16. prosince 2016

Arnošt Goldflam - Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně v HaDivadle

Hitler je zajímavý nejen pro historiky, psychology (jak "génius průměrnosti" mohl strhnout masy), ale dnes i komerčně. Dlouho se diskutovalo, zda je možné znovu vydat jeho literární výtvor Mein Kampf, obchodní zájem nakonec zvítězil a kniha se v elektronické podobě stala bestsellerem velkoobchodu Amazon. Byla však prolomena i další tabu: v r. 2010 v Berlíně byla vystavována jeho malířská díla, některá se dostala na aukce a našla si také kupce (v částkách odpovídajících statisícům Kč).

Orlí hnízdo (Adlerhorst/Eagle's Nest) na vrcholu hory Kehlstein (1834 m n. m.), které podle nápadu vůdcova tajemníka M. Bormanna Hitler dostal jako dar k 50. narozeninám, se stalo přitažlivým turistickým cílem, i když sám Hitler se tam objevil jen několikrát, protože ho považoval za snadný cíl pro nepřátelský letecký útok a údajně se bál i uvíznutí ve výtahu, v šachtě vyvrtané v nitru hory.
Asi tam straší Hitlerův duch, protože jezero Königsee pod horou ani okolní štíty Berchtesgadenských Alp, z nichž nejvyšší je Watzmann (2713), jsme neviděli, válely se tam mlhy a jen na okamžik vykoukla hlavní budova hotelu Kehlsteinhaus.




Netradičně se na Hitlera podíval Arnošt Goldflam, dramatik, režisér a také herec a pedagog JAMU, který pro HaDivadlo v Brně napsal o Führerovi černou komedii. Z filmových dokumentů jsou známy Hitlerovy fanatické projevy s prudkými gesty a žhnoucími pohledy směrem do nebes, značně předimenzovanou silou hlasu, vlastně řevem, i když řada sdělení byla banální a v psané podobě by nevzbudila pozornost. Goldflam však Hitlera vedle extatických poloh ukazuje také jako směšného strejdu, který sedí doma v plstěných papučích a županu a kličkuje před návrhy své partnerky Evy Braunové, toužící po troše fyzické lásky a dítěti.

Hru tvoří 6 příběhů a do prvního Goldflam přidává i ironické postřehy k brněnským reáliím.

1. Hitler se potkává se Stalinem na vlakovém nádraží v Brně
Hitler tam přestupuje při cestě do Vídně na přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění a medituje: Brno, Brünn. Město, kde hodinu čekáte na přestup. Město, kde se všichni tak trochu nudí. Nuda, nuda v Brně (narážka na film Vladimíra Michálka).
Potká Stalina, který má pro změnu namířeno do Curychu (za Leninem).
Stalin: Kdeže to vlastně jsme?
Hitler: Brno. Brünn. Ale to je jedno, jednou to zmizí, tato městečka na vlakových zastávkách. Víte, co by mě zajímalo, jestlipak tady mají nějaký kulturní stánek? Já chci být architektem (nebo malířem). Já bych jim tu něco postavil, něco monumentálního.
Stalin: Pane, nejste náhodou žid?
Hitler: Ne, já ne, … dědeček, babička.
Stalin: Já jsem sice světoobčan, dokonce bych se nebál říct vesmířan, ale cosi jako vnitřní hlas mně říká: "Měj se před těmi židáky na pozoru."
Hitler: Já přistupuji k lidem naprosto nezaujatě, absolutně bez předsudků, jsem totiž pacifista.
Ale jestli jsem nucen jistou skupinu lidí izolovat, je to pouze jejich vina. Nevykazují dostatek vlastností lidských.
Ale je to zajímavý námět, to s těmi židy.
Stalin: To jsem rád, že máte o čem přemýšlet.
Hitler: To mám, neustále. Všiml jste si například, že světu chybí řád. Stačí se porozhlédnout tady na tom nádraží, v tomhle špinavém městě. Má takový člověk, kterému o nic nejde, vůbec právo cestovat? Ať se tihle podřadní tvorové shromáždí v nějakém stejně špinavém městě.
Sevřel bych je v pěsti a přenesl dál za město (věčný problém, zda z centra Brna odstěhovat vlakové nádraží). Tisíci a miliony tun betonu bych všechno vydláždil, celé bych to pokryl tvrdými kamennými kvádry (přesně to se stalo na nám. Svobody, není tam ani špetka zeleně), na kterých by duněly kroky mužů.
Stalin: I my máme své plány. A jestli se to povede, Rusko vstane z popele jako Fénix. Ale to nové Rusko! Lidé si budou říkat: "Bratře, sestro." Všechno bude všech. Představte si, vy přijedete do obchodu a tam vám normálně vydají to, co potřebujete k životu. Až svět bude propojen rovností a společným vlastnictvím, já nepochybuji ani na okamžik, že nám postavíte divadlo pro 10 tisíc lidí. A soudruzi přijdou a celé dny a celé noci bude vyhrávat veselá dechová hudba, a v práci se budou smát, protože budou vědět, že to, co dělají, dělají pro dobro budoucích generací. A nikdo nebude mít hlad.
Hitler: Máte to moc pěkně vymyšlené.
Stalin: Snad se jednoho krásného dne setkáme jako dva staří šťastní mužové, které bude lid ctít a milovat.
Hitler: Jako své dobrodince. A vůdce, kteří je převedli suchou nohou přes rozbouřené vody těžkých časů. Jako ten, … s tím frňákem … Mojžíš. Ti s frňáčky (= židé) možná už ani nebudou.
Stalin: Ano, možná nezvládnou hektické tempo doby a zmizí v propadlišti dějin.
Hitler: A zapomene se na ně.

2. Hitler s Evou Braunovou u rodinného krbu
Eva si zapálí cigaretu a snaží se vytvořit domácí pohodu, zapaluje svíčky. Přichází Hitler a kárá Evu, že kouří, je to nezdravé a navíc pak smrdí.
Braunová: Heydrich nám poslal desku.
Hitler: Ježíšmarjá, jakou zas desku?
Braunová: Nahrál houslové koncerty. To jsou věci, viď. Heydrich hraje na housle, Göring sbírá obrazy, Goebbels píše, ty nádherně maluješ, Ádo, Himmler se zajímá o historii, Speer je architekt. To je jeden velký umělec vedle druhého.
A já jsem tvoje múza.
Hitler: Máme takový úspěch, protože naše říše je jednotná a stojí na duchovních základech. Stalin buduje Rusko na konfliktu. To je blbost, národ se musí sjednotit.
Braunová: Adolfe, proč mě někam s sebou nevezmeš, když někam jedeš? Třeba do té Březinky (Brzezinka, místo koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau).
Hitler: Prosím tě, do jaké Březinky?
Braunová: Nemáš tam přece nějaký tábor, lázně, nebo co? Tam musí být tak krásně, příroda, březový háj.
Hitler: Ale tam by se ti nelíbilo. Někdy tě vezmu, ale tam ne. Třeba do Paříže.
Braunová: To by šlo, zvlášť když je teď Paříž naše.
Eva Hitlerovi servíruje bábovku: Adolfovi, Evičce.
Hitler: No, to je moc dobrá bábovka. Proč ty taky někdy něco neupečeš?
Braunová: Ráda bych, ale netrefím do obchodu. A taky nemáme pec. Pec nám spadla.
Hitler: Teď je všude kolem tolik pecí, ale kovářovic kobyla chodí bosa.

Braunová: Adolfe, proč my se milujeme vždy potmě, nelíbím se ti? Vždyť se u toho můžeme dívat, jak do mě vstupuješ.
Hitler: Evo! Nech si ty přisprostlé řeči, já to nemám rád. Já nejsem žádný žid.
Uražená Eva se dá do pletení čepice: Vlnu z tatranských ovcí, nejlepší kvality, měkounkou a hebounkou, poslaly ženy ze Slovenského štátu. Až ji budeš nosit, bude to, jako kdybych tě hladila.
Hitler: Je to krásné cítit kolem sebe tolik lásky.
Eva: Já bych ti tu lásku někdy chtěla sama dát, abys konečně pořádně …
Hitler: Asi opravdu máme takový úspěch, protože naše říše je jednotná a stojí na duchovních základech. Abych ti to přiblížil, národ je jako čistý vývar a pak je celkem logické, že i představitelé tohoto národa musí být ušlechtilí lidé s duchovními zájmy, a proto, abych se k tomu ještě jednou vrátil, já odsuzuji to přízemní pojetí života jako konfrontaci dvou pohlaví. To není splynutí těl a duší, to upocené zápolení v denním světle, to je obyčejné mr- drbání.
Eva Braunová: Proč nemůžeme mít spolu dítě, Ádo?
Hitler: Možná ti tu radost taky jednou dopřeju, hned jak skončí válka.

3. Poslední měsíce války ve vůdcově bunkru
Hitler diktuje sekretářce, že oblíbeného psa Blondiho jmenuje svým nástupcem.
Göring si brousil zuby, ale ty má Blondi ostřejší. To je vtipné.
Říká se, že jsem laskavý, ale že snad nemám smysl pro humor. Tak to je blbost. Vždyť každý jiný by se v mé nynější, možná poněkud svízelné situaci dávno složil, zatímco já vtipkuji jako rozený komik. Ve všem, na co sáhnu, jsem špička.
Jak šly po sobě ty styly?
Sekretářka: Secese.
Hitler: Baroko, recese, biedermeier. Vida, jak mi to všechno naskakuje. Biedermeier? Nebyl to nakonec nějaký žid? Ale ne, to byl jen vtip. Ein Witz. To pochází od slova Auschwitz, tam lidi umírali smíchy, cha cha cha. Budete ty moje vtipy zapisovat, třeba je někdy vydám v nějaké knížečce: Mein Witz - Můj vtip (parafráze na Mein Kampf - Můj boj).
Vtip č. 1: Blondi má ostřejší zuby než Göring, ale psi jsou to oba.
Vtip č. 2: Sejdou se tři židi. Kohn, Roubíček a Biedermeier.
Vtip č. 3: Každý správný vtip má mít hlavu, patu a koleno, jinak mu nepřijdete na kloub.
Hitler je svými vtipy nadšený, sekretářka obdivně komentuje: Velmi vtipné, super, mein Führer, super a nuceně se směje.

Přijde voják SS se zprávou: Dorazila skupina českých plemenných děvčat. (Uvědomělé soudružky přinesly panenství na oltář říše a s vůdcem chtějí zplodit dokonalé árijce.)
Hitler: Výborně, včera slovenská, dnes už i česká. No, nedá se nic dělat, musíme tedy distribuovat vůdcovské sémě dál.

Hitler hledí do vojenské mapy, posunuje makety tanků. Eva mu pustí Sag mir, wo die Blumen sind (Řekni mi, kde ty kytky jsou) s Marlene Dietrichovou.


No tak, Wagner to není, to je fakt, ale i tyto obyčejné písně mají v sobě hodně pravdy.
To musíš pořád tak pracovat, Ádo?
Hitler: Nikdo za mě nic neudělá, ale proto jsem taky vůdce, že toho zastanu nejvíc. Znáš přece tu moji říkánku?
Eva: Vůdce všechno vymyslí, Goebbels mele nesmysly, Himmler půlku prodělá, Göring se jen holedbá. Bormann je jak blbeček, chybí mu holt mozeček. Hess se zblázní dočista.

Mně se líbíš jenom ty. Napsala jsem o našem krásném vztahu ještě krásnější říkánku, poslouchej. Naše láska kvete velmi, celá SS smeká helmy.

4. Přituhuje, kolem dopadají bomby
Eva chce svému milému Adolfovi připravit večeři a zjišťuje, že ji chybí cibule. Navštíví proto paní Goebbelsovou a přitom proberou své mužíčky. Eva si stěžuje, že kvůli Hilterovu vegetariánství nemůže vařit maso.
Goebbelsová: Já už se s tím nepářu jako dřív, přinesla jsem ze sklepa prádelní koš a vyvařila jsem koně.
Braunová: A ten váš je asi při chuti pořád, viďte.
Goebbelsová: Jako zamlada, jako zamlada. A váš?
Braunová: Není to, co to bývalo, bohužel.
Goebbelsová: Bože, to je mně vás líto. A čím si myslíte, že to jako může bejt? Že by tou stravou?
Braunová: To taky, ale chudák Adolf si myslí, že ho všichni podvádí, že mu nikdo neřekne pravdu a že si musí všechno udělat sám. Pořád leží v papírech, nejí, nespí, rozčiluje se, jak to má potom vypadat. A teď, teď se taky stydí, že se mu klepe ruka.
Goebbelsová: Jsem si všimla, jako shaker. Jako kdyby pořád míchal nějaké koktejly.
Pochodoval po chodbách kancléřství, ruku za zády jako obvykle, příšerně se mu klepala a vojáci prej hned: "Bacha, barman jde."
Braunová jedovatě: Váš manžel je štramák, ale s tou nohou by taky měl něco udělat.

Hitler podezírá Evu, kde byla. Ta má strach o jeho zdraví.
Hitler se ji snaží upokojit: Večer si spolu zahrajeme Člověče, nezlob se! Uděláme si hezký večer.

5. Konec nespolehlivých nacistických pohlavárů
Útoky na Hitlerův bunkr se stupňují. Na Hitlerovo pozvání se scházejí Göring, Himmler a Goebbels. Ti se dohadují, jak se zachovat, když je jasné, že válka je prohraná. Göring se naparuje v bílé uniformě, rád by přeběhl ke spojencům.
Přichází Hitler: Hoši, hoši, spolu jsme bojovali, spolu také zemřeme. Najdou nás tady v jednom šiku, jako zamlada.
Dává jim pastilky, aby si pro případ bezvýchodné situace nanečisto vyzkoušeli polknutí cyankali. Těm se do toho moc nechce, ale Hitler je ujistí, že jde o lentilky, výborné české bonbóny, sladké na povrchu a uvnitř s čokoládou.
Lentilky Čechů, bohužel. Chtěl jsem je vystěhovat na Madagaskar. Co už taky s nimi. Tak snad příště.
Konečně se do bonbónů dají, chválí jejich chuť, ale cyankali je pravé a všichni rychle umírají.
Hitler: Apríl. Na všechno naletí, buzny.

6. Jižní Amerika
Hra končí monologem starého Hitlera, který si pochvaluje život v Jižní Americe.
Dobře jsem udělal, že jsem se přestěhoval, je to tady příjemnější, počasí teplejší, moře paráda, ruka se mně přestala klepat. A hlavně: mí Jihoameričané mi rozumějí. V tom roce, co odešla Eva, uspořádali výstavu mých akvarelů. Přírodou naší vlasti se to jmenovalo. Celá se prodala do Severní Ameriky. Židi to koupili. Moc hodní a moc bohatí lidi, dobře zaplatili.
Teď už se jmenuju jinak: Adolfo Esperanza Muňoz, malíř Jižní Ameriky. Škoda, že mě před lety ta politika tolik vtáhla. No jo, mládí. Člověk je idealista. Kdybych tehdy mohl malovat tolik jako dnes, ušetřil bych si spoustu nepříjemností. To bylo o nervy. Nikomu bych to nepřál. Ale teď žiju v klidu. Služebné mi vaří. Jím jídlo Jižní Ameriky - hovězí maso, kouřím doutníky a dělá mi to moc dobře. Žiju v klidu a uměním. To člověka osvobozuje. Kunst macht frei. A taky láska mi jde k duhu. Mám tam jednu takovou míšenku. Každý den řádíme jako dva chrti. Já jsem hotový divoch, úplné zvíře. Život je krásný. Das Leben ist schön.

Zvláštností HaDivadla je jeho scéna. Divadlo působí v brněnské Pasáži Alfa, v prostorách bývalého kina Praha. Nemá vyvýšené pódium a vše se odehrává hned za vstupními dveřmi do sálu. Kdyby si některý z diváků chtěl odskočit, musel by projít mezi herci, protože se hrálo bez přestávky. Při průběžném přestavování kulis se z amplionu ozývalo Arbeit macht frei (Práce osvobozuje - heslo na vstupní bráně koncentračních táborů).




V hlavních rolích hráli (a výborně) Petr Jeništa a Erika Stárková.

21 komentářů:

  1. Možná to, že se vlastně tahle tabu kolem Hitlera bortí znamená to, že jsme se už konečně vyrovnali s historií a celou touhle dobou. I když asi není naškodu si ta zvěrstva občas připomenout, už jen pro ty ztracené a umučené duše těch milionů nevinných lidí.

    OdpovědětVymazat
  2. A teď mají v Rakousku bourat jeho rodný dům.

    OdpovědětVymazat
  3. Měli ho zbourat před jeho početím. :)

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Je to smutné, ale masoví vrazi přitahují a dnes jsou svým způsobem celebrity. A to i v mnohem menším měřítku, např. Charlesi Mansonovi vraždy paradoxně pomohly k větší slávě na poli hudby.[2]: Před pár dny jsem to také četl a v článku ten dům i viděl, docela vypadá pěkně, ale za národní kulturní památku by se ho nikdo prohlásit neodvážil, tak má smůlu :)[3]: Anebo ho mohli přijmout na vídeňskou Akademii a třeba by vynikl jako malíř.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že ho měli přijmout na malířskou akademii. Byl by maloval a jeho obrazy byly opravdu zajímavé a nedělal do politiky, Víte, že se u nás říkalo, když byl ve městě nějaký binec, neuklizené prostranství, prostě nepořádek? Hitlera na vás... ono je to ale stará pravda, že Němci mají rádi pořádek. U nás žilo před II. světovou válkou hodně Němců- rodin a měli moc hezké domy, zahrady,  pořádek v domácnostech. Když je museli opusit a ponechat tam zařízení, bylo to vidět, že byl všude pořádek. Brali si jen osobní věci co unesli.
    Samozřejměc - vždyť totéž dělali židovským rodinám, tak co čekali, že. V té euforii z konce války se mnohdy pak naši lidé chovali také hrozně a smutné bylo, že také na nevinných se mstili.

    OdpovědětVymazat
  6. [4]:A co teprve takový Jack Rozparovač! Z něj se stává skoro romantická postava .... Tak on ten tvor který si zvolil pseudonym Marylin Manson tedy nevypadá stejně jako Charles Manson moc zdravě.......

    OdpovědětVymazat
  7. Humor Arnošta Goldflama mám moc rád a myslím si, že právě černý humor je v souvislosti s nacistickými pohlaváry ten nejpříhodnější způsob připomenutí, už proto, jak nepatřičně se vždy humor v souvislosti s nimi jevil a jak se ho báli. Myslím, že se taky někdy na tohle představení vypravím.

    OdpovědětVymazat
  8. dobrý den... tak "komerčně zajímavé" (nejen v dnešní době) může být doslova cokoliv, co vešlo (pozitivně) ve známost - a to, že je něco úspěšné, ještě neznamená, že je to kvalita (a to platí samozřejmě i obráceně)

    OdpovědětVymazat
  9. Kdyby šel na malířství, bylo by lépe. Ale říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré.

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: Němci jsou svou důkladností a precizností proslulí a asi i proto se z poválečné bídy tak rychle vyšvihli na špici celé Evropy.  
    Myslím, že židé byli v nemilosti hlavně proto, že nacisté se chtěli zmocnit jejich majetku. Vytvořit nepřítele z boháčů vždy zabíralo a je to základem většiny revolucí.[6]: Jack Rozparovač - ano, téměř romantický hrdina, historici bádají, jestli to byl někdo z královské rodiny, nebo alespoň ze šlechtických kruhů, jaká psychická trápení ho k činům vedla, a jeho oběti (myslím, že většinou šlo o prostitutky) málokdo polituje.
    A Marilyn Manson je taky pěkný kalkul, jak přitáhnout pozornost.
    Jen si myslím, že jméno Adolf dnes těžko někdo svému dítěti vybere.[7]: Mně se Arnošt Goldflam také moc líbí, už jen svým zjevem a hlasem je pozoruhodný. U této hry je černý humor o to krutější, že několik jeho příbuzných zahynulo v koncentračních táborech.
    Údajně při premiéře hry divadlo hlídala policie z obav, že by mohlo dojít k excesům pronacistických skupin.[8]: Leckdy je to i naopak, že kvalitní je zajímavé jen pro úzkou skupinu lidí a pokleslé se líbí velké většině.[9]: Alespoň ze svého života to přesně tak vidím, ale těžko říct, zda bez Hitlera by nedošlo k válce později a třeba ještě horší a jaderné.

    OdpovědětVymazat
  11. Zajímavý kulturní zážitek a krásná reportáž o něm od tebe, děkuji.

    OdpovědětVymazat
  12. Raději tomu nedávat žádnou pozornost, i když se jedná o komedii.Miloši, přeji Ti krásné Vánoce a štˇastný Nový rok 2017.

    OdpovědětVymazat
  13. Arnošta Goldflama mám moc ráda, jeho projev je jedinečný a jako režisér je báječný. Viděla jsem v jeho režii Bylo nás pět, kdy do rolí kluků obsadil dospělé chlapy v nejlepších letech. Jeden po druhém přicházeli na scénu, představili se svým jménem a pak řekli, budu hrát kupř. Petra Bajzu (skvělý Vasil Fridrich).
    Po přečtení tvého článku si ke kolonce báječný herec a režisér, mohu ještě přidal položku dramatik. Jen lituju, že Brno je tak daleko.
    Díky za parádní divadelní recenzi, kdy jsem si připadala, že sedím v sále a dívám se na jeviště, namísto sezení před monitorem počítače.

    OdpovědětVymazat
  14. [4]: Nejsvětlejším bodem Hitlerova života byl moment, kdy byl nezaměstnaným malířem pokojů. Vtipné je, že on vůbec nebyl zlý, jen se v něm Prozřetelnost mírně spletla. :)

    OdpovědětVymazat
  15. [11]: Opravdu jsem nečekal, že u takového tématu je možné se bavit.[12]: Zvláštní to je, a o to víc, že autor ztratil 15 příbuzných v koncentračních táborech. Možná jde o určitý druh vyrovnání s temnou historií.Heleno, díky, já Ti krásné Vánoce a vše nejlepší v novém roce.
    A sám bych si přál, aby ses vrátila k blogování.[13]: Na osobních stránkách Goldflama jsem četl, že za svůj život napsal víc než 20 her, ale asi nejsou moc známy. Tato je považována pro Hadivadlo za kultovní.
    Na webu však lze najít, že se hraje i v jiných divadlech, v Praze v divadle na ul. Dlouhá. Nemusíš proto jezdit do Brna.Bylo nás pět v dospělém provedení muselo být zábavné už jen tím posunem. Dospělí uvažující jako děti
    Zilvar z chudobince jako bezdomovec?[14]: Myslíš, že kdyby byl zaměstnaným malířem pokojů, bylo by to ještě horší?

    OdpovědětVymazat
  16. O Hitlera se zrovna moc nezajímám. Ale na Orlím hnízdě jsem se podívat byla. A byla tam  pěkná příroda i rozhled.

    OdpovědětVymazat
  17. Tohle je přesně můj šálek kávy a humoru!
    Hitler byl velice zajímavá postava, velice ráda sleduji dokumentární filmy o něm.

    OdpovědětVymazat
  18. To musí být zajímavé, jako komedie...Přeji ti příjemné prožití svátků vánočních...

    OdpovědětVymazat
  19. [15]: Miloši, dívala jsem se na program Divadla v Dlouhé, ale hru jsem nenašla. Nicméně je na Youtube, tak se na ní podívám tam. Děkuji za tip.
    Hra Bylo nás pět v Divadle ABC měla už derniéru, podle mě je to škoda. Zilvara hrál Petr Klimeš, který vypadá jako smrt (nechci se ho dotknout). Opravdu vypadal jako bezdomovec. Jednu nohu měl bosou, na druhé měl pantofel z uříznuté boty.

    OdpovědětVymazat
  20. [16]: To ti závidím, na internetu je k vidění hodně krásných záběrů Orlího hnízda a okolí, ale my jsme byli rádi, když se mlha trochu rozestoupila a bylo vidět na deset kroků před sebe.[17]: Pro mě je největší záhadou, jak takový člověk, který vypadal úplně obyčejně a byl svým založením asketa (nekuřák, vegearián, asexuál), myslím, že neměl ani maturitu, i humor mu byl cizí, mohl oslnit celý národ.
    V Levných knihách jsem si koupil CD o něm a o Stalinovi, ale ještě jsem si ho
    nepustil.[18]: Opravdu ano.
    Díky, Elis, teď už je po Vánocích, tak alespoň popřeji vše nejlepší do nového roku 2017, hodně štěstí, úspěchů a tvůrčí inspirace k příběhům lásky a vášně.[19]:V různých recenzích hry jsem četl i komentáře k představení Divadla v Dlouhé, v odkazu http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/derniery/u-hitleru/ je vidět, že ji v repertoáru měli, dole uvádějí, že premiéra byla 4. 12. 2009, ale 26. 2. 2012 představení mělo derniéru. V Brně se od r. 2007 stále hraje a zřejmě bude hrát i dál, protože při naší návštěvě 12. 12. 2016 bylo vyprodáno.
    Z YouTube to ale docela stačí.Já zase lituji, že Bylo nás pět jsem nezaznamenal v Brně, velmi rád bych na představení šel, knížku doba máme, protože patří do zlatého fondu naší literatury.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Édouard Manet - sám sebou ve společnosti impresionistů

V druhé polovině 19. století se v umění začal prosazoval svobodomyslný životní styl umělců, jejichž prostředím se staly pařížské bulváry, ka...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)