Čas letí jak ručičky hodin ve videu písně No Son of Mine Phila Collinse a skupiny Genesis a 4.11. uplynulo už 6 let od založení tohoto blogu.
Z počáteční euforie, že bychom dlouho po Seifertovi zase mohli získat Nobelovu cenu, jsem během 3 listopadových týdnů na něm vyvěsil 6 článků. Jenže se brzy ukázalo, že tuto dějinnou událost nikdo nezaznamenal. To mě zchladilo a další měsíc už byly jen tři a i když jsem se při spolupráci se Zuzanou v letech 2012-13 někdy vypjal k pěti měsíčně a dohromady jsme měli devět, těch šesti jsem už nikdy nedosáhl.
V posledních letech se přispívání ustálilo na třech měsíčně a konečně se tak podařilo zastavit neustálé snižování ročního počtu. Jde to však ztuha a od března třetí článek je vždy až poslední den v měsíci (v září první byl až 17.), často těsně před půlnocí a také jsem už v časové tísni vložil polotovar a v novém měsíci ho dopisoval. Jak ale sleduji, chuť k blogování se snižuje všeobecně, když se podívám do seznamu oblíbených, snad polovina se odmlčela úplně a mnozí další k tomu nemají daleko.
A co (ještě) zmínit ve Zprávě o stavu Unie?
Řada textů z hudební rubriky, konkrétně o zpívajících klávesistech, bubenících, baskytaristech a vážné hudbě přezpívané do podoby populární písně byla serverem Právě dnes převzata k heslům Jan Sochor (klávesista skupiny Progress Organization a Progress 2), Jan Čarvaš (baskytarista Synkop 61), Jiří Rybář (bubeník Synkop 61), Eva Pilarová a Vítězslav Vávra.
Dostal se tam odkaz i na text o sochaři Vysočiny Michalu Olšiakovi a hře Monology vagíny (v hesle Dáša Bláhová).
Z počáteční euforie, že bychom dlouho po Seifertovi zase mohli získat Nobelovu cenu, jsem během 3 listopadových týdnů na něm vyvěsil 6 článků. Jenže se brzy ukázalo, že tuto dějinnou událost nikdo nezaznamenal. To mě zchladilo a další měsíc už byly jen tři a i když jsem se při spolupráci se Zuzanou v letech 2012-13 někdy vypjal k pěti měsíčně a dohromady jsme měli devět, těch šesti jsem už nikdy nedosáhl.
V posledních letech se přispívání ustálilo na třech měsíčně a konečně se tak podařilo zastavit neustálé snižování ročního počtu. Jde to však ztuha a od března třetí článek je vždy až poslední den v měsíci (v září první byl až 17.), často těsně před půlnocí a také jsem už v časové tísni vložil polotovar a v novém měsíci ho dopisoval. Jak ale sleduji, chuť k blogování se snižuje všeobecně, když se podívám do seznamu oblíbených, snad polovina se odmlčela úplně a mnozí další k tomu nemají daleko.
A co (ještě) zmínit ve Zprávě o stavu Unie?
Řada textů z hudební rubriky, konkrétně o zpívajících klávesistech, bubenících, baskytaristech a vážné hudbě přezpívané do podoby populární písně byla serverem Právě dnes převzata k heslům Jan Sochor (klávesista skupiny Progress Organization a Progress 2), Jan Čarvaš (baskytarista Synkop 61), Jiří Rybář (bubeník Synkop 61), Eva Pilarová a Vítězslav Vávra.
Dostal se tam odkaz i na text o sochaři Vysočiny Michalu Olšiakovi a hře Monology vagíny (v hesle Dáša Bláhová).
Alespoň jednu ukázku zařadím.
Největším překvapením pro mě však bylo zjevení sžíravého hudebního kritika Jana Rejžka v komentářích k článku o zpěvácích, které nevyhledávám, ale výjimečně se mně něco od nich líbí. Zřejmě pilně surfuje, co se o něm kde píše (odkaz na zmíněný článek byl rovněž převzat na server Právě dnes).
S taktem sobě vlastním nás počastoval výroky "píšete blbosti", "ubozí anonymové", ... a zvlášť se obul do Axiny, která si dovolila poukázat na několik jeho mediálně známých hulvátských projevů.
Mě tipoval na Miloše Skalku, dalšího z první ligy hudebních publicistů, což mě samozřejmě velmi potěšilo, ale od Rejžka to asi lichotka nebyla, protože o M. Skalku se také neuctivě otírá. M. Skalka se později do diskuze rovněž zapojil, upozornil mě na chybné uvedení interpretů originální nahrávky písně Killing Me Softly, u nás přezpívané Helenou Vondráčkovou, a přidal ještě několik dalších velmi zajímavých informací i lichotivé hodnocení blogu.
Jednou se blog objevil v panelu Blog dne (mimo jiné ve společnosti Krásné Anici) a 2-krát i v trojici "článků dne" s texty Písničky k pousmání a Petrohrad (2) - památníky socialismu.
Díky jedné dobré duši jsem se s TlusŤjochem a Čerfem ocitl v nominaci na Blogera roku. Už jsem se těšil, jak se seznámím s božím Leošem Marešem a třeba i dostanu do (neméně skvělého) zpravodajství TV Nova. Čekal jsem jak herečky v Holywoodu, až jim zavolá producent Harvey Weinstein, že jim zajistil roli, ale nikdo se neozval. Nevadí, jak říkal Pierre de Coubertin: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."
V zaměření blogu změnu nečekám, snad jen bych chtěl, aby méně zastoupené rubriky se vyšplhaly na 20 článků. V rubrice Literatura, film a fotografie jsem si vypomáhal hlavně divadelními hrami, ale mám představu také o některých knihách.
Řadu divadelních her z posledního roku zde asi neuplatním, tak alespoň telegraficky s fotografií herců.
Betty McDonaldová: Hodně smíchu a pár slz (hrály Carmen Mayerová a Tereza Kostková) - pojednává o životě spisovatelky ve vzpomínání s nejlepší přítelkyní.
Neil Simon: Poslední ze žhavých milenců. Postarší chlapík (Petr Nárožný) si řekne, že byl celých 27 let věrný a chtěl by už konečně poznat, jaké to je zahnout. A přijde Simona Stašová.
Bolek Polívka: Šašek a syn. Ve hře hraje Bolkův syn Vladimír a v tom je zjevná podoba s dřívější hrou Šašek a královna, napsanou pro tehdejší manželku (a Vladimírovu matku) Chantal Poullain. Ze slovních hříček mně utkvěl "ochutnávač v hampejzu".
Bjarni Haukur Thorsson: Táta. One man show slovenského herce Romana Pomajba ve hře islandského autora, kde novopečený otec zjišťuje, že je odsouván na druhou kolej a nic (ani sex) nebude jako dřív a vyvstávají povinnosti, o nichž dosud netušil.
Po skončení představení herec rozdával certifikáty o absolvování kurzu otcovství. Poznamenal jsem, že už mám i vnučky, proto osvědčení rozšířil.
Doma jim říkáme plyšáci, pořád bychom je jen vyzvedávali nad hlavu (jak to dělají politici), jakmile je chvíli necháme bez dohledu, obrátí byt naruby. A to jsme si mysleli: chudinky, nedonošená dvojčátka z inkubátoru.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
To je obdivuhodný, jak se dokážeš vybičovat, abys dodržel článkový rozpočet :) Bára by se sem pro článek na titulku klidně mohla zatoulat častěji.Přiznej se...co jsi udělal růžovějšímu dvojčeti, že se nad tím sbaleným kufrem tváří tak jak se tváří?:)
OdpovědětVymazatMiloši, co říci? Paráda- nejen ta dvojčátka, ale hlavně gratuluji k výročí. Není třeba mít hodně článků (i když u vás bych jich klidně brala i víc), ale tak zajímavé i fundované- na profesionální kritiky se vykašl...Určitě se projevilo: Kdo sám nic nenapsal, stane se kritikem- to znáte, že? Jen pokračujte, čtenářů určitě budete mít dost. Já už vás celé roky mám v oblíbených a žádný z článků nevynechávám. Sice nejsem směrodatná (stará ženská), ale myslím, že je jich víc a mladších.
OdpovědětVymazatKrásnou noc Miloši a gratuluji k výročí Tvého jedinečného blogu. Moc se mi líbí rodinná sluníčka - dvojčátka. Jsou velmi roztomilá. Ať se daří i v době příští.
OdpovědětVymazatTak dlouho? Tak to už začíná mít blog první šediny, ne?
OdpovědětVymazatAž z toho čísla blog zas "spadnul" a na 4 refreshe hlásil "chyba serveru"...
OdpovědětVymazatVelká gratulace k šesti rokům na blogu...pro mě ze šuplíku sci-fi.
OdpovědětVymazatVíc takových blogů, víc blogerů.
Díky, Miloši.
Gratuluji k šestému výročí tvého blogu, blogu na úrovni, kterému smekám celou dobu jeho virtuálního žití pomyslný klobouk, blogu, který si zasloužil VIP místo v Autorském klubu tak, jako žádný jiný. Ať ti dělá ve tvých volných chvilkách i nadále radost a vracíš se na něj rád.
OdpovědětVymazatTaky gratuluji k výročí, a máš pravdu, že aktivita blogerů na “blogu.cz” apod. bohužel upadá. Mohu potvrdit, že hodně mých oblíbených blogerů ukončilo blogování, a mě osobně přijde, že k tomu nemám daleko. Škoda, že ani jeden z vás nepostoupil do semifinále o “blogera roku”.
OdpovědětVymazatDobrá bilance! Já jedu sedmej rok, ale takovéhle úspěchy jsem, krom blogu dne, nezaznamenala nikdy. Sakra, kde dělám chybu? Možná jsem naopak moc akční a chtělo by to ubrat, ale když já už to mám jako drogu, která mi nedá nenapsat článek každý den. Tak držím palce ať ti to alespoň v téhle podobě vydrží dalších sedm let. Pokud do té doby Blog.cz nezesne.
OdpovědětVymazatMiloši, já na tvém blogu obdivuji rozmanitost témat a jejich pečlivé, komplexní zpracování. Tři pěkné články měsíčně není málo. Zvlášť, když má člověk náročné povolání. Kvalita je důležitější, než kvantita. Umístění v anketě typu CBA už ze své podstaty nemůže být objektivním ukazatelem kvality blogu. Dovedla bych si představit kritéria – zajímavost, obratnost vyjadřování, vtip, originalita... Nic z toho se neposuzuje. Ať ti blogování přináší i nadále radost do života. A kdybys zas někdy potřeboval nějakým samozvaným kritikům natrhnout nohavici, welshteriéřice je připravena
OdpovědětVymazatMoc moc gratuluji
OdpovědětVymazatGratuluji, Miloši, ke krásnému výročí. Šest let, to už je spousta práce i zážitků a i z tvého souhrnu je vidět, že se toho událo dost. Líbí se mi, že se snažíš držet určitou produkci; postupuji stejně, i když občas nutně nastávají okamžiky, kdy se musí člověk trochu přemlouvat a bojovat s vlastní pohodlností (tedy aspoň u mne), odměnou pak ale je, když vznikne článek, který přináší radost nejen čtenářům, ale i samotnému autorovi. A takových článků, jsem přesvědčený, je na tvém blogu většina, navíc článků bohatých na fakta, což rozhodně není v blogovém světě úplně běžné.Tak přeji pěknou "narozeninovou párty", hodně dobrých nápadů na nové články a spousty spokojených čtenářů.
OdpovědětVymazatGratuluji k šestým narozeninám blogu i k těm krásným vnoučátkům Vypadá to, že budou mít cestovního ducha po dědečkovi ( soudím dle kufrů )
OdpovědětVymazatBuď chlapíku v klidu - “CBA” je naprosto zbytečně organizovaná šaškárna (pro mě totální shit!)☹️Rádoby české “vip” hvězdičky/žáby z malého českého žabince (viž. Mareš) lezou kde komu do prdele, aby byli ..., takže si přijdou (viz. Mareš) na 150 000,-Kč za večer, a vy mu je jako tupé ovce přinesete na podnose😃Joině jsem před jistou dobou řekl, že “blog.cz” jde pomalu a jistě do prdele!😉
OdpovědětVymazatVeliká a vřelá gratulace. Dále přeji mnoho úspěchů do let budoucích. Taky je mi smutno, že většina ze seznamu mých oblíbených je už delší dobu "mimo provoz".
OdpovědětVymazatŠestka je pěkné, kulatá číslo.
OdpovědětVymazatVhodná při hře !Člověče, nezlob se!
Hodně sil a inspiraci k dalším článkům vinšuji.
Tak hlavně - ať "to jede" dále. Je patrné, že je tu odváděna opravdu kvalitní práce. Takže do toho !
OdpovědětVymazatKaždý článek má svou cenu ať je v pořadí měsíce první nebo pátý. Podstatná je jejich kvalita, která je u Tvého blogu jednoznačná a to může hodnotit každý, kdo na Tvůj blog zavítá.
OdpovědětVymazatBlahopřeji ke krásnému výročí blogu, oslavu si zaslouží. Vnoučátka jsou kouzelná. Dost práce dá jedno batole, dvě jsou fakt na zvedání nad hlavu, pokud chcete ještě někdy v bytě bydlet.
OdpovědětVymazat[1]: Procvičování mozkových závitů prý pomáhá oddálit Alzheimerovu nemoc, proto se snažím .
OdpovědětVymazatMožná jsem jim jen říkal, ať se podívají, že je chci vyfotit, a přitom je vyrušil v poznávání šuplíků a dalších prostor :).[2]:"Kritik je člověk, který ví, jak by se to mělo dělat, kdyby to sám uměl."
Myslím, že moje aktivita je tak akorát, abych se blogem nepřesytil a stačil nacházet nové náměty.[3]: Hanko, díky.
U vnuček si uvědomuji, jaký je to zázrak, když malý človíček objevuje svět a jak to dělá :).[4]: Z pohledu blogového věku už patřím do hospicu nebo Alzheimer centra .
A možná i jinak :).[5]: Když ale uvážíš, že na serveru je víc než milion blogů, tak problémy nejsou zas tak hrozné.
[6]: Díky, ale šest let je jen předškolní věk, než se naděješ, už přijde čas psaní úkolů :).[7]: Sugr, ty umíš tak krásně lichotit, abych nezpychl, díky .[8]: Kolikrát si říkám, kam ti blogeři mizí, u nejmladších chápu, že jsou na Facebooku, Instagramu, ..., ale blogeři středního věku (Pižlík, mengano, ...)? Asi zjistili, že jen polyká čas a věnují se užitečnějším věcem.Škoda je to hlavně u Čerfa, já (a myslím ani TlusŤjoch) bychom o přímou účast na "slavnostním" večeru neměli zájem.[9]: VendyW, už delší dobu mám málo času a většinou proběhnu blogy ne častěji než jednou za týden a u tebe mám vždy strach, kolik nových článků zase budeš mít :).
OdpovědětVymazatAle vážně, je obdivuhodné, že dokážeš být tak aktivní. Třeba seriály článků, které jsi psala o Rakousku (Vídni, Dürsteinu, Melku, ...), Českém a Saském Švýcarsku, byly výborné - fotkami i množstvím zajímavých informací.[10]: Myslím si, že soutěž patří do kategorie Superstar, Miss apod. Promenáda v plavkách sice chybí, ale Leoš Mareš ne a třeba přijde in Libor Bouček .[11]: Díky.
[12]: Petře, díky.
OdpovědětVymazatMoje produkce proti tvé je velmi skromná, co zvládnu za měsíc, ty za týden a přitom vždy kvalitně, vedle profesionálních fotografií máš také literární kvality.[13]: Přicestovaly k nám na chalupu, kde trávíme léto.
Doufám, že se toho dožiju a budeme chodit na túry - Jeseníky, Beskydy - tam bychom mohli začít.[14]: Když jsem viděl ceny vstupenek na tu slávu, hned mně došlo, že pro Leoše Mareše to bude asi dobrý kšeft.
A dychtiví soutěžící si třeba s sebou vezmou i příbuzné :).[15]: Smutné to je i proto, že tím ztrácíme i milé čtenáře a komentátory.[16]: Šestka je jak eso v kartách :).
A příště šťastná sedmička :).[17]: Motor už něco má najeto, ale snad ještě chvíli vydrží :).[18]: Mirku, díky. Těší mě, když tě něco osloví, také rád čtu tvůj blog.[19]: Po odchodu milé návštěvy vždy hledáme ovladače na všechno možné, mobily musíme preventivně dávat mimo dosah, ale hrají na nás přesilovku. Hlídám jednu a druhá nezbeda už něco vytahuje :).
Gratulace k výročí i k výdrži pravidelného publikování článků. :)
OdpovědětVymazatNemusí pršet hlavně když kape a min je někdy víc...Tak hodne inspirace pro další články, na blogu aRejzek ať se jde...
OdpovědětVymazatGratuluji ke krásnému šestému výročí a k ještě krásnějším vnučkám . A přeji minimálně dalších šest - blogových let nebo vnuček .
OdpovědětVymazatJsi nejen pilný turista a výletník, ale také pilný divadelní divák. Ty hry, které jsi viděl v poslední době, byly skvěle obsazené a jistě stály za zhlédnutí. Dvojčátka jsou úžasná a nepochybuji o tom, že jsi báječný dědeček i bez certifikátu.
OdpovědětVymazatGratuluji ke krásnému šestému výročí.
pěkná rekapitulace, jen co je pravda!
OdpovědětVymazatMilosi, dvojcatka jedinecna, blog cim dal lepsi. Na kvantite nezalezi.
OdpovědětVymazatVyuzivam dne trinacteho, kdyz prinasim smulu, tak ve spravny den. ;)
Cheers!
A 'smula' je samozrejme vtipek.
OdpovědětVymazatJeste jednou se pridavam ke gratulantum, predevsim k dvojcatkum a taky k tem sesti !
Díky všem za přání.[23]: S tou výdrží je to často jen silou vůle :).[24]: Zajímavé je, že odkaz na tento článek se už objevil na Právě dnes k Rejžkově heslu http://pravednes.cz/RejzekJan.profil, ale nečekám, že byste ještě chtěl něco komentovat.[25]: Nestraš, už jen ty dvě nám dávají zabrat .[26]: V mládí jsem chodil jen do kina a divadlo mě vůbec nezajímalo a teď to mám naopak. A užívám si to.[27]: Vždy mám obavy, že pro další výročí už nebudu mít nic. Leda snad, že bych příště přidal, jak vnučky rostou [28]: V New Yorku bylo ještě 13., ale u nás 14.
OdpovědětVymazatAle vůbec nejsem pověrčivý a třináctky se nebojím, navíc 13. jsem se narodil a 13. jsme měli také svatbu. A zatím ani jednoho nelituju :).[29]: Díky, Zuzano.
Kdyby náhodou se další články přestaly objevovat, můžu se na vnoučata vymluvit, že už nemám žádný volný čas :).
hra “Monology vagíny” ... zde mi přichází na mysl pouze: “dát”, nedát” a “indispozice”😉
OdpovědětVymazatTypicky a trapně žensky...už úplně chápu, když jsi mi psal, že si tě ty dvě omotávají kolem prstu,nádherný kočky
OdpovědětVymazatDrahý autore, tobě přeji k tvorbě mnoho inspirace, bohatý život na zážitky a díky pak za skvělé zpracování.
Jsi svůj a zůstaň, je to obrovská deviza
Gratuluji k šestému výročí bloku. Obdivuji tvoji vytrvalost a neutuchající motivaci podělit se s ostatními o své zážitky z cest a kultlury.
OdpovědětVymazatMiloši, současně chápu i všechny blogery, kteří ustrnuli ve svých aktivitách. Možná pochopili, že útěk do virtuálního světa z obyčejného stereotypního, ale reálného života, přináší krutou daň. Tou je schopnost vidět krásu a hodnotu v obyčejném, každodenním životě a lidí kolem něj.
[33]: "Příteli", to, kde jste nechal(a) komentář, je blog, nikoli blok. A zřejmě jste chtěl(a) říct, že tou daní je NEschopnost vidět krásu atd., nikoli schopnost. Mýlíte se. Blogování je velmi reálná činnost, která je schopna vidět krásu v každodenním obyčejném životě. Nejlepším důkazem je, že jsou lidé, kteří intenzivní čtení blogů a jejich komentování povýšili na prostředek, jak se po zdravotních karambolech zase zaintegrovat do běžného života.
OdpovědětVymazat