25. března 2023

Zion - národní park v Utahu

Při naší první (a předposlední) cestě do USA prvořadým cílem bylo San Francisco a tam jsme si také vypůjčili auto a vyrazili „do okolí“, projeli přitom několik států, navštívili Las Vegas a především několik národních parků, večer utrmácení padli do postele v nějakém penzionu a další den zase vyrazili desítky (někdy i stovky mil) za další atrakcí. Již jsem zde zmínil národní parky Yosemite, Sequoia Park, Bryce Canyon a Grand Canyon, teď se podívejme do Zionu, národního parku ve státě Utah. 



Uvedené národní parky se navzájem značně liší a totéž platí i pro Zion. Svou rozlohou 590 km čtverečních je přibližně 5krát menší než Yosemite, ale tím, že leží na rozmezí tří oblastí – Coloradské náhorní plošiny (Colorado Plateau), Velké pánve (Great Basin) a Mohavské pouště (Mojave Desert), je unikátní svou geografií a pestrostí flóry a fauny. Najdeme zde hory (nejvyšší vrchol Horse Ranch Mountain dosahuje 2660 m n. m.), soutěsky, řeky i kaňony.     



Geologické vrstvy hornin jsou zbarveny od bílé, okrově žluté až po červenou.





Co se asi skrývá uvnitř jeskyně? 





Z vyšší polohy se silnice mezi skalními masivy úplně ztrácí.  



Na půdách bohatých na selen se daří zlatokeřům (v angličtině nají zvláštní název rabbitbrush, otrocky přeloženo králičí štětka).



Tyto skály by se hodily jako cvičné horolezecké stěny. 


Stékající voda na různorodých vrstvách hornin vyhloubila barevné kanálky.



Zatím jsme ale stále neviděli žádný vodní tok, tohle je jen trochu větší kaluž. 



Vody však začalo přibývat, brodili jsme se jí s botami v rukách a vyhrnutými kalhotami, teplota byla jak z vodovodu.







Zdálo se, že nakonec dojde na plavání.



Naštěstí se objevil chodník a mohli jsme boty zase nazout.



Uprostřed následující skály jako kdyby se někdo pokusil vyrýt podobu tváře.



V jednom místě jsme dokonce zmokli.



Trojice špičatých skal se nazývá Tři patriarchové (Three Patriarchs).   



Mezi převážně nízkými porosty se vyskytovaly i vzrostlé stromy.



V parku žijí pumy, rysi, kojoti, lišky, jezevci, nám se ale ukázala jen zvědavá veverka. 



Ne všude je povolen průjezd autem, lze však využít tamější „MHD“. 



32 komentářů:

  1. Nádherné fotografie. Na některých fotografiích je vidět zajímavé složení hornin, které tvoří barevné pruhy. Krásná příroda. Děkuji za zajímavé fotografie i článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že geologové tady musí slinit blahem :), podobně jako v Grand Canyonu.

      Vymazat
  2. Nádherný výšlap i když asi náročný, ale stálo to za to. Je to jiná příroda, než na jakou jsme vyklí tady. Je to krásný park, plný zajímavostí. Krásný článek a hezké fotografie z míst kam se můžu podívat díky zajímavym fotografiím. Krásné dny a ještě mnoho takových cest.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naše prohlídka byla jen z rychlíku, mezi první a poslední fotografií uplynulo 4 a půl hodiny a určitě by si park zasloužil minimálně celodenní výlet.

      Vymazat
  3. Ó, tak to je nádhera nádherná! Já si pouštěla na kanálu National Geographic dokumenty věnované parku Grand Canyon. Byla jsem překvapená tím jakou má obrovskou rozlohu, přes několik států a pět částí. Ovšem to bylo taky pošušňáníčko na to koukat.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. National Geographic jsem také měl rád, ale u nás na to nikdo nebyl, proto se už snad 20 let na TV nedívám. Je to přesně, jak říkáš, rozlohy parků jsou obrovské, proto se nedají v krátkosti dobře poznat, Grand Canyon má alespoň výhodu v tom, že je tam možnost letecké prohlídky, ale ani ta nepokrývá celou rozlohu.

      Vymazat
    2. To ne, protože se koná jen v té nejznámější a vlastně už skoro závěrečné části parku. Mimochodem tenhle dokument byl natáčený z dronů, takže to bylo ještě umocněné neotřelými pohledy.

      Vymazat
    3. Mimochodem dívám se na tabletu, mám k netu základní neplacenou verzi O2 televize kde je NG jedním z kanálů.

      Vymazat
  4. Ta jeskyně mi připomíná jednu, která byla podlé staré klikaté silnice mezi Libercem a Jabloncem. Jeli jsme po ní nesčetněkrát, až jsme u ní fakt zastavili a šli ji prozkoumat. Dnes už tam není nebo je dobře schovaná, zmizela při stavbě rychlostní silnice mezi městy.

    Miloši, děkuji ti za další úžasný výlet na místa, kam se zřejmě nikdy nedostanu, za nádherné fotografie a zajímavé povídání!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím, že se od doby, kdy jsem mezi v Jabloncem a Libercem jel naposledy, hodně změnilo, tehdy to bylo tramvají (myslím po jednokolejné trase). Škoda té zmizelé jeskyně, tam snad žádné nebezpečné zvíře se schovávat nemohlo.

      Vymazat
    2. To ano 😊, ale tramvaj jezdí po jednokolejce pořád, i když teď už asi dva roky ne, protože se rekonstruuje na širokorozchodnou trať.

      Vymazat
  5. Miloši, nádhera, až se tají dech. 👍👍
    Děkuji za úžasnou fotoreportáž z míst, kam se nikdy nedostanu.

    OdpovědětVymazat
  6. Nádherná příroda! Teda, to máte zážitky.
    Takové cestování musí být náročné i na fyzičku. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Největší denní úsek autem činil v přepočtu asi 700 km. Bylo nás celkem 7, měli jsem vypůjčený van značky Dodge a většinu cest odřídil o generaci mladší kolega. Já jsem byl druhý řidič a nikdo další se už řídit neodvážil, přestože všichni mají řidičský průkaz. V USA je trochu problém, že i na dálnicích mají hodně omezenou rychlost, zpravidla na 70 mil/hod, což je přibližně 110 km/hod, kdybychom se tím měli řídit, často bychom se k cíli přesunuli až večer, já, chtivý něco vidět, jsem tím řídil minimálně, naštěstí žádná policejní hlídka nás nezastavila.

      Při druhé cestě do USA, do New Yorku, jsme jeli s chotí sami, tam je výhoda, že město má metro a dá se obejít bez auta. A k 800 km vzdáleným Niagarským vodopádům jsme se dostali nočním autobusem.

      Vymazat
    2. To jste měli fajn, že vás jelo víc - i na to prostřídání se při řízení atd. No, úctyhodný výkon.
      A nejspíš obrovská spousta zážitků :-)

      Vymazat
  7. Skvostná výprava. Překrásné fotky. Zážitky k nezaplacení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínám na to rád, měli jsme s chotí v plánu ještě jeden výlet, konkrétně do Chicaga a Washingtonu, ale nedařilo se mně najít rozumné ceny za letenky a ubytování a teď i jisté zdravotní problémy tomu brání.

      Vymazat
  8. Nepochybně nezapomenutelné zážitky.
    Tohle ale už považuji za hazard se životem:
    https://www.youtube.com/watch?v=WkILH17TYm4
    https://www.youtube.com/watch?v=jy6K0KoMrco

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za skvělá videa, Axino. Z nich vidím, že jsme viděli jen malou část, ale na ty vrcholy bychom se stejně neodvážili, i kdybychom tam byli týden.

      Vymazat
  9. Odpovědi
    1. Amatérskou kvalitu z levného kompaktu vyvažuje krása přírodní scenérie :).

      Vymazat
  10. Pekna skalnatina...trochu to pripomina skaly v Sareckem udoli ale samozrejme mnohem vetsi a divocejsi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Divokou Šárku jsme poprvé navštívili loni a je to opravdu moc pěkný přírodní kout.

      Vymazat
  11. Nádherné přírodní scenérie a ke koupání ani nemuselo dojít.

    OdpovědětVymazat
  12. Nad některými skalními stěnami musí horolezci vskutku slintat blahem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásná jsou videa, která Axina vložila do komentáře, vůbec jsem netušil, jak náročné ty výstupy jsou, my jsme park viděli vlastně jen "z rychlíku".

      Vymazat
  13. Krása! Voda umí zázraky, když se jí dá na projekt dost času :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě nějaký milion let a třeba se tam vytvoří krápníky :).

      Vymazat

Aktuální článek

Gustav Klimt - vídeňská secese a symbolismus

Gustav Klimt (1862-1918) byl jen o generaci mladší než postupně se stále více prosazující impresionisté, ale jejich styl ho neovlivnil, mno...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)