Dublin (2) - na kávě s Adolfem Bornem (a na výstavě)

Irskou metropoli Dublin jsem zde zatím více vzpomínal jen jednou – v souvislosti se slavnými literáty, National Gallery of Ireland mně umožňuje do článků o malířích vkládat fotografie krásných obrazů významných světových mistrů, ale dnes se zastavím u našeho malíře, na něhož jsme s překvapením narazili úplně jinde než v galerii.

Objevování většího města je mnohdy srovnatelné s náročnějšími turistickými výlety, pokud tedy nespoléháme výhradně na MHD a chceme vidět i místa, která nejsou přímo u zastávek. Není divu, že přitom neustálém hledání správného směru (dnes to naštěstí zjednodušují mapy v mobilu) a polykání kilometrů potřebujeme také dát odpočinout znaveným nohám. A nejlepší je zakotvit v útulné kavárničce, u kávy a zákusku si popovídat a/nebo listovat v průvodci a popřemýšlet, kam se vydat dál.

Během 6denního pobytu (tj. s 5 noclehy) v Dublinu v r. 2018 jsme jednu takovou našli v centru města. Bylo tam snad jen 5 stolků a jak je přirozené, sedali jsme si tak, aby zorný úhel byl co největší, bylo vidět na dění na ulici (i sympatickou obsluhu zřejmě rodinné firmy), zpravidla hned za vstupní dveře.  

Při třetí návštěvě však bylo volno jen v zadní části a při odchodu jsem si konečně všiml, že na zdi za našimi zády visí zarámované obrazy Adolfa Borna (1930-2016).

U pultu zrovna někdo stál, a proto jsem zvědavý dotaz, jak na malíře přišli a jestli mají nějaký vztah k České republice, odložil na poslední den pobytu, který nám ještě zbýval. Jenže pak jsme tam už nešli.   

Zatímco obrazy jsou vždy originály a malíři málokdy některá díla vytváří ve více verzích (zde např. dvě verze obrazů Madona ve skalách Leonarda da Vinciho, Babylonská věž Pietera Bruegela st. a Pšeničné pole s cypřiši Vincenta van Gogha, reprodukovaný obraz Ostrov mrtvých Arnolda Böcklina je první z pěti verzí), u grafických listů (a dokonce také u z bronzu odlévaných soch) je možné pořídit omezený počet kopií, které všechny se považují za originály. Nejdále v tom dospěl představitel op artu Victor Vasarely, který mnohé geometrické obrazy namaloval stejně jen v zaměněných barvách a každou verzi navíc mnohokrát kopíroval a vlastnoručně autorizoval.  

Při porovnávání akvarelů z dublinské kavárny s těmi, které byly zařazeny na výstavu Jedinečný svět v pražském Museu Kampa v r. 2017 (rok po Bornově smrti), jsem ale žádnou shodu nenašel, proto ještě několik dalších z této výstavy sem doplním. 

V Bornově mnohovrstevnatém díle se potkávají náměty inspirované jeho cestami po exotických zemích s animovanými filmy pro děti (ale i dospělejší, např. vsuvky do filmů o Básnících), knižními ilustracemi i kreslenými vtipy a karikaturami v humoristických časopisech. Exotika se projevuje i v oblečení postav (pestrobarevné róby žen a turbany u mužů) a nejrůznějšími zvířaty a zrůdičkami jako z obrazů Hieronyma Bosche, např. v obrazech Alchymista (1999) a Podivná společnost na Avignonském mostě (2008).

K cestopisným patří Marco Polo na cestách (2001), který také byl vybrán na plakát výstavy, Přivítání Kryštofa Kolumba (1996), Cestovatel Emil Holub rozmlouvá s domorodci (2004), Poutníci (2004) a Setkání dvou civilizací (2005). 

Vítači migrantů by při pohledu na obrazy Plavba do XXI. století (1999) a Návštěva ze sousední vesnice (2002) asi přemítali, jak to vlastně Born myslel. 

Kreacionisté (ti, kteří věří, že život stvořil Bůh) u obrazu Charles Darwin se svou rodinou (2006) by naopak určitě souzněli se zjevnou Bornovou ironií k Darwinově evoluční teorii, že jsme se vyvinuli z opice. 

Ke zvířatům však Born měl láskyplný vztah a spojoval je s lidskými vlastnostmi, kdy se fintí, tančí kankán a veselí se, a ve většině obrazů nějaká najdeme. První se jmenuje Veselý den v říši zvířat (2008). 

Barevným koncertem jsou obrazy z cirkusu a karnevalu: Senzační artistické číslo (2001, zde připomíná malíře naivního umění Henriho Rousseaua), Čínští artisté (2004) a Benátský karneval (2009). 

Z animovaných filmů samozřejmě nemohli chybět Mach a Šebestová.

Z knižních ilustrací alespoň výběr ke Kiplingově Třetí knize džunglí a Pohádkám bratří Grimmů. Ilustrace k výboru povídek E. A. Poea Jáma a kyvadlo jsou temné a na fotografiích nevýrazné, z knihy kvůli copyrightu je raději kopírovat nebudu.  

Pro dospělé je obraz Dva policisté zatýkají prostitutku ve Skořepce (1994). 

Adolf Born byl velmi pracovitý a na výstavě byl i obraz, který dokončil několik hodin před smrtí. Jmenuje se Nezvaní hosté k poslední večeři a bohužel i přes záběr z velkého úhlu se na něm odráží text z protějšího panelu. A ta nezvaná s kosou přece přišla.