Cabo da Roca - nejzápadnější místo Evropy

Západ (a USA zvlášť) pro nás vždy symbolizoval svět neomezených možností a demokracie (s vývozem jejich „přebytků“, např. do arabských zemí, však dosahuje matných výsledků), ale vzdálený byl asi jako Mars. Jenže dnes již připomíná spíš parafrázi Cimrmanova Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Jen místo „Jdu na sever. A už jdu na jih!“ se vydává na Východ 50. let podle Orwellova románu 1984 (cenzura, udavačství, zastrašování, propouštění z či nepřijetí do práce za sympatie k „nevhodnému“ názoru či vztah k „nehodnému“ člověku, vylučování ze školy, profesní likvidace, …).

Ale raději se podívejme do přírody. Místo, které v Evropě leží nejzápadněji (přesněji na její pevnině, Island je západněji), najdeme v Portugalsku. Je jím mys Cabo da Roca, asi 40 km od Lisabonu. Dostat se sem dá autobusem z obcí Sintra (s pozoruhodným maurským hradem, o něm ale jindy) anebo z Cascais, obyvateli Lisabonu oblíbeného pro písečné pláže.  

Na mysu stojí památník, maják a několik přilehlých budov s informačním střediskem.

Na desce památníku jsou vytesány souřadnice mysu, 38°47' severní šířky a 9°30' západní délky, a v horní části citát portugalského básníka Luíse de Camoes (1524-1580), opěvující jej jako místo „kde končí země a začíná moře“ (v portugalštině „Onde a terra acaba e o mar começa“).    

Památník je hlavním magnetem, nemít odtud fotografii je nemyslitelné. 

Při pohledu z boční strany je zřejmé, že stojíme na vysokém útesu, hladina oceánu je o 140 m níže. 

Ještěže je tam zábradlí. Bezděky se mně v mlhavých obrysech vybavil srdceryvný romantický příběh, který jsem četl snad ještě v pubertálním věku. Dva věkově odlišní muži milují stejnou ženu a v dramatické scéně všichni stojí na útesu nad mořem. Starší muž se z neopětované lásky vrhne do hlubin, ale špatně si to vyložil, mladá žena ve skutečnosti miluje jej a s tragickým koncem své lásky se nedokáže vyrovnat a skočí za ním. Opuštěný mladý muž, pro něhož život ztratil smysl, pak udělá totéž. Tolik zbytečně zmařených životů! Kdyby si více naslouchali, dva mohli žít a vlastně ani přebývající mladý muž nemusel nikam skákat, vždyť také mohl zahořet nehynoucím citem k nějaké další slečně. 

Z jižního pohledu jsou ve skalách patrné otvory, které možná po staletích erozí a nárazy příbojových vln vytvoří jeskyně.

Severní strana mysu je charakteristická ostrým skalním hřebenem.

Některá místa pod útesem by se se snad dala považovat za pláž, nikdo se však jimi nenechal zlákat. 

Krkolomný sestup by navíc vyžadoval horolezeckou průpravu.

A zpěněná voda o kameny se tříštících vln Atlanticu a mořské proudy vzbuzovaly respekt.