6. prosince 2016

Vysočinou s Michalem Olšiakem

K Vysočině máme nostalgický vztah, silvestrovský týden 1994/95 a na Vánoce 1995 jsme byli v Hotelu Medlov na prvních rodinných dovolených. Ležel tam sníh, naše předškolní děti zkoušely bobovat a lyžovat na příjezdové cestě a s kulturní pracovnicí tehdejšího odborářského zařízení jsme jezdili na výlety do okolí - do Poličky, kde mají pěknou galerii s cenným originálem Madony od Jana Gossaerta a městskou věž, která byla porodním sálem Bohuslava Martinů, byli jsme s ní i v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě, podívat se do obce Tři Studně na památník Vítězslavy Kaprálové, hudební skladatelky, žačky (a přítelkyně) B. Martinů, kterého návštěva Kaprálových ve Třech Studních a poznání kraje inspirovaly ke složení kantáty Otvírání studánek. Ukázala nám i sgraffita ve Fryšavě - sv. Jiřího, jak zabíjí draka, a hejkala, proslulého strašidla tohoto drsného kraje. V knihovně měla monografii o malíři Vysočiny Josefu Jamborovi, přízemí hotelu zdobila krásná zimní zahrada, kde jsme popíjeli vídeňskou kávu a přes skleněnou stěnu se dívali na zamrzlý rybník.




Několikrát jsme se na Vysočinu vrátili, většinou už za turistikou, vylezli jsme na všechny možné skály, ale nikdy nechyběla zastávka v Medlově a procházka k dalšímu rybníku Sykovec u Tří Studní.




Před měsícem jsme tam strávili víkend, zimní zahrada zmizela, zbylo jen několik málo květináčů, místo kulturní pracovnice je asi také zrušeno, zato dnes soukromé zařízení nabízí masáže a wellness.

Grafické vyvedení hejkala ve Fryšavě jsme už před několika roky obtížně hledali, protože ho zakryly vzrostlé stromy, letos jsme ho nedokázali najít vůbec, a sv. Jiří za tu dobu notně vybledl.




Při procházce od Medlova k Sykovci jsme si však na mapě informační tabule u rybníka všimli upoutávky Hejkal Pepino, a to hned vzbudilo náš zájem. Přesná poloha z mapy nebyla zřejmá, ale naštěstí pomohl internet a mapy v mobilu.

Tento hejkal není na sgraffitu, ale v sošném provedení u Penzionu Zátiší ve Třech Studních, a to nepřehlédnutelném, na výšku má 3 metry. Autorem je žďárský sochař Michal Olšiak (1978), kterého jsme předtím neznali a až dodatečně se dočetli, kolik obdivuhodných soch vytvořil a kde všude na Vysočině se nachází. Krásně je přibližuje Bev v článku Sochy Michala Olšiaka.



My jsme během asi 10 km dlouhé vycházky objevili čtyři. Při obcházení Sykovce u Hotelu Horník ve Třech Studních narazíme na Káně. Opět jde o sochu více než 3 m vysokou.




Přejdeme-li silnici a pokračujeme směrem k Medlovu přes osadu Yukon, nemůžeme minout impozantního Výra. Při vytržení z něj nám uniklo, že poblíž něj se nachází ještě menší Olšiakova socha Krbového mužíka.




Poslední náš úlovek jsou Houby na konci Fryšavy. Někde je sousoší hub uváděno i pod názvem Houbiš.




Olšiakovy sochy jsou opravdu nádherné a navíc jsou krásně začleněny do krajiny, leckdy tak, že není lehké je najít. Při příští návštěvě Vysočiny se už cíleně vydáme za dalšími. Nejvíc mě lákají Hroši ve Škrdlovicích a Hamroň v Hamrech nad Sázavou, které Bev ve svém článku také má.

22 komentářů:

  1. Parádní sochy. Tahle jsem chodila a pátrala po sochách v a okolí Kytína. Taky jsem je měla na blogu, jen jednu jsem nenašla, takže asi příští léto se za ní vydám. I když ty kytínské jsou o dost menší

    OdpovědětVymazat
  2. Na Medlov jsem jezdil jako malé dítě.
    Díky za připomenutí.

    OdpovědětVymazat
  3. zdravím... na mě zapůsobily nejvíce ty sovy - pěkné

    OdpovědětVymazat
  4. Z akeho materialu su tie sochy? Kde su tie miesta, teda aby som nemusel "guglit"?
    Velmi zaujimava krajina, tato vysocina...

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je opravdu zajímavý kraj. Tam jsem bohužel nebyla. Byli jsme spíš v Beskydech a Jeseníkách. Ten výr je moc krásný, ostatní sochy zvláštní, musely dát hodně práce. Pravděpodobně jsou z pískovce, ne? Je dobré, že je nikdo nepoškozuje.

    OdpovědětVymazat
  6. Pardon, spíš při podrobnějším pohledu jsou ze dřeva krásně  vypracované.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak nakonec betonové, já jsem pako, vždyť to je v tom odkazu. Psala jsem dřív, než jsem se podívala na odkaz.

    OdpovědětVymazat
  8. Betón? Vyzerajú akoby boli vyrezávané z dreva. Boli by "teplejšie" . Ale sú aj tak pekné.

    OdpovědětVymazat
  9. Vysočina mne tak nějak míjí, sice jsem tam byla jako malá s našima, ale z toho si nic nepamatuji a to se nepočítá... povídání a ty fotky mě fascinují, je to krásný kus země a jsem nadšena sochami, nejvíce mne oslovily houby a ptáci, jsou úžasní

    OdpovědětVymazat
  10. Miloši představ si, že toho vodníka co sedí na studni vlevo, přesně toho mají u Dráčka též! Fotil ho a je to ten samý! Jen ten jeho je v rybníku...

    OdpovědětVymazat
  11. [7]:V Jeseníkách jsme byli také mnohokrát (v Beskydech méně), myslím, že celkem 10-krát na týden, a přitom na blogu mám jen jeden článek, protože se mně zdá, že je každý zná.
    Vysočina má jen osmistovkové kopce, ale má zase své osobité kouzlo.[8]: Na první pohled bych si to myslel také.[9]:[10]: Stejně nechápu, jak můžou být z betonu udělány, z betonu si dovedu přestavit jen panel a u něj je už problém vyvrtat díru na pověšení obrazu a ne ho ještě opracovávat [11]: Mně se líbí, že M. Olšiak vytváří sochy realistické, pohádkové i vymyšlené ve vlastní fantazií, doufám, že dodatečně sbírku ještě rozšířím právě o ta fantaskní díla.[12]:Už jsem takové taky někde viděl, např. v Holašovicích u jezírka, v Praze na Čertovce je podobný. Asi se dají někde koupit, podobně jako trpaslíci

    OdpovědětVymazat
  12. Můj krásný rodný kraj.
    V zimě to už taky není co to bývávalo. Ale opravdu se divím, že tuhle část Vysočiny vůbec neznám. Přitom Nové město na Moravě je blízko od Pernštějna, kam občas zajedeme.
    Ty sochy vypadají dosti působivě. Ale tohoto pána bohužel taky neznám.

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: Nuž, myslím si, že najprv urobil model z nejakého mäkkého materiálu, potom z neho formu, ktorú vylial betónom ....alebo skôr maltou cementovou

    OdpovědětVymazat
  14. [6]: ano, přehlédl jsem tvůj popisek "výr" a ne "sova" - konec konců je to platné pro obě varianty

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Také žasnu, jak široký je pojem Vysočina. Patří tam třeba hrad Svojanov a ten je od Žďáru nad Sázavou asi 50 km na západ a Žďárem Vysočina nekončí.
    Nebýt náhodného pohledu na mapu a nápis Hejkal Pepino, dodnes bych o Olšiakovi nevěděl. Článek od Bev jsem našel až ex post doma, když jsem začal o sochaři hledat další informace. Byla to šťastná náhoda.[15]: Gabi, díky za vysvětlení. Tak to určitě bude, těžko by mohl takový materiál osekávat jako sochařský kámen.[16]: Myslím taky, že je to stejná "čeleď", ani je neumím odlišit.

    OdpovědětVymazat
  16. Všechny sochy jsou dokonalé, na živo to musí být skutečná podívaná.   

    OdpovědětVymazat
  17. Tam to taky neznám a ty sochy jsou nádherné a přibližují nás k přírodě.

    OdpovědětVymazat
  18. Taky jsem měla tu čes vidět sochy pana Olšiaka na vlastní oči. V září 2014 jsme byli ve Žďáru nad Sázavou, kde je vyznačeno hraničním kamenem pomezí Čech a Moravy. Čechy zde zastupuje socha lva a Morava je zobrazena orlicí. Ty jsi ulovil sochy moc hezké, bylo by fajn udělat si po stopách Olšiakových soch těch výletů víc.

    OdpovědětVymazat
  19. no...tam jsem taky nikdy nebyla
    ale je to zajímavý typ na výlet

    OdpovědětVymazat
  20. Kupodivu ty sochy se mi moc líbí, zvlášť hejkal.Sochaře neznám. Výborný námět na výlet.

    OdpovědětVymazat
  21. Na Vysočině je nádherně :) a tvoje krásné fotky mě potěšily :).
    Miloši, přeji ti krásné Vánoce a pohodový nový rok, hlavně zdravíčko a ať se ti dobře daří :).

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)