Dublin (1) - město literátů

Dublin, metropole Irska s 550 tisíci obyvatel, je městem s tisíciletou historií a první zmínky o něm pocházejí dokonce již z 2. století, ale podobně jako v Londýně v něm vedle historických staveb (hradeb, paláců, kostelů, pomníků) vyrůstají pozoruhodná díla moderní architektury.

Příkladem je Spire of Dublin, 121 m vysoká ocelová jehla na O'Connell Street, hlavní třídě v centru města, dobře viditelná i z bočních ulic, která se po odhalení v r. 2003 stala jeho ikonou, Samuel Beckett Bridge, asymetrický zavěšený most přes řeku Liffey od architekta Santiaga Calatravy (na blogu se už objevil jeho mrakodrap Turning Torso v Malmö) a The Convention Centre Dublin, víceúčelová budova s průčelím ve tvaru nakloněného skleněného válce (s výškou 54 m a průměrem 39 m), dílo Kevina Roche, laureáta Pritzkerovy ceny, nejvýznamnějšího ocenění architektů.

Blíže o zdejších zajímavých stavbách ale někdy jindy, Dublin totiž kromě toho je pozoruhodný velkým počtem slavných literátů, kteří se zde (anebo tehdy ještě na předměstí Dublinu) narodili a část života tvořili. Jsou to Oscar Wilde (1854-1900), George Bernard Shaw (1856-1950), William Butler Yeats (1865-1939), James Joyce (1882-1941) a Samuel Beckett (1906-1989).

Dramatik G. B. Shaw, básník W. B. Yeats a představitel absurdního divadla S. Beckett dostali Nobelovu cenu za literaturu, ale O. Wilde a J. Joyce by si ji zasloužili neméně tak, jenže cena se uděluje až od r. 1901 (po Wildeově smrti) a Joyce zřejmě svým modernismem byl na ctihodné členy Nobelova výboru příliš složitý.

A Dublin je také na své významné rodáky patřičně hrdý a na mnoha místech je připomíná.

V tomto domě Oscar Wilde strávil první polovinu svého krátkého života.

A nedaleko odtud je Merrion Square Park, kde spisovatel, známý extravagantním oblékáním, ležérně odpočívá na žulovém balvanu.

Autorem sochy je Danny Osborne.

Wilde oslňoval společnost svou duchaplností a výřečností, z čehož se prý do jeho her (např. Jak je důležité míti Filipa) promítl jen zlomek. I tak však z množství citátů (na webu jich jsou stovky) si lze udělat představu. Velmi často jsou o ženách, i když paradoxně na jeho život měl osudový dopad homosexuální vztah s povrchním mladíkem. Uvěznění ho připravilo o radost z psaní a podlomilo zdraví, společnost se od něj odvrátila a dožil v bídě. Možná by však i v dnešní "hyperkorektní" době měl problémy. Feministky by určitě nenechaly bez povšimnutí výroky jako:

"Ženy jsou dekorativní druh. Nikdy nemají co říct, ale říkají to kouzelně." ("Women are a decorative sex. They never have anything to say, but they say it charmingly. ")

"Jak manželství ničí muže! Je stejně demoralizující jako cigarety, a mnohem dražší." ("How marriage ruins a man! It is as demoralizing as cigarettes, and far more expensive.")

"Bigamie je mít jednu ženu navíc, monogamie je totéž." ("Bigamy is having one wife too many. Monogamy is the same.")

Smutek čiší z citátu: "Svět je jeviště, žel obsazení hry nestojí za nic." ("The world is a stage, but the play is badly cast.")

Snad měl pravdu George Bernard Shaw, když prohlásil: "Jsem si jist, že Oscar nenašel brány nebes zavřené, bylo by škoda nechat venku tak zábavného společníka." ("I am sure Oscar has not found the gates of heaven shut against him, he is too good company to be excluded.")

A G. B. Shaw přísným pohledem pozoruje příchozí ve vestibulu National Gallery of Ireland a určitě má na jazyku jeden ze svých sžíravých výroků.

Shaw si však uměl dělat legraci i ze svého psaní a literárních a divadelních kritik, kterým se také věnoval.

"Spisovatel je člověk, který poskytuje potěšení lidem, kteří nemají dost ducha, aby se bavili lepším způsobem."

"Literární kritik je člověk, který najde v díle i takové myšlenky, které tam nejsou."

A humor ho neopustil ani na smrtelné posteli při hovoru s ošetřovatelkou.

"Sestro, vy se mě snažíte uchovat naživu jako kuriózní starožitnost, ale já už jsem hotov, skončil jsem, hodlám umřít."

St. Stephen's Green Park má ve svém středu oplocenou parcelu a v ní se skrývá socha W. B. Yeatse od Henryho Moorea. (Další jsou v článku Henry Moore - společník na cestách.)

Sošné provedení S. Becketta v Dublinu nemají, vynahradili si to alespoň již zmíněným mostem, kde si třeba můžeme počkat na Godota.

Naopak největší pozornosti se těší James Joyce. Však také napsal povídkovou knihu Dubliňané (Dubliners). A Dublin se promítal i do jeho dalších děl, kdy už žil v zahraničí, a to i jeho stěžejního románu Odysseus (Ulysses).

V parku St. Stephen's Green narazíme na jeho bustu.

A takto si vykračuje na O'Connell Street.

Joyce má v Dublinu i muzeum, je jím James Joyce Tower, věž na mořském výběžku v následujícím snímku. Uvnitř jsem nebyl, protože lákavější byl jiný výběžek s majákem. Ve věži je totiž jen stůl a postel a proslulost si získala hlavně tím, že Joyce zde strávil 6 dnů a nocí a situoval do ní první kapitolu románu Odysseus.

A v Dublinu jsou navíc upoutávky u míst, na která se Joyce v Odysseovi odkazuje, např. cedulka u sochy romantického básníka Thomase Moorea (1779-1852), který se rovněž v Dublinu narodil, (v překladu) říká: "Přešel ulici pod čtverácky zdviženým prstem Tommyho Moorea. Trefně ho postavili nad pisoár: soutok vod."

Dublin se může pochlubit i prestižní univerzitou Trinity College (Kolej Nejsvětější Trojice). Byla založena královnou Alžbětou I. v r. 1592 a studoval na ní Wilde (odtud přešel na Oxford) a mezi absolventy patří Beckett a Joyce, jen Yeats byl původně zaměřen jinak a vystudoval výtvarnou akademii (National College of Art and Design) a Shaw od 20 let žil v Londýně a později zde přednášel na Královské akademii dramatického umění (Royal Academy of Dramatic Art).

Součástí areálu univerzity je The Old Library (Stará knihovna) s 200 tisíci svazků a nejcennějším je irský národní poklad Book of Kells (Kniha z Kellsu) z 9. století, ilustrovaný a kaligrafickým písmem vyvedený rukopis s texty čtyř novozákonních evangelií (o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista). Kromě ní jsou zde i další historické iluminované rukopisy, např. Book of Durrow a Book of Armagh.

Kopie listů z těchto rukopisů jsou ve zvětšeném formátu vystaveny na panelech, bohužel s mnoha odlesky od oken.

A dočteme se zde i podrobnosti o ilustrátorech a písařích.