11. ledna 2021

Dublin (2) - na kávě s Adolfem Bornem (a na výstavě)

Irskou metropoli Dublin jsem zde zatím více vzpomínal jen jednou – v souvislosti se slavnými literáty, National Gallery of Ireland mně umožňuje do článků o malířích vkládat fotografie krásných obrazů významných světových mistrů, ale dnes se zastavím u našeho malíře, na něhož jsme s překvapením narazili úplně jinde než v galerii.

Objevování většího města je mnohdy srovnatelné s náročnějšími turistickými výlety, pokud tedy nespoléháme výhradně na MHD a chceme vidět i místa, která nejsou přímo u zastávek. Není divu, že přitom neustálém hledání správného směru (dnes to naštěstí zjednodušují mapy v mobilu) a polykání kilometrů potřebujeme také dát odpočinout znaveným nohám. A nejlepší je zakotvit v útulné kavárničce, u kávy a zákusku si popovídat a/nebo listovat v průvodci a popřemýšlet, kam se vydat dál.

Během 6denního pobytu (tj. s 5 noclehy) v Dublinu v r. 2018 jsme jednu takovou našli v centru města. Bylo tam snad jen 5 stolků a jak je přirozené, sedali jsme si tak, aby zorný úhel byl co největší, bylo vidět na dění na ulici (i sympatickou obsluhu zřejmě rodinné firmy), zpravidla hned za vstupní dveře.  



Při třetí návštěvě však bylo volno jen v zadní části a při odchodu jsem si konečně všiml, že na zdi za našimi zády visí zarámované obrazy Adolfa Borna (1930-2016).




U pultu zrovna někdo stál, a proto jsem zvědavý dotaz, jak na malíře přišli a jestli mají nějaký vztah k České republice, odložil na poslední den pobytu, který nám ještě zbýval. Jenže pak jsme tam už nešli.   





Zatímco obrazy jsou vždy originály a malíři málokdy některá díla vytváří ve více verzích (zde např. dvě verze obrazů Madona ve skalách Leonarda da Vinciho, Babylonská věž Pietera Bruegela st. a Pšeničné pole s cypřiši Vincenta van Gogha, reprodukovaný obraz Ostrov mrtvých Arnolda Böcklina je první z pěti verzí), u grafických listů (a dokonce také u z bronzu odlévaných soch) je možné pořídit omezený počet kopií, které všechny se považují za originály. Nejdále v tom dospěl představitel op artu Victor Vasarely, který mnohé geometrické obrazy namaloval stejně jen v zaměněných barvách a každou verzi navíc mnohokrát kopíroval a vlastnoručně autorizoval.  

Při porovnávání akvarelů z dublinské kavárny s těmi, které byly zařazeny na výstavu Jedinečný svět v pražském Museu Kampa v r. 2017 (rok po Bornově smrti), jsem ale žádnou shodu nenašel, proto ještě několik dalších z této výstavy sem doplním. 

V Bornově mnohovrstevnatém díle se potkávají náměty inspirované jeho cestami po exotických zemích s animovanými filmy pro děti (ale i dospělejší, např. vsuvky do filmů o Básnících), knižními ilustracemi i kreslenými vtipy a karikaturami v humoristických časopisech. Exotika se projevuje i v oblečení postav (pestrobarevné róby žen a turbany u mužů) a nejrůznějšími zvířaty a zrůdičkami jako z obrazů Hieronyma Bosche, např. v obrazech Alchymista (1999) a Podivná společnost na Avignonském mostě (2008).


K cestopisným patří Marco Polo na cestách (2001), který také byl vybrán na plakát výstavy, Přivítání Kryštofa Kolumba (1996), Cestovatel Emil Holub rozmlouvá s domorodci (2004), Poutníci (2004) a Setkání dvou civilizací (2005). 





Vítači migrantů by při pohledu na obrazy Plavba do XXI. století (1999) a Návštěva ze sousední vesnice (2002) asi přemítali, jak to vlastně Born myslel. 





Kreacionisté (ti, kteří věří, že život stvořil Bůh) u obrazu Charles Darwin se svou rodinou (2006) by naopak určitě souzněli se zjevnou Bornovou ironií k Darwinově evoluční teorii, že jsme se vyvinuli z opice. 



Ke zvířatům však Born měl láskyplný vztah a spojoval je s lidskými vlastnostmi, kdy se fintí, tančí kankán a veselí se, a ve většině obrazů nějaká najdeme. První se jmenuje Veselý den v říši zvířat (2008)




Barevným koncertem jsou obrazy z cirkusu a karnevalu: Senzační artistické číslo (2001, zde připomíná malíře naivního umění Henriho Rousseaua), Čínští artisté (2004) a Benátský karneval (2009). 




Z animovaných filmů samozřejmě nemohli chybět Mach a Šebestová.


Z knižních ilustrací alespoň výběr ke Kiplingově Třetí knize džunglí a Pohádkám bratří Grimmů. Ilustrace k výboru povídek E. A. Poea Jáma a kyvadlo jsou temné a na fotografiích nevýrazné, z knihy kvůli copyrightu je raději kopírovat nebudu.  




Pro dospělé je obraz Dva policisté zatýkají prostitutku ve Skořepce (1994). 



Adolf Born byl velmi pracovitý a na výstavě byl i obraz, který dokončil několik hodin před smrtí. Jmenuje se Nezvaní hosté k poslední večeři a bohužel i přes záběr z velkého úhlu se na něm odráží text z protějšího panelu. A ta nezvaná s kosou přece přišla. 



33 komentářů:

  1. Milý Miloši,
    zajímavé... Ostatně jako vždy. :-)
    U mě vedou ti opičáci - ten druhý se evidentně přežral banánů.
    Dneska jsem měla dva starší zkaramelizované na másle k snídani - a zatím se moje barva fotbalovému hřišti nepodobá. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dorko, ty máš ale postřeh, vůbec mě nenapadlo, z čeho tak zezelenala :).

      Vymazat
  2. Já mám Adolfa Borna spojeného v první řadě s časopisem Dikobraz. Až po té s Machem a Šebestovou. Jinak máme doma od něj skvěle ilustrovaného Robinsona Crusoe. Moje babička ho stejně, jako Jana Vyčítala šíleně nesnášela, tedy jejich vtipy v Dikobrazu a jinou tvorbu. A proč mi právě ten Dikobraz tak utkvěl v paměti? protože jsme se na něj těšila celá rodina, a úterý kdy vycházel (tedy aspoň myslím že to bylo úterý) byl svátek a když ho přinesl taťka z práce, strhla se málem bitka kdo si ho uloví jako první...:D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi jsem si z Dikobrazu vystřihoval vtipy od Borna; Vyčítala; Jiránka a Renčína.

      Vymazat
    2. Prima tip, VendyW. Rád kupuji knihy, které jsem četl mnohem dřív, když se ještě chodívalo do knihovny, a Robinson Crusoe k nim patří. POdívám se po něm.
      Dikobraz jsem také kupoval a Borna si odtud moc nepamatuji, protože nejvýraznější tam býval (řekl bych až nadprodukcí) Vyčítal a střídměji Renčín.

      Vymazat
    3. Zálibu ve vystřihování si také pamatuji, jeden kolega se specializoval na Vyčítala a jiný zase na Kantorka. Já jsem vtipy takto nesbíral, mou "specializací" byly dobrodružné příběhy, které vycházely (myslím) v Ohníčku.

      Vymazat
    4. Na Kantorka jsem úplně zapomněl. Ale myslím, že utekl do Ameriky (či Kanady?) a pak už tady moc nepublikoval.

      Vymazat
    5. No jasně, Kantorek a jeho skvělý delfíni nebo kočky a myši..... jo zmizel někde v Kanadě, sice se po revoluci vrátil, ale už moc nepublikoval. Jinak s tím vystřihováním, tak to znám spoustu lidí kteří tohle praktikovali ;-)

      Vymazat
    6. Ten Robinson vyšel tuším v Albatrosu a jsou to dva díly. Ten první, velmi známý a druhý, který Defoe napsal o něco později a který málokdo zná.

      Vymazat
    7. Kantorka jeden kolega měl (a možná ještě má) i na své www stránce, kde se vždy náhodně nějaký Kantorkův vtip načte a zobrazí.
      Informace o dvou dílech Robinsona je pro mě také nová, díky za ni. Chtěl bych si je koupit. Jen se mně zdá, že knihy mého mládí (Karel May, Jack London, Robert Louis Stevenson, James Fenimore Cooper, ...) už v obchodech k vidění nejsou. Nedávno jsem si z nostalgických důvodů koupil Dobrodružství Huckleberryho Finna Marka Twaina, ale "první díl" Dobrodružství Toma Sawyera už k mání nebyl.

      Vymazat
    8. Jedině vymetat antikvariáty. Když dcera jezdila jako obchoďačka, dost často jsem jezdila s ní, a zatímco ona si vyřizovala svoje, já chodila po městech a hledala antikvariáty. A dala jsem si takhle dohromady většinu Feuchtwangera, něco jsem si dokoupila v Knižním klubu. Teď bych potřebovala sehnat Nebeský strom od Edit Pargeterové, protože jsem netušila, že jsou dva díly a já mám zrovna ten druhý. Jednou jsem v knihovně na ten první narazila, takže jsem si ho přečetla, ale chtěla bych ho mít doma.

      Vymazat
  3. Kresby pana Borna zbožňuju. Mach a Šebestová jsou samozřejmě prima, ale mám moc ráda i jeho ilustrace v knihách, dodají příběhu správnou atmosféru, není nic, co by nedokázal ztvárnit. Škoda, že jsi nezjistil, jak to s těmi obrazy vlastně bylo, jestli mají majitelé skutečně nějaký vztah k České republice případně k Adolfu Bornovi, to by mě fakt zajímalo. Tak třeba někdy příště. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám s Bornovými ilustracemi jen výbor z díla Edgara Allana Poea Jáma a kyvadlo.
      Jednou jsme uvažovali o poznávacím zájezdu Irskem s cestovkou, kde byla i zastávka v Dublinu, a teď bychom už věděli, kam jít. Tak třeba na to někdy dojde :).

      Vymazat
  4. Bornovy obrazy mám rád. A navíc byl Adolf Born royalista, což je mi sympatické.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímalo, kdo by u nás mohl monarchii spravovat. Hrabě Kinský, nebo Schwarzenberg?

      Vymazat
    2. Kandidátů na stařičkého mocnáře by se jistě našlo povícero.🤩

      Vymazat
  5. K právě uplynulým Vánocům jsem si koupila další knihu Miroslava Macka, která je volným pokračováním příběhů o Saturninovi (Saturnin zasahuje). A při té příležitosti jsem neodolala a koupila si i původní knihu Saturnin od Zdeňka Jirotky, vydanou v roce 2014. Vydání Saturnina, které vlastním už desítky let, je totiž poměrně opotřebované (známka oblíbené knihy) a navíc mne lákalo to, že Saturnin z roku 2014 obsahuje ilustrace Adolfa Borna. Nemohu říct, že jsem vyloženě zklamaná, ale ilustrace nenaplnily mé očekávání. Celostránkových ilustrací je v knize asi 15. Nesou nezaměnitelný rukopis Adolfa Borna, ale jsou poznamenané tím, že byly vytvořeny na zakázku. Jsou střízlivé a popisné. Znalec knihy Saturnin by po jejich prvním shlédnutí bezpečně poznal k jaké knize se vztahují.
    Chybí mi u nich ta lehkost, fantazie a vtip, které jsem viděla na obrazech na výstavě Jedinečný svět v pražském Museu Kampa v roce 2017.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miroslav Macek se na "pokračování" příběhů ze slavných knih zaměřil, vedle Saturnina dalším jsou Tři muži ve člunu od J. Klapky Jeromeho. Je v tom zřejmý kalkul, čímž nechci říct, že jde o nepodařené napodobeniny. Není v tom ani první, od Karla Vaňka třeba mám Osudy dobrého vojáka Švejka v ruském zajetí a v revoluci, kde to ale bylo více namístě, protože Haškův Švejk je nedokončeným dílem.

      S tím Bornem jsi mě přinutila se podívat do Saturnina, mám ho z r. 1985, které ilustroval Stanislav Duda, je to však několikáté vydání, první s jeho ilustracemi je z r. 1968. Kdy do "vlaku naskočil" Adolf Born, netuším.

      Bornova výstava byla opravdu vynikající, jen se tam bohužel hodně odrážely protější stěny, což vždy znehodnocuje možnosti něco "rozumně" vyfotografovat.

      Vymazat
    2. Zatím poslední (24. vydání) Saturnina v češtině vyšlo s ilustracemi Adolfa Borna v nakladatelství Šulc-Švarc v roce 2014. Cizojazyčná vydání s Bornovými ilustracemi prý vyšla již dříve.

      Vymazat
  6. Miloši, musel to být zajímavý a hlavně hřejivý pocit, objevit v dublinské kavárně Bornovy obrázky.
    Já cítila stejný pocit, když jsem v jednom z italských kostelů objevila obraz sv. Jana Nepomuckého v pozadí s Karlovým mostem.
    Mám Adolfa Borna ráda zejména pro jeho jedinečnost a nezaměnitelnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždy to potěší, když se naše "zemička" takto připomene. Jednou jsme v Barceloně u fontán pod vrchem Montjuic zažili, že tam jako hudební podkres hráli i Smetanovu Vltavu.

      Vymazat
  7. Chtěla jsem jen říci, že Bornovy obrazy, ať jsou kdekoliv, poznám a máme s jeho ilustracemi více knih. Nemohu tvrdit, že bych byla zrovna jeho obdivovatelem, ale jeho způsob malby je opravdu ojedinělý. Mackova Saturnina mám , ale vadilo mi u něj, že "zabudoval" do děje dost jmen osob z našeho města, svoji znalost vín a pod. To mi nějak dojem z knihy kazilo. Autora osobně znám je hodně nadaný, ale takový zvláštní člověk. Musí být radostný zážitek, když v zahraničí vidíte díla našich autorů.♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tím je učinil nesmrtelnými :).
      Macek je velmi inteligentní a schopný člověk, ale lidsky asi i dost nepříjemný svým sebevědomím a namyšleností. Já pravidelně čtu jeho web Viditelný Macek a z něj to přímo čiší. Např. lidé, kteří umírají s covidem, si za to můžou sami, protože mají zdravě žít, pohybovat se a stravovat se, nebýt tlustí, ..., a nic by se jim nestalo.

      Vymazat
  8. Tak úplně první ... bože, ten Miloš je ale labužník.
    Samozřejmě kávy a pak umění :))
    Mám autora moc ráda za ilustrace ke všem básníkům, protože to je prostě i jejich součást.
    A Mach a Šebestová, skvost, který podtrhuje i dokonalý přednes pana Nárožného.
    A dokonalá paní Kadrnožková, prostě děkuji za skvělou procházku uměním a do Dublinu bych ráda.
    Jen, Firo asi končí, tak bude velice zajímavé z nich tahat peníze za tři zálohy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Petr Nárožný svým namluvením vše krásně zvýraznil.

      Zajímavé je, že i taková dost velká cestovka se může dostat do velkých problémů, před několika lety takto zanikla CK Sunny Days, která také patřila do první pětky.
      Nám loni zrušili letenky do Basileje a museli jsem se tam provizorně dopravit nočním autobusem s výjezdem o den dřív, a pak jsme s jednou malou brněnskou cestovkou chtěli jet na skok do Lucemburska se zastávkou v Německu a podobně do Wroclawi, ale zájezdy se neuskutečnily. Sice máme vystavený vouchery, ale nedělám si iluze, že je ještě uplatníme, všechno je na bodu mrazu.
      Ale raději bych jel zase ve vlastní režii, tam je těch rizik méně. Jenže bychom potřebovali očkovací průkazy. Ale kdy budou? A bude to ještě letos?

      Vymazat
  9. Zajimave.... Ale Adolf Born je natolik specifický malíř (řekl bych "magický realista") že jeho obrazy v Irsku zas tolik nepřekvapí... Zřejmě, tipuji, majitele restaurace prostě,kdyz na ně náhodou přišli, zaujaly a jevily se jim jako vhodná výzdoba podniku..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady by mě zajímalo, jak se Bornovy grafiky mohly dostat do zahraničí a zda to vůbec jsou originály anebo jen reprodukce, které se dají koupit i v knihkupectvích.

      Vymazat
  10. Obrazy Adolfa Borna mám moc rád, rád jsem vždy chodil i na jeho výstavy a moc by mě zajímalo, jakými cestami se obrázky dostaly do kavárny v Dublinu. Jedni moji známí Bornovy grafiky dokonce sbírají a já je u nich vždycky obdivuji. A protože si kdysi koupili i dvě moje fotografie, visí teď na jejich stěně moje obrazy vedle těch Bornových, což mě nesmírně těší. Jestli to ovšem těší i pana Borna, to netuším... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tví známí mají dobrý vkus :).
      Vím, žes o Bornově výstavě kdysi napsal velmi pěkný článek a já jsem pak považoval za zbytečně se o ní znovu zmiňovat, ale v souvislosti s Dublinem to bylo něco jiného, navíc po letech už mně slovní spojení tvého textu vypadla z paměti a nesvazovalo mě to. Ale rád bych si ho teď dodatečně připomenul, zkusím ho najít.

      Vymazat
  11. Bornův malířský rukopis je čitelný a snad každý, kdo viděl Macha a Šebestovou by jeho díla poznal. Ale opravdu muselo být překvapením, když jsi našel jeho obrazy v kavárničce v Dublinu. Jsi opravdu znalec umění. Já osobně Bornův styl nemusím, ale v animovaném podání pro děti mi sedí. A dovedu si ho představit i jako ilustrátora Saturnina a možná by mi tam více seděl, než ve vydání z roku 1968, které ilustroval Stanislav Duda. Born mi přijde k Jirotkově humoru jako šitý na míru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro srovnání bych si rád Saturnina koupil i s Bornem.
      Některá díla jsou s ilustrátory spojena jak siamská dvojčata, např. Švejk a Lada nebo Kocourkov a Andersenovy Povídky a pohádky s ilustracemi Cyrila Boudy.

      Vymazat
    2. https://www.alza.cz/media/saturnin-d5279358.htm?o=7
      A nejbližší AlzaBox máš u Lidlu :-)

      Vymazat
  12. Born, podobně jako Lada, se mi kdysi nic moc nelíbili. Ale časem jsem jejich obrazům a obrázkům přišla na chuť - každý z nich má osobitý styl. Jak jsem pročítala tvoje vyprávění o různých variacích, musím v duchu smeknout - máš opravdu velký přehled. Van Gogha samozřejmě znám, ale nevěděla jsem, že něco namaloval dvakrát. A nejvíc si ho vybavuji z jednoho dílu Doctora Who. Tam, kde vesele přemaloval svůj vlastní obraz, z čehož měli Amy a Doctor málem kulturní šok. Mimochodem, jeden z nejhezčích dílů a svým způsobem ohromná pocta jeho životu i obrazům.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Claude Lorrain - ideální krajiny klasicismu

Claude Lorrain (1600-1682), vlastním jménem Claude Gellée , patří k nejvýznamnějším malířům klasicismu , směru, který následoval po temném ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)