Letně (10)

V okurkové sezóně letních měsíců jsem vždy zařazoval výběr nesouvisejících fotografií, které alespoň v něčem byly kuriózní, ale v posledním roce jsem na vytváření zásoby pozapomněl a „úroda“ tak není velká, proto sem doplním i několik málo nevážných artefaktů z galerií.

A jako obvykle začnu s několika obrázky týkajících se restaurací a kaváren a jejich neotřelých reklamních způsobů, jak přilákat zákazníky.    

V obchůdku Mlsná holka v Brně je tahákem slogan Nejlepší sport je kafe a dort.

Tato provozovna je zatím ve zkušebním provozu a zavírací doba je tak zřejmě úměrná výdrži zákazníků.

Tady to zatím na velkou návštěvu nevypadá.

V těch nekončících tropických vedrech žízeň je veliká, jak kdysi zpíval Waldemar Matuška. 

Následující dva snímky jsou z Berlína. V hotelu Holiday Inn Express, kde jsme byli ubytování, tvrdí, že dokonalým startem dne je jejich snídaně.

A tato kavárna nás přilákala oslovením: „Vypadáte, že potřebujete kávu.“ Já zpravidla 3krát denně.

Podnik s tímto názvem jsem zde už kdysi měl (tehdy v Bruselu), zřejmě jde o mezinárodní řetězec. Zde je z nádražní galerie v Postupimi.

Genderoví progresivisté debatují, kolik existuje pohlaví, podle nové europoslankyně Danuše Nerudové asi 4 nebo 5, odvážnější je počítají na desítky, a jeden příklad počtu většího než 2 mají na dveřích WC Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.

To v Berlíně jsou 100 let za opicemi. Prodávají zde specializované záchodové mísy jen pro dámy a pány, ale za to s květinovou výzdobou pro dámy. 

A tomuto místu v Brně je dobré se vyhnout.

A ještě naposled z Berlína. Na domech se tam vyskytují zvláštní „špunty“. Při bližším zkoumání se ukázalo, že jde o hydranty. Na požár jsou tak dobře připraveni, než přijedou hasiči s cisternou, mohou hasit z vlastních zdrojů postiženého domu. 

Nakonec několik slíbených artefaktů:

Letošní léto bylo opravdu „na chcípnutí“ a Ležící postava od Henryho Moora z r. 1951 z Musée national d'art moderne (Centre Georges Pompidou) v Paříži také padla únavou.

Portrétisté z řad starých mistrů zobrazované osoby malovali v lichotivých pózách, ty z královského rodu často na koni, s mečem, ve skvostném oblečení, s vážným výrazem a zřejmě i s potlačením nedostatků, podobně jako dnešní celebrity se spoléhají na úpravy ve Photoshopu, najdeme však i příklady obrazů, kde malíři vady neskrývají a malují vše bez příkras. 

Italský renesanční malíř Domenico Ghirlandaio na obraze Portrét starce a chlapce (1490, Musée Louvre, Paříž) si dal záležet na detailním zachycení zdeformovaného nosu a neznámý vlámský mistr v Portrétu zbabělce (1430-1440, Gemäldegalerie, Berlín) zřejmě neubral ani dekagram nadváhy.

Kdysi dávno během základní vojenské služby jsem měl to štěstí zúčastnit se raketových střeleb v poušti Karakum či Kyzylkum. Jeli jsme tam vlakem asi týden, vystřelili jednu raketu na bezpilotní letoun a týden se zase vraceli. Cestou vlak dost často zastavoval a kolem stojící nuzně vypadající venkované nám nabízeli své produkty, např. hrušku nebo jablko, a my jsme si je ze skromného žoldu od nich kupovali. Bylo to smutné a rozhodně jsme si nemysleli, že cestujeme po výspě pokroku. Na to jsem si vzpomněl při pohledu na obraz Kachetský vlak (Gruzínské národní muzeum, Tbilisi) gruzínského naivistického malíře Nika Pirosmaniho na výstavě jeho děl ve vídeňské Albertině. Tady je nabídka bohatší, kromě keramických džbánů zahrnuje i tři divoké čuníky. Jen není jasné, jak by se dali do vlaku vyzvednout.    

Rubrika Sex na blogu delší dobu zahálí, předpokládaný Portrét Gabriely d'Estrées a její sestry, vévodkyně de Villars (1594, Musée du Louvre, Paříž) neznámého malíře z l'École de Fontainebleau je skromnou náhražkou.