi zastávkami metra Pigalle a Blanche a dál k Moulin Rouge, budově kabaretu, mající červený mlýn v názvu i na střeše, kde připomíná dřívější větrné mlýny na vrchu Montmartre, tyčícím se nad bulvárem a zdaleka rozpoznatelným podle chrámu Sacré-Coeur.




Nápisy na červených neonech lákají do erotického divadla, na peep show, live show (sexuální styk živě), sexshopů a pornokin pro heterosexuály i homosexuály a na náměstí Pigalle jsou večer k vidění ženy, o smyslu jejichž postávání netřeba pochybovat.

Na Pigalle si prý v době vztahu s jedním pasákem přivydělávala svým tělem i Edith Piaf, nejspíš si to vymyslela a ve skutečnosti ho podporovala výdělky za zpěv na ulicích, ale píseň Non, je ne regrette rien (Ničeho nelituji) pak měla hned víc významů a přitáhla zájem posluchačů.




Hlavním magnetem je Moulin Rouge, kabaret založený jen několik měsíců po dokončení Eiffelovy věže v r. 1889, který světu dal tanec kankán a kde se jedna tanečnice natolik odvázala, že při tanci na stole ze sebe odhodila veškeré oblečení a předvedla první, historicky doložený striptýz.
Toulouse-Lautrec pro něj kreslil plakáty a maloval i tanečnice, např. Jane Avril (z obrazu z Muzea d'Orsay kvůli odleskům světel vkládám jen výřez).




Zpívaly zde hvězdy francouzského šansonu Edith Piaf, Yves Montand a Charles Aznavour, i američtí zpěváci Frank Sinatra a Ella Fitzgeraldová.

Představení Féerie s desítkami tanečnic a hudebníků se hraje několikrát denně. V ceně kolem 150 EUR je zahrnuto i jídlo a pití, ale návštěvu jsme oželeli, na paštiky z hlemýžďů jsme neměli chuť a kankán je notoricky známý z operety Orfeus v podsvětí Jacquese Offenbacha a v parodické podobě i z filmu Limonádový Joe režiséra Oldřicha Lipského. A přestože je v Moulin Rouge zakázáno fotografovat a natáčet, na YouTube najdeme videa, včetně proslulého čísla artistky v akváriu s několika krajtami.


Do Moulin Rouge je nutné si lístky rezervovat předem, protože kapacita sálu 850 míst nestačí zájmu, i tak se ale nelze ubránit dojmu, že sláva bulváru pohasíná. Na internetu snadno dostupná pornografie likviduje muzea erotiky, prodej erotických tiskovin a filmů. I Hugh Hefner, zakladatel časopisu Playboy, už také rezignoval, časopis přestal zařazovat fotografie nahých krásek a Hefner prodává své sídlo s podmínkou, že ho nový majitel v něm nechá dožít.

Ve Francii nyní po vzoru Švédska chtějí přijmout zákon, který by trestal zákazníky prostitutek. V dnešní době všudypřítomných kamer z ulic kněžky lásky tak jistě zmizí, protože si je nikdo nedovolí oslovit, čemu to ale pomůže, je nejasné. A kolika nesmrtelným dílům byly inspirací?: Lesk a bída kurtizán (Balzac), Nana (Zola), Dáma s kaméliemi (Dumas ml.), …, maloval je van Gogh i Picasso, Toulouse-Lautrec u nich nacházel útěchu. Dokonce je znázorňuje i první slavný kubistický obraz, Picassovy Slečny z Avignonu z Muzea moderního umění v New Yorku.




Už to není, co bývalo.

33 komentářů:

  1. "Podivne to chutky" budi vo mne Tvoj najnovsi clanok! Pariz! Superb...

    OdpovědětVymazat
  2. Už několikrát jsem přemýšlela, co Paříž má a ostatní města ne, že se tam stahovalo takové množství umělců. A ony to možná budou ony to bude možná ta lechtivá atmosféra. Nebo je ona atmosféra až následkem.

    OdpovědětVymazat
  3. [2]:Kdybych se tak uměla správně vyjádřit. :) Mělo to být: Už několikrát jsem přemýšlela, co Paříž má a ostatní města ne, že se tam stahovalo takové množství umělců. A ona to bude možná ta lechtivá atmosféra. Nebo je atmosféra až následkem?

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavé, Paříž je prý hodně podobná Praze. No nevím, nebyla jsem tam, ale je fakt že Praha krom notoricky známé Perlovky (Perlová ulice) neměla asi žádné takové centrum a podnik jako Moulin Rouge.  Líbil se mi ovšem tvůj povzdech nakonec

    OdpovědětVymazat
  5. V paříži jsem byla a bylo to tam úžasný na Eiffelovce   

    OdpovědětVymazat
  6. Mě vysloveně baví, jak se některé státy domnívají, že lze prostituci porazit správně nasměrovanou represí, a jak se tváří, že právě ony - postavené v mnoha ohledech z principu na nemorálnosti - si osobují právo být morálním arbitrem. Ještě bych jim doporučil uzákonit trestný čin "schvalování prostituce", aby ti, co podobným věcem neholdují aktivně, nebyli ukráceni na svém nezadatelném právu blbými zákony pohrdat .

    OdpovědětVymazat
  7. Duch Paříže pomalu mizí...
    Ale ono to platí i o jiných magických městech. Bohužel.

    OdpovědětVymazat
  8. To je jedno z nejoblíbenějších míst mojí maminky!:)

    OdpovědětVymazat
  9. Jo, do Paříže bych se taky chtěla jet podívat, jern nevím, jestli zrovna na Moulin Rouge
    Ale fotky jsou skvělý.

    OdpovědětVymazat
  10. Ve Francii jsem byl asi v 15ti, ale to jsem obdivoval vrcholky Alp a ne nahotu prodejných žen. I dnes bych patrně dal přednost vrcholkům horským. Pro lásku hořím celý život, ale ta prodejná mi moc nevoní.   

    OdpovědětVymazat
  11. Vzhledem k datu založení Moulin Rouge, je nutné i toto považovat za historickou památku.
    Kdybych se ale dostala do Paříže, tak by mé kroky vedly úplně jiným směrem.   

    OdpovědětVymazat
  12. [1]: A skoro ve 3 ráno Nebudils pak choť?[2]: Možná se to všechno doplňuje a ovlivňuje navzájem. Jak se říká, jde o synergický efekt :)
    Asi tomu přispěl honosný způsob života francouzských králů a bohatství, které nashromáždili a zúročili v krásné architektuře a vzácných sbírkách, že se sem všichni chtěli podívat a pak je atmosféra strhla a podnítila k dalším tvůrčím počinům. Podobné to bylo v Itálii 15. a 16. století v umění renesance.
    Francouzština kdysi asi také měla větší význam než dnes, např. pro ruskou šlechtu byla druhým jazykem, jako je třeba dnes pro Skandinávce angličtina.[3]: Kdysi jsem v článku zmiňoval Montreux, které leží na břehu Ženevského jezera, a je také oblíbeným místem umělců, ale spíše hudebníků a spisovatelů. Některá místa asi mají čarovnou moc, kdybychom tam bydleli, třeba taky něco nesmrtelného vytvoříme :)[4]:Myslím, že Václavák by jím mohl být. Rokoko, Semafor, Lucerna, ..., kousek odtud Laterna magika, to všechno mělo v zábavě úroveň.  
    Povzdech jako pointa [5]: Jednou jsem na ní také byl, ale pohled mě zklamal, celé okolí bylo v oparu a všechno bylo vidět velmi špatně.
    Těch vyhlídek je ale víc, např. z Vítězného oblouku nového oblouku ve čtvrti La Defense, i 210 m vysokého mrakodrapu Tour Montparnasse.

    OdpovědětVymazat
  13. [6]: Představa, že problém se vyřeší odsunutím někam, kde na něj nebude tolik vidět, je nesmrtelná.
    Připomnělo mně to taky Smoljaka a Svěráka ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, když zaměstnance v kurzu učili, jak se bránit pokušení brát úplatky :)[7]: A nastupuje duch islámu [8]: Myslíš Paříž, nebo bulvár Clichy? :)
    Paříže se nedá přesytit, ji, Petrohrad a New York mám  v trojici nejzajímavějších měst, které bych chtěl vidět znovu (zatím jsem v ní byl 3-krát).[9]: Iris, nesmíš si to spojovat s Moulin Rouge v Brně, to je úplně jiný podnik [10]: Taky si myslím, že je nejlepší, když nás 18-letá kráska 90-60-90 miluje upřímnou láskou. Jak říkal italský expremiér Berlusconi, když ho vyšetřovali, že ve svém sídle pořádá orgie s mladými (a možná i nezletilými) děvčaty a morálně je kazí: "Já jsem nikdy nikomu za sex neplatil." Jen projevoval galantnost k děvčatům, která si ho zamilovala [11]: Možná tam časem vznikne muzeum, kde budou vzpomínat na zašlou slávu a slavné umělce, kteří tam byli doma, např. Edgar Degas na Boulevard de Clichy bydlel až do své smrti.

    OdpovědětVymazat
  14. Francie, Paříž, podívat se tam byla moje touha. Spíš tedy na zámky, samozřejmě Eifelovku a místa o kterých jsem četla právě v těch tebou napsaných knihách- ještě přidej Miláčka. Tedy musím se přiznat, že třeba Nanu jsem se jen donutila dočíst, nějak se mi naturalismus Zoly nezamlouval. Francoužštinu jsem se ve škole učila a věřím, že bych se domluvila ještě dnes, (nebo aspoň rozumím) dokonce umím francouzskou hymnu zazpívat a vím o čem je. Ve světle dnešních událostí však už bych se asi neodvážila jet nejen do Francie, ale ani moc jinam. Jestli to nebude trochu strach z IS.
    Díky za vzpomínku na ubývající slávu erotických podniků.
    Jen k těm zákazům: co je zakázané, to táhne a navíc to jde pak "na černo" a to je ještě horší.

    OdpovědětVymazat
  15. [12]: ad 1Samoliter! A dlho sme potom rozoberali ten hlavný, resp. podstatný rozdiel medzi parížskou mentalitou a zvyškom sveta. Totiž: Pred nami v asi 16 kolajovom rade na „Place de la condorde“ trpezlivo čakali aj iné auta. Potom sme konečne vyrazili, jeden malý Citroen krížom cez prvu radu, narazil na Triumph-cabriolet, odletel mu blatník, Trimphu náraznik, ten v cabrio sa aspoň obzrel, ten v Citroene bol už dávno preč. Nikto sa o kusky plechu nestaral, opäť konštatujem "superb"!
    (Negatívne tiež: Omylom, unaveni v restauracii v nejakej zahrade za pivo CHF 50.- !!! za "půl liter"!)C'est la vie!

    OdpovědětVymazat
  16. [7]: Presne! Alebo ako sa to spieva: "Celý svet je na p..., kromě starých rodičů, aj tí starí rodičé mohli by ísť do P...aríža!"

    OdpovědětVymazat
  17. To je docela škoda, octnout se tak blízko a neužít si slavný Moulin Rouge. Myslím, že dostupnost internetové pornografie nemůže přebít kouzlo toho místa. Musí to být velký zážitek.

    OdpovědětVymazat
  18. V Paříži jsem zatím nebyla, ale třeba někdy...

    OdpovědětVymazat
  19. Asi bych si raději přečetla ta nesmrtelná knižní díla, než trávit čas na takových místech .

    OdpovědětVymazat
  20. Do Paříže bych jela hned, nikdy jsem tam nebyla, ale Moulin Rouge mě nijak zvlášť neláká.

    OdpovědětVymazat
  21. Přesně těmito místy jsem se procházela ve večerních hodinách při své první návštěvě Paříže. Nebyla jsem tam sama, ale s pár lidmi z jednoho z prvních zájezdů do Paříže v roce 1990. Nahlédli jsme i do různých podniků, viděli i nahé ženy ve výkladech a obrovité černochy, kteří je hlídali.
    Byla jsem tam několikrát i přes den a kdyby tam nebyl Moulin Rouge, vypadalo by to tam jako v každé jiné pařížské ulici. Clichy a její okolí má dvě tváře - tu denní a pak i tu noční. Obchody a obchůdky s běžným sortimentem večer stáhly rolety a rozsvítily se jiné podniky.  
    A proč jsme zvolili toto místo na večerní procházku? Museli jsme ráno opustit hotel, který byl z druhé strany Montmartru a pak měli volno. Autobus pro nás měl přijet na nedaleký Boulevard de Rochechouart až v jedenáct večer.
    Děkuji za milou připomínku. Ráda bych se tam ještě někdy podívala. Snad to vyjde.

    OdpovědětVymazat
  22. [13]: Já na 18-90-60-90 ani tak netrvám. A k tomu Italovi mě prosím nepřirovnávej.             

    OdpovědětVymazat
  23. Bon jour... krásně jsem se prošla díky tvému skvělému článku a obrázkům. Paříž znám z literatury a vyprávění a to mi prozatím stačí. Dnes mě tam neláká multikulti svět. Merci.

    OdpovědětVymazat
  24. Dosud jsem znala Paříž z úplně jiného pohledu. Inu, toto není nic pro mne. Ke kabaretům a levným ženám mám silný odpor.

    OdpovědětVymazat
  25. Pěkný a zajímavý dokument, Miloši :). Ve Francii jsem nebyla a teď už mě to ani moc neláká. Proto se vždycky ráda podívám na tak pěkné dokumenty, jako je ten tvůj. Vždycky to máš pěkně nafocené, umíš najít zajímavé záběry - paráda, děkuji! :)

    OdpovědětVymazat
  26. Na Paříži mám nejradši levné prostitutky. :)

    OdpovědětVymazat
  27. [14]: Maupassantova Miláčka jsem kdysi také četl, ale co jsi pamatuji, tam tu kariéru přes vzdušné zámky předstíraných citů dělal muž.
    Taky si myslím, že takové zákazy ničemu nepomohou, stačí si vzpomenout na prohibici v USA a jak mafie z toho těžila.[15]: V tom se mně ještě více zdají nad věcí Italové, pomačkaná auta jsou tam zcela přirozeným doplňkem silnic :)[16]: Všechny cesty tam vedou, nebo vlastně do Říma?[17]: Přece jen 140 a 175 EUR za vstup se mně zdá dost, myslím, že program bude dost podobný tomu, co nám servírovala předlistopadová TV v přebírání pořadů Ein Kessel Buntes z NDR.[18]: Až tam bude větší klid, jestli se toho vůbec dočkáme.[19]: Z knížek je to jen zprostředkovaně :)[20]: V prvním plánu návštěvy Moulin Rouge určitě není, ale když už jdeme na Montmartre, proč se tam nepodíval? :)

    OdpovědětVymazat
  28. [21]: To jsi měla pěknou adresu, my jsme jednou byli se zájezdem autobusem a bydleli jsme na okraji, ale pak jsme tam 2-krát raději byli letadlem na víc dnů a ubytovali jsme se vždy v pěší vzdálenosti od Eiffelovky. Bylo zajímavé ji vidět v noci nasvícenou.[22]: Mít jeho peníze by nebylo špatné [23]: Mě taky ne, docela mě zlobí, jakou atmosféru strachu a nejistoty islamisté v celé Evropě zaseli.[24]: Mě by se líbilo mít možnost se přenést o 100-150 let zpět, kdy tam žili všichni slavní malíři, sochaři a spisovatelé a Paříž byla hlavním městem umění celého světa.[25]: Doufám, že se situace zklidní, abychom ještě mohli bez velkých obav tam jet.[26]: Ceny v Paříži v tomto směru neznám, ale v Red Light District v Amsterdamu si vzpomínám, že jsme tam viděli údaje jako 50 EUR/15 min, což bylo srovnatelné ceně nákupu v supermarketu :)

    OdpovědětVymazat
  29. Paříž je nádherná. Nevím, jestli znáš tuto knížkuhttp://www.databazeknih.cz/knihy/pariz-201971.
    Je zde nádherně popsaná stará Paříž, jedna postava žije na Montmartru a dělá číšníka v Moulin Rouge.

    OdpovědětVymazat
  30. [29]: Lisi, díky moc za tip, knihu neznám, ale už jen z komentářů pod tvým odkazem mě nalákala. Také mě tam zaujalo, že autor podobným stylem v záběru několika století napsal knihu také o New Yorku, i tu bych si chtěl přečíst.

    OdpovědětVymazat
  31. Červený mlýn znám docela dobře, Miloši, dokonce dva, ale oba jsou nedaleko Třebíče.
    Dostat se do Paříže, tuhle atrakci bych určitě vynechala, přestože je spojená s mojí oblíbenou šansoniérkou Edith Piaf.
    Všechny tři uvedené romány jsem kdysi dávno četla a líbily se mi, v posledních letech ale dávám přednost úplně jiné četbě.
    Tvůj dokument je, jako obvykle, skvěle zpracovaný a velice zajímavý.
    Díky za procházku Paříží.

    OdpovědětVymazat
  32. Doba se mění, a je to tak dobře.

    OdpovědětVymazat
  33. Že Švédsko dementí, jsem si už všimla, že se rozhodla i Francie dementět,je asi nastolený trend zvaného sešup úrovně lidstva.Zrušit nejstarší řemeslo světa se zatím nikdy nepodařilo. Ale chytrá hlava vymyslela, zrušit zákazníky nejstaršího řemesla na světě. Hrome, to je záludný nápad. Ale myslím, že i v téhle oblasti si poradí. Prostě začnou být rafinovanější a mazanější.
    Jinak, pěkná procházka Paříží, Moulin Rouge by mě asi nelákal, ale beru jej jako raritu, která k Paříži prostě patří.
    Film Moulin Rouge se mi však líbil.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)