Teroristé - kati (v) turistických destinací(ch)

Během mé služby se nic zvláštního nestalo, jen vojín X. Y. si podřezal žíly.

Tak nějak vypadala hlášení dozorčího roty, když ráno přišel velitel posádky do práce. Ve stresujících podmínkách základní vojenské služby, odloučení, šikanování, zpráv od milé, že už se jí nechce čekat a našla si někoho jiného, …, výskyt mimořádných událostí příliš nepřekvapoval. O to horší je, když přes ujišťování mnohých politiků, že "žijeme v nejlepší době", tísnivý pocit z nejisté budoucnosti a obav o bezpečnost se prohlubuje.

Existují turisté, kteří s podivnou posedlostí obráží koncentrační tábory (teď jsme byli v Osvětimi a příště jedeme do Buchenwaldu), prohlíží si plynové a popravčí komory, mučicí nástroje, rozebírají počty mrtvých a kde to muselo být hroznější. Turistickým cílem se dokonce stala i jaderným výbuchem zničená elektrárna v Černobylu. Kdo chce ušetřit, může si alespoň v rámci otevřených dnů v krematoriu prohlédnout jejich zázemí včetně pecí. Utrpení a smrt fascinuje, nevyléčitelně nemocné celebrity přitahují stejně, jako když byly na vrcholu, ještě stihnout s nimi rozhovor, než bude pozdě. A mediálními "hvězdami" se stávají i masoví vrazi, čím víc lidí mají na svědomí, tím je o ně větší zájem.

Nic z předchozího odstavce jsem neviděl a ani o to nestojím. Při čtení článku Petra Štěpánka Vraždy jako multikulturní obohacení jsem si ale uvědomil, že většinou míst, která si fanatičtí atentátníci vybrali jako kulisu pro krvavé představení, jsem procházel, aniž bych tušil, že v davu návštěvníků a profesionálních průvodců se mohou skrývat lidé, kterým stačí zaplatit životem. Uvedu jen některá.

1. Madrid
Madrid má působivou budovu železničního nádraží Atocha. Vestibul zdobí bohatá vegetace jak v botanické zahradě, v jezírcích jsou ryby a želvy, kolem kavárny, posezení je pohodové.

Jenže koupě jízdenky do Toleda vůbec nebyla jednoduchá. Přestože tam vlak jede každou hodinu a doba jízdy do 70 km vzdáleného mĕsta je jen půl hodiny, jízdenka je evidovaná jako palubní letenka na konkrétní spoj a místo a kontroly před vstupem na peron a do vlaku jsou rovněž důkladné jak na letišti.

Není divu, 11. března 2004 při bombových útocích na madridské vlaky zahynulo 191 lidí.

2. Nice
Nice je "hlavním městem" na Azurovém pobřeží. Podél 8 km dlouhé Andělské zátoky (Baie des Anges) s kamenitou pláží vede souběžně se silnicí široká pěší zóna Promenade des Anglais (Anglická promenáda) se stánky, pouličním prodejem a živou hudbou.

Dominantou na druhé straně ulice je 5* hotel Negresco. Název a socha černošského trumpetisty před hotelem evokuje představu, že zde hrával Louis Armstrong, a ten také má v parku v jiné části města bustu, ve skutečnosti je podle Henriho Negresca, majitele ze začátku 20. století.

14. července 2016 ve večerních hodinách do davu lidí, na promenádě oslavujících výročí dobytí Bastilly, vjel atentátník s kamionem, výsledkem bylo 87 mrtvých.

3. Berlín
Vánoční trhy jsou dobrým důvodem opustit teplo domova a vydat se do ulic. 19. prosince 2016 se tento nápad u Pamětního kostela císaře Viléma (Kaiser Wilhelm Gedächtniskirche) v berlínské čtvrti Charlottenburg stal osudným pro 12 osob (mezi nimi i jednu Češku). Usmrtil je terorista v kamionu s návěsem.

4. Petrohrad
Petrohradské metro patří k nejvýstavnějším. Upoutají mramorové stěny, mozaiky, fresky, obrazy.

Jeden cestující však 3. dubna 2017 víc myslel na to, kam umístit tašku s bombou. Její výbuch v jedoucím vlaku připravil o život 14 osob.

5. Londýn
Obyvatelstvo Londýna podle posledního sčítání z 37 % tvoří cizinci narození mimo Británii. Možná i proto zde teroristické činy nejsou ojedinělé. V r. 2005 bombové útoky v metru a autobusu zabily 52 lidí.

Letos 22. března útočník najel autem do lidí na Westminsterském mostě, 4 zabil a ještě než byl zastřelen členem ochranky, stačil nožem smrtelně zranit neozbrojeného policistu u Westminsterského paláce.

Za nedlouho poté, 3. června 2017, tři útočníci zopakovali scénář předchozího činu - dodávkou najeli do chodců na London Bridge a pak v tržnici pobodali další, o život přišlo 11 lidí.

6. Paříž
Paříž vždy byla Mekkou umělců, dnes se zdá být vyhledávaným místem teroristů. V živé paměti je útok na redaktory satirického časopisu Charlie Hebdo 7. ledna 2015 s 12 oběťmi, na který teroristé navázali v noci z 13. na 14. listopadu 2015 sérií koordinovaných útoků na šesti různých místech s celkovým počtem 130 obětí. Nejtragičtější se odehrál při koncertu rockové skupiny v klubu Bataclan, kde teroristé zastřelili a granáty zabili 89 návštěvníků.
Cílem útoků byli i návštěvníci u katedrály Notre-Dame. Auto s naloženými plynovými láhvemi naštěstí neexplodovalo a při útoku kladivem 6. června 2017 byl zraněn "jen" jeden policista.

7. Barcelona
Ulice se stromořadím na následujícím snímku z vyhlídkové lanovky nad přístavem v Barceloně je téměř 2 km dlouhá promenáda Las Ramblas.

Na vstupu stojí sloup s Kryštofem Kolumbem a na druhém konci ulice vyúsťuje na Katalánské náměstí (Plaça de Catalunya).

Las Ramblas je pulsující tepnou města a snad nikde jinde neuvidíme tolik živých soch jako tady.

16. srpna 2017 dva útočníci v dodávce vjeli do davu lidí a 15 jich zabili.

8. New York
V New Yorku jsme byli na přelomu června a července r. 2011. Při hledání ubytování vždy dávám přednost poloze v centru před vyšší kategorií, ale tehdy byl k mání za cenu srovnatelnou s cenami na studentských kolejích na periferii 4* World Center Hotel u Ground Zero, místa, kam se s 2993 oběťmi zřítila dvojice hořících mrakodrapů World Trade Center, narušená nárazem unesených letadel. Blížilo se totiž 10-leté výročí od útoků na WTC, zájem turistů opadal, a hotel proto přišel se slevovou akcí. Z okna jsme se mohli dívat na staveniště památníku tragédie, dnes tam stojí vodní nádrž obklopená stromy.

Právě před měsícem nedaleko odtud útočník v dodávce najel na stezku pro cyklisty a chodce a zabil 8 lidí.

Roman Dragoun ve své písni Dvacáté století na text Milana Prince zpívá:
Člověk se nemění, jen doba je už jiná, z prstů je počítač a syn má zase syna.
K neznámým vrcholům si každý svou pouť chystá, někdo jak apoštol, někdo jak terorista.
Dvacáté století za pár chvil odletí, můžeme ještě víc, třeba svět bez hranic, můžeme ještě víc, kdo ví.

Skladba je z alba Slunci blíž z r. 2000, dvacáté století mezitím odletělo, teroristů přibylo. A jsou systematičtí, jak zpíval Joe Cocker, first we take Manhattan, then we take Berlin (a k tomu mnoho dalších měst).
Ti, kteří si tak oblíbili zabíjení dopravními prostředky, by mohli pozůstalým příbuzným Olgy Hepnarové posílat tantiémy za autorská práva.

Teroristické činy přestávají udivovat a dokonce už pronikají do černého humoru - ve formě karikatur i "nekorektních" vtipů.
Jeden po 11. září 2001 vykládal Ivan Mládek:
Aby si cestující v letadle připadali jako doma, letušky jim nabízí ke koupi alkohol, kosmetiku a další dárkové zboží. Pasažér arabského původu zdvořile odmítne: "Teď nemůžu pít, za chvíli řídím."