Vatikán (1) - Andělský hrad

Vatikán je znám jako církevní stát a sídlo papeže, vnořený do italské metropole Řím, který s necelým půl kilometrem čtverečním a několika sty obyvatel je nejmenším státem na světě. Počty turistů však místní značně převyšují, na Berniniho kolonádě před bazilikou sv. Petra se v mnohonásobně zatočených koridorech tísní davy jak na letišti a stejnými kontrolami s detekčními rámy a prosvěcováním zavazadel je také nutné projít. 

Ještě horší je to před Vatikánskými muzei, kde jsme při první návštěvě na přelomu r. 2007-2008 čekali ve frontě 5 hodin, protože bez zhlédnutí Michelangelových fresek v Sixtinské kapli by návštěva Říma nebyla úplná. 

Michelangelovi a Berninimu věnuji samostatné články, začnu monumentální budovou, která při přechodu 135 m dlouhého kamenného mostu z centra Říma přes řeku Tiberu je tím prvním, co z Vatikánu uvidíme. Jde o Andělský hrad (Castel Sant' Angelo/Castle of the Holy Angel). 

Most je z r. 134 a rovněž se jmenuje Andělský (Ponte Sant' Angelo). Sochami andělů s roztaženými křídly se symboly pašijí (utrpení Krista, např. trnovou korunou, biči, hřeby, křížem, …) byl osazen v 2. polovině 17. století. Zhotovil je Bernini a pomocníci z jeho dílny. Nejdříve však (na začátku 16. století) byly z popudu papeže Klementa VII. do předmostí umístěny sochy sv. Petra a Pavla. 

Most se původně jmenoval Pons Aelius (Aelian Bridge), protože jej nechal postavit římský císař Publius Aelius Hadrianus (česky nejčastěji uváděný jako Hadrián), stejně jako hrad, dokončený r. 134. Prvotní funkcí hradu bylo Hadriánovo rodinné mauzoleum. 

Přívlastek Andělský hrad získal až na konci 6. století, když papež měl vidění, že na věž hradu se snesl archanděl Michael a zasunutím meče do pochvy dal znamení, že ve městě skončila morová epidemie. Legendu připomíná socha na vrcholu věže. 

V průběhu staletí byl hrad několikrát přestavován a měnila se i jeho funkce. Jako pevnost byl součástí obranné zdi a ponurou historii představuje období, kdy byl věznicí. Před upálením inkvizicí zde 6 let byl vězněn Giordano Bruno (1548-1600), který ani přes mučení neodvolal své názory, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru, existuje více slunečních soustav, obydlených rozumnými bytostmi, a vesmír je nekonečný. K „slavným“ vězňům patří i alchymista a šarlatán Alessandro Cagliostro (1743-1795) a významný sochař a zlatník Benvenuto Cellini (1500-1571), ten si však tresty vykoledoval kriminálními činy, mimo jiné zabil vraha svého bratra a okradl papeže.  

Dnes hrad slouží jako muzeum, jedna z expozic je vyhrazena zbraním. Na terase leží hromady dělostřeleckých koulí a nádvoří střeží mramorová socha anděla.

Andělský hrad se stal nesmrtelným i v umění, v závěrečné scéně opery Tosca od Giacoma Pucciniho (1858-1924) hlavní hrdinka spáchá sebevraždu skokem z cimbuří. 

A přitom jsou odtud tak pěkné výhledy. Na Andělský most, řeku a další mosty, budovy na břehu Říma i kupoli vatikánské baziliky sv. Petra.

Při větším zoomu je v pozadí alespoň trochu patrný běloskvoucí mramorový Palác Viktora Emanuella II. (1820-1878), prvního krále sjednocené Itálie, a na dalším snímku zlatá socha vyjadřující úctu jezuitů k Srdci Ježíšovu.  

A nakonec ještě koláž z náhledů do hradu a večerní snímek.