Rhodos (1) - pláže

Z řeckých ostrovů jsem částečně představil jen Krétu a na ní soutěsku Samaria, podrobněji Korfu, z jednodenních výletů lodí bych mohl přidat Spinalongu (dostupnou z Kréty) a Symi (blízko Rhodu), ale ostrov, který na mě udělal největší dojem, je Rhodos v Egejském moři. Množství historických památek i přírodních krás si zaslouží více než jeden článek, ale protože už více než měsíc nás sužují tropická vedra, začnu plážemi. Pokud by se tam někdo chtěl vypravit, je lepší volit východní pobřeží, protože na západním jsou větší část dne velké vlny a možnost koupání je zde značně omezená. 

Východní pobřeží je zajímavé i tím, že je zde soustředěna řada atraktivních míst a různorodých pláží. Některé z následující mapy (ve směru od severu na jih, v celkové délce přibližně 78 km) alespoň trochu přiblížím.

Bývalé turecké lázně Kalithea se nacházejí ve skalnatém zálivu jen asi 4 km od hlavního města ostrova se stejnojmenným názvem.

V budově lázní je menší výstava obrazů.

Na jedné straně zálivu je restaurace s pěkným posezením a na druhé slunečníky s lehátky.

Přístup do vody je však po kamenech.

Ve skalnatém břehu je patrná jeskyně. Do ní jsem sice doplaval, ale bez fotoaparátu. 

Odvážlivci šplhají na okolní kopce, odkud se nabízejí výhledy na otevřené moře.

Živým rekreačním místem, původně rybářskou vesnicí, je Faliraki, kde jsme také byli ubytování. Zdejší pláž je jedna z nejdelších, má 5 km. 

Ortodoxní kostelíky s modrou střechou jsou pro Řecko typické.

V zálivu za vesnicí je nudistická pláž, odvážnější ženy se ale obnažují i ve veřejné části.

Faliraki je známé i nočním životem.

Restaurace je i v areálu kostela a antická sloupoví na terase a vstupu do kavárny.

Jedním ze 7 divů světa byl Rhodský kolos, 33 m vysoká socha starořeckého boha Slunce Helia. Podle legendy byl rozkročený nad úžinou v přístavu a pod ním proplouvaly lodě. Při zemětřesení r. 226 př. n. l. byl však zničen. Ve Faliraki mají jeho zmenšenou verzi.

Sousoší v centru je svými rozměry rovněž nadstandardní.

Pláž s pískem i kamínky je v zátoce Anthonyho Quinna. Mexicko-americký herec je známý z filmu Řek Zorba, s Řeckem měl však společné jen to, že na Rhodu natáčel film Děla z Navarone, jižanský typ měl po matce, aztécké Indiánce. 

Není ani známo, zda Quinn v této zátoce někdy byl. Je to podobné bustě hudebníka Franka Zappy ve Vilniusu a mostu herce Chucka Norrise pod Devínem u Bratislavy, kteří s místy nemají nic společného.

Pláž Kolymbia je oblázkovo-písečná a její okolí tvoří strmé stěny skal. 

Za výběžky do moře jsou další pláže. 

Následující se nazývá Tsambika.

Restaurace nad pláží Tsambika se specializovala na mořské plody, které ale vůbec nejím, a chobotnice, sušené na šňůře jak prádlo, mě také nelákaly. 

Centrem východního pobřeží je město Lindos. 

Na vrcholu kopce se tyčí zdálky viditelná pevnost ze 14. stol., kterou rytíři z řádu Johanitů postavili na obranu ostrova. 

Ještě starší historickou památkou je torzo chrámu bohyně Athény, dokončeného kolem r. 300 př. n. l.

Mozaikové vzory znaků možná byly inspirací pro uspořádání kaktusů v květináči. Socha je věnována jednomu ze 7 mudrců, Kleobulovi z Lindu, vládci městského státu Lindos, který žil na přelomu 7. a 6. století př. n. l. 

Mezi bílými domy se klikatí úzké uličky s obchůdky s čepicemi, slunečními brýlemi a nejrůznějšími suvenýry.

Pro ty, kteří se nechtějí k pevnosti v úmorném vedru plahočit po svých, jsou přichystány místní „taxíky“ v podobě oslů. 

Shora jsou krásné výhledy na městskou pláž Saint Paul Beach ve „vnitřním“ moři. 

Další jsou z vnější strany útesu s impozantní kolmou stěnou.

Velmi zajímavým místem je Prasonissi na jihu ostrova. Z leteckého pohledu má tvar přesýpacích hodin a i když v nejužším místě se Středozemní moře na západě s Egejským mořem na východě téměř dotýkají, na západě jsou vlny, a proto se sem sjíždějí surfaři, na východě je hladina klidná.