Antonio Canaletto, Bernardo Bellotto, Francesco Guardi - fotograficky přesné obrazy městských panoramat

Historie objevu fotografie je stará necelých 200 let, a proto k tomu, abychom mohli porovnat, jak vypadaly městské scenérie a architektura v minulosti, musíme spoléhat na kresby a malby výtvarných umělců. Ne ale všech, např. Albrecht Dürer znázorňoval pohledy do měst jen okrajově v některých kresbách, Claude Lorrain maloval antickou architekturu a přístavy idealizovaně podle své fantazie, Caspar David Friedrich se zaměřoval víc na krajiny, občas romantické zříceniny, náznaky panoramat měst zachycoval jen ve vzdálených obzorech.

Mezi starými mistry je čestnou výjimkou Pohled na Delft Jana Vermeera, v jehož početně skromném díle (přibližně 35 obrazů) jinak převládají žánrové obrázky z jednoho bytu.      

Předpokládá se, že někteří malíři (a také Vermeer u zmíněného obrazu) si pomáhali technikou camera obscura (v překladu znamená temnou místnost), kdy světlo promítané z vnějšku přes otvor do temné místnosti na pozadí vytvoří zrcadlově převrácený zmenšený obraz, který s pomocí zrcadel bylo možné vrátit do původní polohy. Malíři jej pak mohli obkreslit a vytvořit tak věrnou kopii.   

Pohled na širokoúhlé panorama krajiny se označuje jako veduta a u obrazů malířů vedut se někdy také uvádí, že jsou topograficky přesné. Topografie je vědní disciplína studující povrch těles, a tedy topograficky přesné obrazy jsou přesné nejen v proporcích, ale i ve znázornění povrchu a jeho barev. 

Nejvýznamnějšími malíři vedut jsou tři Benátčané – Antonio Canaletto (1697-1768), Bernardo Bellotto (1722-1780) a Francesco Guardi (1712-1793).

Antonio Canaletto, vlastním jménem Giovanni Antonio Canal, se vyučil v otcově dílně při malování divadelních kulis, kde si osvojil schopnost věrně zachytit architekturu a světelné podmínky znázorňovaných scenérií. Rodné Benátky, Canal Grande, Dóžecí palác na náměstí Sv. Marka a další výstavní budovy se mu pak staly věčnou inspirací.

Nebudu reprodukovat všechny obrazy, které jsem v nejrůznějších galeriích vyfotografoval, ale jen ty, které se alespoň částečně liší, i tak je jich více než dost. V následující skupině 6 obrazů je v různých náhledech Dóžecí palác. Nazývají se Benátky, Dóžecí palác a Riva degli Schavoni (1730, National Gallery, Londýn), Molo před Dóžecím palácem v Benátkách (1730, Gemäldegalerie, Berlín), Molo při pohledu z povodí u náměstí San Marco (1735-1735, Musée du Louvre, Paříž), Benátky, povodí San Marco na svátek Nanebevstoupení Páně (1740, National Gallery, Londýn), Piazzetta a povodí San Marco (1736-1738, Alte Pinakothek, Mnichov), Benátky, molo a kostel Santa Maria della Salute (1740-1745, Wallace Collection, Londýn).

Canal Grande s přiléhajícími budovami a trojúhelníkovým mostem Rialto dominuje obrazům Benátky, Canal Grande s kostelem San Simeone Piccolo (1740, National Gallery, Londýn), Canal Grande při pohledu na jihovýchod směrem k mostu Rialto (1758-1763, Gemäldegalerie, Berlín), Regata na Canal Grande (1740, National Gallery, Londýn), Benátky, Canal Grande od paláce Dolfin-Manin po most Rialto (1740-1750, Wallace Collection, Londýn), Benátky, Canal Grande od paláce Flangini ke kostelu San Marcuola (1740, Wallace Collection, Londýn), Pohled od Canal Grande k paláci San Vio (1723-1724, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Kostel Santa Maria della Salute a Riva degli Schiavoni v Benátkách (1736-1738, Alte Pinakothek, Mnichov), Kostel Santa Maria della Salute v Benátkách od Canal Grande (před r. 1730, Gemäldegalerie, Berlín).

Pohled od otevřeného moře a na jiné kanály je na obrazech Benátky, povodí San Marco ze San Giorgio Maggiore (1735-1744, Wallace Collection, Londýn), Benátky, povodí San Marco z Canale della Giudecca (1735-1744, Wallace Collection, Londýn), Pohled na Canale di Santa Chiara (1740-1750, Wallace Collection, Londýn).

Detailnější záběry jsou na obrazech Riva degli Schiavoni v Benátkách (1724-1730, Kunsthistorisches Museum, Vídeň), Celnice v Benátkách (1724-1730, Kunsthistorisches Museum, Vídeň), Benátky, kostel San Vidal a Santa Maria della Caritá (1728, National Gallery, Londýn), Benátky, svátek svatého Rocha (1735, National Gallery, Londýn).

Večerní a noční atmosféru zachycují Campo di Rialto (1759-1760, Gemäldegalerie, Berlín), Capriccio s římskými ruinami a motivy z Padovy (1740, Kunsthalle, Hamburk), Capriccio s kolonádou v interiéru paláce (1765, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Přístav Porta Portello v Padově (1760, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Předvečer svátku svaté Marty (1758-1763, Gemäldegalerie, Berlín), Předvečer svátku svatého Petra (1759-1760, Gemäldegalerie, Berlín). (Významem slova capriccio je fiktivní krajinná scenérie.)

O Canalettovy obrazy byl velký zájem a anglický konzul umělce přesvědčil k návštěvě Londýna a ten pak zde v letech 1748-1754 delší dobu 3krát pobýval a vytvořil také řadu obrazů. Dva velmi pěkné – Londýn, řeka Temže v den svátku Páně (1748) a Řeka Temže při pohledu od Lambethu směrem k Westminsteru (1746-1747) – jsou k vidění v Lobkovickém (Lobkowiczkém) paláci v Praze.

Z Londýna a dalších míst v Anglii je i poslední skupina Canalettových obrazů Londýn, Old Horse Guards z parku sv. Jamese (1749, Tate Britain, Londýn), Londýn, interiér rotundy v Ranelaghu (1754, National Gallery, Londýn), Eton College (1754, National Gallery, Londýn) a Jižní průčelí hradu Warwick (1748, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid). 

Bernardo Bellotto byl Canalettovým synovcem a žákem a zpočátku také maloval benátské scenérie – Nástup na Canal Grande a kostel Santa Maria della Salute v Benátkách (1739-1742, Musée du Louvre, Paříž), Pohled z Piazzetty směrem ke kostelu Santa Maria della Salute (1740-1742, Kunsthaus, Curych), Most Rialto v Benátkách při pohledu od severu (1739-1742, Musée du Louvre, Paříž). Vypracoval si však vlastní styl a na rozdíl od Canalletta přešel k tmavším barvám.

Navíc ale i pohledy z Říma, Florencie a Verony – Pantheon v Římě (1742, Szépművészeti Múzeum, Budapešť), Náměstí Piazza della Signoria ve Florencii (1740, Szépművészeti Múzeum, Budapešť), Řeka Arno ve Florencii (1740, Szépművészeti Múzeum, Budapešť), Pohled na Veronu s mostem Ponte delle Navi (1745-1747, Gemäldegalerie, Berlín).

Na následujícím obrazu Ideální veduta s palácovým schodištěm (1762, Kunsthalle, Hamburk), jak název napovídá, není konkrétní místo, ale idealizovaná představa malíře.

V 27 letech se Bellotto přestěhoval do Drážďan, kde se stal dvorním malířem kurfiřta Augusta III. Polského a začal znázorňovat německá a rakouská města a tamější památky. První dva obrazy – Drážďany z pravého břehu Labe pod Augustovým mostem (1748) a Zřícenina bývalého kostela Svatého kříže v Drážďanech (1785) jsou ve sbírkách Gemäldegalerie, Alte Meister v Drážďanech. 

Z 5letého pobytu ve Vídni 1756-1761 a dalších míst Rakouska jsou Kaunitzův palác a zahrada ve Vídni (1759-1760, Szépművészeti Múzeum, Budapešť) a z Kunsthistorisches Museum ve Vídni na jednom snímku dvojice Vídeň při pohledu od Belvederu (1759-1760) a Císařský zámek Schönbrunn ze zahrady (1759-1760), samostatně pak Císařský zámek Hof (1759-1760) a Císařský zámek Hof ze zahrady (1759-1761). (Hof se nachází v Marchfeldu blízko hranic se Slovenskem.)

Poté se na dalších 5 let vrátil do Drážďan a konec života strávil ve Varšavě jako dvorní malíř polského krále Stanislawa II. Augusta Poniatowského. Odtud ale žádnou ukázku nemám.  

Bellottovy obrazy z Varšavy se staly cenným pomocníkem při rekonstrukci města, těžce poničeného bombardováním v 2. světové válce. 

Francesco Guardi byl švagrem nejvýznamnějšího italského malíře 18. století Giovanni Battisty Tiepola a z dnešního pohledu historiků umění je považován za originálnějšího malíře než Canaletto a Bellotto. Guardi totiž svým stylem předznamenal obrazy romantismu a rokoka. 

Protože z Benátek téměř nevytáhl paty, všechny ukázky jsou odtud: Piazetta s Dóžecím palácem v Benátkách (1760-1765, Akademie der bildenden Künste, Vídeň), Piazetta a knihovna Vecchia v Benátkách (1760-1765, Akademie der bildenden Künste, Vídeň), Benátky, San Giorgio Maggiore s kanálem Giudeccou a kostelem Zitelle (1780, Wallace Collection, Londýn), Benátky, celnice a kostel Santa Maria della Salute (1770, Wallace Collection, Londýn), Pohled na Canal Grande se San Simeone Piccolo a Santa Lucia (1780, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Pohled na most Rialto a palác Camerlenghi (1760, Alte Pinakothek, Mnichov), Pohled na kanál Giudecca na severozápadě s řekou Zattere (po r. 1760, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Benátský dóže na slavnostním člunu bucentaur v San Nicolo di Lido v den Nanebevstoupení Páně ((1775-1780, Musée du Louvre, Paříž), Bucentaur odjíždějící do Porta di Lido na svátek Nanebevstoupení Páně (1770-1780, Musée du Louvre, Paříž), Canal Grande u San Geremia (1760, Alte Pinakothek, Mnichov), Benátský dóže v kostele Santa Maria della Salute 21. listopadu u příležitosti konce epidemie 1630 (1770-1780, Musée du Louvre, Paříž), Hodinová věž (1770-1775, Akademie der bildenden Künste, Vídeň) a Vznášející se balón (1784, Gemäldegalerie, Berlín).