Nic netrvá věčně

ani láska k jedné slečně.

Nedávno jsem bilancoval osmý rok na blogu a teď ještě přidám vzpomínku na celou dobu jeho existence a k blogové doméně samotné.

Blog se narodil 4. listopadu 2011 a v r. 2012 jsme společnými silami se Zuzanou zveřejnili 90 článků (já 47, Zuzana 43), v r. 2013 počet poklesl na 67 (já 40, Zuzana 27), v dalších letech jsem už přispíval sám a téměř vždy 3 články za měsíc, a tedy 36 za rok (s výjimkou r. 2014, kdy jich bylo 38). Blog ale hodně dlouho nikdo neznal, také jsem o něm nikomu neřekl, a první komentář se objevil až tři čtvrti roku od založení. Nepochlubil jsem se s ním dodnes, protože kdyby někdo z mých známých nebo kolegů věděl, že přispívám na doménu, kde mezi hlavní hvězdy patří (resp. patřily) Lady Vanilka a Dominikísek, úplně bych se znemožnil.

Při zkoumání hlavních stránek domény jsem později objevil Autorský klub (AK) a privilegium zobrazovat články jeho členů na titulní stránce. Ty jsem ovšem až na výjimky nijak neobdivoval a pokud jsem pak na Srdci blogu u článků administrátora Standy něco komentoval, většinou jsem se vyjadřoval kriticky. Záhy jsem ale pochopil, že mnozí členové AK se považují za jakési "lepšolidi" a nečlenové jsou pro ně jen křoví. Jednou, při mé ne zrovna lichotivé poznámce k úrovni AK, mně kdosi z té partičky poradil něco ve smyslu "ať držím hubu, když mezi vyvolené nepatřím, a starám se o sebe."

To mě vybudilo tak, že jsem do AK také podal přihlášku. Zájemců tehdy byly stovky, Standa z narůstající fronty jich každý týden několik desítek prozkoumal a vždy v pátek v 8 hodin předložil pro něj zajímavého uchazeče k hlasování čtenářům, aby rozhodli, zda jej považují za hodného pocty stát se novým členem. Ne každý však úspěšně prošel. Na mě se dostalo po 9 měsících od podání přihlášky, Standa mě do svého předvýběru zařadil a předhodil "lvům" s tím, že je (po mých kritikách) sám zvědavý, jak to dopadne. Ve školním hlasování jsem obdržel několik pětek, jedniček bylo však o dost víc a členem AK jsem se stal (téměř na den přesně 2 roky od založení blogu).

Výsledek hlasování je na obrázku.

Povzbuzen tímto úspěchem jsem mu poděkoval a současně požádal, zda by mohl do AK zařadit také Robku, kterou zřejmě opominul, protože měla přihlášku mnohem staršího data než já. Robka svůj blog založila jako velká obdivovatelka Roberta Planta (dodnes hudebně aktivního zpěváka někdejší hardrockové skupiny Led Zeppelin), ale původní zaměření na hudbu postupně rozšířila na psaní velmi hezkých povídek, básní, příběhů ze své praxe a komentování společenské situace. Standa kupodivu na mě dal a Robku do AK vzal.

Tehdy se uplatňovalo pravidlo, že členství v AK, pokud autor nepřestal blogovat, zůstává natrvalo. Členů tak stále přibývalo, až jich bylo kolem 250, článek na titulní stránce, kde se jich zobrazuje šest, se dlouho neohřál, zpravidla po hodině odtud zmizel. Při mé aktivitě tři texty za měsíc jsem z toho těžil velmi málo.

Myslím, že roky 2013-2015 (pro mě i 2016) byly na Blog.cz nejlepšími. Standa se věnoval Srdci blogu, nejméně 2krát týdně psal zajímavé články, vedl rozhovory s blogery (blogerkami) a ti i sami mezi sebou, Robka vedla hudební rubriku, David fotografickou, Teeda psala o vaření, Destinaetus rozebíral designy blogů, existovala také výtvarná rubrika, proběhlo několik soutěží, Standa každý den vybíral tři nové články do pohyblivých upoutávek, zkrátka to žilo. Zrodila se také iniciativa Pod Lupou, která si kladla za cíl AK "pročistit" a nekvalitní blogy vyřadit. Hodnotitelky (vzpomínám si na m. a Maglaiz) však neměly žádné pravomoci někoho "vylučovat" a akce vyšuměla.

Tehdy jsem se na blogování díval s optimismem a bavilo mě na blog přispívat a číst mé oblíbené. Jenže pak se to zlomilo. Standa zrušil všechny rubriky v Autorském klubu a možnost se do něj hlásit, pak vymazal i existující obsah, a zdůvodnil to tím, že přednost (z pohledu provozovatele) mají stránky KRASNA.CZ. Texty o líčení, outfitech, antikoncepci a menstruaci mě však vůbec nezajímaly, tato část byla také hlavní příčinou, že jsem se za svou "angažovanost" na Blog.cz styděl a raději o ní pomlčel. K dokonání všeho Standa začal sám z AK vyřazovat členy, přitom hlavně ty, kterých jsem si nejvíc vážil: Čerfa, TlusŤjocha, Vencu, Blouda. Well Blouda, Maglaiz, … (se všemi mám na blogu rozhovor).

V lednu 2017 Standa ohlásil odchod z Blog.cz. Jestliže jsme si někdy nad jeho výběry zoufali, je však jasné, že nikdo se nezavděčí všem, a Standa asi navíc musel vycházet vstříc "marketingovým" zájmům nadřízených (třeba Barbie blondýna Lotty Biondi se svými selfie, zaměřenými na vyšpulené rty a výstřih, byla cennější než všichni poeticky zaměření blogeři dohromady), pak po jeho odchodu Blog.cz přešel na vysloveně sestupnou trajektorii. Bára se alespoň snažila obměňovat upoutávky, i když články psala výjimečně, Hanka už se nestará ani o to a titulní stránka je v této části beze změny snad od Vánoc a ve spodní části jsou bílá místa, protože zmizela "okna" pro Krásnou.cz a Téma týdne. Může to být i tím, že Standa byl redaktorem na plný úvazek, kdežto po něm už provozovatel o doménu ztratil zájem.

A tak není divu, že mnoho kvalitních blogerů odešlo, další to zvažují a zdá se, že není daleko chvíle, kterou Miroslav Skopal z blogu Deník kocoura Modroočka s černým humorem vykreslil v parte, oznamujícím, že "po dlouhé a těžké nemoci" zesnul náš drahý Blog.cz.

P.S. 13. 2. 2020: Dnes (po několika týdnech) byla aktualizována domovská stránka Blog.cz a obnovena sekce Téma týdne. Dokonce se tam objevila upoutávka i na tento článek. Děkuji a také za blahopřání k osmi rokům blogování na této doméně.