Jan Steen - hospodské baroko

Když se podíváme na náměty obrazů barokních malířů, velmi často nevybočují z obvyklého společenského zaměření tehdejší doby. Caravaggio maloval náboženské obrazy, Vermeer téměř výhradně postavy v prostředí jejich bytů při čtení, psaní, vyšívání či muzicírování, Rubens a Rembrandt k náboženským obrazům přidali i náměty z řecké mytologie a (auto)portréty, portréty krále a šlechticů jsou převažujícím námětem obrazů van Dycka, a tak by se dalo pokračovat.

Dva malíři – Jacob Jordaens (1593-1678) a Jan Steen (1626-1679) – se však od výše zmíněných značně odlišují, absolutistický král Ludvík XIV. jejich obrazy označoval za díla „hulvátů“, protože ho dráždily scény bujaré zábavy a hodování často opilých stolovníků, živočišné projevy „primitivů“ a jejich obyčejné a nevkusné oblečení. Ze zlaté klece královské smetánky, půvabných žen a skvostných rób, zachycených v dílech rokokových malířů (Boucher, Fragonard, Watteau) za jeho nástupce Ludvíka XV., bylo k těmto „barbarům“ nekonečně daleko. A král jako kdyby podvědomě tušil, že v této „spodině“ by se mohl probudit revoluční duch a sladký život vrchnosti zničit, což se ale stalo osudným až králi Ludvíku XVI., který skončil na popravišti.               

Steen do obrazů vkládal také jinotajná sdělení ze starých holandských přísloví a tehdejších románů či divadelních her.   

Obraz Veselí v hospodě (1674, Wallace Collection, Londýn) je znázorněním lidského chování společnosti různorodého věku, vedle tančícího páru se dohadují starší manželé, za nimi se modlí stařena, v popředí žena chová dítě a chlapec se věnuje kočce a psu, hospodští kumpáni si vyměňují názory a k dovršení všeobecného zmatku na skříni sedí houslista.  

Svatební hostina ve farmářské krčmě (1665, Kunsthaus, Curych) je samozřejmě také důvodem k radosti.

Pro Steena malířství nebylo jediným zájmem, sice prošel dílnou na krajiny zaměřeného mistra Jana van Goyena (1596-1656) a oženil se s jeho dcerou, ale při své nestálé povaze se často stěhoval a přivydělával si i provozováním pivovaru a hospody, které si pronajal. 

Svatební hostina v Káně galilejské (1670-1672, National Gallery of Ireland, Dublin) vychází z náboženského námětu, kdy Ježíš poté, co svatebčané a hosté vypili veškeré víno, vodu pro rituální umývání proměnil ve víno, ale malíře mnohem více než Ježíš (je v pozadí) zajímá veselící se společnost a je patrné, že někteří už trochu přebrali. (Kána je asi 12 km od Nazaretu, Ježíšova bydliště.)

Jenže výměna názorů v hospodě často vede ke vzrušeným hádkám a někdy až k rvačce. To Steen zachytil v obrazech Spor u karetní hry (1664-1665, Gemäldegalerie, Berlín) a Rvačka v hospodě (1664, Alte Pinakothek, Mnichov).

Hráči kuželek před hostincem (1660-1663, National Gallery, Londýn) jsou na čerstvém vzduchu a očividně v mnohem větší pohodě.

Oslava narození (1664, Wallace Collection, Londýn) a Radosti otcovství (1668, Kunsthalle, Hamburk) jsou také dobrým důvodem k zábavě.

Škola pro chlapce a děvčata (1670, National Gallery of Scotland, Edinburgh) s chaosem ve třídě vypadá jako scéna z hospody, někteří lezou po stolech, znavení pospávají, v pravé části obrazu kresba učence Erasma Rotterdamského je odhozena na podlahu a dítě sově sedící u lucerny nabízí brýle, což ilustruje holandské přísloví: „K čemu jsou brýle nebo světlo, když sova se nechce dívat?“

Pozor na luxus (1663, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) je moralizujícím poselstvím, v koši zavěšeném u stropu výhružně visí meč a berla symbolizující holandské rčení "Buď opatrný v počestném životě a střez se biče."

Svérázné figurky znázorňují obrazy Vesnický alchymista (před r. 1660, Wallace Collection, Londýn), Rétoři (1665, Alte Pinakothek, Mnichov) a Chlapec lízající sirup (1664-1668, Kunsthalle, Hamburk).

Jen Návštěva lékaře (1661-1663, Alte Pinakothek, Mnichov) vzhledem ke zkroušenému výrazu nemocné ženy působí vážně.

Poslední čtveřice obrazů – Kavalír hraje dámě na loutnu (1670, National Gallery of Scotland, Edinburgh), Loutnistka (1670, Wallace Collection, Londýn), Mladá žena hraje na cembalo mladému muži (1659, National Gallery, Londýn), Lekce hry na cembalo (1660-1669, Wallace Collection, Londýn) – námětem připomínají Vermeerova díla, hra na hudební nástroje je i příležitostí získat obdiv a možná i city platonicky milovaných osob.