Bílé Karpaty se nachází na moravsko-slovenském pomezí a u nás zasahují do Zlínského a Jihomoravského kraje. Roku 1980 byly s částí Vizovické vrchoviny vyhlášeny Chráněnou krajinnou oblastí Bílé Karpaty a r. 1996 i biosférickou rezervací UNESCO. Oblast rozlohou patří k větším (na moravské straně má 715 km čtverečních a na Slovensku dalších 435), je však nevýrazná nadmořskými výškami (nejvyšší vrch Velká Javořina má jen 970 m n. m.).
Přestože z Brna k ní nemám daleko a z mého rodného okresního města jsem ji měl skoro na dohled, na větší turistické výlety jsem se tam dostal teprve v posledních letech. Ten, který se pokusím přiblížit, byl současně posledním výletem letošní sezóny.
Z autobusu jsme vystoupili u rozcestníku Nad Nedašovou Lhotou (565 m n. m.). Úvodní část trasy vedla po lesních, většinou blátivých cestách, které střídaly louky s pěknými výhledy na zvlněnou krajinu v podzimních barvách. S tím se také střídala stoupání a klesání, rozdíly však nebyly velké.
Přestože z Brna k ní nemám daleko a z mého rodného okresního města jsem ji měl skoro na dohled, na větší turistické výlety jsem se tam dostal teprve v posledních letech. Ten, který se pokusím přiblížit, byl současně posledním výletem letošní sezóny.
Z autobusu jsme vystoupili u rozcestníku Nad Nedašovou Lhotou (565 m n. m.). Úvodní část trasy vedla po lesních, většinou blátivých cestách, které střídaly louky s pěknými výhledy na zvlněnou krajinu v podzimních barvách. S tím se také střídala stoupání a klesání, rozdíly však nebyly velké.
Pod Okršliskem, 5,5 km vzdálené místo leží ve výšce 715 m n. m. a po dalších 2 km se dostaneme ke kapličce Brezová (650), poblíž které je velký počet laviček pro unavené poutníky.
To jsme již na slovenské straně a další informace o vzdálenostech jsou uváděny v časech, jak to známe z Vysokých Tater, Nízkých Tater, Malé Fatry a dalších slovenských hor.
Podle ukazatele 35 min odtud se nachází Chata Vršatec (727).
Chata je příležitostí k občerstvení (kdyby nebyla zrovna ten den zavřená), hlavně však v jejím okolí leží zřícenina hradu Vršatec (805) a z druhé strany kopce pozoruhodné skalní útvary Vršatecká bradla (slovensky Vršatské bradlá).
Bradly se zde nemyslí gymnastické nářadí, ale vyčnívající vápencové skály.
Nejvýraznější bradlo Vršatec-Javorník (na následujícím snímku v pozadí) má vrchol ve výšce 898 m n. m.
Hrad pochází z 13. století, s rozmachem obce Vršatské Podhradie, kde podmínky k bydlení byly pro panstvo příznivější, jeho význam upadal a po požáru r. 1707 se změnil v ruinu.
Přes otvory ve zdi, kde bývala okna, je pěkně vidět do údolí k chatě.
Jak je patrné ze záběru parkovišť u Vršatského Podhradí, do těsné blízkosti impozantních skalisek je možné dojet autem a zbývající metry zvládají i vozíčkáři.
Po návratu od hradu k rozcestí nad chatou nejdříve stoupáme zarostlou pěšinou do sedla pod Chmelovou (925). Následuje dlouhé klesání do obce Červený Kameň (361), podle značek vzdálené 1 hod od Vršatce.
Ještě než tam dojdeme, otevřou se výhledy na protilehlý kopec s Červenokamenským bradlem.
K bradlu vede samostatná stezka, ale zvolil jsem pokračování k vzdálenějšímu cíli - k Červenokamenskému sedlu (640 m n. m., 50 min) a odtud zbývalo 35 min do obce Lednica (400).
I ta se pozná podle vápencových skal - Lednických bradel.
V Lednici se navíc nachází i zřícenina hradu. U ní jsem se již spokojil jen s pohledem z ulice.
Co se týká celkové délky trasy, vzhledem k dvojímu značení v délkách a časech ji přesně neznám, podle mapy odhadem měla asi 20 km. Ve skutečnosti jsem ušel nejméně o 3-4 km víc. Měl jsem sice mapy v mobilu, navigace však na častých přechodech po lukách selhávala, dokonce si žádala instalaci aktualizací (do té jsem se ale nepouštěl, abych nevyčerpal mobilní data a měl naději, že ještě někde naskočí), občas jsem se i vracel (stuhy na větvích stromů, nahrazující u lučních úseků značky, bylo snadné přehlédnout), někdy jsem se do správného směru prodíral mezi stromy mimo pěšiny. Ne zrovna příjemné bylo sledovat, jak program rychle ukrajuje z nabití baterie, naštěstí závěrečný úsek byl už jasný i bez mapy.
K přemítání kam teď? louky nabízely pohled na rozkvetlé ocúny jesenní.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Zajímavé místo, hlavně ta bradla, až zas jednou budu na Moravě, mám aspoň tip na výlet. :)
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí ta kaplička
OdpovědětVymazatOpět nádherné fotky. A poučná reportáž. Pětihvězdičkové.
OdpovědětVymazatBílé Karpaty skoro neznám, tak mám díky tobě tip na zajímavou "spanilou jízdu" v příštím roce. Takováhle špičatá skaliska mám na Slovensku moc rád.
OdpovědětVymazat"...navigace však na častých přechodech po lukách selhávala..."
OdpovědětVymazat"...někdy jsem se do správného směru prodíral mezi stromy mimo pěšiny..."
"Ne zrovna příjemné bylo sledovat, jak program rychle ukrajuje z nabití baterie."
Miloši, ty jsi dobrodruh!
Závidím ti tu bezstarostnost a víru, že se ti nemůže nic stát. Stále mlád...
Můj obdiv z výkonů v chůzi po vlastech českých i cizích máte dávno a zároveň děkuji za pěkné virtuální výlety do krajů včetně humorných výkladů. Těším se na další cestování případné.
OdpovědětVymazatMimochodem o Vršatci psala Fanynka u mne, ale nebylo tolik fotek.
OdpovědětVymazatTy cestičky mi připomínají místa kde jsem byla a přitom tohle místo vubec neznám.
OdpovědětVymazatNa jaře nebo na podzim bych sem měla jét na dovolenou a projít si to tu.
Pěkné fotky :)
Příroda nabízí nepřeberné množství barev a jejich odstínů, třeba tolik variant zelené na jednom místě, to mě vždy udivuje.
OdpovědětVymazatMoc pěkné. Vápencové skály mne fascinují, naštěstí jsou i v Praze a Středních Čechách...přes Bílé Karpaty jsem několikrát jel, ale ještě jsem v nich nechodil..
OdpovědětVymazatTak to bylo pěkné šlapáníčko. Ta místa neznám, tak děkuji za seznámení. S navigací taky běháme, občas to nezná zkratky a pořád nám nutí cesty, po kterých nechceme! Jinak chápu, že u Lednicy stačil pohled na hrad ze silnice, někdy toho šlapání už máme taky dost, i když je to "kamenem dohodit".
OdpovědětVymazatPřes otvory kde bývala okna je pěkně vidět,to je krásné..., aspoň nemusejí okna umývat před Vánoci.
OdpovědětVymazatJinak samozřejmě velmi plodný a krásný článek, už tam ani nemusím, tady v teple a bez fyzické námahy jsem absolvovala Bílé Karpaty. Díky moc Miloši.
to snáď ni nie je možné! ty obdivuješ pre mňa krásu, o ktorej som nemal ani poňatia. a to som tam vyrástol a vyše dvadsať rokov žil! keď sa teda vylížem a naučím zase poriadne chodiť, viem vďaka tvojim bohovským reportážam, kam zase pôjdem...
OdpovědětVymazatmoožno tam na teba niekde aj narazím.
[12]: umývať okna - čo to je? nerozumiem nepoznám!
OdpovědětVymazat[1]: Bradla mě také okouzlila, zvlášť Vršatecká.[2]: Zajímavé bylo, kolik náboženských památníčků na trase bylo, zřejmě je to dáno tím, že věřících an Moravě a na Slovensku je mnohem víc než v Čechách.[3]: Podzim byl na počasí všelijaký, babí léto ne a ne přijít, ale zrovna ten den se vydařil.[4]: Já také jen málo a přitom vzhledem k tomu, že jsem žil v UH, by se dalo říct "pod svícnem tma". S velkým zpožděním se snažím to napravit.
OdpovědětVymazat[5]: S dobrodružství jsem vůbec nepočítal, ale paradoxně už několikrát se mně stalo, že to, co jsem podvědomě podceňoval, se nakonec ukázalo nečekaným problémem.
OdpovědětVymazatBez navigace bych tam bloudil asi dodnes, anebo se stal potravou nějakého zatoulaného medvěda ze Slovenska .[6]: Sice nejradši cestuju po městech, ale turistikou se to vyrovnává, čím dál víc obdivuju, kolik krásných míst v naší přírodě máme.[7]: Ružo, dík za informaci, moc rád si článek najdu, zajímá mě, jaký dojem Vršatec na Fanynku udělal a co něm píše.[8]: Na výhledy asi bude lepší podzim, kdy koruny stromů ve zvlněné krajině hrají barvami.[9]: Přesně tak, jak píšeš, jiné roční období tento barevný koncert nenabídne.
[10]: V Praze si vybavuju Divokou Šárku, a to ještě jen z autobusu při cestě na letiště. Chtěl bych tam někdy vystoupit a projít si ji.[11]: Bez navigace už ani ránu, ale ze zkušenosti vidím, ze by to ještě chtělo mít i dobíjecí krabičku. Kdybych navigaci nevypínal, do konce cesty by se baterie v mobilu úplně vybila.[12]: A také je stále zajištěn čerstvý vzduch :).[13]: Kingu, při první cestě do Bratislavy můžeš do všech míst v názvu dojet autem. Je opravdu vzácné, že všechna pozoruhodná místa jsou takto dostupná.[14]: Taky se nemůžu upamatovat :).
OdpovědětVymazatPřekrásný fototoulky!
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí, že tam nikde nejsou žádní lidé, nebo to alespoň nevypadá, že by tam byl bůh ví jaký nával .
Parádní skály a skalní útvary a nádherná podzimní krajina.
OdpovědětVymazatCelkově moc hezké fotky.
OdpovědětVymazatAle ty ocúny - to je krása! V trávě jsem je sice už viděla, ale jen pokud na zahrádce nebylo vypleto.
[16]: Tak a oboje jsem zmínila i s odkazem na tento tvůj článek na facebooku, takže bude povídání pěkně pohromadě.
OdpovědětVymazat[17]: Na dovolené a velkých výletech nosím s sebou 2 nabité náhradní baterie.
OdpovědětVymazat[18]: Opravdu tam nával nebyl, připadal jsem si místy jako trosečník na poušti a podle zákona schválnosti, když jsem nevěděl, kudy dál, nikde nikdo nebyl :).[19]: Jak k podzimu žádný vztah nemám a beru ho jako půlrok, který je nutné nějak přežít, přírodě sluší.[20]: Jsou ale dost odolné, když se dovedou prosadit i v trávě :).[21]: Růžo, díky moc. Fanynčin článek se mně moc líbil, má v něm hodně zajímavých informací o místu a pověstí s ním spojených.[22]: K foťáku mám jednu náhradní baterii a k mobilu dvě tužkové "power banky", jednou jsem je použil, ale zdálo se mně, že výdrž byla dost malá. Chce to asi silnější typ.
OdpovědětVymazat