Katastrofa jménem Fiala a spol.

Myslím, že i ti, kteří volili strany Fialovy vlády, musejí být rozčarováni jejím počínáním. Mě tato panoptikální sestava nemá čím překvapit, protože o její kompetenci jsem si nic lichotivého nemyslel, přesto si však dovolím několik podrobnějších soudů. A začít můžeme rovnou u premiéra, protože jak se říká: „ryba smrdí od hlavy.“  

Premiér Petr Fiala, vysokoškolský profesor politologie, který v zásadě ničemu nerozumí a jen „vysílá signály“ podle toho, co mu kdo nakuká. I ta jeho profesura je velmi pochybná, protože profesor kromě toho, že učí, musí mít také odpovídající publikační činnost, registrovanou ve vědeckých databázích Web of Science a Scopus. Fiala tam však nemá jediný záznam, je tedy absolutní vědeckou nulou. Profesorem se mohl stát jedině zákulisními dohodami, i v akademické sféře je totiž možné neschopným prominentům umést cestu (Fiala byl zásluhou domluvy nevýznamných fakult zvolen do vedení Masarykovy univerzity). Fialovým „vědeckým“ výstupem bylo řešení velkého projektu za (myslím) 7 milionů, kde zaměstnal i svého syna, který se zabýval "postavením žen v Barmě". Aniž bychom výsledný traktát četli, dovedeme si představit, že ženy se tam nemají zrovna skvěle, určitě jich mnohem méně než u nás má vyšší vzdělání či řidičské oprávnění. Tragédií ovšem je, že tato ostuda profesorského stavu a slovy děkana Miroslava Ševčíka z VŠE „hňup a probruselský lokaj“ zastává nejvýznamnější funkci ve státě.  

Vít Rakušan, ministr vnitra, původní profesí učitel němčiny na základní škole, předseda hnutí STAN, které se „proslavilo“ korupční chobotnicí Dozimetr a řadou dalších afér (Farský, Michalik, Polčák, Mlejnek). Nejhorší je ale Rakušanova cenzorská mánie. Zřídil cenzorský úřad, vyzývající k udávání, boji s „dezinformacemi“ (eufemismus pro cenzuru) a stíhání osob s „nepohodlnými“ názory. K tomu provládní hlásné trouby a prapodivné neziskovky měly dostat 150 milionů Kč na svou „záslužnou“ práci, kritické weby měly být naopak sankcionovány zamezením reklamy na jejich stránkách.    

Ivan Bartoš, ministr pro digitalizaci a místní rozvoj. Jako opoziční poslanec s Piráty neustále bojoval proti kumulaci funkcí, dnes mu však vůbec nevadí, že je současně ministrem a poslancem. O digitalizaci jen mluví, informatiku si představuje jako Hurvínek válku, za něj nevznikl jediný produkt, přitom za Babiše hned několik, např. E-recept, server k registraci očkování, Tečka, daňové přiznání na internetu, … Bartoš se zmohl jen na nařízení, aby každý podnikatel si zřídil datovou schránku, kvůli čemuž mnozí z nich ukončují svou živnost.    

Marian Jurečka, ministr práce a sociálních věcí, původně soukromě hospodařící zemědělec a traktorista. Když byl ministrem zemědělství v Sobotkově vládě, měl k tomu předpoklady, v nové vládě se mu ale nepodařilo žádného lidovce přesvědčit, aby se ujal ožehavého resortu, musel se ho proto chopit sám. Zkoušel to se senátorkou Šárkou Jelínkovou, ta však odmítla, v Senátu byla místopředsedkyní a za vysoký plat nemusela prakticky nic dělat, navíc senátorský post je na jistých 6 roků místo jen teoretických 4 roků ve vládě. Představovala si, že v Senátu bude pokračovat, jenže ve volbách na Kroměřížsku se nedostala ani do 2. kola, zvolena byla Jana Zwyrtek-Hamplová a Jelínková přišla o lukrativní trafiku. A ejhle, dnes je u Jurečky politickou náměstkyní. Dříve každé ministerstvo mohlo mít vedle odborných náměstků jednoho politického, ale Fialova vláda to změnila tak, že je možné mít libovolný počet politických náměstků. Pět stran koalice má spoustu neuplatněných členů, kteří nebyli nikam zvoleni, a je třeba je nějak uspokojit. A tak počet těchto parazitů roste exponenciálně.    

Zbyněk Stanjura, ministr financí. Na postu se ocitl zřejmým omylem, schodky rozpočtu jsou jak v posledních letech za Aleny Schillerové, tehdy však kvůli covidu byla celá země v lockdownech, průmysl se propadl a díky křiku opozice se podnikatelům vše kompenzovalo. Dnes důsledkem příšerné inflace 15-18 % je mnohem větší výběr daní z příjmu, a přesto výsledky jsou tristní. Stanjura vypouští různé „balónky“ (změny v DPH, mimo jiné např. barbarský převod z nejnižší sazby do nejvyšší u léků, knih, lístků do divadla, kina a na koncerty, kupodivu však snížení daně z příjmů u provozovatelů loterií, k tomu zvýšení daní z vlastnictví nemovitostí, zvýšení DPH u vodného a stočného, …), které však stejně nic podstatného neřeší, navíc je po kritice zase dementuje, že jde jen o pracovní materiály a konečný návrh se teprve chystá. Když Stanjura byl ještě v opozici, sebevědomě prohlašoval, že 80 miliard okamžitě ušetří propuštěním zbytečných státních úředníků. Skutečnost je ale taková, že za poslední rok se jejich počet naopak zvýšil o 10 tisíc. Jeho „kompetenci“ vrchního finance nejlépe dokládá, že na dotaz jednoho novináře nebyl schopen správně odpovědět ani to, kolik nul obsahuje číslo 1 miliarda.   

Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí, vzděláním bakalář. Když tento intelektuální trpaslík vydává prohlášení, že Rusko a Čína je hrozbou, předpokládám, že v Číně si to sotva kdo všiml, pokud tam vůbec o existenci Lipavského vědí, případně to považují za tak bezvýznamnou záležitost, jako kdyby mravenec prskal na slona. Lipavský také vyjádřil zklamání, že se v EU nedohodlo odsouzení Maďarska za zákaz propagandy minorit LGBT ve školkách a na základní škole, kam patří i nesmysly o 50 pohlavích. Maďarský ministr zahraničí Lipavskému vzkázal, ať se stará o své děti, pokud nějaké má, a Maďaři si své záležitosti budou řešit sami.  

Jana Černochová, ministryně obrany. Kromě nebetyčné hlouposti je jejím nejvýraznějším rysem militantní fanatismus a patolízalství vůči USA. Neustále burcovala, abychom se více zapojili do mise v Afganistánu, když ale Američané odtud odešli, okamžitě sklapla, vyhlašovala záměr vybudovat americkou základu u ostravského letiště Mošnov, až se Američané sami podivili, protože o tom s nimi nikdo nejednal, když ukrajinská raketa dopadla na polské území a zabila tam dva Poláky, hned měla jasno, že ji „prokazatelně“ vypálili Rusové a už už byla nadržená vyhlásit Rusku válku. 

Vrcholných číslem Černochové byla její reakce na slova Davida Svobody, olympijského vítěze v moderním pětiboji na LOH v Londýně v r. 2012, který v souladu s názorem vedení Mezinárodního olympijského výboru podpořil účast sportovců Ruska a Běloruska na příští olympiádě v Paříži. Černochová si ho pozvala na kobereček a nařídila mu, že s ní musí jet do vojenského prostoru Libavá, aby si u ukrajinských vojáků, kteří se tam cvičí, poslechl informace o válce na Ukrajině. Pěkně se jí vysmál Jiří Peňás v podcastu serveru Echo24 komentářem: „Já si myslím, že tam je ještě jiný vysvětlení, že jo. Že prostě paní Černochová si chce zkrátka někam zajet s mladým sportovcem, že jo. Což mi připomíná, víte, jak byl potrestaný Josef Škvorecký za Zbabělce, jak ho řešili ve Svazu spisovatelů? Když vyšli Zbabělci, Marie Majerová se přihlásila, že ho vezme mezi dělníky na Kladno a Josef Škvorecký musel s Marií Majerovou jezdit na schůze na Kladno.“ V tomto článku na stránkách CNN Prima News je možné si tuto část podcastu přehrát i s pobavenou reakcí kolegů. Je tam i odpověď Černochové, která také dobře ilustruje její „úroveň“. Méně se bavili další, Marek Stoniš z Reflexu Černochovou označil za „nejodpudivějšího fanatika“ a výtvarník Milan Knížák v otevřeném dopise Fialu vyzval, aby Černochovou okamžitě odvolal, protože „každý občan naší republiky má právo na osobní názor, je to základní princip demokracie“ a takovým jednáním „se vracíme zpátky k totalitě“. 

Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, absolventka politologie na obskurní soukromé škole v Kolíně. Přitom Langšádlová s Fialou byli v Akademické radě této školy (je obdobou vědeckých rad státních univerzit), jejímž úkolem je starat se o kvalitu studijních programů. A „starali“ se tak, že škole byla odebrána akreditace a zkrachovala i ekonomicky. Jmenovat ministryní pro vědu osobu tak žalostné kvalifikace je naprostým výsměchem.   

Petr Hladík, ministr životního prostředí. Podobně jako Jelínková dostal nabídku být ministrem, tehdy se vymluvil, že má 4 děti a chce být s rodinou v Brně. V posledních komunálních volbách polepil celé Brno plakáty se svými portréty jako toho nejlepšího možného kandidáta na primátora, pro jistotu s lidovci nekandidoval v koalici Spolu, ale samostatně, protože ve Spolu by hlavní trumfy drželo ODS a primátorem by se stát nemohl. Ve volbách však lidovci získali kolem 15 % a sen se rozplynul, zůstal mu jen post řadového zastupitele, protože primátorka Markéta Vaňková po jeho zradě mu nic lepšího nenabídla. A najednou je mu post ministra dobrý, bez ohledu na 4 děti a rodinu v Brně. Jinak je to ekologický fanatik, který nejenže podporuje všechny výmysly Green Dealu, ale dokonce prohlašuje, že Česká republika se 2krát víc otepluje než ostatní státy Evropy, a proto je třeba v ekologických zvěrstvech ještě přidat.  

Vlastimil Válek, ministr zdravotnictví. Člověk, který není schopen sestavit kloudnou větu a na nedostatek léků, mezi nimi i důležitých antibiotik, nemocným poradil, ať obvolají 100 lékáren a někde by je měli sehnat.   

Další ministry vynechám, o Jozefu Sikelovi už nemá cenu mluvit, jiní jsou bezbarvé myši, jediný člověk na svém místě je ministr spravedlnosti Pavel Blažek, ten se však až podezřele často vyptává, jak probíhá vyšetřování korupční bytové kauzy v Brně, do níž podle kritiků společně s Hladíkem má být také zapleten. 

„Pozoruhodné osobnosti“ vládních stran se ale vyskytují i ve vlivných pozicích parlamentních komor.   

Markéta Pekarová-Adamová, předsedkyně Poslanecké sněmovny. Opozice podle ní „má mlčet a šoupat nohama“, lidé, kteří nemají na drahé energie, mají sedět v zimě a „holt si vzít druhý svetr“. Europoslanec Jan Zahradil z ODS v reakci na tweet Miroslava Kalouska, označujícího Fialu za stejného populistu jako Babiš, napsal, že (jeho předsedkyně) „Pekarová je o tři levely hloupější než Babiš“. Oč je hloupější, o to je ale zapálenější. Tomio Okamura, kterého jinak vůbec nemusím, ji docela výstižně ohodnotil jako „svazačku z 50. let“. 

Marek Benda, celoživotní poslanec (tedy kromě dvou let, kdy se do Poslanecké sněmovny nedostal a žil z úspor, protože byl jinak nepoužitelný, po předčasném pádu vlády v nových volbách se mu to už podařilo), předseda poslaneckého klubu ODS, který ani za 8 let koncipientské „praxe“ u právníka Petra Tomana (někdejšího kolegy poslance za ODS) nebyl schopen složit advokátní zkoušky, 2krát se pokoušel vystudovat něco na pražských univerzitách a v obou případech zkrachoval, proto se přesunul na práva do Plzně, kde tehdejší děkan Milan Kindl rozdával tituly politikům a potomkům vlivných osob (např. dcerám mafiána Františka Mrázka) i za pouhé tři měsíce „studia“. Benda se tak zde stal magistrem za pologramotnou diplomovou práci, o níž tehdejší rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška prohlásil: „Na pár řádcích textu udělal autor tolik chyb, že by si zasloužil poslat zpět do základní školy.“ Bendovi to ale nestačilo, tutéž práci předložil pak jako rigorózní, aby získal titul JUDr. Protože však u rigorózní práce se požaduje rozsah minimálně 100 stran, zvětšil písmo na 14 pt a řádkování na 2. A Kindl opět nezklamal, Bendovi titul JUDr. udělil. Okolnosti jeho získání se však rozkřikly, Benda proto titul raději nepoužívá. A teď se mluví o tom, že by se tento podvodník mohl stát ústavním soudcem, nový prezident Petr Pavel to dokonce považuje za dobrý nápad se zdůvodněním, že v ÚS by měli být i politici.             

Velmi rád čtu glosy Miroslava Macka, někdejšího vicepremiéra Klausovy vlády a místopředsedy ODS, a ten 11.4. k nehorázným radám Štěpána Křečka (ekonomického poradce premiéra Fialy) jezdit nakupovat potraviny do Polska, což by se podle něj mělo vyplatit i Pražákům, poznamenal: „Kdyby se opravdu snažil lidem pomoci, poradil by premiérovi Fialovi, aby co nejrychleji táhl i s celou vládou do pryč.“ Co tam patří místo „pryč“, si snadno domyslíme. 

Podle mě, pokud by traktorista Jurečka chtěl být alespoň trochu užitečný, měl by své vládní kolegy naložit na vlečku, vyklopit je na hromadě hnoje a pak za nimi skočit.