29. února 2020

Dublin (1) - město literátů

Dublin, metropole Irska s 550 tisíci obyvatel, je městem s tisíciletou historií a první zmínky o něm pocházejí dokonce již z 2. století, ale podobně jako v Londýně v něm vedle historických staveb (hradeb, paláců, kostelů, pomníků) vyrůstají pozoruhodná díla moderní architektury.

Příkladem je Spire of Dublin, 121 m vysoká ocelová jehla na O'Connell Street, hlavní třídě v centru města, dobře viditelná i z bočních ulic, která se po odhalení v r. 2003 stala jeho ikonou, Samuel Beckett Bridge, asymetrický zavěšený most přes řeku Liffey od architekta Santiaga Calatravy (na blogu se už objevil jeho mrakodrap Turning Torso v Malmö) a The Convention Centre Dublin, víceúčelová budova s průčelím ve tvaru nakloněného skleněného válce (s výškou 54 m a průměrem 39 m), dílo Kevina Roche, laureáta Pritzkerovy ceny, nejvýznamnějšího ocenění architektů.






Blíže o zdejších zajímavých stavbách ale někdy jindy, Dublin totiž kromě toho je pozoruhodný velkým počtem slavných literátů, kteří se zde (anebo tehdy ještě na předměstí Dublinu) narodili a část života tvořili. Jsou to Oscar Wilde (1854-1900), George Bernard Shaw (1856-1950), William Butler Yeats (1865-1939), James Joyce (1882-1941) a Samuel Beckett (1906-1989).

Dramatik G. B. Shaw, básník W. B. Yeats a představitel absurdního divadla S. Beckett dostali Nobelovu cenu za literaturu, ale O. Wilde a J. Joyce by si ji zasloužili neméně tak, jenže cena se uděluje až od r. 1901 (po Wildeově smrti) a Joyce zřejmě svým modernismem byl na ctihodné členy Nobelova výboru příliš složitý.

A Dublin je také na své významné rodáky patřičně hrdý a na mnoha místech je připomíná.

V tomto domě Oscar Wilde strávil první polovinu svého krátkého života.



A nedaleko odtud je Merrion Square Park, kde spisovatel, známý extravagantním oblékáním, ležérně odpočívá na žulovém balvanu.



Autorem sochy je Danny Osborne.



Wilde oslňoval společnost svou duchaplností a výřečností, z čehož se prý do jeho her (např. Jak je důležité míti Filipa) promítl jen zlomek. I tak však z množství citátů (na webu jich jsou stovky) si lze udělat představu. Velmi často jsou o ženách, i když paradoxně na jeho život měl osudový dopad homosexuální vztah s povrchním mladíkem. Uvěznění ho připravilo o radost z psaní a podlomilo zdraví, společnost se od něj odvrátila a dožil v bídě. Možná by však i v dnešní "hyperkorektní" době měl problémy. Feministky by určitě nenechaly bez povšimnutí výroky jako:
"Ženy jsou dekorativní druh. Nikdy nemají co říct, ale říkají to kouzelně." ("Women are a decorative sex. They never have anything to say, but they say it charmingly. ")
"Jak manželství ničí muže! Je stejně demoralizující jako cigarety, a mnohem dražší." ("How marriage ruins a man! It is as demoralizing as cigarettes, and far more expensive.")
"Bigamie je mít jednu ženu navíc, monogamie je totéž." ("Bigamy is having one wife too many. Monogamy is the same.")

Smutek čiší z citátu: "Svět je jeviště, žel obsazení hry nestojí za nic." ("The world is a stage, but the play is badly cast.")
Snad měl pravdu George Bernard Shaw, když prohlásil: "Jsem si jist, že Oscar nenašel brány nebes zavřené, bylo by škoda nechat venku tak zábavného společníka." ("I am sure Oscar has not found the gates of heaven shut against him, he is too good company to be excluded.")

A G. B. Shaw přísným pohledem pozoruje příchozí ve vestibulu National Gallery of Ireland a určitě má na jazyku jeden ze svých sžíravých výroků.



Shaw si však uměl dělat legraci i ze svého psaní a literárních a divadelních kritik, kterým se také věnoval.
"Spisovatel je člověk, který poskytuje potěšení lidem, kteří nemají dost ducha, aby se bavili lepším způsobem."
"Literární kritik je člověk, který najde v díle i takové myšlenky, které tam nejsou."

A humor ho neopustil ani na smrtelné posteli při hovoru s ošetřovatelkou.
"Sestro, vy se mě snažíte uchovat naživu jako kuriózní starožitnost, ale já už jsem hotov, skončil jsem, hodlám umřít."

St. Stephen's Green Park má ve svém středu oplocenou parcelu a v ní se skrývá socha W. B. Yeatse od Henryho Moorea. (Další jsou v článku Henry Moore - společník na cestách.)



Sošné provedení S. Becketta v Dublinu nemají, vynahradili si to alespoň již zmíněným mostem, kde si třeba můžeme počkat na Godota.



Naopak největší pozornosti se těší James Joyce. Však také napsal povídkovou knihu Dubliňané (Dubliners). A Dublin se promítal i do jeho dalších děl, kdy už žil v zahraničí, a to i jeho stěžejního románu Odysseus (Ulysses).
V parku St. Stephen's Green narazíme na jeho bustu.



A takto si vykračuje na O'Connell Street.



Joyce má v Dublinu i muzeum, je jím James Joyce Tower, věž na mořském výběžku v následujícím snímku. Uvnitř jsem nebyl, protože lákavější byl jiný výběžek s majákem. Ve věži je totiž jen stůl a postel a proslulost si získala hlavně tím, že Joyce zde strávil 6 dnů a nocí a situoval do ní první kapitolu románu Odysseus.



A v Dublinu jsou navíc upoutávky u míst, na která se Joyce v Odysseovi odkazuje, např. cedulka u sochy romantického básníka Thomase Moorea (1779-1852), který se rovněž v Dublinu narodil, (v překladu) říká: "Přešel ulici pod čtverácky zdviženým prstem Tommyho Moorea. Trefně ho postavili nad pisoár: soutok vod."



Dublin se může pochlubit i prestižní univerzitou Trinity College (Kolej Nejsvětější Trojice). Byla založena královnou Alžbětou I. v r. 1592 a studoval na ní Wilde (odtud přešel na Oxford) a mezi absolventy patří Beckett a Joyce, jen Yeats byl původně zaměřen jinak a vystudoval výtvarnou akademii (National College of Art and Design) a Shaw od 20 let žil v Londýně a později zde přednášel na Královské akademii dramatického umění (Royal Academy of Dramatic Art).

Součástí areálu univerzity je The Old Library (Stará knihovna) s 200 tisíci svazků a nejcennějším je irský národní poklad Book of Kells (Kniha z Kellsu) z 9. století, ilustrovaný a kaligrafickým písmem vyvedený rukopis s texty čtyř novozákonních evangelií (o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista). Kromě ní jsou zde i další historické iluminované rukopisy, např. Book of Durrow a Book of Armagh.



Kopie listů z těchto rukopisů jsou ve zvětšeném formátu vystaveny na panelech, bohužel s mnoha odlesky od oken.



A dočteme se zde i podrobnosti o ilustrátorech a písařích.



20 komentářů:

  1. Výborně, toto téma je pro mne hodně zajímavé. Jen nevím, proč by se ženám neměl humor Oscara Wilde líbit, že trefný- tedy pravdivý určitě. Je vidět, že si svých literátů  občané Dublinu váží. Architektura je při nejmenším zvláštní, pěkná.

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkne fotky... Zajímavé je I balvan s jako živým Wildem... Pokud jsem četl, u něho homosexualita posloužila jako záminka ke žhaveni se ne pohodlného života... Homosexualita byla sice teoreticky trestná, ale prakticky I kdo za ní "neseděl" a u spousty veřejné známých lidi, včetně Cecila Rhodes, bylo veřejným tajemstvím, že jsou homosexuálové... Na druhé straně však ještě Turing (průkopník počítačů) v padesátých letech se musel kvůli homosexualite podrobit chemické kastraci..

    OdpovědětVymazat
  3. ... Ne pohodlného člověka, ne života.

    OdpovědětVymazat
  4. Nielen Dublin, ale celý tento text je zrelý na Nobelovu cenu!Práve včera pri tréningu sa ma pýtala manželka, ktorým smerom je ten hrob James Joyece-a. Dlho sme pri ňom už neboli, je to trolilinku do kopca. Denne sa pod ním učím zase chodiť, - športový univerzitný areál v Curychu - aby som sa konečne ase raz vyškrabal  tej jeho podobizni-soche, ktorá zdobí ten hrob. Pár metrov od neho je kameň pre Eliasa Canettiho, ďalšieho velikána svetovej literatúry. No a svetový architekt Calatrava študoval v a je občan Zürichu, kde má práve menši problém s jeho slávnym nádražím, snáď ako dôkaz, že k nám nechodia všetci len do hrobu ale aj ináč pod zem, na nádražie...

    OdpovědětVymazat
  5. Preklepy si nevšímať - ešte stále len ľavou rukou. Calatravov most je inspirovný kostrou veľryb, aspoň tak to vypráva. A ten problém s nádražím Stadelhofen - vzdal sa procesu, ide o autorské práva pri nadstavovaní rozširovaní a pristavbe. Bola súťaž a on nevyhral, preto bude pokrašova v jeho diele iný architekt - to môže dobe bolieť, oder?

    OdpovědětVymazat
  6. A ešte niečo: naši mladí tam boli nedávno na rodinnom zjazde. Whiskey a ten jej "chrám" nezabúdať, tiež superlatív...

    OdpovědětVymazat
  7. Irsko je asi zajímavé,ale Skotsko je můj velký sen...ale spíš dál. K Higlands. Odtamtud totiž pochází Bobešovo plemeno a ta krajina je něco neuvěřitelného. A jasně Edinburg! jenže... když na to bylo nejela jsem, a teď už na to není, takže zas je to v háji ....

    OdpovědětVymazat
  8. Líbí se, když národ umí vzdát hold nějakému spisovateli, umělci, buditeli.
    Dává tím najevo, že dědictví pro další generace není jen jako kousek bulvárního plátku.
    Mnohokrát děkuji za přínosnou reportáž, mám Irsko naplánované na příští jaro.
    Letos se vydám po málo známé Anglii, Salisbury, Stonehenge, Glastonbury a malou vesničku Cheddar.
    Navštěvuji kadeřníka, muže homosexuálně orientovaného a ten o nás ženách ví daleko více než my všechny dohromady, má nás přečtené

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Asi proto, že někdy se zrovna pravda nelíbí :).
    Architektura je opravdu zajímavá a neznásilňuje prostředí.[2]: Naprostý souhlas, byl jsem tam 6 dní a ještě by bylo co objevovat.[3]:[4]: Kdysi jsem dokonce četl, že lidé se sklony k homosexualitě/bisexualitě mají prý vyšší inteligenci, ale možná se takový dojem vytvořil jen proto, že slavní homosexuálové tolik "vyčnívají".
    Ale je opravdovou tragédií, že tehdejší předsudky Wildeovi a Turingovi dokázaly zničit život.

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: Kingu, vím, že Joyce v Curychu strávil konec života, je to krásné město, což říkám jen z letmé, přibližně 7 hodinové návštěvy. Byli jsme v galerii, projeli se lodí po jezeře, prošli ulicemi, i Operu a slavnou univerzitu jsme viděli.
    Letos máme letenky do Basileje (a 4 noci v hotelu) a chtěli bychom zase kousek Švýcarska poznat, asi vyrazíme do Bernu.[6]: Calatravovi unikla i zakázka na stavbu nového mostu v Janově, místo zhrouceného Morandiho, ale přednost dostal Renzo Piano. Ani slavní vždy neuspějí.[7]: Nejen Irish Whiskey Museum, ale v Dublinu je i velký pivovar Guinness.

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Ve Skotsku jsme byli před rokem a půl s cestovkou, včetně jednoho dne v Edinburghu, ale zatím jsem odtud využil jen několik obrazů z tamější galerie.
    Ta stejná nabízí také zájezdy do Irska, nějakou dobu jsme o tom uvažovali, ale pak jsme se raději vydali sami a jen do Dublinu, protože vlastní poznávání je vždy hlubší než přejíždění mezi x místy s řízenými rozchody a srazy.[9]: V Salisbury je velká katedrála, znám ji ale jen z obrazů Johna Constabla a v Glastonbury bývají velké hudební festivaly, nejedeš náhodou na něj?
    Z Anglie vlastně znám jen Londýn a blízké okolí (Windsor, Hampton Court) a jednu noc jsme přespali v Coventry.
    Irsko je známé i pěknou přírodou, např. útesy na mořském pobřeží, k tomu by se zájezd s cestovkou hodil.[10]: Opravdu je to místo, které nezklame.

    OdpovědětVymazat
  12. Ač do knihovny nechodím, ráda se dívám na fotografie těch nejkrásnějších a musím říct, že ta Stará knihovna je neuvěřitelná! Má kouzlo, jaké by knihovna měla mít a že jich je takových pomálu.

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkné fotky z Irsla. Oscar Wilde: Slavík a růže - úžasné. I básně mají člověku co říci.

    OdpovědětVymazat
  14. Joycovy Dubliňany jsem četl v nějakém podivném překladu, takže jsem jim moc nepropadl. Nevylučuji ale, že těm reálným bych propadl s potěšením .

    OdpovědětVymazat
  15. Dublin je pěkný, ale skoro bych řekl, že zbytek Irska je ještě hezčí. Já už byl v Irsku třikrát a kdyby se naskytla příležitost, jel bych tam znova.

    OdpovědětVymazat
  16. Oscar Wilde na kameni u mě vede, to je kouzelná socha. Jako živá. Moc se mi líbí i ten skleněný nakloněný válec a asymetrický most, krásné kousky. Shodou okolností jsem včera nebo předevčírem narazila na jinou zajímavou stavbu londýnskou Okurku a dočetla se, že má dokonce mít v brzké době "sourozence" Tulipána. A dnes jsem zase narazila na podivný bizarní růžový blázinec vlastně sídlo Palais Bulles. Hned jsem si při čtení o těchto stavbách na tebe vzpomněla, protože ten zájem o architekturu jsi ve mně probudil ty. Moc pěkný výlet do Dublinu.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)