Zapomenuté písně (1)

V 80. letech Karel Šíp s Jaroslavem Uhlířem v televizi uváděli pořad Hitšaráda a pokud si vzpomínám, zařazovali do něj šest písniček, které propojovali nápaditými scénkami. I když výběr interpretů mě příliš neoslovoval, např. zpěváky z továrny na kolovrátkové hity Kroky Františka Janečka, Kotvalda, Hložka a podobné bych zcela oželel, občas se tam objevily i rockové skupiny, byť spíše "mainstreamové" jako Olympic nebo Katapult, pokud zrovna neměl zákaz.

V jednom dílu se Šíp s Uhlířem procházeli smetištěm a v hromadě odpadků našli starou gramofonovou desku, a tak vznikla rubrika připomínající starší a prachem zapomnění zapadlé písně.

A v tomto duchu bych chtěl také vyhrabat některé zapomenuté skvosty, které si rád poslechnu i dnes. Nepřímo mě k tomu inspiroval jeden kolega z partnerské instituce ve Zlíně, který hraje a zpívá v rockové kapele (v repertoáru mají např. i Deep Purple a AC/DC) a jednou vykládal, jak jeho 14letý syn objevil Beatles a zjistil, o kolik je tato hudba bohatší než dnešní jednotvárný hip-hop a rap.

Protože takových písní je větší počet, neuvedu všechny mé "trvalky", zatím jen tucet skupin a zpěváků a snad ještě někdy přidám další díl. Omezím se ale jen na takové, které jsem v článcích hudební rubriky podrobněji nezmiňoval.

A kde začít? Kdy jindy než ve zlatých šedesátých. Film, literatura, hudba v atmosféře uvolnění neobyčejně rozkvetla (Jiří Menzel a Jan Kadár s Elmarem Klosem získali filmového Oscara, skvělé filmy už tehdy natočili Miloš Forman, Ivan Passer, Věra Chytilová, …), mezinárodní věhlas získali i literáti (Bohumil Hrabal, Milan Kundera a Jaroslav Seifert se stali adepty na Nobelovu cenu za literaturu), k režimu kritická díla psal Ladislav Mňačko. Vznikala svébytná divadla s původním písňovým repertoárem (Semafor, Rokoko, Apollo) a také rock'n'rolloví (beatoví, rockoví) zpěváci a skupiny od pouhého napodobování zahraničních vzorů a přebírání jejich hitů našli vlastní polohu a přes omezené možnosti získat kvalitní aparaturu svými skladbami dokázali nadchnout vděčné posluchače, kteří do té doby byli odkázáni jen na poslech zahraničních stanic (nejoblíbenější bylo Radio Luxembourg).

1. Petr Novák - George and Beatovens, Flamengo

Petr Novák se skupinou George and Beatovens svůj první hit Budu chodit po špičkách nahrál doma ve sklepě. V rychlém sledu následovaly další: Povídej a Náhrobní kámen se skupinou Flamengo, Klaunova zpověď.

Petr Novák měl nápadů na rozdávání a skladbu Džbán přenechal Pavlu Sedláčkovi a spoluhráči z Flamenga Karlu Kahovcovi. Tato skladba je charakteristická zvonivým zvukem kytar, protože naši kytaristé ještě neměli technické vymoženosti úpravy zvuku jako booster a kvákadlo, kterými ve světě oslňovali Jimi Hendrix a Eric Clapton.

Velké kyvadlo v klipu písně Dětský oči vyvolává asociaci na hororovou povídku Jáma a kyvadlo Edgara Alana Poea. A do jámy zpěvák obrazně také spadl, normalizační poměry měly na něj devastující vliv, téměř nejedl, hodně pil a kouřil. I když ještě složil několik písní, nedosáhly už takové popularity jako ty ze 60. let.

Rok před smrtí však nahrál nádhernou píseň s krásným zvukem kytary Hlad je jen žízeň v převlecích (již ne svou, autorem hudby je Michal Pavlík a text napsal Pavel Vrba). V ní jako kdyby bilancoval se životem.

2. Karel Kahovec - Flamengo

Karel Kahovec byl vedle Petra Nováka dalším zpěvákem a autorem hudby na texty Iva Plicky. Pamětníci si možná vybaví skladby Paní v černém a Poprava blond holky (v klipu té druhé na basovou kytaru hraje Pavel Fořt, kterého Ladislav Štaidl později zlanařil do doprovodného orchestru Karla Gotta, tam však už hrál na sólovou kytaru), mně se nejvíce líbí Svou lásku jsem rozdal.

Koncem 80. let jsem byl na dvou počítačových školeních v Karlových Varech a protože jedno bylo dokonce dvoutýdenní, měl jsem po večerech hodně času a vedle návštěv restauračních zařízení a termálního bazénu jsem chodil i na koncerty a viděl tam také Karla Kahovce. Tehdy hrál na doprovodnou kytaru ve skupině Golem Petry Janů. Zpěvačka měla v repertoáru několik náročných písní (např. coververzi písně I Will Always Love You od Whitney Houston, soundtracku z filmu Bodyguard) a zřejmě aby si trochu oddechla, uprostřed byl blok písní s Karlem Kahovcem a zazněla i Poprava blond holky z jeho éry ve Flamengu. Ohlas u publika byl vlažný, přišlo na Petru Janů a tohle mu nic neříkalo, pro mě ovšem tato část byla z celého koncertu nejzajímavější.

3. Pavel Novák - Synkopa, Vox

Jmenovec Petra Nováka Pavel Novák byl na vrcholu popularity rovněž v druhé polovině 60. let, nejdříve se skupinou Synkopa a poté Vox. Zajímavé je, že se dokázal celostátně prosadit z okresního města Přerov, kde strávil celý život. Řadu písní si sám složil (hudbu i text), např. Vyznání, Budu čekat v trávě, Pihovatá dívka, v repertoáru měl však i převzaté skladby (od Beatles, Beach Boys, Mamas and Papas, Creedence Clearwater Revival, …), ke kterým si psal vlastní texty. Coververze hitu Yesterday Paula Mc Cartneyho, Pavlem Novákem přetextovaná na Slib mi dej, se mně líbí víc než slavný originál Beatles se smyčci.

Zpěvák některé písně nahrál i s doprovodem Ostravského rozhlasového orchestru a z nich bych vyzdvihl Roxanu, kterou tak platonicky miloval Rostandův Cyrano z Bergeracu.

Pavla Nováka jsem viděl na koncertě v první polovině 70. let a myslel jsem, že jsem zabloudil na jiné představení. Pavel Novák s Voxem polovinu koncertu věnovali lidovým písním. Beatová (rocková) hudba v prvních letech normalizace přestala prakticky existovat, vidět ji v televizi bylo nemožné a členové skupin, aby se uživili, to řešili, jak se dalo. Hana a Petr Ulrychovi se dali na folklór (v nástrojovém obsazení kytary nahradily housle a cimbál), někteří se smířili s rolí doprovodných hudebníků popových zpěváků, anebo sami přešli k popu, kam však Pavel Novák směřoval už v 60. letech. Ale ty lidovky pro mě byly šokem.

4. Viktor Sodoma - The Matadors

Tvrdším zvukem u nás poprvé o sobě dala vědět skupina The Matadors. Kytarista Radim Hladík vedle technické virtuozity už využíval i efektů boosteru.

Zpěvák skupiny Viktor Sodoma po nástupu normalizace sklouzl do velmi pokleslé podoby popu, písně jako Žárlivý kakadu a Parní stroj (texty napsal F. R. Čech) mohly oslovit nanejvýš děti v mateřské školce, ale Zlatý důl s The Matadors poslouchám dodnes, skupina skladbu nahrála i v anglické verzi, dostupné z YouTube živě.

5. Jiří Korn, Josef Plíva - Rebels

Skupina Rebels měla jepičí život, stejně jako jejich vzor američtí Mamas and Papas, od nichž převzali všechny hity, existovala jen 2 a půl roku, přesto se však do historie našeho rocku nesmazatelně zapsala albem Šípková Růženka. Druhou stranu naplnily převzaté písně Mamas and Papas, ceněná je ale první strana alba s texty Michaela Prostějovského na motivy pohádek, které zhudebnil dirigent Orchestru Československé televize Václav Zahradník.

V Rebels zpívali Jiří Korn a Josef Plíva, který však zanedlouho po nahrání alba emigroval do Kanady a deska pak byla stažena z obchodů. Z ní mám nejradši titulní Šípkovou Růženku s Jiřím Kornem a Hloupého Honzu s Josefem Plívou.

6. Speakers

Brněnská skupina Speakers podobně jako Synkopy 61 a Rebels byla charakteristická vícehlasým zpěvem. Vydala několik singlů a nakonec i LP desku, jenže doba nepřející rockové hudbě skupinu v 70. letech donutila doprovázet málo známé zpěváky popu. Z vlastního repertoáru je zajímavá lyrická skladba První hřích, složil ji Petr Ulrych a v podkladu je výrazná basová linka Pavla Pelce, který pak ale přešel do brněnské extraligy Progres 2.

Speakers hráli také řadu převzatých písní, např. Yellow River a San Bernardino od Christie, první s českým textem Černá hlína. Vzhledem k názvu skupiny se sem nejlépe hodí vyprávěcí Atlantida od Donovana.

Na existenci Speakers (během normalizace nuceně přejmenovaných na Junior) měla likvidační dopad tragická havárie v Polsku, kdy se zabil zpěvák Jiří Kameš a těžce zranili kytarista a varhaník. Pozdější pokus o restart v novém složení už nebyl úspěšný a skupina o několik let poté ukončila činnost.

7. Miroslav Žbirka, Marika Gombitová, Ján Lehotský - Modus

Miroslava Žbirku není třeba představovat, v r. 1982 se dokonce stal Zlatým slavíkem a byl prvním z nastupující generace zpěváků, který přerušil dlouholetou nadvládu Karla Gotta v této anketě.

Jeho premiérou na deskách je Smutok. Píseň nahrál v r. 1970, tedy v době, kdy mu bylo 18 let. Na tento počin vzpomíná v rozhlasovém rozhovoru (kolem 20. minuty).

Skupina Modus byla výraznými osobnostmi nabitá, zpěvačkou skupiny byla Marika Gombitová (ta se však ještě více prosadila, a to i jako skladatelka, po nešťastné havárii, která ji upoutala na invalidní vozík), zpíval i klávesista a skladatel Jan Lehotský a nakonec také nový kytarista Laco Lučenič.

V písni Záhadná Marika ještě nemohla tušit, co jí osud přinese.

Od Jána Lehotského mám rád duet s Ivonou Novotnou Karty sú už rozdané.

8. Pavol Hammel - Prúdy

Vrcholné období Pavola Hammela je úzce spojeno se skupinou Prúdy, kterou prošli významné osobnosti slovenské hudby jako klávesista Marian Varga (později si založil vlastní skupinu Collegium Musicum) a kytaristé František Griglák (i ten měl pak svou skupinu Fermata a působil také v Collegiu Musicu) a Laco Lučenič (výše zmíněný Modus).

V článku o filmu Hořící keř jsem vzpomínal Hammelovu Baladu o smutnom Jánovi, velmi pěkná je také Vargova Čierna ruža a sem ještě přidám Medulienku. Kromě melodie na ní zaujmou virtuózní kytarová sóla teprve 17letého Grigláka. V živé nahrávce v následujícím videu však na kytaru hraje Lučenič.

9. Katapult

Na skupinu Katapult se pravověrní rockeři, jejich fanoušci i hudební kritici vždy dívali skrz prsty, že jde o velmi jednoduchou hudbu, ta však získala velkou popularitu a přes mnoho zákazů vystupování jí příznivci byli věrní a v r. 1979 a 1980 ji vynesli na nejvyšší příčku ve Zlatém slavíku v kategorii skupin.

Po celou dobu existence je jejím lídrem zpěvák, kytarista a výhradní autor hudby Oldřich Říha a až do r. 2008 byl po jeho boku baskytarista Jiří "Dědek" Šindelář, jen bubeníci se velmi často měnili.

K nejznámějším skladbám patří eponymní Katapult, kde ve vtipném klipu válcují všechny naše hudební hvězdy a nakonec i Karla Gotta; Stovky hotelů popisující úděl hudebníků, kteří za rok odehráli 250-300 koncertů; Až (v r. 1980 futuristická píseň se slovy "Až se bude psát rok 2006 …, až suroviny budem vozit z Měsíce, až počasí bude řídit družice, až budeme létat na Venuši na výlet, až za nás budou počítače přemýšlet, tak bude možná pozdě na to chtít se ptát:" vyúsťujícím v oblíbený slogan "A co děti? Mají si kde hrát?," který si po Listopadu jedna politická strana vypůjčila do volební kampaně a porušení autorských práv textaře Ladislava Vostárka se řešilo soudně). U písně Vojín XY hlásí příchod si mladí muži v základní vojenské službě zoufali nad těžkým údělem a odloučením.

Jedničkou z repertoáru Katapultu pro mě ale vždy byla skladba Hlupák váhá. Na koncertu v Brně v r. 1979 jsem se na ni také nejvíc těšil a Katapult mě nenechal dlouho čekat, hrál ji asi jako pátou. Byl to dobrý rok, Zbrojovka Brno se tehdy stala mistrem Československa ve fotbale.

10. Jiří Schelinger - Skupina Františka Ringo Čecha

Jiří Schelinger na sebe poprvé výrazně upozornil ve skupině Faraon hitem Holubí dům, který složil Jaroslav Uhlíř na text Zdeňka Svěráka. Skladba zaujala Františka Ringo Čecha a Schelingera přetáhl k sobě. Kapelníkovi Faraonu Karlu Šípovi zatelefonoval a suše mu oznámil: "Jiří Schelinger ode dneška zpívá v mé skupině."

V ní zpočátku na kytaru hrál Oldřich Říha, ale Čech ho vyhodil (Říhovi to však neuškodilo, protože se realizoval v Katapultu) a nahradil Stanislavem Kubešem (ten později hrál také s Leškem Semelkou v SLS, s Vladimírem Mišíkem v Etc… a s Romanem Dragounem v T4). Zvuk skupiny výrazně přitvrdil a Čech se s velikášskou nadsázkou prohlašoval za "génia a císaře československého hardrocku".

Skupina se prezentovala především vlastní tvorbou a vedle malých desek ji zúročila i ve dvou LP - Hrrr na ně (1977) a Nám se líbí (1979). Další připravované album Zemětřesení kvůli Schelingerovi smrti už nebylo dokončeno a na YouTube lze dohledat jen několik málo (zvukově nekvalitních) nahrávek z koncertů. Velkou oblibu si získala i Šípková Růženka (coververze skladby Soldier of Fortune od Deep Purple s českým textem Zdeňka Svěráka).

Karel Šíp pak uznal, že Schelingerovi přestup k Čechovi prospěl a v kariéře ho posunul dál.

Z jejich vlastních skladeb mám nejradši (všechny s texty F. R. Čecha) Kubešovo Jsem prý blázen jen, Nám se líbí (autory jsou Schelinger společně s bubeníkem Jiřím Stárkem) a Lucrezia Borgia a Kartágo, které si zpěvák napsal sám.

11. Blanka Táborská, Ivo Viktorin, Vlasta Redl - AG Flek

Půvabná zpěvačka Blanka Táborská v mužském kolektivu skupiny AG Flek ze Zlína (tehdy vlastně z Gottwaldova) to asi neměla jednoduché, záhy z ní odešla, více než dobře ji však nahradil Vlasta Redl, který v ní ale také nevydržel. Po více než 30 letech začala Táborská s AG Flekem znovu vystupovat a do koncertů zařazovat i písně z prvního období. Z nich je nejpůsobivější Blázni umírají nadvakrát.

V AG Fleku zpívají i další členové skupiny - klávesista a kytarista Ivo Viktorin a kytarista a hráč na foukací harmoniku Karel Markytán.

Carpe diem složil a zpívá Viktorin na Redlův text a Redl se zde předvedl také jako zdatný rockový kytarista, i když známější je asi ve folkové poloze. Montér blues z jeho sólové dráhy je příkladem.

12. Coda

Nejznámější skladbou karlovarské skupiny Coda je Napůl, která vybrnkávanými tóny kytary připomíná Scorpions, je však vlastní. I po čtvrtstoletí může být vrcholem koncertů, jak dokládá živá nahrávka.

A hodí se také na závěr, kdy při koronavirové pandemii bychom byli hodně rádi, aby vše fungovalo alespoň napůl.