Paříž (2) - od Pigalle k Moulin Rouge

Paříž vždy měla kouzlo pro umělce, nikde jinde se nesešla tak pestrá, mnohonárodní společnost malířů a sochařů, inspirovala i spisovatele, má však také pověst místa, které návštěvníka svádí lechtivou erotikou nočních barů a kabaretů. V tom se značně odlišuje od sexuálních center, jako je Red Light District v Amsterdamu a go-go bary v Thajsku, které po sexuální stránce mají charakter podniků s rychlým občerstvením.

Jestliže bychom chtěli nahlédnout do tohoto světa, pak je nejlepší vydat se večer na Boulevard de Clichy mezi zastávkami metra Pigalle a Blanche a dál k Moulin Rouge, budově kabaretu, mající červený mlýn v názvu i na střeše, kde připomíná dřívější větrné mlýny na vrchu Montmartre, tyčícím se nad bulvárem a zdaleka rozpoznatelným podle chrámu Sacré-Coeur.

Nápisy na červených neonech lákají do erotického divadla, na peep show, live show (sexuální styk živě), sexshopů a pornokin pro heterosexuály i homosexuály a na náměstí Pigalle jsou večer k vidění ženy, o smyslu jejichž postávání netřeba pochybovat.

Na Pigalle si prý v době vztahu s jedním pasákem přivydělávala svým tělem i Edith Piaf, nejspíš si to vymyslela a ve skutečnosti ho podporovala výdělky za zpěv na ulicích, ale píseň Non, je ne regrette rien (Ničeho nelituji) pak měla hned víc významů a přitáhla zájem posluchačů.

Hlavním magnetem je Moulin Rouge, kabaret založený jen několik měsíců po dokončení Eiffelovy věže v r. 1889, který světu dal tanec kankán a kde se jedna tanečnice natolik odvázala, že při tanci na stole ze sebe odhodila veškeré oblečení a předvedla první, historicky doložený striptýz.
Toulouse-Lautrec pro něj kreslil plakáty a maloval i tanečnice, např. Jane Avril (z obrazu z Muzea d'Orsay kvůli odleskům světel vkládám jen výřez).

Zpívaly zde hvězdy francouzského šansonu Edith Piaf, Yves Montand a Charles Aznavour, i američtí zpěváci Frank Sinatra a Ella Fitzgeraldová.

Představení Féerie s desítkami tanečnic a hudebníků se hraje několikrát denně. V ceně kolem 150 EUR je zahrnuto i jídlo a pití, ale návštěvu jsme oželeli, na paštiky z hlemýžďů jsme neměli chuť a kankán je notoricky známý z operety Orfeus v podsvětí Jacquese Offenbacha a v parodické podobě i z filmu Limonádový Joe režiséra Oldřicha Lipského. A přestože je v Moulin Rouge zakázáno fotografovat a natáčet, na YouTube najdeme videa, včetně proslulého čísla artistky v akváriu s několika krajtami.

Do Moulin Rouge je nutné si lístky rezervovat předem, protože kapacita sálu 850 míst nestačí zájmu, i tak se ale nelze ubránit dojmu, že sláva bulváru pohasíná. Na internetu snadno dostupná pornografie likviduje muzea erotiky, prodej erotických tiskovin a filmů. I Hugh Hefner, zakladatel časopisu Playboy, už také rezignoval, časopis přestal zařazovat fotografie nahých krásek a Hefner prodává své sídlo s podmínkou, že ho nový majitel v něm nechá dožít.

Ve Francii nyní po vzoru Švédska chtějí přijmout zákon, který by trestal zákazníky prostitutek. V dnešní době všudypřítomných kamer z ulic kněžky lásky tak jistě zmizí, protože si je nikdo nedovolí oslovit, čemu to ale pomůže, je nejasné. A kolika nesmrtelným dílům byly inspirací?: Lesk a bída kurtizán (Balzac), Nana (Zola), Dáma s kaméliemi (Dumas ml.), …, maloval je van Gogh i Picasso, Toulouse-Lautrec u nich nacházel útěchu. Dokonce je znázorňuje i první slavný kubistický obraz, Picassovy Slečny z Avignonu z Muzea moderního umění v New Yorku.

Už to není, co bývalo.