20. března 2019

Gaming - kartuziánský klášter

Lyžařskou sezónu máme za sebou, předjaří dalo na sníh zapomenout a místo něj slibuje počasí na turistické výlety, ale přesto ještě jednou se vrátím do ledna, kdy naším cílem bylo lyžovat pod vrchem Ötscher. Tehdy jsme byli ubytováni v dolnorakouském městě Gaming, které s přibližně 3200 obyvateli patří k menším a kromě střechy nad hlavou a přespání po sportovních výkonech na sjezdovkách jsme si od něj nic neslibovali, nakonec nás ale překvapilo pozoruhodnou památkou - klášterem řádu kartuziánů, největším svého druhu v Evropě. Řád v r. 1084 založil Bruno Kolínský (z Kolína nad Rýnem), po kanonizaci sv. Bruno.

Klášter Kartause Gaming (nebo také Kartause Maria Thron Gaming) tvoří rozlehlý komplex budov, jak je patrné z leteckého snímku na výřezu plakátu, zvoucího na přehlídku dokumentárních filmů.



Má dlouhou historii, založen byl v r. 1330 rakouským vévodou Albrechtem II. z rodu Habsburků a jeho manželkou Johannou a měl se navíc stát místem jejich posledního odpočinku. Oba zde také skutečně byli pohřbeni.

A právě z Gamingu se kartuziáni na pozvání markraběte Jana Jindřicha r. 1369 dostali na Moravu, do obce Královo Pole (v r. 1919 připojené k Brnu). (Areál královopolského kláštera s výjimkou kostela a přilehlé farní budovy v 2. polovině 60. let získalo Vysoké učení technické v Brně pro Fakultu elektrotechnickou, v současnosti i s přistavenými budovami na druhé straně ulice jej využívá Fakulta informačních technologií VUT.)

Původní určení kláštera v Gamingu jako sídla řádu s 24 mnichy ukončila reforma osvíceného panovníka císaře Josefa II. (nejstaršího syna Marie Terezie) v r. 1782. Ten rok předtím zrušil cenzuru, nevolnictví a tolerančním patentem poskytl svobodu vyznání, církevní reformou však zrušil všechny kláštery, které nesloužily vzdělání a vědě a neposkytovaly zdravotní péči. Zrušen byl i klášter v Gamingu a ostatky Albrechta II. a Johanny byly přemístěny do blízkého farního kostela.


Budovy kláštera a pozemky pak přešly do soukromého vlastnictví a několikrát změnily majitele a nájemníky. Např. r. 1915 je koupil opat ze známého kláštera v Melku, během 2. sv. války klášter byl využit jako depozitář pro umělecká díla z vídeňských muzeí, v letech 1945-1955 byl ubytovnou pro sovětské vojáky a r. 1983 se vlastníkem areálu kláštera (ne však okolních statků) stal rakouský architekt Walter Hildebrand, který ho restauroval.



Dnes areál slouží jako 4* hotel s vyhlášenou restaurací a část si pronajímá Františkánská univerzita v Steubenville (Franciscan University of Steubenville) z amerického státu Ohio.



Od r. 2004 je zde také muzeum, připomínající historii Gamingu, malý pivovar (2008) a na recepci lze koupit hořkosladký likér Chartreuse, jehož recepturu při hledání elixíru života ze 130 horských bylin a destilátu vinné révy sestavil neznámý alchymista pro první kartuziánský klášter Grande Chartreuse (Velká kartouza) poblíž Grenoblu. (Zatím ho máme jen na ozdobu, ale až budu cítit, že zubatá se o mě začíná zajímat, ještě rád po něm sáhnu.)



Nedávno byla přistavena řeckokatolická (byzantská) kaple.

Vnější strana kostela z východní strany (na snímku vlevo) je bohatě zdobená a vějíř podpěr připomíná napnuté oblouky francouzských katedrál.



Ozdobný reliéf na fasádě středověké věže nad hlavním vchodem z ulice je shora chráněn malým baldachýnem. Znázorňuje Pannu Marii (Ježíšovu matku), sv. Bruna, biskupa z Gurku (z diecéze Gurk-Klagenfurt) a dvojici zakladatelů kláštera Alberta II. a Johannu.




Prelátovo nádvoří (Prälatenhof/Prelate's Courtyard) je volně přístupné a dá se jím projít i do klášterního kostela.




Freska se smrtkou na západním křídle nádvoří vyjadřuje pomíjivost lidského života.




Fresky zdobí i další stěny nádvoří.





Renesanční mramorový portál kostela byl postaven v letech 1631-1632 a mezi dvojicemi sloupů jsou reliéfy Alberta II. a Johanny, nad nimi jsou sochy sv. Bruna a biskupa z Pasova (Passau) a uprostřed je Panna Marie s malým Ježíšem.



Vysoký strop byl původně ještě vyšší, ale r. 1453 byl v pozdně gotickém slohu přistaven snížený strop a vyzdoben barokními ornamenty.



Fresky na stropě znázorňují výjevy ze života sv. Bruna. Na centrální fresce je vpravo dole znázorněn jako modlící se poustevník v tradičním bílém oděvu kartuziánů. Kříž a lebka jsou symboly smrti.




Zajímavý je i lustr.




Madona z Gamingu (Gaming Madonna) je kopií, originál patří mezi poklady poutního kostela v Mariazell, vzdáleného asi 45 km.


21 komentářů:

  1. krásná stavba, škoda že už nejedu Sakrální stavby, to by byl příspěveček!

    OdpovědětSmazat
  2. A takhle vypadá/vypadal klášter v létě:
    https://youtu.be/COgoKCoJAb4Ty fresky na fasádách jsou součástí slunečních hodin. U slunečních hodin se smrtkou se mi ale nepodařilo objevit, kde je umístěn ukazatel.Miloši, ty bys mohl psát bedekry!

    OdpovědětSmazat
  3. Takovéto články jsou přesně podle mého gusta. Chválím a moc za něj děkuji.

    OdpovědětSmazat
  4. A já četla "Kurtizánský klášter" (ach jo ty oči po celodenním čumění v práci do PC už vidí co nemají) a hned jsem zalitovala že nejsem ta děva a nemohu se tam nastěhovat!
    Ale k realitě tvé překrásné reportáže - díky moc za ní, vždy si u tebe rozšířím své obzory.

    OdpovědětSmazat
  5. Na to že klášter už léta slouží jinému účelu, je ta vnitřní výzdoba dobře udržovaná rep. zrestaurovana

    OdpovědětSmazat
  6. Ti smrťáci jsou nádherně vyvedeni. Jak symbolické!

    OdpovědětSmazat
  7. Díky za krásnou prohlídku i informace-je hodně zajímavých staveb na světě je dobré podávat podobné informace. Ty to ,Miloši, umíš.

    OdpovědětSmazat
  8. [1]: Díky, těší mě to.[2]: To byl bezvadný seriál, měla jsi myslím dvě řady. A pak byl také moc pěkný o zajímavých a památných stromech. Občas jsem také přispěl, ale ne pravidelně, protože to neumím.[3]: Axino, díky za skvělý odkaz, video jsem si se zájmem přehrál. Možná tam právě někdy v létě ještě pojedeme kvůli turistice.V bedekrech musí být také informace o stravování a nákupních možnostech a na to nemám buňky .[4]: Však také tvé informacemi nabité články jsou mně velkým vzorem :).

    OdpovědětSmazat
  9. [5]: Přiznám se, že takovou asociaci jsem také měl, on i poustevník je jen člověk .[6]: Asi to bude zásluhou architekta-majitele. Ti už mají představivost a také lidí, kteří představy dovedou převést do života.[7]: Já vlastně znám jen smrtku (anebo zubatou) s kosou a tady jsou dva. Že by měla manžela? [8]: Nad tím množstvím také žasnu, téměř všude se něco nečekaného objeví.
    Ještě by to chtělo jeden život navíc.

    OdpovědětSmazat
  10. Reportáž jako vždy, dokonalá, svěží, s tebou se skvěle cestuje, věřím, že i společnou hudbu bychom si cestou pouštěli.
    Osobně mne zaujala na celém článku ta dokonalost, s jakou je objekt opečováván, renovován a hlavně udržován.
    Pokud se dostanu po Čechách, vesměs tam tohle chybí. Některé památky hodně poznamenal zub času a chybějící finance. Po mé zkušenosti se mi jeví, že finanční prostředky jsou v zahraničí do kulturního dědictví lépe vkládány nebo uvážlivěji, více si váží své historie. Je tou pouze můj názor, jsem si vědoma, že mnoho let socialismu, kdy se z klášterů a kostelů dělala školící centra, tomu určitě taky napomohla. Bohužel.

    OdpovědětSmazat
  11. Ten "lustr" je geniální! Pravej křištál, eh, teda cín.

    OdpovědětSmazat
  12. To není možný, my měli v lednu jednou tolik sněhu než v Rakousku! Ale zase u nás nemáme byzantskou kapli, no...

    OdpovědětSmazat
  13. Tak ten je krásný, dosud jsem o něm ani nevěděla! Už jsem klášterů z Rakousku navštívila hodně, zařadím do plánů. Díky za krásné popisky a fotečky. Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  14. Takové sluneční hodiny mám moc rád a někdy bývají na nejneuvěřitelnějších místech. Tady je jich hned celé hejno .

    OdpovědětSmazat
  15. [11]: Myslím také, že bychom byli na stejné vlně a rocková hudba by nemohla chybět .
    V Rakousku vždy bylo všechno jak ze škatulky, i domečky v malých městech a vesnicích.
    Pokud si vzpomínám, u nás za socialismu památky, hrady a zámky byly rozděleny do "kategorií" a ty nejvýznamnější byly udržovány a restaurovány, protože představovaly jakousi výkladní síň, a na méně významné se už nedostávalo.[12]: Něco na styl drátového modelu :).

    OdpovědětSmazat
  16. [13]: Jablonec se letos vyznamenal, málem byl odříznutý od světa .[14]: Já jsem donedávna ani nevěděl, že takové město existuje.
    Klášter je opravdu krásný a přitom tam žádné davy neproudí, když jsme vstoupili do kostela, byli jsme tam sami a už jen to, že byl otevřený nás překvapilo.
    A v odkazu na YouTube od Axiny v komentáři [3]: mě zase udivilo, že vybavení pokojů je ve starodávném stylu, např. tam mají masivní dřevěné postele.[15]: Zřejmě mají hodiny rozmístěny tak, aby při posunu Slunce na obloze vždy alespoň na jedny dopadaly sluneční paprsky.

    OdpovědětSmazat
  17. Páni, překvapila mě ta nádhera fresek i vnitřku kostela. Ke klášteru navíc krásně ladí ten sníh všude kolem.

    OdpovědětSmazat
  18. Takové sluneční hodiny, to není jen tak
    Nejsložitější jsou právě vertikální. Nejvýhodnější je umístit je na jižní stranu, ale nemusí to být čistý jih. Orientace může být od východu přes jih až po západ.
    Článek mne motivoval k vyhledání dalších informací. Tady je problematika docela dobře (a hlavně stručně) popsaná:
    http://vmiksik.sweb.cz/hodiny.htm

    OdpovědětSmazat
  19. [18]: Opravdu je nádherný a ve srovnání s videem Axiny se mně zdá v zářivě bílém sněžném vydání působivější než v tom přesvětleném slunečném.[19]: Díky za další skvělý odkaz, hned jsem si text stáhl do adresáře technických zajímavostí.Sluneční hodiny je jinak také název alba mé oblíbené brněnské skupiny Synkopy z doby kolem r. 1980.

    OdpovědětSmazat
  20. [16]:
    Miloši, já kdykoliv si pustím Rasmus a to já mohu, vždy vzpomenu na tebe      / a to jsem tě v životě neviděla /

    OdpovědětSmazat

Aktuální článek

Peleș a Pelișor - zámky rumunských králů

V centrální části Rumunska, na úpatí pohoří Bucegi, nejvýchodnější částí Jižních Karpat, leží město Sinaia , které s přibližně 10 tisíci oby...

10 nejčastěji zobrazovaných článků