Umělecký směr pop art (zkrácené označení pro popular art) byl reakcí na abstraktní expresionismus, který předpokládal vnímání intelektuálně zaměřeného diváka a v karikované podobě snoba předstírajícího okouzlení ze skrytých významů abstraktního díla. Pop art naproti tomu kladl důraz na obyčejné věci kolem nás, malíři tohoto zaměření tvořili reklamní plakáty, kreslili etikety na potraviny a alkohol, někteří se inspirovali kresbami z komiksových seriálů a jejich textovými bublinami (např. Roy Lichtenstein), pop artoví sochaři (zejména Claes Oldenburg) často kombinovali nejrůznější nářadí a předměty (kleště, šroubováky, kladiva, hadice, …) a nehráli si na „velké umění“.
Zatím jsem v samostatném textu zmínil jen nejslavnějšího představitele pop artu, Andyho Warhola, přinejmenším částečně bychom sem mohli zařadit i Káju Saudka, který mně pomohl přispět do zaostávající rubriky Sex.
Vzhledem k malému počtu vlastních fotografií spojím další dva umělce do jednoho textu.
Malíř a sochař Roy Lichtenstein (1923-1997) se narodil v New Yorku a strávil zde celý život, proto také se jeho díla nacházejí především na americkém kontinentu. Z Muzea moderního umění (Museum of Modern Art, ve zkratce MoMA) jsem si bohužel žádnou fotografii neodnesl a v Guggenheimově muzeu je zakázáno fotografovat. Následující dvě díla jsou z Evropy, patří ale k jeho nejznámějším. Obě jsou z posledních let umělcova života a jde o sochy, které však pro plošné provedení působí jako obrazy.
Barcelonská hlava (The Head of Barcelona/El Cap de Barcelona, 1991-1992) se nachází nedaleko pobřeží katalánské metropole a Lichtenstein ji vytvořil pro letní olympiádu, pořádanou zde v r. 1992. Je vytvořena z betonu a keramiky a mozaika je výrazem holdu Antonimu Gaudímu, pro jehož stavby je typická.
,%20Barcelona1.jpg)
,%20Barcelona2.jpg)
Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia v Madridu (známé např. Picassovým obrazem Guernica) má na nádvoří Lichtensteinův Tah štětcem (Brushstroke, 1996). Umělec o 30 let dříve namaloval celou sérii obrazů s tímto námětem, jeho tahy však měly hodně daleko k jemnému provedení Vincenta van Gogha, vypadaly spíše jako tahy širokého štětce malíře pokojů. A totéž lze říct pro sošné provedení z Madridu.
,%20Museo%20Nacional%20Centro%20de%20Arte%20Reina%20Sofia,%20Madrid1.jpg)
,%20Museo%20Nacional%20Centro%20de%20Arte%20Reina%20Sofia,%20Madrid2.jpg)
I když bychom pop art mohli chápat jako obyčejné umění všedního dne, u sběratelů je o něj zájem. V r. 2012 v aukční síni Sotheby's Lichtensteinova malba Spící dívka (Sleeping Girl) z r. 1964 byla vydražena za 44,8 milionů dolarů, tedy bezmála za 1 miliardu Kč.
Korejský pop artový sochař a designér Choi Jeong Hwa (1961) vytváří velké sochy do veřejného prostoru, charakteristické různorodými materiály a sestavené ze spotřebního zboží, balónků, drátů i náhodně nalezených předmětů. Jeho nejznámějším dílem je Květinový strom (Flower Tree), 6 m vysoká kytice z 85 květů. Vytvořil ho pro Festival současného umění v Lyonu (Lyon Biennial Contemporary Art Festival) v r. 2003, obyvatelům města se zalíbil a od r. 2007 je jeho trvalou součástí. Dokonce se stal neformálním symbolem Lyonu, podobně jako Eiffelova věž je symbolem Paříže.
Více než 4krát větší verze (25m) byla později instalována v Šanghaji a v původní velikosti ještě v Singapuru, odkud je poslední fotografie.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Všechna ta umělecká díla jsou skvostná. Děkuji za zajímavý článek i o tvůrcích těchto nádherných a zajímavých soch. Nejvíc se mi líbí ten květinový strom a Spící dívka.
OdpovědětVymazatKrásné fotografie. Děkuji.
Díky za pochvalu :). Tvůj výběr souzní s mým.
VymazatTa kytice je zajímavá i tím, jak zároveň vypadá jako strom.
OdpovědětVymazatMi osobně se pop art líbí. Nedávno jsem docela i pokukovala po jedné sukni s motivy komiksů - pro dceru - pro mě věkem by se to už nehodilo. Připadá mi to takové hravé.
Ale žasnu, kolik jste toho procestovali.
Takovou sukni jsem ještě neviděl, dovedu si takový námět představit spíš na tričku. Ale na sukni bude asi víc sexy :).
VymazatZa socialismu jsem byl v zahraničí jen jednou, a sice se střední školou v Drážďanech. Protože synové se narodili v letech 1989 a 1992, začali jsme na dovolené jezdit až v druhé půlce 90. let - na Vysočinu, do Jeseníků, do Beskyd, do termálů na Slovensko, jedinkrát jsme byli v Itálii u moře (mě ale koupací dovolené nebaví, plavání nám není vzácné, přes ulici máme aquapark) a teprve v novém tisíciletí jsme se osmělili trochu více do zahraničí, nejdříve jsme podnikli úmorné autobusové zájezdy s cestovkou (v pořadí Paříž, Londýn, Řim), kde polovina času se prosedí v autobuse, když jsme ale zjistili, že se vždy dají někam koupit i levné letenky (podobně jako jsou slevové akce v obchodech), začali jsme to využívat a cestovat ve vlastní režii, na ubytování jsme nároční nebyli, stačily nám hostely a 2** hotely. A za 20 let se to docela nastřádalo, někdy jsem se někam dostal i pracovně v rámci projektů, ale při účasti na konferenci je délka pobytu omezena programem akce (zpravidla 3, výjimečně 4 dny) a tím programem je účastník vázán, musí v určitě sekci čekat na svou přednášku a v jiný den zase nějakou sekci řídit, navíc se organizují různé sešlosti (např. večeře) odborníků se stejným či podobným zaměřením. Je to úplně něco jiného, než když 10 senátorů či poslanců si zajede do Peru podívat se na kolegy v peruánském parlamentu, stráví tím 2 hodiny a pak týden jezdí po památkách, kdo z politiků nebyl na Machu Picchu, jako by nebyl :).
Tu sukni - nebo šaty, nevím úplně přesně, jsem viděla na koncertě na jedné mladé slečně a vypadalo to fantasticky - jak píšeš, sexy a hravě, měla k tomu červené doplňky vč. lodiček a mohla jsem na ní oči nechat. Snažila jsem se aspoň pro ilustraci něco podobného najít, ale nedaří se mi - momentálně mi google hází spíš takové lacinější hadříky.
VymazatV Drážďanech jsem jednu noc spala v dětském domově a hned vedle byly ubytovny ruských vojáků, za ten jeden večer jsme se tam i s kýmsi z jejich dětí skamarádili. Byl to docela zajímavý zážitek - součást letního tábora v NDR. Ostrava měla s Drážďany družbu :-)
Osobně nejsem moc velký cestovatel, spíš si historky a zážitky poslechnu či přečtu, neb velice nerada trávím čas v dopravních prostředcích - a když už, tak jedině k moři - protože houpání na vlnách je pro mě extra příjemný relax :-)
Ovšem vy jste toho procestovali opravdu hodně.
Zvláštní, kolik mi ten tvůj komentář vybavil vzpomínek. Např. zmínka o úmorném autobusovém zájezdu - na VŠ jsme jeli na týden aerobiku do Francie a cesta byla o mnoho hodin delší, neskutečně dlouhá. A nezapomenutelné fronty na WC - během každé "čtvrthodinové" pauzy trvalo půl hodiny, než se dva autobusy plné bab prostřídaly :-)
Tahy štětcem mne moc nezaujaly. Květinový strom je milý.
OdpovědětVymazatTaky si myslím, že Barcelonská hlava je zajímavější než Tah štětcem, na hlavě jsou naznačeny oči, noc, ústa a "číro", tah štětce asi moc invence nepotřeboval, zvlášť když ho dříve mnohokrát použil.
VymazatPěkné, byť jako tradicionalista dávám Eiffelovce jako symbolu přednost :-).
OdpovědětVymazatAle Pařížanům se Eiffelovka zpočátku vůbec nelíbila, tvrdili, že panorama města hyzdí, mluvilo se dokonce o jejím zboření a nějaký podvodník (myslím, že z Polska) se vydával, že má pověření prodat věž jako kovový materiál a našel na to i kupce. Jen už si nepamatuji, zda došlo k finanční úhradě.
VymazatA stejně negativní názor se pojil (a možná i přetrvává) s 210 m vysokým, izolovaně stojícím mrakodrapem Montparnasse v černé barvě.
Miloši, moc děkuji za přiblížení dvou představitelů pop artu. Ač nejsem příznivcem moderního umění, ten strom se mi líbí. 👍
OdpovědětVymazatMyslel jsem si, že květinový strom bude mít největší úspěch, ale sám na článek byl trochu málo, proto jsem na začátek přidal Roye Lichtensteina :).
VymazatPřiznám se: hezkè, ale….můj šálek kávy to není….
OdpovědětVymazatPrvní dvě díla mě neoslovila, což se ale nedá říct o Květinovém stromu, je takový roztomile krásný :).
OdpovědětVymazatNo ten kvetinovy szrom vede, jinak mne to ale pripada abstraktni az dost...Zajimave, ze tu hlavu jsem pri navsteve Barcelony minul
OdpovědětVymazatNádherné fotografie a květinový strom je obzvlášť vydařený. Asociuje mi strom života.
OdpovědětVymazatStrom života - díky za skvělý příměr. Našel jsem článek s podrobným výkladem pojmu v různých náboženstvích https://www.earthkarma.cz/blog/vyznam-a-historie-stromu-zivota/ a řada poznámek se k tomuto stromu dobře hodí, např.: "Symbol Stromu života také představuje spojení s rodinou a předky", "Strom života je symbolem nesmrtelnosti", "Strom života také symbolizuje znovuzrození, protože i když strom stárne, vytváří semena, která se větrem roznesou po krajině a následně se začnou probouzet a růst v nové stromečky, které přebírají štafetu starého stromu".
VymazatPro mě z tohoto textu je přínosné i to, že je v něm reprodukován obraz Strom života od Gustava Klimta. Tohoto malíře bych chtěl výhledově blíže představit, mám více než 40 fotografií jeho děl, ale Strom života zrovna ne.
Květinový strom je milý (jak už výše napsal Tlustjoch). Jeho fotografie mne inspirovala k zakoupení kytice na stůl v obýváku. V Praze jsou dnes 3°C (pocitově dokonce jen 0°C). Tak aspoň kousek přírody...
OdpovědětVymazatMimochodem, tak, jak kytice (v originální výšce 6m) působí na člověka 170 cm vysokého, tak musí působit na zhruba 48 cm vysoké zvíře (třeba psíka) člověk o výšce 170 cm :-)
Samozřejmě, že mne inspirovala fotografie květinového stromu, ne Tlustjocha :-) Já vím, že P.T. čtenáři mi rozumí, ale Tlustjoch nemá rád anakoluty...
VymazatV těchto proporcích muselo na člověka zapůsobit setkání s tyranosaurem, akorát tomu chyběl estetický zážitek :).
VymazatVýznam slova "anakolut" jsem musel hledat, ale už ho mám v sekci 11. čeština, význam cizích slov mé encyklopedické databáze pod heslem "anakolut (vyšinutí z větné vazby)". Díky za rozšíření obzorů :).
Já jsem se zase poučila - díky zkratce v latině používané na blogu u Tlustjocha - co znamená P.T. :
Vymazat"pleno titulo" neboli plným titulem (může být použita i ve tvaru p. t.). Používá se běžně v osobním korespondenčním styku, není-li známo přesně, jaké tituly adresát má.
Pro mne to už ale navždy znamená především Pavel Tlustý :-)
TlusŤjoch je chodící encyklopedie :). P. T. jsem také neznal, intuitivně jsem to chápal jen jako zdvořilostní oslovení prvorepublikové společnosti, ale nic bližšího mně to neříkalo. Díky za doplnění.
Vymazat