Hochkar - skiareál s inverzní náročností

Koncem ledna jsme opět zavítali do městečka Gaming s impozantním kartuziánským klášterem, které se loni stalo naším zázemím pro lyžování v středisku Lackenhof am Ötscher. Jen o něco dál, 40 km od Gamingu (zatímco Lackenhof je vzdálen 17 km), se nalézá skiareál Hochkar. Je pojmenován podle nejvyššího vrchu Göstlingských Alp, ležících na hranicích spolkových republik Dolní Rakousko a Štýrsko. Lze na něj použít stejný skipass jako pro Lackenhof, ale loni jsme ho nenavštívili, protože při nepříznivém počasí je nutné k výjezdu 8 km dlouhou horskou silnicí použít sněhové řetězy na kola auta. S těmi ale nemáme žádné zkušenosti a nechtěli jsme riskovat, že skončíme v příkopu.

Tentokrát první dva dny pobytu bylo celkem hezky, silnice byly bez sněhu a mohli jsme tam jet bez obav. Skiareál z těch, které jsme dosud poznali, patří k menším, podobně jako Stuhleck a Lackenhof, celková délka tratí je 19 km.

Hochkar je znám bohatou sněhovou nadílkou, a je tak oblíbenou destinací lyžařů z Jižní Moravy. Komu nevyhovují jednodenní zájezdy s ranním vstáváním, má možnost se ubytovat přímo v areálu.

A trochu času lze ušetřit, když místo schodů použijeme tobogán.

Čím se však Hochkar od mnohých jiných středisek liší, je, že zatímco třeba v Les Orres do horních částí střediska jsme se dlouho dívali s velkým respektem, protože trati pod vrcholy byly prudké, a tak jsme se většinou drželi ve spodních a středních pasážích, v případě Hochkaru jsme naopak autem vyjeli k hornímu parkovišti ve výšce přibližně 1400 m n. m. a lyžovali ve vrcholových partiích svahů, které se i podle mapky areálu zdály jednodušší než zúžené spodní, často vedené mezi stromy.

Areálu dominují čtyři vrcholy - zleva Leckerplan (1782), Häsing (1728), Vorgipfel (1770) a nejvyšší Hochkar (1808). Na poslední z nich vede lanovka z nejspodnějšího místa areálu pod dolním parkovištěm, kterou jsme vynechali, ale všechny ostatní jsme využívali.

Od Vorgipfelu ("předvrcholu" Hochkaru) je k Hochkaru velmi blízko, dalo by se na něj dojít i pěšky, jenže spojnice je dost úzká a protože z Hochkaru sjížděli ti, kteří přijeli lanovkou z nejspodnějšího místa, nerad jsem tento nápad oželel.

Široké a upravené sjezdovky jsou bezpečné i pro začátečníky.

Kříž nad kamenitým srázem však působí zlověstně. Že by některý z freeriderů přecenil své síly?

Z nabídky tratí jsme si nejvíc oblíbili čtyři: 1500 m dlouhou Familienabfahrt z Vorgipfelu (č. 1, značená modře, avšak s poměrně strmým dojezdem) a tři červené - č. 5 (Häsingabfahrt, 1300 m) z Häsingu a dvě z Leckerplanu: č. 4 (Sonnenhang, 600 m, s přejezdem na spodní část č. 5 nebo 800m modrou č. 2) a č. 10 (Blachlbodenabfahrt, 1400 m).

Následující 4 záběry jsou ze sjezdovky č. 10.

Samozřejmě i zde jsou obtížné černé sjezdovky, ty jsme letos ale nepokoušeli. Thomas Sykora-Hang, č. 10a, je pojmenována po rakouském lyžaři s českými předky, který v 90. letech vyhrál 9 závodů Světového poháru ve slalomu a na olympiádě v Naganu r. 1998 získal v této disciplíně bronzovou medaili.

Vrcholy jsou ideální pro telekomunikační techniku.

A samozřejmě i pro výhledy. Pohoří, které celou scenérii rámuje, jsou Ennstálské Alpy (Ennstaler Alpen), ležící na území Štýrska.

Všechny vrcholy tohoto panoramatu mají přes 2000 m n. m.

Nejpůsobivější je Lugauer (2217 m n. m.), špičatý vrchol na následujícím snímku uprostřed, který se tvarem podobá Matterhornu. Dva "hrbolky" v pozadí vpravo jsou Hochtor (2369) a Grosser Ödstein (2335).

Na horách se ale počasí rychle mění, zatáhlo se, začal foukat silný vítr a později i hustě sněžit a byli jsme rádi, že jsme ještě včas sjeli dolů. Naši sousedé v penzionu se rozhodli vyčkat na vrcholu v restauraci, až se vichřice přežene, jenže počasí bylo čím dál horší a nakonec se dostali dolů lanovkou, protože jízda na svahu, kde nebylo vidět na dva kroky před sebe, by byla hazardem.

Příští den sněhové přívaly vrcholily, proto jsme raději zůstali "doma". Lyžařskou dovolenou jsme pak zakončili v již známém Lackenhofu am Ötscher.